Policie věc vyšetřovala. Výskyt pumy podle policejní mluvčí Jany Kroutilové nyní nelze potvrdit, ani vyvrátit.

Starosta uvedl, že kočkovitou šelmu viděl na okraji obce a jen chvíli, než k ní přijel na vzdálenost 50 až 60 metrů. „Potom mě zpozorovala, skočila na mez a zmizela v poli s řepkou. Byla světle hnědá až zrzavá, ale menší, než je vidíme v zoologických zahradách, doplnil M. Buňata.

Puma americká se od dubna pohybuje na Jindřichohradecku. Jihočeská policie si opatřila odchytové zařízení, o uplynulém víkendu lidé šelmu spatřili u obcí Deštná a Rosička a Velký Ratmírov. Policie, krajský úřad, veterináři ani hygienici neplánují kvůli výskytu pumy žádná omezení letních táborů v regionu. Občany nabádají k opatrnosti a zprávy o jejím pohybu přijmou na telefonní lince 158.

Puma americká (Puma concolor) zvaná též horský lev, kaguár či kuguár je kočkovitá šelma. Je to druhá největší kočkovitá šelma Ameriky (po jaguárovi) a největší zástupce malých koček. Může vážit i více než 100 kg a dosahovat celkové délky až 275 cm. Vyznačuje se šedou, béžovou či hnědou barvou srsti, mohutnými končetinami a relativně malou hlavou. Živí se především kopytníky, zvláště různými druhy jelenů. Napadá ale i menší zvířata a lidmi chovaný dobytek.

Po celou dobu bude probíhat prohlídka statku s ukázkami výzdoby, obyčejů a dobového osvětlení (louče, krbeček, lucerny). V černé kuchyni se peče chléb s možností jeho ochutnání. Přímo ve dvoře při selské veselici zahraje k poslechu i tanci dudácká muzika Staržišťan z Pacova. Po setmění bude zapálen uprostřed dvora svatojánský oheň a následovat bude jeho přeskakování. Dobové občerstvení, nálevna piva a medoviny přímo ve dvoře.

Název Michalova statku je odvozen od jména majitelů této usedlosti. Rod Michalů byl na tomto místě uváděn již roku 1591, což je písemně doloženo v Trčkovském urbáři neboli tzv. Registrech panství světelského. Po více jak čtyři století až do roku 1997, kdy zemřel poslední mužský potomek, byl rod Michalů na tomto statku nepřetržitě usedlý. V roce 2000 odkoupila od dcery posledního majitele celý objekt i s přilehlými pozemky obec Pohleď. Statek se skládá z části obytné, která zaujímala asi jednu čtvrtinu všech budov. Celou zbylou část tvořily hospodářské stavby a drobné stavební objekty jako například studna, vstupní brána, zápraží, hnojiště a ohrazení dvora. V bývalém ovocném sadu na východní straně statku stojí od roku 1924 nejmladší stavba - vejminek.

A právě zmíněná oblast západně od města se stala předmětem této práce. Týká se katastrálních území vesnic Vyskytná nad Jihlavou, Rounek, Hosov, Hubenov, Dvorce, Bílý Kámen, Horní Kosov a území zaniklé vesnice Bradlo. Bylo vyhodnoceno asi 350 pomístních názvů.

Vzhledem k tomu, že dolování a rýžování probíhalo v celé sledované oblasti od poloviny 13. století, je několik desítek pomístních názvů, které se této činnosti dotýkají, důležitým dokladem o tom, jak hluboce se tato místa a události vryly do paměti generací, až byly posléze po více jak 500 letech zapsány do map. V dnešní dob ě se již vyskytují pouze pomístné názvy Ve vlčích jamách, nebo Vlčí jámy, které současníkům ukazují zcela bezpečně místa starých dolů.

Někteří kresliči map zakresllili stará důlní díla včetně šachet a odvalů, a tak nás upozornili i na ta místa, která jsou dnec zcela aplanována a kde se ani v pomístních názvech důlní činnost nedá vystopovat. Jedním z nich je C. J. Hromadko. Na mapě Horního Kosova upozornil na kutiště na dnešním Bradelském vrchu (i dříve BRODLES BERG) a na sedm šachet s odvaly v místech dnešních zahrádek U prachárny (známé kutiště ZECH-GRUND).
Není pochyb o tom, že řadu dalších zajímavostí může přinést i postupné vyhodnocování dalších map, kterých je celkem 43. Zmínit se ještě můžeme o zajímavé výtvarné úrovni, ornamentech a často i postavách v dobovém oblečení (geometři, rybář, pastýř), Zaujmou staré, dnes již zaniklé cesty, uspořádání plužiny i venkovských stavení. Dokonce dnes běžně užívaný název pro staré doly – Vlčí jámy – je uveden na mapě vesnice Kosov – BEX WOLFFS-GRABEN (Vlčí jámy či jamy).

Vraťme se však k pomístním názvům starým až 700 let a projděme místa, která proslavila město Jihlavu a okolí.
Jediné zachovalé kutiště na tomto katastru se nachází asi 300 metrů severně od vrcholu kopce U sv. Antonína. Celá jeho plocha je zalesněna hustým porostem mladých smrčků. Mapa z roku 1780 však v místech dolů ukazuje na sporadicky zalesněnou plochu, rozdělenou na dlouhé úzké pásy polí směřujících od potoka na úpatí kopce až k samému vrcholu. Trať nese pomístní název IN BREITTEN BUSCH (V širokých křovinách). Samotné kutiště má celkem osm středně velkých šachet včetně odvalů, z nichž za pozornost stojí dvojice šachet těsně spolu sousedících s celkovým odvalem o průměru 10 metů a hloubkou jam tři metry, kde předpokládáme leznou a těžnou šachtu s rumpálem. Budování jímky na vodu by v tomto případě bylo zcela zbytečné. Celý svah jeví známky nějaké činnosti, mnohde jde o zcela zřetelnou těžbu kamene na různé sloupky a koryta. Dole pod svahem byla tzv. Svatováclavská studánka, údajně výtok ze zaniklých šachet. V důsledku meliorací v údolí byla voda stažena do skruží a ve studánce se objevuje pouze v jarních měsících. Při této akci byly současně podél potoka zlikvidovány hromady strusky. Dnes se kousky nachází pouze při orbě.

Další důlní dílo bylo údajně 300 metrů od křižovatky silnice Ježená, Jiřín a Vyskytná, a to v místech dnešní státní silnice, směrem na Vyskytnou. Skutečností je, že se pod silničním náspem v místě malého lesíka jeví prohlubně a odvaly. Silnice prý zde dříve duněla. Pokus s proutkařem dokázal, že v hloubce asi šest metrů pod dnešní silnicí by měly být dutiny směřující do nitra kopce. Těchto dutin nebo snad štol by mělo být několik. Trať se zde uváděla AUSS DEN TWIRLEN (snad od Tviere- úzký průchod), další trať pak BEI BERG GRUMEN (Nad důlními šachtami či štolami). Vše by mohl potvrdit důkladný průzkum celé lokality.

Asi 0,5 km severně od Vyskytné je umístěno velké betonové hnojniště bývalého JZD. Trať nese název IN TONNEN a je zde zakreslen velký odval. Snad šlo o místo, kde byla šachta, místo, kde to dunělo při kutání. Dnes je celý prostor intenzivně obhospodařován a možné ústí šachty je zastavěno.

Na zdejším katastru začíná náhon k vodotěžným strojům, budovaný před rokem 1315, dlouhý 7,5 km a končící ve Starých Horách. Na jeho začátku byla vybudována kaskáda asi čtyř rybníčků, z nichž se zachoval pouze poslední. Nachází se asi 250 metrů východně od bývalého Sieglova mlýna. Vyloučit nelze ani využití Jiřínského potoka k napojení na zmíněný náhon. Zbytek hráze mohl později tvořit dnešní mlýnský rybník u již zmíněného mlýna. Další zbytek mohutné hráze je částečně využit pro současnou komunikaci Rantířov – Vyskytná. Původní cesta šla úvozem a směřovala k zaniklé osadě Nový Rounek. Hráz mohla rovněž posloužit k budování ještě několika dalších rybníčků, které zajišťovaly provoz mlýna a které jsou zakresleny na mapě z roku 1780. Dnes po nich v údolí zůstaly jen nepatrné zbytky. Za 650 let po zániku náhonu může i po mohutné hrázi zůstat pouze vyvýšenina na stávající louce. Pro tuto domněnku svědčí ten fakt, že náhon budovaný až do Rantířova, jistě směřoval k místu s vydatným vodním zdrojem. Mezi mlýnem, odkud náhon začíná, není žádný vydatnější zdroj vody až k Bělo-kamenskému potoku. Sotva by asi někdo budoval v tak těžkém terénu náhon, kdyby na jeho konci nebyl vydatný zdroj, v našem případě Jiřinský potok.

Nejzachovalejší důlní díla najdeme na kopci U sv. Antonína (529 m.n.m.). Dříve byla tato oblast nazývána Hory sv. Antonína, a to podle kaple, která zde byla postavena v r. 1737 a následujícího roku vysvěcena k poctě tohoto světce. Tabella z roku 1713 uvádí pomístní název IN CRON HUBL, což můžeme přeložit jako Křovím zarostlý vrch. Stejný název má rovněž jeden vrch, na němž se dolovalo, a to v katastrálním ú zemí Hosova. Můžeme proto předpokládat, že se jednalo o významné lokality s důlní činností.

Největším kutištěm je lokalita dodnes nazývána Vlčí jámy, vzdálená asi dva km západně od vesnice Rounek. Řada malých a středně velkých šachet s odvaly se táhne od severozápadu k jihovýchodu v délce 140 metrů. V nedávné době byly tři šachty zavezeny a kutištěm nyní prochází lesní cesta. Zajímavostí je šachtice o rozměrech 1,5 x 1,5 metrů tesaná ve skále na dně jedné z největších jam s odvalem o průměru osm metrů. Před lety byla dokonce prohloubena do 10 metrů a zabezpečena výdřevou. V tomto roce došlo k sesuvu a částečnému závalu. Hned vedle byla budována další jáma či šachta s odvalem o průměru 10 metrů a současnou hloubkou 5 metrů. Mohlo by jít o jímku na vodu, tzv. žump, kam se mělo vejít asi 10 i více hl vody. Podle vyobrazen í z annaberského horního oltáře z roku 1521 se mohlo jednat o dvě sousedící šachty, z nichž jedna byla lezná a druhá těžní s rumpálem. To by znamenalo, že se v těchto místech dolovalo ve větší hloubce. Konečně to potvrzuje i nález ložisek rumpálu, odpovídající svým tvarem plánu podle G. Agricoly z roku 1556, včetně zbytků dalšího nářadí. Celé kutiště můžeme datovat do první etapy dolování, tj. do poloviny 13. století. Za zmínku stojí i několik desítek metrů jihozápadně vybudovaný rybníček, dnes jen zbytek hráze a dále jihovýchodním směrem stará cesta ke kaskádě rybníčků, kterých bylo celkem šest a z nich se dodnes zachoval pouze jeden.
Další pozůstatky po dolování najdeme asi jeden kilometr západně od předchozího kutiště, a to na úpatí kopce, kousek nad Ježenským nyní Maršovským potokem. Jedná se o zalesněnou starou plužinu, a proto také větší část dolového pole byla po řadu let zavážena. Nyní se zde na ploše 40 x 100 metrů nachází několik malých nehlubokých šachet. Zvlněný terén však dokazuje, že toto kutiště bylo mnohem větší. Jeho součástí bylo i odvodnění pomocí příkopů nad kutištěm, které se dodnes zachovalo, a nedaleký malý rybníček. Kousek odtud se pak nachází tratě BEY SCHREPKA a IN DER KHOLIN. Tabella z roku 1713 uvádějí tuto trať IN DER KOLUNG nebo IN DER KOLLUNG. Snad mělo jít správně o IN DER KOHLEN – místo pálení dřevěného uhlí. Jeden starousedlík říkával, že jede „do Kolína“.