Regionalist


pondělí Na hlavní stránku Regionalistu 15.6.1998








Denní vydání:
(Toto číslo vyšlo: pondělí v 0:28 hodin)

        





Pouť na Rounku se stává tradicí českoněmeckých setkání

Obnovená pouť na vrchu Rounku se stává již tradicí porevolučních českoněmeckých setkání původních a současných obyvatel Jihlavska.

Poutě u kaple svatého Antonína se totiž v neděli zúčastnilo od znovuobnovení oficiální slavnosti po roce 1989 zatím historicky nejvíce lidí, přičemž pouze bývalých krajanů včera přijelo několik desítek. "Byli bychom rádi, kdyby se rounecká pouť do budoucna stala jakýmsi malým svorníkem mezi Čechy a Němci," řekl Regionalistu v této souvislosti spoluorganisátor akce Ladislav Vilímek.
Při bohoslužbě sloužené v lese na vrchu Rounku premonstrátem Dominikem Doubravou od svatého Jakuba v Jihlavě zazpíval společný sbor složený z dětských souborů PS Campanula-Zvoneček a Demlovy základní školy v Jihlavě pod vedením Jany Jirákové Truvérskou mši Petra Ebena.

Leo ŠVANČARA


Zpět na obsah


Únik primární vody v jaderné elektrárně v Dukovanech nikoho neohrozil

K mimořádné události prvního - tedy nejnižšího stupně - došlo v pátek 12. června při revizi třetí cirkulační smyčky primárního okruhu. Stalo se tak na odstaveném druhém výrobním bloku Jaderné elektrárny Dukovany (EDU), u kterého probíhá pravidelná revize.

Součástí revizních prací je i tlaková kontrola této smyčky pomocí speciálního vysokotlakého čerpadla vyšším tlakem, než je tomu v běžných provozních podmínkách. Při tlakování došlo k prasknutí těsnění příruby na výtlaku čerpadla a úniku necelých dvou metrů krychlových primární vody.
Podle mluvčího EDU Petra Spilky se jedná o vodu mírné aktivity. O vzniklé události byl podle příslušných směrnic informován SÚJB (Státní úřad pro jadernou bezpečnost). Při události nedošlo k žádným škodám na zdraví lidí, majetku ani životním prostředí.
O situaci byla také informována Občanská bezpečnostní komise, kterou tvoří zástupci veřejnosti z nejbližšího okolí elektrárny. Jak uvedl její předseda Bořivoj *upa (Moravský Krumlov), byla veškerá vyteklá voda zachycena speciální kanalizací, která je určena k zachycení a soustředění všech úniků vody z primárního okruhu reaktoru. Po následném přečištění je pak voda vrácena zpět do primárního okruhu.

Petr VEČEŘA


Zpět na obsah


Havlíčkův Brod firmě Bosch prodal pozemky v Pávově

Městské zastupitelstvo v Havlíčkově Brodě schválilo prodej svého podílu z pozemků v katastrálním území Pávov firmě BOSCH Diesel , s. r. o.,.

Kupní cena, která činí 170 Kč za m2 , bude složena na účet Lesního Družstva ve Štokách pro použití k jeho dalšímu rozvoji. Na srpnové jednání MZ předloží městská rada zprávu o hospodaření a dalších aktivitách LD Štoky. Zástupce družstva jménem města vypracuje návrh na změnu stanov tak, aby byl k účasti v jiných společnostech nutný souhlas celé členské schůze, nikoli pouze představenstva.

Světlana MUSILOVÁ, tisková mluvčí MěÚ Havlíčkův Brod


Zpět na obsah


Nové parkoviště v Jihlavě

Nové parkoviště v centru města bylo zřízeno v Bezručově ulici naproti Domu kultury v Jihlavě.

Jak informoval starosta ing. František Dohnal, za použití parkovacích automatů zde může parkovat až 52 vozidel. "V nejbližší době navíc chceme realisovat průchod z parkoviště přímo do centra, do Komenského ulice naproti kavárně Slavii," informoval starosta.
K současným zhruba 700 parkovacím místům v centru by mělo do podzimu přibýt ještě zhruba 300 dalších v souvislosti s otevřením rozestavěných supermarketů Billa a Delvita v Havlíčkově ulici.

Leo ŠVANČARA


Zpět na obsah


komentář

Už je to (zase) tady!

Tak je tu už zase máme. Tentokrát jsou mimořádné a přijdou nás, daňové poplatníky, bratru na 1.2 miliardy korun. Tolik peněz to stojí - tož, aby z toho vůbec něco bylo!

Pravice, levice, koalice, opozice... to jsou rány do palice! Ale co je to vlastně ta levice? To jsou vám takoví zvláštní lidé, kteří chtějí všechny problémy tohoto světa řešit tak, že bohatým vezmou a chudým dají. A to chtějí dělat tak dlouho, až nebudou ani bohatí ani chudí. Praxe ale už několikrát ukázala, že vždy dříve, než nastane tento vysněný stav, přestane být co brát, a systém se zhroutí. Ono totiž ty bohaté přestane bavit pracovat, když jim to pořád někdo bere, a ty chudé zase ani nenapadne začít pracovat, když jim pořád někdo něco dává. A jak známo - bez práce nejsou koláče. A když nejsou koláče, je zle. Tak to je v kostce ta levice. A pravice? To bývají občas i sympaťáci, kteří tvrdí, že nejprve je třeba pracovat a něco vytvořit, a pak se lze teprve bavit o tom, zda část z toho přece jenom nebude dobré někomu dát. A jak velká má ta část být, o tom se ta pravice mezi sebou pěkně hádá. Levice zatím číhá za bukem, neboť v této věci má zcela jasno a nemá se tudíž mezi sebou o co hádat. Když už to lidi přestane bavit, zvolí na chvíli levici. Pravice se mezitím uklidní a až začne levice zase příliš mnoho brát, lidi to opět přestane bavit a zvolí zase pravici. A tak pořád dokola.
Ale pozor - to všechno nahoře platí tam, kde levice i pravice dodržují jistá pravidla, obecně označovaná jako demokracie. V naší zemi jsme se už jednou přesvědčili, že naše levice si velice rychle odvykla na demokracii, ač se k moci dostala v demokratických volbách. Pravice se pak z toho vzpamatovávala přes 40 let. Rozumný volič by si tedy měl dát velký pozor, než se rozhodne pustit k moci zase levici. Ono by to totiž u nás v tuto chvíli nemuselo být na chvíli, neboť je mezi námi ještě stále dost těch, kteří na oněch 40 let vzpomínají s láskou...
Pravda - z té naší české pravice také jednomu není do zpěvu. Když se dostala k moci, měla z toho zřejmě takovou radost, že se přestala kontrolovat. Navíc ta chytřejší část levice u nás zjistila, že bude výhodnější se rychle převléknout za pravici. To se jí také podařilo. Jenom ta práce jí, jako správné levici, nějak nešla, a tak raději tunelovala a privatizovala stylem "malá domů". Honba za majetkem bez pravidel ji více než vyhovovala, neboť o takových majetcích se jí nesnilo ani v době, kdy vše ovládala přes ÚV KSČ. Ten, kdo včas nepoznal pravicový převlek části naší levice, snadno dospěl k závěru, že pravice znamená jen tunelování a podvody. A to je velmi nebezpečný závěr. Také se jasně ukázalo, že neviditelná ruka trhu není všelék a že školství, zdravotnictví, kulturu a další nelze bezmyšlenkovitě vydat do rukou trhu.
Co teď? V každém případě naše zem není v tuto chvíli tak bohatá, aby si mohla dovolit návrat k vládě levice (byť údajně demokratické). Nezbývá, než tedy dát ještě šanci pravici, ale zároveň se postarat o to, aby to byla pravice opravdu pravicová, tedy ta, která politiku chápe jako službu všem občanům a nikoliv jen sama sobě. A toho dosáhneme nejlépe tak, když pravici posílíme o nové lidi. Ale skutečně nové, nikoliv ty, kteří jen včas změnili stranickou značku a nyní hlásají přesný opak toho, co doposud dělali.
Preference zatím ukazují na další patovou situaci. Ty prokleté preference! Jedni je mají dobré, proto se o nich pořád píše a ukazují se v televizi. A protože se o nich pořád píše a ukazují se v televizi, mají dobré preference. Druzí mají špatné preference, proto se o nich nepíše a neukazují se v televizi. A protože se o nich nepíše a neukazují se v televizi, mají špatné preference. Gordický uzel je proti tomu hlavolam pro předškolní dítka.
Ale jak z toho ven? Není to tak složité - stačí si to uvědomit, vypnout televizi, odložit noviny a vzít rozum (a správný hlasovací lístek) do hrsti. A to už je na každém z nás.

Petr ŠAFRÁNEK (autor je místopředseda Demokratické unie)


Zpět na obsah


zasláno redakci:

Nečistý štít ČSSD a křišťálová koule v redakci JL

Předně bych rád poděkoval autorovi pátečního sloupku JL (Jihlavských listů - pozn. red.) ze dne 12.6. za radu, jak jít do voleb "s čistým štítem" a potažmo i dosáhnout dobrého volebního výsledku. Zároveň bych tohoto, přiznávám, poněkud nečekaného spojence, požádal o zapůjčení křišťálové koule, kterou patrně vlastní buď on osobně nebo redakce JL. S pomocí podobného zařízení by byl náš volební výsledek určitě ještě mnohem lepší.

Jinak, než vlastnictvím nějakého aparátu na předvídání budoucnosti, si totiž nedovedu vysvětlit přinejmenším dvě skutečnosti:
1. JL se dozvěděly o doručení obvinění F.Z. dříve, než tomuto něco podobného bylo doručeno.
2. Aniž by byly nuceny čekat na rozhodnutí soudu, vědí, že v Zemědělských stavbách došlo k tunelování a že jimi jmenovaný páchal trestnou činnost a tím znečistil štít ČSSD.
Možná se také jedná o pouhé subjektivní pocity autora článku. Napsat něco podobného na základě pouhých dohadů, těsně před volbami, se mi jeví poněkud neetické.
Kouli (křišťálovou) nevlastním. Z kávové sedliny věštit neumím. A tak čekám, jak rozhodne nezávislá justice. Bude-li F.Z. shledán vinným, vyvodíme z toho rázná opatření. Nebude-li shledán vinným, nezbyde mi, než autora článku označit za lháře a nactiutrhače. Neskrývám ale, že to druhé bych s velkou chutí učinil již nyní.

Vladimír BUKOVSKÝ, předseda MO ČSSD Jihlava (dosud neobviněný)


Zpět na obsah



Z novin Vysočina:

Osobnosti ze základní školy v Nedvědici

Základní škola v Nedvědici dnes tvoří rozsáhlý komplex tří budov. V té nejstarší se učí už od roku 1903. Učitelé se starají i nad rámec svých běžných povinností, proto ve škole pracuje osm zájmových kroužků (kromě tradičních sportovních a počítačových třeba i čtenářský či hra na flétnu). Dvakrát ročně se žáci předvádějí na slavnostních koncertech, hudbě a zpěvu zde vyučuje ZUŠ Bystřice nad Pernštejnem a občas se ve škole uskuteční i další kulturní akce.

Na jedné z nich mi padla do oka vitrina, v níž současný ředitel Petr Vejrosta vypsal posloupnost všech nedvědických učitelů a vedle jiných umělců z Vysočiny si všiml i slavnějších absolventů zdejší školy. Protože mi řada jmen nebyla neznámá, vypravil jsem se nyní do nedvědické školy za osobnostmi.
Prvním známým nedvědickým učitelem byl v letech 1627 - 1658 Jakub Šolz. Z obrovské plejády jeho nástupců bych připomenul alespoň některé. V letech 1884 - 1890 zde učil Antonín Kheil (1860 - 1940), skladatel, autor třídílného Zpěvníku pro měšťanské školy a řady oblíbených skladeb (Rekviem, Tři písně atd.). Za války (1937 - 140) učil v Nedvědici i známý vlastivědný badatel PhDr. Rostislav Vermouzek (1911 - 1993), jenž nejen prohluboval své vlastivědné znalosti, ale dálkově studoval dvě vysoké školy (pedagogiku a filosofii). Publikoval spoustu populárních i odborných článků, snad nejvíce ve Vlastivědném věstníku moravském.
Nedvědickým učitelem (1949 - 1956) i ředitelem (1950 - 1953) byl akademický malíř Alois Lukášek (1911 - 1984) a na výpomoc zde učili i Leopold Mazáč (1968) a Helena Střelcová (1992). Náboženství učil také ThDr. Jan Hromádka (1854 - 1928), autor veselých historek a vzpomínek.
Mezi známé žáky je třeba zahrnout vlastivědného autora Leopolda Mazáče (1902 - 1997), malíře autodidakta Bedřicha Valu (1909 - 1983), malíře a výtečného ilustrátora Stanislava Bělíka (1919), básníka a malíře Jaroslava Havelku (1922 - 1997), výtvarníka Eduarda Valdhanse (1928), který maluje obrázky z okolí Bystřice a Pernštejna a vytvořil sgrafito na kulturním domě v Černvíře, či houslového virtuosa Zdeňka Nečesánka (1937), jenž v roce 1971 emigroval a zakotvil až v Jihoafrické republice.
Nedvědickou školu dále prošli třeba i Helena Střelcová, jež se stala v roce 1987 mistryní světa veteránů v hodu diskem v Melbourne, mořeplavec a dobrodruh Bob Čech, který obeplul v letech 1989 - 1990 zeměkouli či herec Jiří Krytinář (1947), známu trpaslík z pohádek, filmů i televizních seriálů (Arabela, Hospoda, Nejasná zpráva o konci světa). V loňském roce přijel Jiří Krytinář s dnešními žáky do Nedvědice pobesedovat.
A to pořád ještě nejsme u konce, protože amatersky maluje i dnešní gymnasijní profesor Petr Čermák, básničky a pohádky si píše pro radost samotní ředitel školy Petr Vejrosta a kdybyste viděli, jaké karikatury a portréty umělců i všech našich presidentů dokáže nakreslit sedmák Vojtěch Dinga!
Do nedvědické školy dnes chodí 282 žáci (jeden postižený absolvuje běžnou výuku na vozíčku) ze 16. okolních obcí.
"Problémem číslo jedna je byt pro učitele", svěřuje se mi ředitel, neboť bez možnosti ubytování nesežene perspektivní učitele. S většinou problémů se však pedagogové v Nedvědici perou na výbornou.
Pokud se do zdejší školy někdy dostanete, poznáte už z nástěnek na chodbách, že se zde opravdu mají čím pochlubit a že dnešní vedení školy je hrdé na své předchůdce i na žáky, kteří to někam dotáhli.

Hynek JURMAN


Zpět na obsah


Prosaická prvotina Dagmar Štanclové

Nakladatelství Arca JiMfa (Třebíč) přišlo na knižní trh s útlým souborem textů Dagmar Štanclové s titulem Magické portréty Vladimíra Lavického. Je to knížka z oblasti literatury o výtvarném umění, současně patří i do kategorie poesie v próze.

Vladimír Lavický (nar. 1923 v Třebíči, zemřel 1997 v Třebíči) byl od konce 50. let významnou osobností vysočinské kultury. Působil jako ředitel třebíčského Osvětového domu a později, do počátku tzv. normalisace, byl ředitelem Okresní knihovny v Třebíči. Věnoval se výtvarné tvorbě a výtvarné kritice, organisoval výtvarné výstavy a jiné kulturní akce. Není bez zajímavosti, že svoji vůbec první autorskou výstavu uskutečnil v květnu 1970 (bylo mu 47 let) ve Žďáru nad Sázavou (kulturní sál firmy TOKOZ, text v katalogu Josef Křížek). Po roce 1970 nebylo Lavickému sedmnáct let dovoleno působení na veřejnosti, živil se jako aranžér u Restaurací a jídelen Třebíč. V ústraní pokračoval v intensivní výtvarné práci. Zajímaly jej především možnosti rozvoje malířské techniky označené jako barevný dekalk. Vytvořil desítky obrazů, které vynikají barevnou kulturou, tajuplností a duchovní hloubkou.
Dagmar Štanclová, žijící v Třebíči, Lavického často navštěvovala. Obdivovala jeho výjimečný charakter i úroveň malířské a grafické tvorby. Magické portréty Vladimíra Lavického však nejsou uměleckou monografií (přinášejí pouze vybraná data z Lavického života a přehled výstav), nejsou ani pokusem o výklad Lavického tajuplných obrazů. Ten totiž může být tisícerý, pokaždé jiný a vždy správný a zcestný zároveň. Štanclová předkládá čtenáři subjektivní, citově zabarvené dojmy, vyvolané Lavického obrazy, o nichž říká v úvodu, že jsou esencí lidských vlastností a sítem propouštějícím vše malicherné, podružné a nedůležité, aby na něm zasvítil ryzí valounek poznání.
Knížka obsahuje 24 miniaturních, třeba jen několikařádkových, obsahem ovšem hutných textů. Jsou to vlastně pandány Lavického obrazů tištěných v kvalitní ofsetové reprodukci vždy proti textu (převážně se jedná o postavy z dramatické i romantické literatury - Hamlet, Ofélie, král Lear, lady Macbeth, Don Quijote atd.) Text je doprovodem, ale i dalším rozměrem obrazu. Obraz lze vnímat jako ilustraci textu i jako shrnující výtvarný přepis v něm obsažených myšlenek. Tak se obé prolíná a ve své vlastní dimensi činí otázku, zda vznikl dříve obraz či text, nepodstatnou. Je v tom zvláštní magie. Odkazuje na ni ostatně již titul knížky.

Jan DOČEKAL



Zpět na obsah





Copyright © RTA, 1996 - 1998

Upozornění:

Na obsah všech textů, včetně veškeré použité grafiky kdekoli v celé doméně regionalist.cz, jakož i na technické postupy a aplikace, vlastní výhradní práva vydavatelství RTA v Jihlavě!

V případě použití čehokoli z obsahu REGIONALISTU jinde v internetu je bezpodmínečně nutno uvést zdroj i s linkem (www.regionalist.cz) a nijak zásadně nezasahovat do textů či grafické úpravy!

K užití jakékoli slovní či obrazové informace z REGIONALISTU ostatními veřejnými sdělovacími prostředky ve smyslu platného Tiskového zákona je bezpodmínečně nutné předem získat souhlas redakce RTA v Jihlavě (tel/fax: 066-27 887)!

Neoprávněný přetisk či jiné veřejné užití čehokoli z obsahu v doméně regionalist.cz bude redakcí RTA považováno za hrubé porušení autorských práv. Pomocí všech dostupných prostředků pak bude redakcí vymáhána ochrana těchto práv v nejvyšší možné míře podle platných právních konvencí!


Internetový deník Regionalist
vydavatel: Regionální tisková agentura (RTA) v Jihlavě
pošta: Jihlava 1, P.O.Box 30
e-mail: regionalist@telecom.cz
telefon a fax: 066/27887

-->