Regionalist
  • svátek dle občanského kalendáře: Bohdan
  • liturgická barva bílá
  • svátek Posvěcení lateránské baziliky
  • mešní texty dnešního dne: Ez 47,1-247,8-947,12 ž: Ž 46 2: 1K 3,9-113,16-17 e: J 2,13-22


pátek Na hlavní stránku Regionalistu 9.11.2001






Denní vydání:
(Toto číslo vyšlo: pátek v 0:27 hodin)

Dnes, v sobotu a v neděli v regionu:
  • Slavnostní shromáždění u příležitosti Světového dne veteránů válek u pomníku 1. světové války Na Hrázi v Třešti (14 hodin)
  • Vernisáž výstavy šperků a skla Svatopluka Kasalého, obrazů Petra Mirčeva a uměleckého kovářství Petra Píšy v Museu Vysočiny v Třešti (16.30 hodin)
  • Vernisáž výstavy kreseb, maleb, fotografií a hedvábí s titulem Na Vyhlídce v galerii Synagoga ve Velkém Meziříčí (17 hodin)
  • Staropražští heligonkáři - písničky z Čech, Moravy a Slovenska v kulturním domě v Ostrově nad Oslavou (19.30 hodin)
  • Koncert pražské skupiny V.R.M. ve freskovém sále musea v Pelhřimově (20 hodin)
  • Plastic People of the Universe - poslední koncertní tourne legendárních Plastiků na památku Mejly Hlavsy v sále Zámku v Polné (20 hodin)
  • Koncert skupiny Divokej Bill a představení nového alba s titulem Svatá pravda a skupiny Medvěd 009 v klubu Vagon v Havlíčkově Brodě (21 hodin)
  • sobota 10.11.: Představení pohádky O pejskovi a kočičce v podání divadla Duha z Polné v Orlovně v Telči (14 hodin)
  • sobota: Pohádka Aladinova kouzelná lampa v Jupiter clubu ve Velkém Meziříčí (15 hodin)
  • sobota: Klubový večer se skupinou TAH + autogramiáda knížky J. Melkuse v zámeckých konírnách v Moravských Budějovicích (18 hodin)
  • sobota: Koncert keltské hudby v podání skupiny Gwalarn v hudebním klubu B v Třebíči (19 hodin)
  • sobota: Festival Pohledy a poslechy v kulturním domě v Pohledci (20 hodin)
  • neděle 11.11.: Varhanní koncert v podání pana Ivo Bartoše v kostele sv. Martina v Třešti (15 hodin)
  • neděle: Pořad Jaroslav Seifert - Hledání ztraceného ráje ke 100. výročí jeho narození v evangelickém kostele v Novém Městě na Moravě (16 hodin)
  • neděle: Představení hry Sylvie autora Alberta R. Gurney v podání divadla Ungelt Praha v Národním domě v Třebíči (18 hodin)
  • neděle: Koncert černého bluesmanna Lorenza Thompsona z Chicaga a kapely Groove J. Kořínka v hudebním klubu B v Třebíči (19 hodin)

Zobrazit celý kalendář očekávaných událostí na další dny a týdny




Dnešní vydání deníku:
novinky v Třebíčském Objektivu...


Zpět na obsah

SNK: Podnikatelům daně nikoli až ze zisku, ale z tržeb

Bezpartijní komunální a regionální politici hodlají na jaře příštího roku kandidovat pod hlavičkou registrovaného hnutí Sdružení nezávislých kandidátů (SNK) do poslanecké sněmovny. Uvedla to místopředsedkyně republikové rady SNK Zdeňka Marková.

Jedním z důvodů zamýšlené kandidatury nestraníků do parlamentu má být prý mimo jiné i úspěch SNK v loňských krajských volbách. Nejlepší výsledek v celé České republice přitom zaznamenalo toto sdružení na Vysočině, kde na základě volebního výsledku získalo SNK šest krajských poslanců, včetně postu místohejtmana.
"Slovo strana bylo zdiskreditováno již před rokem 1989 a díky počínání politických stran v posledních deseti letech je bohužel dnes pojem člen politické strany spíše synonymem nadávky a urážky," řekla Z. Marková s tím, že SNK prý hodlá oslovit voliče nestranickými osobnostmi z komunální politiky na kandidátkách a především pak volebním programem. Ten podle jejích slov údajně nebude ani pravicový ani levicový.
Kromě diskusí o případném zrušení senátu či omezení poslanecké a senátorské imunity bude mít SNK - jak Z. Marková informovala - ve svém programu mimo jiného i daňovou a sociální reformu. Podle představ SNK by tak například podpory v nezaměstnanosti - včetně dalších dávek nahrazujících u nezaměstnaných příjem - měly být vypláceny výhradně těm občanům bez zaměstnání, kteří se budou účastnit "veřejně prospěšných prací organisovaných obcemi a kraji".
Zejména však hodlají případní budoucí poslanci SNK prosadit změnu daňového systému v Česku tak, aby napříště museli všichni podnikatelé a živnostníci platit daně nikoli až z čistého zisku, ale prý přímo z objemu tržeb bez ohledu na náklady podnikatele nutné k jejich dosažení. "Podle nás není jediný rozumný důvod, proč by se měly u nás nadále - tak jako je tomu dosud - platit daně jen na základě toho, kolik podnikatel utratí. A když utratí vše a vykáže nulu, neplatí pak dokonce nic," zdůvodnila tento bod volebního programu SNK jeho místopředsedkyně Zdeňka Marková.

Leo ŠVANČARA

Zpět na obsah

Magistrát učiní pokus o zkrácení jednání zastupitelstev

Vedení města Jihlavy hodlá učinit pokus o zkrácení jednání zastupitelstva města Jihlavy, která mnohdy končí až ve večerních hodinách, případně musejí být dokonce přerušována do dalších dnů.

Před časem si totiž zastupitelé schválili omezení, jímž se zastupitelstvu zakazuje přijímat usnesení po dvacáté hodině večer. Většinu jednacího času přitom zastupitelům zaberou zejména hlasování o majetkových záležitostech a rozpočtových změnách. Jak informoval náměstek primátora František Zelníček (ČSSD), vedení radnice proto patrně bude iniciovat změnu jednacího řádu zastupitelstva tak, aby bylo možno všechny tyto body případně projednávat společně.
"Přemýšlíme o tom, že by se na zastupitelstvu o desítkách pro veřejnost nezajímavých bodů týkajících se majetků a rozpočtových změn hlasovalo v bloku, tedy nikoli tak jako dosud jednotlivě o každém zvlášť," vysvětlil Zelníček s tím, že by nicméně nebyla zrušena možnost v případě zájmu projednávat určité jednotlivosti projednávat tak jako doposud. "Kterýkoli ze zastupitelů by totiž mohl hlasování a rozpravu o kterémkoli z jednotlivých bodů požadovat," zdůraznil Zelníček.

Leo ŠVANČARA

Zpět na obsah

V Třešti se sejdou občané i zástupci města u pomníku padlých

Slavnostní shromáždění u příležitosti Světového dne veteránů válek se uskuteční v pátek 9. listopadu od 14 hodin u pomníku 1. světové války Na Hrázi v Třešti.

Přítomní občané i vedení města tak vzpomenou na ty bezejmenné i ty, kteří ještě pro pár pamětníků jména a tváře mají a na ty, kteří prošli útrapami nesmyslných válek. "Vzpomínka na vojáky světových bojišť nám pomůže si uvědomit, že naše problémy mohou existovat jen díky těm, kteří za nás tyto války vybojovali a pomůže si nám to uvědomit, že mohou existovat situace nesrovnatelně horší a možná, že ohlédnutí zpět nám pomůže těšit se z toho, co máme," uvedl starosta Třeště Vladimír Lysý.

Eva ŠINKOVSKÁ

Zpět na obsah

Divokej Bill vystoupí v Havlíčkově Brodě

Skupina Divokej Bill představí nové album Svatá pravda v pátek 9. listopadu v klubu Vagon v Havlíčkově Brodě.

Od 21 hodin tak v klubu zazní rocková hudba s prvky country, punku a irské melodie. Skupina hraje ve složení Václav Bláha a Roman Procházka - kytara, Miloš Jurač - basa, Štěpán Karbulka - zpěv, Martin Pecka - akordeon, Adam Karlík - housle, Jan Veselý - bicí a Jan Bártl - banjo.
V Havlíčkově Brodě vystoupí i skupina Medvěd 009, která je s Divokým Billem propojena společnými muzikantskými osobnostmi.

Eva ŠINKOVSKÁ

Zpět na obsah

Klubový večer v Moravských Budějovicích

Klubový večer se skupinou TAH, který se uskuteční v sobotu 10. listopadu v zámeckých konírnách v Moravských Budějovicích, doplní autogramiáda knížky Jana Melkuse s titulem Nedovolené rozjímání o budoucnosti jedné epochy.

Skupina TAH vznikla v roce 1999 z popudu Jury Mahra a od počátku se zaměřila na vlastní tvorbu. Repertoár, který tvoří většinou pohodové písničky, vytváří Bořivoj Švéda, Roman Diviš a Jura Mahr.
Za dobu svého působení již vystoupil v České televizi v pořadu Aport a pro pořad Začínáme písničku Film pro pamětníky.

Eva ŠINKOVSKÁ

Zpět na obsah

Jihlava vojenská aneb 250. výročí stálé posádky v Jihlavě

Dne 12. listopadu tohoto roku bude otevřena v bráně Matky Boží výstava věnovaná 250. výročí umístění stálé vojenské posádky v Jihlavě.

Proto Jihlava vojenská, město v eráru. Město a pevnost současně. Ještě dnes se můžeme obdivovat mohutným hradebním pásům kolem historického vnitřního města a nebo se projít parkově upraveným parkánem a zaujmout postavení obránců města, jak to nejlépe dokumentuje freska přepadení Jihlavy v roce 1402 umístěná na pravé straně presbytáře kostela Nanebevzetí Panny Marie u minoritů. Bojová scéna z počátku 15. století nabízí pohled na válečníky vyzbrojené meči a halapartnami, kteří za pomoci žebříků slézají hradební zdi a nad nimi pak obránce města, vrhající na nepřátele kamení a srážející je do hradebního příkopu. Boj nakonec končí, nepřátelé ustupují a na zemi zůstávají dvě desítky mrtvých z obou válčících stran. Taková je každá válka.
Město však nepodlehlo ani v této bitvě, ani v mnoha dalších. Dva hradební pásy doplněné předbraními, hluboký příkop a velké množství bašt spolu s pěti městskými bránami bylo nad síly středověkých nepřátel. Snad nejmohutněji vyhlížela jihlavská pevnost na vyobrazení ze 17. století, kdy se stala posledním útočištěm švédského vojska během třicetileté války. Tou dobou však už dopadaly na město dělostřelecké granáty a další střelné zbraně vrhaly do řad obránců celé tuny olova. Způsob boje se výrazně změnil. Hradební pásy už nebyly žádnou překážkou.
V roce 1755 byla proto městská pevnost zrušena a od roku 1783 se započalo s postupnou likvidací jednotlivých částí tohoto opevnění. Několikametrové hradební příkopy byly zaváženy zeminou z rušených náspů a na jejich místě vyrostly zahrady a rámová pole soukeníků. Několik dochovaných stavebních plánů ze druhé poloviny 18. století nám nabízí využití druhého hradebního pásu pro budování domovních zdí, jak to můžeme dodnes vidět v části Kosmákovy či Křivé ulice. V několika málo případech byla do domovního traktu vhodně zakomponována celá bašta a tak vznikl pozoruhodný romantický objekt v Divadelní nebo Havířské ulici.
Z pěti městských bran zůstala nakonec jenom ta, ve které bude instalována již v úvodu zmíněná výstava. Císařská brána v Křížové ulici byla odstraněna v roce 1832, v roce 1845 byly zbourány Brtnická, v dnešní Znojemské ulici, a Brněnská, pojmenovaná podle stejnojmenné ulice, dříve nazývána Česká. Poslední mohutná brána Špitálská byla zbořena v roce 1849.
18. století znamenalo definitivní konec jihlavské pevnosti. Konečně, ve válce s Pruskem bylo město v roce 1742 bez jakéhokoliv odporu obsazeno saskými vojsky a městská hotovost, která měla za úkol město ochraňovat, si tehdy ani nevystřelila. Nejcennější kořistí se pro nepřítele staly vojenské sklady naplněné všemožným materiálem. Snad právě tato okolnost přinutila vídeňské stratégy v roce 1751 k přidělení stálé vojenské posádky do Jihlavy.
V následujících letech se vojsku dostalo ubytování v rohovém domě v dnešní Havířské ulici č. 35 v tzv. Klementinských kasárnách. V roce 1781 se potom posádka přestěhovala do objektu zrušeného dominikánského kláštera, aby o tři roky později získala vojenská zásobovací komise ještě kostel sv. Kříže a jesuitský seminář. Podle farní kroniky byl kostel sv. Kříže odsvěcen dne 30. dubna 1781 v 5 hodin ráno. Smutný akt provedl děkan Michal Los od sv. Jakuba za asistence úřadů a zástupců vojenské posádky. Kostel potom sloužil jako skladiště a jeho prostory byly pomocí dřevěných konstrukcí rozděleny do tří podlaží. Řada vzácných kamenných raně gotických prvků byla postupem času zničena a devastace objektů pokračovala až do závěru 20. století, kdy armáda celý areál opustila.
S příchodem vojska bylo na Špitálském předměstí započato s výstavbou nové vojenské nemocnice, která byla v roce 1786 dokončena. Po první světové válce byla v tomto objektu zřízena kasárna plukovníka Jiřího Švece, významného legionáře a v padesátých letech 20. století kasárna pro vojenská ministerstva vnitra. Dnes patří budova policejní škole.
Tato zajímavá klasicistní stavba se dočkala v posledním desetiletí důkladné obnovy a to včetně málo známé nemocniční kaple. V jejím nevelkém interiéru můžeme na stěnách spatřit zajímavé malby s ústředními motivy Krista Spasitele a Matky Boží, doprovázených zemskými patrony a vojáky v dobových uniformách z I. světové války. Autory výmalby byli patrně nemocní vojáci, kteří se zde v letech 1914 - 1918 léčili z frontových zranění.
Vůbec první vojenský špitál v Jihlavě však byl zřízen už v roce 1752, záhy po příchodu první vojenské posádky, a to v dnešní Věžní ulici, kousek od brány Matky Boží, v místech parčíku na hradbách. Svému účelu sloužil až do roku 1802, kdy byl přebudován na městskou nemocnici a po jejím zrušení v roce 1850 pak znovu připadl vojsku jako transporthaus čili ubytovna pro procházející vojenské oddíly.
V roce 1786 byl rozhodnutím císaře Josefa II. založen ve městě vojenský výchovný ústav, který měl pro armádu připravovat nové adepty pro budoucí důstojnické či velitelské funkce.
Ani počátek 19. století nezačal radostně. Závěr roku 1805 byl válečným obdobím, kdy městem projela francouzská vojska spolu se spojeneckými Bavory pronásledující ustupující vojska rakouská. Od 19. listopadu pak byla Jihlava okupována francouzským maršálem Bernadottem a bavorským generálem Wredem, kteří odtud začátkem prosince spěšně odjeli na slavkovské bojiště tří císařů. Tou dobou zde proběhlo několik menších šarvátek, při nichž bylo město na krátký čas opět osvobozeno Rakušany, aby nakonec přece jen otevřelo své brány vítězným Francouzům. Jak uvádějí kronikáři, mnoho krve prolito nebylo, došlo pouze k poničení loveckého zámečku v nedalekém Karlově lese u Pávova, ale za pár měsíců dolehl na Jihlavany hladomor a spolu s ním vypukly ve městě hladové bouře.
V poslední čtvrtině 18. století došlo na Panenském předměstí k vybudování rozsáhlého vojenského cvičiště, které je na plánu Jihlavy z roku 1825 opatřeno poznámkou Garnisons Exerzier Platz a lidově se mu říkalo "execírák". Došlo i k výstavbě objektu označeného na plánu jako Pulverthurn, prachárna, kterou v dalším století doplnilo ještě několik přístaveb. Prachárna měla podobu rotundy a sloužila jako strážnice pro hlídkující oddíl. V padesátých letech 20. století byl muniční sklad vojskem opuštěn a nějaký čas sloužily objekty k uskladňování chemických ochranných prostředků pro zemědělce včetně velmi často užívaného přípravku DDT, na který zde upozorňovaly výstražné tabulky POZOR JED spolu s vyobrazením lebky se zkříženými hnáty. Po demolici všech staveb zde byla zřízena zahrádkářská kolonie ustupující dnes výstavbě nového nemocničního komplexu.
Sadová úprava celého cvičiště proběhla v roce 1826 a zasloužil se o ni především c.k. důstojník zdejšího regimentu major Johann Kempen von Fichtenstamm. V důsledku postupující městské zástavby však začalo zeleně valem ubývat. Ještě donedávna byla charakterisována především alejemi listnatých stromů při cestě k Hornímu Kosovu a po obvodu celého cvičiště, které zabíralo plochu od dnešních Štefánikových kasáren k nové nemocnici. Dominantními dřevinami byly jírovce, duby a javory. Neodmyslitelnou módní součástí 19. století byly rovněž dřevěné pavilony, podobné tomu, který dodnes stojí v pivovarské zahradě.
Za protektorátu zde cvičily oddíly SS a wehrmachtu, po nichž zde zůstalo několik desítek různých druhů překážek včetně dřevěných tzv. lágrů. Ostré střelby na krátké vzdálenosti zde probíhaly ještě po druhé světové válce a my, jihlavští kluci, jsme jim tehdy zblízka přihlíželi a žadonili o pár mosazných "hilzen" čili nábojnic. Po celou dobu střílení vlála na vrcholku umělého valu poblíž dnešní Pavlovovy ulice červená vlajka a v malém betonovém bunkru na jeho druhé straně hlídala stráž, která pak troubením oznamovala počátek a konec střelby.
Na volném prostranství blíže kasáren stával rovněž cirkus, konala se zde celá řada sportovních podniků a poslední motocyklové terénní závody zde probíhaly ještě po druhé světové válce na oválu, na kterém byla řada umělých náspů připravujících závodníkům nejednu horkou chvilku. O dramatické pády nebyla při těchto kláních nouze, neboť většina strojů byla běžné sériové výroby a havárie pro ně znamenal odvoz do šrotu.
Ale pokračujme dále 19. stoletím. Zajímavou episodu z roku 1842 nám zachytila farní kronika z Německé Vyskytné, dnes Vyskytné nad Jihlavou. Tou dobou probíhaly na západ od Jihlavy manévry zdejšího 8. moravského pěšího regimentu. Jejich součástí bylo budování tzv. šancí při důležité komunikaci vedoucí z Jihlavy na Pelhřimov. Její trasa vedla tehdy po dnešní státní silnici z Jihlavy do Rantířova, kde potom po dvoustech metrech za mostem prudce odbočovala vlevo do hlubokého úvozu a směřovala dále přes vrchol kopce U sv. Antonína k obci Ježená. Povrch cesty byl už ve středověku vyštětován kamením, o což dbali majitelé přiléhajících polí a tak se díky jejich péči udržela tato stará silnice podnes.
Šance můžeme spatřit za kaplí sv. Antonína na okraji lesa. Jde o mohutný val, který byl budován ze směsi hlíny a kamení nasypané do proutěných košů a stavěných do výšky 6 metrů. Kolem vzniklého prstence byl vyhlouben příkop a před ním byla zřízena dvě palební postavení pro děla. Na vrcholu byla za předprsní rozmístěna pěchota a jedno další dělo. Zadní část šancí sloužila k uložení munice a mezi povozy stály koňské potahy. Na přilehlých polích byla nalezena šavle a škorně. Vojsko bylo ubytováno v okolních vesnicích a jeden z poručíků, Josef Walter, pomohl spolu se svými svěřenci opravit hřbitovní zeď při kostele sv. Vavřince v Německé Vyskytné. Tak se dostal celý příběh do farní kroniky. Dalším dokladem je potom mohutný památeční kámen, který je zasazen do stěny valu.
Během renovace kaple sv. Antonína byla na venkovní fasádě objevena červenou hrudkou psaná různá jména. Podle všeho patřila vojákům budujícím tehdy nedaleké šance. Některá jména byla do omítky vyryta. Mezi jinými také IGNATIVS. Že by se zde zvěčnil jeden z důstojníků Ignaz Wessely, kdo ví...
Jihlavská vojenská posádka se rovněž zasloužila o jednu z prvních plováren na rybníku u Dlouhé stěny, nazývanou ještě dlouho po převodu do správy města "vojenskou plovárnou". Tentokrát to byl už plukovník Kempen, který zde v roce 1844 nechal zhotovit první plovací prám, kabinky na převlékání a provedl první sadovou úpravu stráně při pravém břehu rybníku. Není divu, že mu obyvatelé města Jihlavy věnovali v roce 1859 nejen náměstí, ale také pomník. Obojí bylo později odstraněno, neboť, jak už to v životě a režimech bývá, nevděk světem vládne. Stejný osud potkal i další dvě sochy. Dodejme pouze, že jde o náměstí Svobody, kde se v současnosti nachází sousoší rudoarmějců od sochaře Aloise Kalvody, věnované Jihlavany osvoboditelům města.
V době od 7. července do 6. září 1866 byla Jihlava obsazena pruským vojskem. 82 vojáků zde tehdy zemřelo na různá válečná zranění a byli proto pohřbeni do společného hrobu na hřbitově u sv. Ducha v dnešních Smetanových sadech. Někteří z nich zemřeli údajně na choleru, která potom postihla spolu s epidemií tyfu celé město a vyžádala si dalších 305 obětí z řad místních obyvatel. Posádkou ve městě byl tehdy batalion 5. pěšího pluku krále bavorského. Největší tohoroční událostí se však stala návštěva císaře Františka Josefa ve dnech 5. až 7. listopadu. Uvítacího ceremoniálu na nádraží se zúčastnila celá jihlavská honorace včetně vojenské posádky. Císař byl ubytován na radnici.
Následujícího roku 1867 tvořily jihlavskou posádku dva bataliony 69. pěšího pluku hraběte Jelačiče a v roce 1874 je vystřídaly dva bataliony pěšího pluku Hessenského čís. 49. V roce 1878 pak odešla celá jihlavská posádka do Bosny, okupované tou dobou Rakouskem, a do města se znovu navrátil 8. pěší pluk. Netrvalo však dlouho a následovala další výměna, když v roce 1882 byl do Jihlavy převelen 81. pěší pluk. Nedostatek ubytovacích kapacit vedl v dalších letech k výstavbě nových kasáren. V roce 1887 byla v dnešní Vrchlického ulici postavena Rudolfova kasárna a o dva roky později byla v dnešní Žižkově ulici dokončena kasárna domobrany, kam byl umístěn 14. domobranecký pěší pluk a stávající 81. pěší pluk byl vystřídán dvěma bataliony 99. pěšího pluku Krále Helenů. K další změně posádky došlo roku 1893, kdy byly do Jihlavy převeleny dva bataliony vídeňského domácího pluku čís. 4 Hoch und Deutschmeister. K poslední změně posádky došlo v roce 1896, kdy sem znovu doputoval 81. pěší pluk a kdy celkový stav vojska v Jihlavě čítal 1.416 mužů.
Zajímavostí může být pohled do militärschematismu c.k. armády z roku 1834. Jak známo, v Jihlavě byl tehdy umístěn 8. Mährisches Infanterie - Regiment, v jehož čele stál vévoda Ludwig Joseph. Mezi výčtem desítek důstojníků a poddůstojníků nalezneme i známé jihlavské osobnosti, ke kterým bezesporu patřil major Johann Kempen von Fichtenstamm, Wrazda von Kunwald nebo Johann Bechinie von Lazan.
Dvacáté století bylo hned v úvodu poznamenáno první světovou válkou. Známé jsou snímky z roku 1914, kdy se přeplněné jihlavské náměstí loučí s posádkou odjíždějící na frontu. Známé jsou rovněž neradostné snímky z příjezdu raněných vojáků na městské nádraží odkud jsou odváženi na nosítkách v nákladních vozech známé zasílatelské firmy Bondi do zdejších dvou nemocnic.
Konec války přinesl nový začátek. Vznikla nová republika. Byl vyhlášen samostatný stát Čechů a Slováků - ČSR. Rozhodující úlohu v Jihlavě sehrála bezesporu česká část jihlavské vojenské posádky na čele s českými důstojníky. Dne 29. října 1918 se potom konalo na nádvoří Rudolfových kasáren předání posádky do rukou JUDr. Ludvíka Chluma, jednoho z čelných představitelů české menšiny, který zde přednesl slavnostní projev. Po něm vystoupil starosta Sokola dr. Červený a nakonec německý velitel jednotky zeměbrany von Penecke, který proslovy přeložil a vyzval vojáky k respektování dané situace. O další pořádek se pak všemožně staral český zbytek 81. pěšího pluku posílený Sokoly a srbskými zajatci z Milovic.
Naše vyprávění je u konce. Vojenský život ve městě trvá i nadále. Čtvrt tisíciletí je jistě důvod k oslavám. V minulosti bývala přizvána ke všem možným slavnostem místní vojenská hudba. Ať tedy její pochod zazní i dnes.
Autor zpracoval podle materiálů PhDr. Františka Hoffmanna, PhDr. Karla Křesadla a svých vlastních zjištění z materiálů uložených ve Státním okresním archivu v Jihlavě

Ladislav VILÍMEK


Zpět na obsah


Z novin Vysočina:

Znáte Zemanův kopec?

Pro nejisté počasí mají žďárští turisté při pravidelných výšlapech připraven méně náročný program: vychází se do málo navštěvovaných míst v okolí města Žďáru nad Sázavou. Pošmourné podzimní počasí nebrání vycházkám do lesních revírů v jihozápadní části katastru. Do povodí Oslavy vybíhá od nádraží červená turistická cesta.

Za hrází Kamenného rybníka se projde přes hranici evropského rozvodí lesem a podél obnovených osmi vetelských rybníků k regulovanému úseku říčky Oslavy - dříve pojmenované výstižněji Veselský potok. Mezi ním a souběžným Bohdalovským potokem je druhý lesní revír o ploše přes dva čtvereční kilometry. V mírně zvlněném terénu je na východním okraji lesa u sazomínských polí kóta 557,8 metru, známá pod jménem Zemanův kopec. Nově usídlený občan nedalekého Nového Veselí zde měl již patrně v minulosti svého předchůdce. Les je protkán sítí cest, přesto se v říjnu podařilo žďárským turistům v něm zabloudit a ocitli se nepředvídaně až u statku v Březí, odkud je spolehlivá cesta dovedla k cíli do obce Sazomín. Neplánovaně navíc uviděli hladinu nové přehrady u Ostrova, která devítimetrovou hrází zadržuje vodu až k obci Kotlasy.
Pozoruhodná jsou rozdílná pojmenování téhož úseku lesa v různě starých mapách. Les Kretlice je označován také jako Květnice nebo Šebrava. U Březí má les jméno Vejholce, což možná česky znamená Dlouhé dříví (Weitholz). Jeden z rybníků pod pustou vsí Vetla má jméno Pivovarský, ve starší mapě Pivoňovský, což je jméno přiměřenější. Novodobí kartografové patrně uplatňují vlastní fantasii při tvorbě mapových podkladů.

-nvz-

Zpět na obsah

Může za to náboženství?

Křesťanství a židovství nechápe slova Bible o vyhlazovacích válkách jako příkaz pro současné konání. Jinak je tomu v současném islámu, kde existují skupiny, které aplikují některá slova Koránu jako program pro současnost.

Koran, sura VIII. o kořisti píše: "Věru jako nejhorší dobytek jsou před Bohem zatvrzelí nevěrci, kteří nechtějí uvěřit. Dostaneš-li do své moci ve válce ty, s nimiž jsi uzavřel smlouvu, a kteří při každé vhodné příležitosti smluvy ruší, rozptyl je a učiň z nich výstražný příklad pro jejich potomky, aby se dali napomenout".
"Proroku podněcuj věřící k boji! Bude-li z vás dvacet vytrvalých, přemohou 200 nevěřících, protože tito jsou lidé nerozumní". Sura 47 o válce "Když se setkáte v boji s nevěrci, bijte je do šíje, dokud jich mnoho nepobijete, a svazujte je do pevných pout a ostatní buď zadarmo nebo za výkupné propouštějte, dokud povinnostem válečným zadost neučiní. Tak učiníte. Kdyby Bůh chtěl, mohl by se pomstít nad nimi i bez vás, ale proto vám poroučí vytáhnouti do boje za islám, aby vás jednoho druhým zkoušel. A nedopustí, aby se ztratily zásluhy těch, kteří v boji za pravé náboženství padli, nýbrž správně je povede, ospravedlní jejich srdce a uvede je do ráje, o němž je již dříve zpravil".
Tato místa a jiná jsou naukovým základem pro militantně - fundamentalistické pojetí islámského náboženství. Není pochyb, že tato místa by se měla stát předmětem mezináboženského i politického dialogu, protože svým obsahem si je může rozum vysvětlit tak, že vedou k obětem na životech. Jde o diskusi o nauce, kterou následuje vůle...
Při pohledu na rozvody, žárlivost a nenávist mezi manžely bychom mohli myslet, že se uskutečňuje model řeckých a římských bohů. Ti totiž na sebe žárlili, byli si nevěrní a nenáviděli se. Kritika těchto starověkých božstev spočívala v tom, že se chovají hůře než lidé a božstvo by mělo být lepší. Jeden malíř namaloval obrázek, na němž je scéna z hospody. Na stěně visí kříž s obrázkem a nápisem: "Našemu konání buď Boží požehnání". V hospodě pak probíhá bitka mezi zúčastněnými. Jde o humorné zachycení stavu, kdy to co hlásá kříž a obrázek je v přímém rozporu. Lité při své bitce nejsou jistě vedeni náboženským přesvědčením Ježíše Krista, který nikomu neublížil a je na kříži obětí. Podobně nemožné je vysvětlit Boží požehnání jako motor této hospodské bitky. Přesto lze obrázek pojmenovat: "Náboženství se perou". Při zjišťování náboženské příslušnosti by se mohlo mluvit o bitce mezi různými vyznáními. V hospodě byli totiž pokřtěni křesťané různých vyznání. Vina může být v tom, že pastýři pásli sami sebe a málo se snažili lidi o všem poučit vést k patřičnému životu. Nebo další špatný příklad. Anebo jsou na vině ovce, které byly spíš jako berani, co si jdou za tím svým a na hlas pastýře nedbají...

-pr-

Zpět na obsah

Kuchyně vídeňských Čechů před I. světovou válkou

Polské svazy (závitky)

Tenké plátky hovězího masa naklepeme, osolíme, opepříme a posypeme strouhanou cibulí. Na každý položíme plátek slaniny a svineme do úzkých trubiček. Na másle rozpálíme kostičky slaniny, závitky prudce opečeme a zalijeme vývarem tak, aby byly úplně ponořené. Dusíme pod poklicí až do vyvaření vody. Při podávání přeléváme vydušeným zbytkem vzniklé šťávy.

Polské hovězí řezy

Hovězí plátky - naklepané, osolené a opepřené obalíme v hladké mouce. Opečeme zprudka na rozpáleném másle, přidáme drobně posekanou cibulku a čerstvé houby. Podléváme vývarem a dusíme. Poloměkké plátky vyjmeme, omáčku zahustíme sladkou smetanou, povaříme a procedíme. Maso vložíme zpět a dusíme do měkka. Na nahřáté talíře klademe plátky masa a přeléváme omáčkou.

Myslivecké maso

Přední hovězí posekané na kousky vložíme na osmažený základ z másla, kořenové zeleniny, tymiánu, jalovce a bobkového listu. Zakryjeme poklicí a dusíme do odpaření vody. Omastek slijeme, maso zaprášíme moukou, zalijeme vývarem, stříkneme octem a dusíme do měkka. Pak je vyjmeme, omáčku procedíme, zaprášíme červenou paprikou a zahustíme kyselou smetanou. Podáváme s drobnými moučnými nočky.

Hovězí guláš

Maso pokrájené na kousky a osolené vložíme na základ z osmažené cibulky, papriky a špetky pepře, přelitý menším množstvím studené vody. Dusíme pod poklicí do měkka. Následně zaprášíme moukou, přidáme tlučený jalovec, dva stroužky česneku utřeného se solí a podle potřeby vývar. Podáváme s bramborem nebo rýží.

Dušené telecí kotletky s paprikou

Kotletky nasekané od ledvinky nahoru naklepeme, osolíme a zaprášíme paprikou. Na cibulce osmažené se slaninou zvolna dusíme asi 1/4 hodiny po jedné a tentýž čas po druhé straně. Lehce poprášíme moukou a podléváme vývarem. Ke konci dušení stříkneme citronovou šťávou a necháme "dojít" asi 5 minut. Množství papriky záleží na chuti. Pokud je jí více, můžeme způsobit zahořknutí pokrmu.

Telecí řízky s masitou nádivkou

Řezy dobrého telecího rozklepeme na tenko a nasolíme. Asi 1/4 kg telecího masa zvlášť drobně posekáme nebo pomeleme, přidáme k němu v mléce namočenou vymačkanou žemli, pepř, muškátový oříšek, máslo, 1 celé vejce, sekanou petrželovou nať a sekanou malou cibulku. Vzniklou nádivkovou hmotu společně přemeleme. Potíráme jí připravené řízky a svinujeme do tenkých roliček. Ovážeme nití, lehce nařízneme ve středu (kvůli stejnoměrnému tvaru a aby nádivka nevytékala na koncích). Opékáme zprudka na másle. Pak přidáme 1,5 dcl kyselé smetany a dusíme 15 minut zakryté (můžeme zaprášit paprikou). Příloha - rýže nebo nudle.

Sekané roštěnky

Na 2 porce použijeme asi 1/2 kg roštěnce. Jemně nasekáme nebo pomeleme, přidáme půlku žemle máčené v mléce a vymačkané, sekanou cibulku osmahnutou na slanině, petrželovou nať, jednu utřenou sardelku nebo trochu sardelové pasty a 1 celé vejce. Směs promícháme, společně znovu přemeleme. Tvoříme malé placičky asi na půl prstu silné a obalujeme v mouce. Pečeme na rozpáleném sardelovém másle po obou stranách asi 2 minuty (zprudka). Opečené vyjmeme a vkládáme na síto do hrnce s vroucím vývarem. Dusíme v páře pod poklicí asi 10 minut. Náročnější úprava zaručuje delikátní chuť. Podáváme se smaženými brambory.

Uherský guláš (lidová úprava)

Na sádle nebo loji osmahneme posekanou cibuli, přidáme kmín, pepř a hovězí maso krájené na kostky. Osmahneme a přidáme stejné množství skopového masa, znovu osmahneme a přidáme opět stejné množství vepřového. Ještě jednou osmahneme vše společně, zaprášíme moukou, zalijeme vývarem a vaříme. Ke změklé masové směsi přidáme na kostičky pokrájené syrové brambory a dále vaříme do jejich změknutí. Kořeníme a solíme podle vlastní chuti až nakonec. Množství masa a složení druhů záleží rovněž na nás.

Roštěnky I

Naklepnuté, osolené a opepřené plátky zaprášíme moukou a osmahneme po obou stranách v rozpáleném másle. Maso vyjmeme, ve výpeku zpěníme drobně pokrájenou cibulku a vložíme je zpět. Dusíme do měkka za občasného podlévání vývarem. Hotové podáváme se šťávou, jejíž chuť můžeme zvýraznit střikem z rozkrojeného plátku citronu.

Roštěnky II

Naklepnuté, osolené a opepřené plátky klademe do základu z cibulky do zlatova osmahnuté na másle. Na každý položíme oříšek másla. Pod poklicí zvolna dusíme a pravidelně obracíme. Po vysmahnutí šťávy podléváme vývarem. Ke konci dušení zaprášíme moukou a necháme ještě chvíli "táhnout". Porce na talíři přeléváme procezenou šťávou.
K obojímu podáváme dušenou rýži, bramborovou kaši, smažené brambory nebo větší kypré moučné noky.

Myslivecké maso II

Na másle osmahneme větší množství sekané cibule, 4 zrnka jalovce, 4 zrnka pepře, 4 zrnka nového koření, tymián, několik tenkých plátků mrkve, petržele a celeru. Vložíme hovězí maso (větší kousky - asi 3 - 4 na jednu porci). Dusíme pod poklicí a podléváme vývarem. Poloměkké zaprášíme moukou, lžičkou práškového cukru, přidáme 1 cl červeného vína a kousek strouhané citronové kůry. Solíme až téměř hotové. Maso vyjmeme, šťávu krátce povaříme a procedíme. Porce masa přeléváme a podáváme s noky.

Zadělávané vepřové maso s polskou omáčkou

Kvalitní vepřové maso z kýty nebo plece rozkrájíme na kostky, osolíme a orestujeme na sádle v pekáči s drobně nakrájenou cibulí, kořenovou zeleninou, tymiánem, bobkovým listem, případně kouskem citronové kůry. Dále dusíme asi 1/2 hodiny za častého míchání, aby se zelenina nepřipalovala. Když maso poněkud změkne, zaprášíme je lžící hladké mouky, zalijeme teplou vodou a přidáme rozstrouhaný kousek tmavého perníku. Zastříkneme octem, vsypeme lžičku práškového cukru a vše vaříme do měkka. Dáváme pozor, aby se maso nerozvařilo. Hotové maso vyjmeme a udržujeme teplé. Omáčku prolisujeme a povaříme ještě 1/4 hodiny. Porce přeléváme omáčkou a jako přílohu podáváme máslové nočky.

Vepřová pečeně s česnekem

Vykostěnou a odblaněnou vepřovou plec nasolíme, protáhneme kousky česneku a povrch potřeme strouhaným česnekem. Pečeme na másle do pěkné zlatohnědé barvy. Občas přeléváme výpekem, nebo podle potřeby podléváme. Chuťově velmi kvalitní pečeni porcujeme na silnější plátky a podáváme se smaženými brambory. Vhodným doplňkem je zelený listový nebo jiný salát ze syrové zeleniny.

Vařené vepřové maso se šípkovou omáčkou

Špalík dobrého vepřového vložíme do hrnce se studenou vodou, přivedeme do varu a pozorně sbíráme pěnu. Vařící vývar osolíme, opepříme, přidáme drobně pokrájenou kořenovou zeleninu a vaříme do změknutí masa. Mezitím připravíme omáčku. Oprané šípky vaříme se 2 dcl červeného vína, 2 lžícemi cukru, kouskem citronové kůry, celou skořicí, hřebíčkem, tymiánem a bobkovým listem. Vše důkladně povařené prolisujeme sítem, podle chuti přisladíme a doplníme vývarem tak, aby vznikla hustá nasládlá omáčka. Maso rozporcujeme a omáčkou přeléváme. Přílohu volíme podle chuti, ovšem brambory a rýže se nehodí. Tato omáčka se s oblibou používala i k vařeným hovězím či vepřovým jazykům.

Jaroslav ŠVOMA, Regionální museum, Žďár nad Sázavou



Zpět na obsah