Problematika chovu žiraf, ale i mnoha dalších živočichů v zoologických zahradách tkví v jedné důležité věci. Ve volné přírodě žijí samice a nedospělá zvířata v nepříliš početných stádech. Samci žijí buď samotářsky, v malých rozvolněných samčích skupinách, nebo se na různě dlouhou dobu přidružují ke stádům samic. V zoologických zahradách se žirafy s úspěchem dají chovat v harémovém uspořádání, kdy je v chovu jeden dospělý samec a menší stádo samic s mláďaty. Protože se obě pohlaví rodí přibližně v poměru jedna ku jedné, objevuje se v chovu v lidské péči logicky nadpočet samců. Přitom více dospělých samců nelze chovat pohromadě, pokud třeba i jen cítí dospělé samice. Z toho důvodu některé zoologické zahrady v Evropě rezignovaly na množení žiraf a chovem samčích skupin se snaží odlehčit a pomoci těm institucím, které žirafy množí a nemají kam umístit nadbytečné samce. Bohužel takovéto skupiny žirafích samců nejsou zcela přirozené a s dospíváním samců v nich začnou po čase přibývat šarvátky a další problémy.

U mnoha taxonů nemá situace v chovech ex-situ, ani ve volné přírodě žádné jednoduché řešení. Žirafy z kdysi velkých mnohasettisícových stád čím dál tím rychleji mizí z africké přírody, a i když to tak z dokumentárních filmů nevypadá, většina žiraf a dalších afrických zvířat je přímo ohrožena vyhubením a setkat se s nimi lze už jen v rezervacích a národních parcích. Z tohoto důvodu není vhodné přestat s chovem žiraf v zoologických zahradách, ani jejich rozmnožování v lidské péči utlumovat. Základem je totiž mít v chovu zdravou a geneticky co nejrůznější populaci zvířat a jako o jedné populaci o chovaných zvířatech uvažovat. To nutně znamená nezaměřovat se v chovu na jedince, ale koordinovat a řídit chov vždy konkrétního jednoho druhu jako takového. Nejbližší přírodě a nejpřirozenější by bylo provést u neudatelných a nadbytečných zvířat, v tomto případě třeba u žirafích samců, managementovou eutanazii a jejich masem nakrmit jiná ohrožená masožravá zvířata. I v přírodě slouží nadbyteční žirafí samci za potravu šelmám, případně mrchožroutům, protože často sami uhynou na následky vzájemných potyček a šarvátek, nemocí či z důvodu nepříznivých klimatických podmínek. Z pohledu přírody není žádné zvíře lepší, nebo horší než jiné, takže nasytit například kočkovité šelmy žirafou namísto dvou krav, nebo čtyř prasat by bylo nejpřirozenější možné řešení.

Většina zoologických zahrad a jejich zaměstnanců, včetně odborníků z řad vědců a ochránců přírody, jsou s tímto způsobem chovu zvířat s jako často jedinou šancí na jejich záchranu smířeni a srozuměni. Naráží však na oprávněné obavy z možného negativního veřejného mínění. Bude-li část veřejnosti považovat tuto novou skutečnost a úskalí chovu zvířat za problém, je to nejen bezpředmětné, ale takřka pokrytecké. Naopak návštěvníci a veřejnost si budou muset na novou situaci zvykat, protože s lepší lékařskou péčí, výživou i

způsobem chovu bude množství zvířat v zoologických zahradách nadále přibývat. A díky nám lidem je i při té nejlepší vůli není kam vracet. Nejdůležitějším úkolem moderních zoologických zahrad není prosté pobavení návštěvníků, nebo pouhé držení či chov zvířat pro radost, ale především vzdělávací funkce a ochrana ohrožených druhů pomocí chovu v zajetí i podpora jejich ochrany ve volné přírodě.

V některých západoevropských zoologických zahradách již tuto nepopulární avšak nezbytnou myšlenku, jakou je managementová eutanazie, přijali za svou a postupně s ní smířili i veřejnost a návštěvníky. Doba je neúprosná, přírody i prostoru pro divoká zvířata a rostliny ubývá, zejména kvůli nám, lidem. A bez někdy velmi obtížných rozhodnutí nemáme šanci dlouhodobě divoká zvířata v přírodě ani v chovech zoologických zahrad udržet.

Inspektoři z České inspekce životního prostředí z oddělení ochrany přírody v Havlíčkově Brodě proto nařídili vlastníkovi objektu zdržet se stavebních prací do doby, než se vyřeší, jak provést rekonstrukci tak, aby netopýři nebyli ohroženi. „Podle zákona o ochraně přírody a krajiny jsou tito živočichové chráněni ve všech svých vývojových stádiích, chráněna jsou jejich přirozená i umělá sídla a biotop, v němž se vyskytují. Jedná se o živočichy silně až kriticky ohrožené. K provádění jakýchkoli činností, kterými by byly podmínky ochrany porušeny, je nezbytná předchozí výjimka orgánu ochrany přírody krajského úřadu,“ vysvětlil Jan Panský, ředitel Oblastního inspektorátu ČIŽP v Havlíčkově Brodě.

Po proběhlých jednáních Centrum Kociánka požádalo Krajský úřad Vysočina o výjimku ze stanovených podmínek ochrany. „Krajský úřad ji udělil s tím, že stanovil podmínky, za kterých může být rekonstruováno, aniž by byla netopýři kolonie zničena. Například budou úkryty netopýrů za okenicemi kompenzovány instalací 15 až 20 speciálních netopýřích budek a demontáž střechy a štítových stěn by měla probíhat pod dohledem odborníků na biologický dozor. V případě nálezu netopýrů je nutné přerušit práce v uvedeném prostoru a umožnit netopýrům v klidu odletět,“ doplnil Panský.

Protože v přírodě stále ubývají dutiny vhodné pro úkryty netopýrů, hledají tito živočichové vhodné prostory ve stavbách. Při rekonstrukcích či zateplování budov, proto mohou být ohroženi, protože dochází například k zakrývání vletových otvorů. „V takovém případě je nezbytné v dostatečném časovém předstihu před zahájením prací ověřit možný výskyt těchto zvláště chráněných druhů. Pokud se jejich přítomnost prokáže, je třeba konzultovat další postup s orgánem ochrany přírody příslušného krajského úřadu. Jsem rád, že díky spolupráci všech zúčastněných se podařilo najít způsob, jak dokončit rekonstrukci pracoviště Centra Kociánka v Březejci a zároveň zajistit ochranu ohrožených živočichů,“ uvedl Panský.

Za město se předávání účastnil starosta Pavel Janata a místostarostka Marie Černá. Dodávka je plně vybavená právě pro klienty stacionáře a lze do ní velmi pohodlně zajet invalidním vozíkem. Na zakoupení vozu se podílela společnost Hlouch Motor, Nadační fond Rotary klub Třebíč, Nadace Agrofert a město Třebíč.

„Díky společně shromážděným penězům teď mají klienti nové, bezpečné a bezbariérové svozové auto. Všem dárcům patří velké díky,“ uvedl starosta Pavel Janata.

Díky více než dvoumilionové investici budou do letošního 20. listopadu na dalších místech ve městě svítidla, která šetří jak peníze, tak energii a životní prostředí.

„Výměna svítidel veřejného osvětlení se bude týkat ulic Dvořákova, Hradební, Brněnská, Březinova, Na Kopci a Romana Havelky,“ sdělil Pavel Svoboda z investičního oddělení magistrátního odboru rozvoje města.

Krajské město v noci osvětluje přes sedm tisíc lamp veřejného osvětlení, která ročně spotřebují přes tři a půl milionu kWh a náklady na elektrickou energii město stojí více než sedm milionu korun ročně. Celý systém veřejného osvětlení by se měl obměnit v průběhu dalších 20 let.

V Jihlavě již v minulosti vyměnilo 800 úsporných LED svítidel, která za rok ušetřila 754 tisíc korun. To odpovídá například 842 tunám ušetřeného oxidu uhličitého, který se nedostane do ovzduší, nebo 368.540 uspořených kWh.

„Jihlava, jako jedno z prvních měst po Praze, mělo již v roce 2010 LED osvětlení na Tolstého ulici. Tehdejší cena LED svítidla se pohybovala kolem 20 tisíc korun, což bylo pro město neakceptovatelné. Pak se podařilo díky pomoci jedné z místních firem zkušebně nainstalovat 26 svítidel typu Dolphin, které po ročním provozu Služby města Jihlavy odkoupily za podstatně nižší zůstatkovou cenu,“ doplnil Otta Klapka z městského odboru dopravy, který veřejné osvětlení v Jihlavě spravuje.