Každý rok se chaloupečtí snaží, přijít s něčím novým. Něčím překvapit, potěšit… Letos se téma přímo nabízí. Volby do evropského parlamentu jsou jen pár dní po Dni Země. Proč se tedy Evropě nepodívat pořádně na zoubky? Jak je to v sousedních státech s ochranou přírody? A jaké tam vlastně příroda je? Rostlinám i živočichům je úplně jedno, kde jsme si namalovali čáry na mapě. Oni mají svá teritoria, své koridory – biokoridory, svoje migrační potřeby…

Jako každý rok obdrží každý návštěvník Chaloupecké noviny Dne Země, které ho celým areálem neřkuli celou Evropou provedou.
Chybět nebude ani jarmark, dobré jídlo, pití a živá hudba. Prostě jako ve staré dobré Evropě. Vstupné 60/30 Kč nebo 2/1 €

Základem pro úspěch celé akce je vhodný výběr místa pro ohniště.
„Pamatujte na to, že od kraje lesních porostů musí být ohniště vzdáleno minimálně 50 metrů, od stohu je nutné dodržet odstup minimálně 100 metrů. Úplně zakázáno je rozdělávat oheň ve vysoké trávě a na strništi“, upozorňuje velitel stanice profesionálních hasičů ve Velkém Meziříčí npor. Jiří Doležal.
Oheň také nezakládejte pod větvemi a na kořenech stromů, na suchém listí nebo lesní hrabance. Pro rozdělání ohně je ideální hliněný podklad. Pamatujte i na bezpečnou vzdálenost od budov, protože odlétávající jiskry z vysoké vatry mohou velmi snadno zapálit střechu. Ohniště by mělo být zbaveno všech hořlavých materiálů (včetně kořenů a kořínků) a bezpečně odděleno od okolí (např. kameny nebo pískem). V případě vyšších vater oddělte ohniště od okolí pruhem širokým až jeden metr.
Oheň zakládejte jen takový, který jste schopni zvládnout!
„Pamatujte, že stačí slabý poryv větru a rázem je z malého ohýnku velký oheň, který se snadno vymkne kontrole. Důležité je sledovat povětrnostní situaci. Při velkém větru raději oheň nerozdělávejte vůbec“, dodává Doležal.
Do ohniště nedávejte to, co tam nepatří.
Stále se setkáváme s tím, že lidé do ohniště dávají i věci, které tam rozhodně nepatří. Jedná se například o pneumatiky, plasty, nádoby s chemikáliemi atd.
„Pálení pneumatik nebo jiných materiálů obsahujících chemické látky je v otevřených ohništích pod hrozbou vysokých pokut zakázáno zákonem“, varuje Doležal.
Při rozdělávání nebo udržování ohně nikdy nepoužívejte vysoce hořlavé látky jako např. benzín, naftu či líh. Oheň se pak velmi snadno vymkne kontrole a může způsobit i vážné popáleniny. Raději se obrňte trpělivostí a k podpalu použijte například pevný podpalovač PePo.
Oheň nesmíte ponechat ani na okamžik bez dozoru, hlídejte ho, aby se nevymknul kontrole a nedošlo k jeho nekontrolovatelnému šíření a vzniku požáru. Mějte nachystán dostatek vody (popř. písek, hlínu) k uhašení ohně. I proto je dobré umístit ohniště v blízkosti vodního zdroje. Příjezdové cesty vedoucí k místu pálení musí být průjezdné.
„Nezapomeňte ohniště důkladně uhasit a přesvědčit se, že nemůže dojít k opětovnému vznícení. I ve zdánlivě zcela vyhaslém ohništi se mohou skrývat žhavé oharky, které např. vítr může znovu rozdmýchat a oheň roznést do okolí. Hasiči musejí každý rok dohašovat ohniště, která byla po veselici ponechána svému osudu“.
Děkujeme, že nám pálení ohlásíte.
Fyzická osoba nemá ze zákona povinnost pálení ohlašovat. O ohlášení i přes tuto skutečnost občany prosíme.
„Ohlášením pálení předejdete zbytečným výjezdům hasičů k domnělým požárům. K ohlášení pálení primárně využijte aplikace na webových stránkách HZS Kraje Vysočina: https://paleni.izscr.cz . Nemáte-li přístup k internetu, pak lze pálení ohlásit na telefonním čísle 950 270 200. V žádném případě k ohlášení pálení nevyužívejte linky tísňového volání (112 a 150)! Tyto linky slouží k přímé pomoci postiženým mimořádnou událostí“, uzavírá Doležal.

"Lidé mají nyní možnost třídit kovy do stávajících žlutých nádob na plast. Předpokládáme, že budou kontejnery sloužit hlavně pro drobné kovy – plechovky, víčka od jogurtů a podobně,“ uvedla Katarína Ruschková, vedoucí odboru životního prostředí.
Společnost EKO-KOM a. s. financuje prostřednictvím příspěvků svoz separovaného odpadu. Směs plastů, kovů a nápojových kartonů ze žlutých kontejnerů vytřídí pracovníci na třídící lince společnosti ASMJ s. r. o. v Hruškových Dvorech.
Požadavku na zavedení svozu kovů magistrát města nemohl v předchozích letech vyhovět kvůli nemožnosti ukládat tři komodity do jednoho kontejneru, nyní už je to možné, takže ve žlutých kontejnerech můžou končit plasty, nápojové obaly tetrapak i kovy.
Druhou změnou vyhlášky je možnost umístit kontejner na bioodpad i k bytovým domům. „Chtěli jsme také vyjít vstříc majitelům bytových domů, kteří mají dvorky a zahrady, aby mohli mít v domě nádobu na bioodpad,“ doplnila Katarína Ruschková.

Používání SOS tlačítek má ale svá ALE.
Zaprvé: Senior musí mít ve svém okolí někoho, kdo by byl ochotný uvést své telefonní číslo a stát se „kontaktní osobou“ – tzn. do tlačítka by jeho telefonní číslo bylo zadáno jako kontaktní a v případě aktivace alarmu by byl požádán o poskytnutí pomoci.
Zadruhé: Senior se musí s tlačítkem „spřátelit“, získat k němu důvěru a chtít ho používat. Nemělo by jej obtěžovat. Toto bývá největší překážka v užívání tlačítka. Senioři se velmi často obávají používat technologie a novinky berou jako nežádoucí. Přestože užívání tlačítka je velmi jednoduché, snadnější než používání mobilního telefonu.
Zatřetí: Tlačítko dokáže velké věci, ale zázraky ne. Bez podpory rodiny či jiné blízké osoby se užívání tlačítka neobejde. Užívání tlačítka má svá specifika. Může se i stát, že tísňový signál je aktivován nevědomky, což může pochopitelně uživatele mást. Je pak na kontaktních osobách, aby si vzniklou situaci s uživatelem vysvětlili.

I přes tato ALE mají SOS tlačítka svým uživatelům, co nabídnout a trpělivě čekají na další zájemce o vyzkoušení. (Bližší informace na tel. 733 255 149 nebo v Centru pro zdravotně postižené kraje Vysočina, o.p.s., Příkopy 209).

Výstava je věnována celoživotnímu dílu akademické malířky Evy Činčerové, rodačce z Vysočiny, která celé své dětství a mládí prožila v Jihlavě. V roce 1962 odešla studovat na pražskou Akademii výtvarných umění, kterou ukončila v ateliéru grafiky prof. Vojtěcha Tittelbacha v roce 1968. V 70. a 80. letech byla součástí pražské umělecké scény, účastnila se řady výstav doma i v zahraničí, kde byly její práce zastoupeny na četných mezinárodních bienále. Do Jihlavy se vrátila nazpět s počátkem 90. let a žila zde až do své náhlé smrti roku 2005.
V roce 2009 obdržela cenu města za celoživotní dílo a přínos Jihlavě v oblasti výtvarné umělecké činnosti.
Tato výstava si klade za cíl představit návštěvníkovi dílo Evy Činčerové co možná nejkomplexněji. Na výstavě budou prezentovány všechny polohy její tvorby, ať jsou to monumentální tisky žen, které představují výsledek jejího tvůrčího vývoje, tak menší grafické listy sdružené v narativní cykly, až po drobné grafiky. Pro všechny tyto formy je společné silné expresivní sdělení - tíseň, neschopnost soužití, osamocení a neustálý boj, vnitřní napětí - a člověk, který je nositelem těchto pocitů. Eva Činčerová byla bytostnou figuralistkou a svým dílem se tak řadí k vlně tzv. Nové figurace, a to k její meditativnější poloze ztělesněnou existenciální naléhavostí komentující sílící hodnotovou krizi konce 60. let, myšlenky a pocity rezonující ve verších Vladimíra Holana, ke kterému se ve svých dílech odvolávali spolu s Evou Činčerovou mnozí umělci.
Naše tělo není plátěný hangár,
Jehož plátno by bylo na ústřižky ... (Vladimír Holan, Noc s Hamletem)
Silná tělesnost, surovost, kontrasty světla a stínu, objem, z kterého získáváme až haptický vjem, to jsou atributy grafik zachycujících figury žen v nadživotní velikosti. Fascinace tělem jako takovým, která nutila autorku ve svých grafikách tělesnou hmotu uspořádat do tak dynamicky vypjatých kompozic. V těchto monumentálních dílech se ozývá její prvotní touha stát se sochařkou. Vzhledem k fyzické náročnosti od sochařské dráhy upustila, ovšem postupně se ve své tvorbě dopracovala k nadživotním portrétům zhotovovaných technikou leptu do dvoumetrových kovových desek, do nich ryla přímo, bez předchozích kreseb - nutkání potýkat se s hmotou jí bylo vlastní.
Svým dílem Eva Činčerová překračuje nejedny definice ženského umění, smazává hranice mezi intimním a surovým, zaujatá člověkem - tělem jako sémantickým znakem, tak formou určenou ke zkoumání hranic.