|
|
pondělí | Na hlavní stránku Regionalistu | 12.11.2001 |
|
(Toto číslo vyšlo: pondělí v 0:08 hodin) Dnes v regionu:
Zobrazit celý kalendář očekávaných událostí na další dny a týdny Dnešní vydání deníku:
V čele kandidátky ODS na Vysočině tři poslanciO víkendu o tom rozhodl regionální sněm ODS Vysočiny v Třebíči, jehož delegáti zároveň určili pořadí na dalších místech dvacetičlenné kandidátní listiny pro volby do poslanecké sněmovny. Druhým mužem ODS na Vysočině se stal dosavadní poslanec Jaroslav Pešán z Jihlavy a na místě třetím bude svůj poslanecký mandát obhajovat jeho třebíčský kolega Petr Hort. Pelhřimovsko bude na kandidátce representovat čtvrtý Zbyněk Pípal, Havlíčkobrodsko na pátém místě pak Vlastimil Sojka. Zástupce jihlavského křídla Občanské demokratické strany - netajícího se směrem k vedení ODS již dlouhodobě mimo jiné kritikou takzvané oposiční smlouvy - a vítěze primárních voleb v městě Jihlavě Vladimíra Bílka, zařadili delegáti krajského sněmu Vysočiny až na sedmé místo krajské kandidátky. Nezávislí ze všech českých krajů chtějí do sněmovnyPodle předsedy republikové rady SNK Milana Marka má být příčinou, proč se hnutí rozhodlo kandidovat do parlamentních voleb, ztráta důvěry voličů v politické strany. Konkrétní kandidáti SNK, kteří se budou ve všech 14 krajích ucházet o posty poslanců, by měli být známi do konce února. "Volič by nás mohl volit proto, že je unaven neschopností politických stran se dohodnout," řekla Regionalistu místopředsedkyně republikové rady SNK Zdeňka Marková s tím, že - jak připustila - ne vše na současné české politice budou někteří nezávislí kandidáti kritisovat. "Například já osobně jsem nebyla kritikem takzvané oposiční smlouvy mezi ODS a ČSSD. Hledali jsme na ní positiva," naznačila Marková. Volební program SNK, na jehož vypracování se podle Markové podílely tři stovky komunálních politiků, by měl kromě jiného obsahovat například návrhy na přímou volbu presidenta, případné zrušení senátu či na zavedení daní z tržeb pro české podnikatele a živnostníky namísto dosud obvyklých daní ze zisku. M. Němcová příkladu V. Klause tentokrát následovat nebude"Doufáme, že budeme mít z naší kandidátky ve sněmovně nejméně tři, spíše však čtyři poslance," upřesnila po krajském sněmu ODS o víkendu v Třebíči s tím, že k dosažení tohoto cíle musí přispět kromě vedení kandidátky ODS na Vysočině i všichni členové a příznivci. "Pouhými slovy kampaň nevyhrajeme," podotkla Němcová. Jak ovšem v této souvislosti přiznala, narozdíl od předsedy strany Václava Klause ona osobně v případě volebního neúspěchu takto složené kandidátky ODS v kraji Vysočina nehodlá vyvozovat žádné důsledky pro své další politické působení. "Necítím potřebu toto nyní deklarovat," odpověděla Miroslava Němcová na dotaz Regionalistu. Pamětní deska spisovatele Franze Kafky v TřeštiBusta od třešťského rodáka bude odhalena na domě číslo 131, ve kterém pražský spisovatel v letech 1900 - 1907, podle archivních pramenů, pobýval u svého strýce Siegfrida Löwyho. Bronzová busta a metrová deska pochází z dílny třešťského rodáka, akademického malíře Františka Häckela, který působí v Praze, a město přišla přibližně na 170 tisíc korun. "Na téma pobytu spisovatele v Třešti jsem hovořil i s Židem, který utekl před II. světovou válkou do Anglie a který mi potvrdil, že jeho otec s Kafkou v Třešti osobně diskutoval," uvedl starosta Vladimír Lysý. Franz Kafka se narodil 3. července 1883 v Praze. Vystudoval práva na německé universitě a po studiích pracoval v Dělnické úrazové pojišťovně. Zemřel na tuberkulosu 3. června 1924. Pobyt v Třešti a život jeho strýce jej údajně inspiroval k napsání románu Venkovský lékař a Zámek. V Třešti se prý seznámil i se svou první láskou Hedvikou Knapovou, studentkou brněnské filosofické fakulty. Kafkův strýc Löwy v Třešti, kde žila početná židovská komunita, působil v letech 1899 - 1924. Podle dostupných pramenů synovec z Prahy strýce přesvědčil, aby si v roce 1901 koupil jízdní kolo opatřené benzinovým výbušným motorkem značky Puch. Doktor Löwy se pak stal na Třešťsku průkopníkem motorismu. V kraji založil i první stomatologickou praxi a podporoval chudé studenty. V roce 1932 se odstěhoval do Prahy, kde se o deset let později otrávil, aby unikl nacistickému transportu do koncentračního tábora. Slavnostní odhalení busty doprovodí otevření výstavy Franz Kafka v kulturním domě v Třešti a představení knihy autora Františka Bukvaje Věčný poutník Franz Kafka. Přednáška o česko - německých vztazíchPřednášet bude Mgr. Dieter Schallner PhD. z University v Olomouci. Cílem přednášky je seznámit laickou i odbornou veřejnost s vybranou problematikou společného soužití Čechů a Němců z pohledu současné historiografie. Přednáška, která bude zahájena ve 13 hodin se koná v českém jazyce, je vhodná pro pracovníky státní správy, vyučující cizích jazyků, dějepisu a studenty. Jihlavská posádka a rok 1938Když bylo 31.12.1937 zrušeno velitelství 12. pěší brigády ve Znojmě, které bylo součástí Divise 6 v Brně, a jemuž podléhal i jihlavský Pěší pluk 31 "Arco," jednalo se o začátek velkých změn v dislokaci některých útvarů. V Jihlavě první nastala již 15. ledna 1938, kdy byl zrušen samostatný dělostřelecký oddíl 256, který zde byl umístěn od roku 1920. Tento útvar se nacházel v kasárnách na Žižkově ulici. Přesto dělostřelci z Jihlavy neodešli. Právě zrušený dělostřelecký oddíl se stal základem nově vybudovaného III. oddílu Dělostřeleckého pluku 6. Velitelem nového oddílu se stal pplk. děl. Josef Sekáč. Tento útvar byl v Jihlavě až do 25. května 1938, kdy se přesunul do Brna. Další z dělostřeleckých jednotek, které se do Jihlavy dostaly, byl II. oddíl Dělostřeleckého pluku 102. Přibyl sem 21. května 1938 z Rokycan, ale již 29. června se přesunul do Třebíče. Jeho velitelem byl pplk. děl. Alois Hartmann. Přesto nejvýraznější změnou v jednotkách této zbraně byl příchod Dělostřeleckého pluku 1 "Jana Žižky z Trocnova". Přišel z Prahy 23. května 1938. Do Jihlavy se přesunulo velitelství s 1. oddílem. Jeho II. oddíl se ve stejný den přesunul do Třebíče a do našeho města přišel až 29. června. Tento pluk měl i III. oddíl, ale ten se nacházel v západních Čechách. Jeho velitelem byl pplk. děl. Josef Mašín, proslavený později jako účastník odboje a jeden ze Tří králů (Balabán, Mašín, Morávek). Město si však nejvíce cenilo Pěšího pluku 31 "Arco," který se zde nacházel od unifikace v roce 1920. Jednalo se o pluk s velkou legionářskou tradicí, byl nejstarším z italských legionářských jednotek. Celá jeho mírová činnost byla úzce svázána s Jihlavou, ale to se mělo na několik měsíců změnit. Ve městě se začátkem roku 1938 nacházelo jeho velitelství, I. a II. prapor i náhradní prapor. III. prapor byl od roku 1925 dislokován ve Znojmě, od ledna 1938 v Mikulově, a proto se leží mimo náš zájem. I. prapor společně s náhradním praporem byl ubytován ve Štefánikových kasárnách na dnešní Vrchlického ulici. Velitelství pluku, II. prapor a současně i posádkové velitelství bylo umístěno ve Velkých kasárnách v dnešní Křížové ulici. Pluku v této době velel plk. pěch. Karel Bláha a jeho zástupcem byl plk. pěch. Miloslav Hradečný. Změna nastala 29. dubna, kdy II. prapor opustil Jihlavu a byl přeložen do Dačic. Dne 20. května ho následovalo velitelství pluku s podřízenými rotami a I. praporem. Jejich cílem se stala Telč. Zůstal pouze náhradní prapor pod velením mjr. pěch. Bohumila Kopala. Přesto nezůstala jihlavská kasárna dlouho prázdná. Dne 23. května se do nich nastěhoval Pěší pluk 38, jehož velitelství se do té doby nacházelo v Berouně. Spolu s velitelstvím do Jihlavy přišly I. prapor z Berouna (Velká kasárna) a II. prapor z Kralovic (Štefánikova kasárna). V původní posádce zanechal jenom svůj náhradní prapor. Velitelem byl plk. pěch. Josef Maxa a zástupce velitele pluku pplk. pěch. Josef Baše. V Jihlavě se také od roku 1934 nacházel Náhradní prapor Pěšího pluku 24 ze Znojma. Byl patrně umístěn v Nemocničních kasárnách, dnešní Střední policejní škole v Tolstého ulici. Zde také po patnácti letech dne 1. července 1938 zahájila svoji činnost posádková nemocnice. Daleko nejvýznamnější však byl vznik Skupiny 2. Její velitelství vzniklo v Jihlavě 1. května 1938. Skupina měla podobnou strukturu jako každá tehdejší divise. Podléhala III. sboru v Brně. Do jejího čela byl postaven brigádní generál František Slunéčko, který se zároveň stal posádkovým velitelem. Pro zajímavost uvádím složení Skupiny 2, jak byla otištěna ve článku PhDr. Eduarda Stehlíka: Mírová organisace československé branné moci 22. září 1938. Historie a vojenství, 1997, č. 3, s. 102 - 132: 2. skupina - Jihlava velitel: brig. gen. František Slunéčko náčelník štábu: pplk. gšt. Karel Viktorin pěší pluk 31 (Telč) - plk. pěch. Karel Bláha pěší pluk 38 (Jihlava) - plk. pěch. Josef Maxa IV./24. pěší prapor (Jemnice) - pplk. pěch. Antonín Haňák hraničářský prapor 3 (Moravské Budějovice) - plk. pěch. Josef Skála strážní prapor XXXVI. (Jaroměřice nad Rokytnou) - mjr. pěch. Egon Kaňák strážní prapor XXXVII. (Moravské Budějovice) - pplk. pěch. Eduard Rozkošný dělostřelecký pluk 1 (Jihlava) - pplk. děl. Josef Mašín I./51. dělostřelecký oddíl (Velké Meziříčí) - pplk. děl. Vilém Konvalinka II./102. dělostřelecký oddíl (Třebíč) - pplk. děl. Alois Hartmann Takto přibližně vypadala struktura skupiny den před vyhlášením všeobecné mobilisace. Ta však stojí nad rámec tohoto článku. Po konferenci v Mnichově a donucení Československa k vydání Sudet, přichází nejsmutnější období naší armády. Ta je postupně demobilisována a útvary se vrací do svých mírových posádek, pokud však nejsou v německém záboru. Skupina 2 je na podzim 1938 zrušena a jí podřízené jednotky se vrací do svých původních působišť, před květnem 1938. Nejdříve opouští Jihlavu Pěší pluk 38, kdy se 11. listopadu 1938 všechny jeho jednotky přesunuly zpět do Berouna. Následuje Dělostřelecký pluk 1, který se do Prahy vrací 15. listopadu. V Žižkových kasárnách ho nahradil I. oddíl Dělostřeleckého pluku 6. Dne 5. prosince 1938 se do Jihlavy vrací velitelství Pěšího pluku 31 a jeho III. prapor, který sem byl stažen po okupaci Mikulova. Současně se ve městě objevuje III. prapor Pěšího pluku 24. Velitelství tohoto pluku bylo po okupaci Znojma přeneseno do Moravských Budějovic. Prapor byl ubytován ve Štefánikových kasárnách. Tento stav vydržel až do okupace zbytku Česko - Slovenska 15. března 1939. Kasárna převzal německý Wehrmacht a všechny jednotky bývalé československé armády byly do července 1939 rozpuštěny. Na svoje obnovení musely čekat až do jara 1945, ale to už byla úplně jiná armáda. Jiří JELÍNEK, Jihlava Museum knihy: Posun pouze v jednání, ve věcnosti ne"Vyslovili jsme opakovanou nespokojenost nad záměrem Národního musea uzavřít žďárskou exposici a uložili úřadu připravit pro jednání rady města návrh smlouvy s Národním museem v Praze se zárukami a stanovenými podmínkami ze strany Národního musea," uvedla místostarostka Dagmar Zvěřinová. Rada po analyse také zváží doporučení pro zastupitelstvo ve věci schválení finanční částky v rozpočtu na příští rok. Její výše bude upřesněna ve vazbě na jednotlivé části mobiliáře pro zahájení repase exposice. Úřad by v této věci měl začít jednat s možnými sponsory. "Všechny naše kroky nadále směřují k tomu, aby Museum knihy ve Žďáře zůstalo," uvedli totožně oba volení representanti žďárských občanů. Ani v minulém týdnu se však netajili obavami nad tím, že zastupitelé neschválí finanční prostředky na záchranu musea. "Zastupitelstvo se při minulém hlasování vyjádřilo jasně, že město nemá dotovat stát, proto odmítlo schválit 300 tisíc na studii," shrnul starosta Jaromír Brychta. Zopakoval, že Národní museum nikdy v minulosti nedalo větší částku na modernisaci žďárské exposice. "Teď najednou Národní museum objeví, že je to zde nevzhledné, mluví se o ostudě atd. To se mi samozřejmě nemůže líbit". Výsledkem jednání, které místostarostka označila za velmi rozpačité, bylo pouze to, že Žďas přislíbil připravení projektu na zhotovení vitrín. "Pan ředitel v tomto směru zabodoval, vzal si potřebné podklady a slíbil pomoc. Žďas vyhodnotí, kolik by to mělo stát a pokusí se výrobu zajistit. Teď čekáme i na vyjádření Žďasu v tomto směru," řekla Dagmar Zvěřinová. Přiznala, že se pro příští rok chystá pouze výměna vitrín v jedné nebo dvou místnostech a vícejazyčné popisky u vystavených exponátů. "Nic víc. Prostě se soustřeďujeme jenom na to, aby na jaře byla zahájena sezona a Museum knihy bylo otevřeno turistům bez nějakého omezení. Dál se uvidí". Proti existenci Musea knihy v objektu Zámku nemají majitelé námitek. "Rodina Kinských museum podporuje. Deklarovali vůli, aby zde knihy byly," uvedla místostarostka. Ta je i přes nejasnou budoucnost žďárského Musea knihy optimistkou. "Pouze si musíme vytvořit jasný cíl, co chceme v nejbližší době. Za nějakých nekompromisních podmínek by museum mělo být otevřeno i v nadcházejícím roce. Už vzhledem k tomu, že nám bylo ministerstvem kultury řečeno, že exposice nemá být kam přestěhována minimálně tři roky". Optimistou zůstal i starosta J. Brychta. "Kdyby se Museum knihy mělo stěhovat jinam, tak z toho bude mít stát a Národní museum takovou ostudu, že si to za rámeček nedají. Že by se museum mělo stěhovat po 44 letech dobré spolupráce by nebyla ostuda města," reagoval na dotaz Vysočiny s tím, že si osobně neumí představit uzavření musea v roce 750. výročí založení kláštera. "Problém je, že se všechno řeší až dnes, kdy se problémy nahromadily," shodli se členové žďárské samosprávy. Roční náklady na provoz Musea knihy, o kterém se tak definitivně rozhodne až 17. prosince na zastupitelstvu města, představují více než 750 tisíc korun. Libor HOMOLKA Borůvky rostou, ale pozor na střelce"Svoje místo" nám samozřejmě odmítla prozradit, prý se vydá na sběr nejméně ještě jednou. Podle ní je ale borůvek v lese stále dostatek. Připisuje to příznivému říjnovému počasí, ale obává se prvních mrazíků. Koho vyláká její svědectví do lesa, bude se muset připravit na možné setkání s myslivci a honci. Začíná totiž sezona honů a z výletu pro vitaminy byste si mohli přinést domů něco mnohem hůře stravitelného, než jsou sladké lesní plody. -rt- Fotografie z Vysočiny od Iva Kasala jsou esteticky přesvědčivými obrazyV první půlce 60. let vystudoval stavební průmyslovku a získal zaměstnání v oboru, ale jeho duši si již tehdy vzala fotografie. V roce 1990 absolvoval Institut výtvarné fotografie při Svazu českých fotografů, založil vlastní studio a stal se profesionálem. Tematika Kasalových volných i užitých prací je různá, stěžejní náměty jsou z Vysočiny. První samostatnou výstavu uskutečnil před 33 roky. Od té doby měl dalších 21 autorských výstav. Mezi roku 1965 - 1990 se zúčastnil více než dvou set kolektivních fotografických výstav na různých místech Československa. V roce 1989 byl v Praze zastoupen na nejvýznamnější poválečné přehlídce, nazvané Česká amatérská fotografie od roku 1945. Do roku 1989 byly Kasalovy fotografie zařazeny do výstavních kolekcí tří desítek mezinárodních salonů ve Španělsku, USA, SRN, Maďarsku, Francii, Polsku, Jugoslávii, Kuvajtu a Itálii. Z celostátních a mezinárodních soutěží a výstav si Kasal odnesl na 200 cen a čestných uznání. Získal čestný titul Autor svazu českých fotografů a za kolekce reportážních fotografií s tituly Něžná a Lidé z Václaváku, pořízené za listopadových událostí roku 1989, byl oceněn čestným titulem Mistr Svazu českých fotografů. Kasalovy fotografie jsou ve sbírce Musea silnic a dálnic ve Velkém Meziříčí, Musea v jugoslávském Novém Sadu a v četných soukromých sbírkách v ČR, USA a SRN. Nyní, až do poloviny listopadu, Kasal vystavuje výběr šesti desítek většinou barevných fotografií v soukromé Galerii Foto Art v Blatné. Exposice má bezprostřední název Vysočina. Výstava je novým dokladem, že její autor vytrvale přistupuje k tvorbě s nezměněným přesvědčením o trvání hojných krajinných krás. Nemyslím si, že právě toto východisko je snad protipólem kritické fotografie, zviditelňující postupnou devastaci krajiny, jíž se dopouštíme. A jsem přesvědčen, že se nejedná ani o "odvádění pozornosti". Kasal je, pověděno stručně, solidně poučeným estétem. Proto svá subjektivní pozorování (zejména v oblasti Vysočiny) směřuje třeba i "pod povrch" věcnosti, jen aby se dobral "původní" i "umělé" (z hlediska přírodního utváření) harmonie. A v pohledech do krajiny nachází rovněž něco z "bazální i globální" informace o východiscích, zákonitostech a souvislostech bytí. Je to do určité míry cosi na způsob literární stylisace, ale proti smyslu výpovědi to není. Důležitou známkou Kasalova tvůrčího projevu je vyloučení přisládlého romantického obkružování kolem věci. Jistá odměřenost výrazu (nikoliv však čirá nezkrášlenost!) neposkytuje žádný prostor samoúčelné idealisaci a prázdnému obrazovému efektu. Kultovními prvky své černobílé fotografie Kasal učinil světlo a grafiku vysokého kontrastu. Tak podtrhuje visuální souzvuk krajinných dominant a jednotlivostí. Podle zákonitostí skladebné geometrie staví světlem pásma prostorové hloubky. V barevné fotografii klade důraz na měkce působící tónové odstupňování. I zde má ovšem překvapivě důležitou estetickou funkci černá barva. Nikoliv jako doplněk teplých či studených tónů, nýbrž jako významný "stavitel i strážce" harmonické skladby a zvýrazňovatel i propojovatel obsahových jednotlivostí. Právě zde, v oněch technicko - výtvarných variacích, se projevuje po mém soudu nejzřetelnější rys Kasalova tvůrčího přístupu k objektivnímu krajinářskému fotografickému obrazu. Jan DOČEKAL |