Požadavky na omezování domácích i zahraničních aktivit jsou v rozporu s posláním akciové společnosti působící na otevřeném trhu i v rozporu s posláním společnosti, jejímž majoritním akcionářem jsou prostřednictvím státu občané České republiky, a to se zajištěním energetické bezpečnosti a soběstačnosti naší i budoucích generací.

Jsme odhodláni bránit zájmy našich obyvatel proti úzkým finančním skupinám, kterým jde jen o vytěžení současných finančních prostředků společnosti, bez ohledu na fakt, že se tyto finanční prostředky daří vytvářet především díky provozu energetických zdrojů a distribučním sítím vybudovaných předešlými generacemi. Současně musíme na základě našich praktických zkušeností i dlouhodobého sledování a monitorování vývoje jaderné energetiky odmítnout odůvodnění rizik uvedených v části týkající se výstavby nových jaderných zdrojů. Proto s ohledem na obyvatele našeho regionu, na zajištění jejich pracovních míst a sociální úrovně širokého regionu žádáme o odmítnutí těchto požadavků a v souladu se Státní energetickou koncepcí o urychlení příprav výstavby nových moderních jaderných zdrojů, které jsou jedinou reálnou cestou k zajištění dostatečného množství energie pro Českou republiku po ukončení provozu stávající Jaderné elektrárny Dukovany, a tím i k udržení naší energetické soběstačnosti a bezpečnosti.

Petra Jílková, starostka obce Rešice
Miroslav Křišťál, starosta obce Dukovany
Vladimír Černý, starosta obce Rouchovany

„Mgr. Kateřina Havlová z ODN a Jaroslava Kubíková z chirurgie v brožuře nabízí shrnutí základních postupů při ošetřování nebo hojení proleženin a chronických ran. Součástí jejich práce je také obrázková příloha, díky které i laik rozpozná míru závažnosti rány. Dále je v ní uveden přehled nejmodernějších prostředků pro hojení a prevenci ran, zase s obrázky jednotlivých přípravků a kompenzačních pomůcek,“ přibližuje obsah tisková mluvčí nemocnice Tamara Pecková.

Tento dokument nemocnice poprvé představila veřejnosti v rámci Dne otevřených dveří, který se konal u příležitosti oslav 80. výročí založení nemocnice 22. září 2018. „Tehdy sestřičky z oddělení dlouhodobě nemocných představily také nové materiály a moderní polohovací pomůcky, které se při léčbě a prevenci dekubitů využívají. Pokud by někdo z veřejnosti měl o naši brožuru zájem, může kontaktovat paní Jaroslavu Kubíkovou na emailu: jaroslava.kubikova@n…, ona mu ji zašle v příloze e-mailu ve formátu PDF,“ říká tisková mluvčí nemocnice Tamara Pecková.

Dekubity (neboli proleženiny) jsou poškození kůže a podkožních tkání, které vznikají jako důsledek kombinace dlouhodobého tlaku a dalších rizikových faktorů u osob se ztrátou hybnosti nebo citlivosti. Dekubity se tvoří nejčastěji v místech, kde se kostní výčnělky pokryté malou vrstvou tukové a svalové tkáně dotýkají podložky. Proleženiny se tvoří velmi rychle, někdy i během několika desítek minut. Poškození postupuje vždy z hloubky na povrch, proto je někdy velmi obtížné vznikající dekubit včas poznat. Dlouhodobé působení tlaku způsobuje poruchy prokrvení dané oblasti a postižená tkáň začne odumírat.

V novoměstské nemocnici proto kladou velký důraz na prevenci vzniku dekubitů. „V této oblasti se nejen naše sestry, ale také lékaři dlouhodobě vzdělávají. Bohužel i přes velkou snahu zdravotnického personálu dekubity vznikají i u našich pacientů. Chceme tuto skutečnost co nejvíce eliminovat, proto u nás v nemocnici funguje pracovní tým sester konzultantek, které absolvovaly certifikovaný kurz hojení ran, spolupracují s lékařem – chirurgem z ambulance chronických ran. Poskytují odbornou péči pacientům s dekubity v celé nemocnici,“ říká náměstkyně ošetřovatelské péče novoměstské nemocnice Jiřina Poulová a dodává, že pravidelná školení v ošetřování dekubitů a chronických ran absolvuje i ostatní personál nemocnice.

V tiskové zprávě je využit materiál společnosti VITAPUR spol. s r. o.

Stavební práce v Herolticích začaly na konci října letošního roku a termín dokončení je stanoven na únor roku 2020. Investorem stavby je statutární město Jihlava, zástupcem investora a manažerem stavby pak Jihlavské vodovody a kanalizace a.s. Rozpočet stavby se blíží třiceti čtyřem milionům korun.
Výrobní náměstek společnosti JVAK Zbyněk Morkus představil celý projekt místní zaplněné hospodě. Obyvatelé měli možnost zeptat se na dopady projektu i prvního náměstka primátorky Petra Laštovičky, ředitele společnosti JVAK Jiřího Benáčka a vedoucí Odboru správy realit města Jihlavy Dany Kratochvílové.
Délka nově budovaného kanalizačního řadu je více jak dva kilometry, při jeho stavbě bude provedeno také přes osmdesát nových kanalizačních přípojek s celkovou délkou téměř 700 metrů. Díky místnímu terénu bude splašková kanalizace gravitační se samospádem a bez potřeby přečerpávání. Kanalizace bude ústit do nově vybudované aktivační čistírny odpadních vod s kapacitou zpracování odpadní vody pro 300 obyvatel, což by mělo stačit i pro dlouhodobější rozvoj obce. Čistící nádrže budou uvnitř objektu a opatřeny kvalitní vzduchotechnikou, aby bylo zamezeno obtěžujícímu zápachu. Vyčištěná odpadní voda bude vypouštěna do obecního rybníka Pod vsí ve vlastnictví města.
Stavba je naplánována na celkem pět etap. Pokud to dovolí klimatické podmínky, bude probíhat i přes zimní období.
„Díky dnešnímu setkání můžeme předejít případným komplikacím a informovat místní o změnách a omezeních, které mohou v souvislosti se stavbou nastat. Vedle toho zde mají místní i velmi praktickou možnost předjednat s dodavatelem konkrétní technické požadavky, například přetrasování jejich přípojky,“ shrnul přínosy setkání náměstek primátorky Petr Laštovička.

Cílem rozsáhlé výstavy bon appétit, s chutí do galerie probíhající ve všech sálech budovy na Komenského 10 je prezentovat opět po čase sbírky Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě a představit návštěvníkům méně známá díla z depozitářů. Jedná se o tematicky zaměřenou přehlídku maleb, kreseb, grafik a plastik vážících se k zobrazení jídla, a to v širším kontextu, tedy od jeho zrodu (pěstování plodin, chovu dobytka), výroby, přípravy až k servírování a konzumaci.
Stěžejní částí expozice jsou zátiší s tématem jídla a pití, tedy žánr, jenž má v dějinách výtvarného umění bohatou historii, a který se po období určitého opomíjení v současné době, samozřejmě v moderní podobě, opět těší oblibě umělců, zejména fotografů a souvisí s celosvětovým růstem zájmu o kulturu gastronomie. Zastoupena jsou například díla Ludvíka Kuby, Jana Slavíčka, Emila Filly, Jana Zrzavého, Arnošta Paderlíka, Cyrila Boudy, Otakara Kubína, Václava Hejny, Josefa Lieslera, Václava Rabase a mnohých dalších umělců.

Výstava IGLOO 10: Veronika Svobodová - Meze intervalů - přístup Veroniky Svobodové k práci se zvukem prozrazuje její blízkost k divadelní scénografii. Ve své tvorbě propojuje hledisko prostoru, času a situací. Její práce zahrnuje tvorbu bytového divadla, nebo performancí pohybujících se na pomezí divadelního a vizuálního umění. Často se jedná o přímou reakci na jedinečné architektonické prostory, formu závislou na konkrétním místě, atmosféře nebo historii.
Cílem výstavy je vytvořit zvukovou strukturu určenou přímo pro prostor galerie IGLOO. Jedná se o experiment se způsoby, jak předměty a materiály každodenního života rozeznít za pomocí motorků, časovače a primitivní mechaniky s ohledem na akustické kvality. Interakce zvukových i vizuálních vjemů. V instalaci není kladen důraz na objekt jako takový, ale vzdálenost a komunikaci mezi nimi. Prostorová koncepce se projevuje prostřednictvím kombinací různých kinetických objektů. Pracuje s napětím mezi zvukem a tichem, světlem a tmou.

Výstava Zdroj Jan Pražan / Dominik Strouhal - „…každá bytost ve vesmíru je zdrojem vesmíru“ /Brian Swimme/
Malířská tvorba Jana Pražana prošla v posledních pěti letech pozoruhodným vývojem, v němž se umělcovo hledání osobité malířské řeči propojilo s psychickým procesem odhalování vlastní hluboké identity. Touha tohoto bytostného malíře po kráse se nerozdělitelně prolnula se spirituální touhou po jednotě, po sjednocení s celkem. Výstava, na které se Honza Pražan rozhodl vystoupit spolu se svým přítelem, akčním umělcem Dominikem Strouhalem, dokumentuje tvorbu od roku 2015, která zrcadlí intenzivní proces osobní a tvůrčí proměny. Odkazuje na ni symbolický název této výstavy - „Zdroj“.
Období od roku 2012, kdy Honza Pražan ukončil studium malířství na FaVU v Brně, do roku 2015 představuje v jeho vnitřním životě i tvorbě etapu složitého, dramatického hledání. Jazyk raných obrazů osciluje mezi volně malířsky pojatou strukturální abstrakcí a narativnějšími symbolickými obrazy archetypálních krajin. Projevuje se v nich Janova snaha o artikulaci vyššího univerzálního řádu, vnímaného v první řadě esteticky, ale čím dál víc také v rovině obsahu, ve smyslu symbolizace transpersonálního aspektu vědomí, s četnými motivickými odkazy na buddhismus či animismus. Tyto „obrazy krajin duše“ jsou názorným svědectvím Janovy psychické proměny; můžeme v nich číst některé charakteristické znaky iniciace i psychospirituální krize – v motivech samoty, pustoty, rozpadání struktur a ztráty identity, cesty do neznáma a konfrontace s tušeným tajemstvím.
Honzova hluboká touha po sebepoznání a prožitku celistvosti ho - přes praxi meditace, kdy ho oslovil zejména buddhismus a učení atmavičary Ramana Maharišiho – postupně v roce 2015 přivedla až k prožitkům rozšířených stavů vědomí, vyvolaných posvátnou vizionářskou rostlinou ayahuaskou. Odvahu vydat se touto cestou vnitřního sebezkoumání a spojit s ní svou malířskou tvorbu posílil v Honzovi příklad jeho učitele, malíře Martina Mainera, ale zejména malíře Otty Plachta, který neváhal svůj život a tvorbu obrodit spojením s pralesní amazonskou kulturou jihoamerického kmene Šipibo, kde je tradice rituálního používání ayahuasky dodnes živá.
První intenzivní a vizuálně bohaté vizionářské prožitky fascinujícího „jinosvěta“, jež nám ayahuaska otevírá, ztvárnil Honza v obrazech jako Astrální kompozice, Young man, Bojovník I. a II., Spirála či Provazy, z nichž většina je součástí výstavy. Dramaticky traktované malby jsou autentickým svědectvím autorovy osobní transformace, která se v nich projevuje v motivech heroického boje, stravujícího ohně s dominancí červené, rozvazování provazů, respektive smrti a znovuzrození. Tento motiv autor o něco později zobrazil také v nástěnné malbě pro výstavu Překročení prahu v Galerii Na shledanou ve Volyni. Tyto a další obrazy, otevírající vizi živého, zářivými barvami a energií vibrujícího magického univerza, v němž se osobní já otevírá a sjednocuje s obsáhlejší krajinou vědomí, výrazně proměnily dosavadní Honzovu malířskou řeč, koncepci obrazu a obrazového prostoru. Umožnily mu plně rozvinout procesuální způsob malířské práce, díky němuž se výsledné malby jeví téměř jako zpřítomnění energetických entit, jako spontánně zrozené živoucí malířské organismy.
Umělcův přítel a spolužák, malíř a grafik Jan Melena, ve spojitosti s jeho staršími obrazy kdysi poznamenal, že Honza touží malovat onen „pračas“, kdy vznikal náš svět. Obrazy, které vyvstaly z Honzovy psychedelické zkušenosti, mají vskutku kosmogonický charakter. Evokují často proces vynořování či zrozování nesčetných forem, barev a vzorů jakoby z nitra prostoru, z jednoho středu, z jednoho „zdroje“ (Moudrost / 2015, Magicien, Zrození dítětě / 2016, Vír a Mozek / 2017), a také proces rozpouštění, pohlcování vize skrze světlo (Les, Slunce / 2018). Spontánně se rozvíjející malířské gesto i celá bohatá vizualita těchto obrazů vychází z prožitků těla a odráží nerozdělitelnost zrakové vize a hlubinných psychických prožitků, do nichž neintervenuje běžná kauzální mysl. Honza sám říká, že malířství je pro něj především proces, radost a duchovní prožitek, v němž je důležitý okamžik tzv. flow efektu, kdy se plně ponoří do procesu tvorby a zmizí v něm.
Posvátná medicína ayahuasky v nás zjevně probouzí prožitky kosmického spojení, což může zažít každý, kdo se této zkušenosti s důvěrou otevře. Jak říká peruánská kurandera Eda Zavala: ayahuska nás nejprve propojí s naším vlastním mikrokosmem a pak nás spojí s větším kosmem. Odhaluje nám, že žijeme v živém oduševnělém vesmíru, v němž mají všechny bytosti ducha a neustále spolu navzájem komunikují. K podobné vizi živého, vzájemně propojeného vesmíru – vesmíru jako hologramu a nepřetržitého kontinua, v němž je vše v neustále proměně –, dnes dospívá také západní vědecká kosmologie. Přichází s poznáním, že každý z nás je středem evolučně se rozvíjejícího kosmu. Každý z nás je spojen s prvotním zdrojem kosmické evoluce, z jejíž nesmírné tvořivosti jsme se zrodili a neustále rodíme. Obrazy Jana Pražana představují nejen výrazný příspěvek do současného českého malířství, v němž se řadí po bok obdobně vizionářsky laděné tvorby Otto Plachta, Martina Mainera či Karla Malicha. Jsou významné také tím, že nám otevírají tuto novou a velmi nadějnou kosmologickou perspektivu. Že nám přinášejí zprávu o našem znovuspojení s přírodou a kosmem, která je dnes pro nás a pro další pokračování lidské civilizace na této nádherné živé planetě zásadně důležitá.