„Tým kolem Philippa Milla svěřil organizaci českého kola soutěže Kraji Vysočina. Fakticky je Česká republika prvním mimofrancouzským státem, kde se bude o titul bojovat. Pro Kraj Vysočina je to obrovská čest, ale i závazek a obrovská výzva,“ informoval hejtman Kraje Vysočina Jiří Běhounek.

Pro pořádání českého celostátního kola byla vybrána Vysočina. Prezident soutěže Philippe Mille opakovaně navštívil Jihlavu a prohlédl si provozy krajem zřizovaných hotelových škol, jako porotce i pozorovatel byl přítomen místním soutěžím a na základě získaných poznatků nabídl Kraji Vysočina pořadatelství. Svou roli jistě hrála i úspěšná účast vysočinských hotelových škol v mezinárodních kolech přímo ve Francii.
Kraj Vysočina vytipoval pro lokaci soutěže několik veřejných míst, jako nejvhodnější se nakonec ukázalo uspořádání soutěže v prostorách obchodního centra CityPark, kde soutěž bude 16. listopadu 2019 probíhat. V nákupní galerii budou pouze pro tento účel postavena čtyři plnohodnotná kuchyňská studia, ve kterých se bude osm dvoučlenných týmů střídat. „Podmínkou je smíšený tým kuchaře a cukráře s tím, že povinnými surovinami budou králičí hřbet, brambory, farmářský tvaroh a med z Vysočiny. Například ve Francii jsou obrovskou motivací pro soutěžní týmy členové poroty – vždy jde o národní gastronomickou elitu. I v tomto směru můžeme slíbit, že bude česká verze věrnou kopií – pozvání do české poroty přijali renomovaní a uznávaní šéfkuchaři Pavel Mareš, Tomáš Popp, Jan Horký, Ondřej Slanina a originální cukrářka Iva Roháčová,“ prozrazuje radní Kraje Vysočina pro oblast školství Jana Fialová s tím, že sám Philippe Mille, jako prezident soutěže na sebe převzal roli nestranného pozorovatele, prostředníka mezi nadějnými kuchaři a porotou a také rádce soutěžních týmů.

Vítězný tým prvního českého ročníku Trophée Mille postoupí do mezinárodního finále soutěže ve Francii v roce 2020. Na tento rok je připravován jubilejní desátý mezinárodní ročník.
Už v tuto chvíli mohou hotelové školy z celé České republiky získat informace o českém kole gastronomické soutěže na speciálně připravených stránkách https://www.trophee-mille.fr… kde jsou ke stažení pravidla soutěže. Kontaktní osobou pro účely soutěže je Jana Hadravová, odbor školství, mládeže a sportu Krajského úřadu Kraje Vysočina, Jihlava, tel.: 564 602 977, e-mail: soutezmille@kr-vysoc…

Trophée Mille Česká republika je gastronomická soutěž, během níž je vítána veřejnost v roli pozorovatelů. Nic nebude probíhat za zavřenými dveřmi. Veřejnost tak uvidí všechny pracovní postupy soutěžních týmů i hodnocení poroty. Soutěž bude součástí velké celodenní akce pro veřejnost, která se v CityParku Jihlava bude 16. listopadu 2019 konat pod názvem Gurmet den s Krajem Vysočina.

FOTO: S šéfkuchařem Philippe Mille se české týmy potkali na jeho gastrosoutěži v Remeši, on sám v roce 2018 vařil společně s týmem Gastroakademie Kraje Vysočina na jihlavské střední škole služeb.

Každé úterý do města dojíždějí sociální pracovníci Centra U Větrníku z Oblastní charity Jihlava, kteří se přímo v terénu věnují drogové prevenci a situaci v Humpolci mají zmapovanou. Jedná se totiž o jednu ze sociálních služeb, se kterou je Odbor zdravotnictví a sociálních věcí při Městském úřadu Humpolec v pravidelném kontaktu již několik let. Centrum navíc letos v červnu uspořádalo v Humpolci osvětovou přednášku o drogové prevenci určenou pro zástupce místních škol. Při té příležitosti padlo, že ve městě nezaznamenali žádné mimořádné okolnosti týkající se drog a jejich distribuce.

Zároveň připadá v úvahu i možnost, že injekční stříkačku nalezenou v parku Stromovka někdo použil pro aplikaci léků. Poté ji buď bezohledně zahodil, anebo mu nedopatřením vypadla například z tašky. „Nicméně je zapotřebí tuto záležitost nepodceňovat a dále ji sledovat,“ zdůraznil starosta s tím, že kromě každotýdenních výjezdů odborných pracovníků Centra U Větrníků zkontaktoval i humpoleckou Policii České republiky. „Policisté parkem procházejí v náhodných časových intervalech a dál budou v pěších hlídkách pokračovat. Zároveň prosíme veřejnost, pokud by kdekoliv ve městě narazila, jako v tomto případě, na volně ležící injekční stříkačku, aby se rovnou obrátila na policii,“ zdůraznil Karel Kratochvíl.

Stejně tak je vhodné zkontaktovat policii v okamžiku, kdy v parku pobývá člověk a budí veřejné pohoršení. „Nemůžeme zakázat vstup do parku lidem bez domova, po čemž někteří uživatelé na sociálních sítí volají. Park je veřejný prostor, je určený pro lidi a ti jej mají právo využívat. Vedle toho přece nemůže nikdo z nás na první pohled s naprostou jistotou definovat, který člověk pohybující se v parku je, nebo není bez domova. Jiná situace nastává, když narazíme na někoho, kdo skutečně budí veřejné pohoršení, například tím, že je evidentně pod vlivem alkoholu a obtěžuje okolí. Přitom nemusí ani jít o člověka bez domova. V takovém případě je vhodné přivolat policii,“ zmínil starosta. Dodal, že se s vedoucím humpolecké Policie České republiky pravidelně schází. „Budu i v tomto ohledu opakovat žádost o pěší hlídky policistů v parku a prověřování případných podezřelých okolností,“ řekl Karel Kratochvíl.

- ilustrační foto -

Výběh vedle expozice Hacienda Escondido zabydlují klokánci rudohnědí (Aepyprymnus rufescens). Tři mladé samce přivezli pracovníci jihlavské zoo ze zoo Hamerton (Spojené království). Jejich výběh nechávají chovatelé záměrně zarostlý, aby si zvířata rychleji zvykla na nové prostředí.
Klokánek rudohnědý (nebo červenavý) je pojmenován podle prošedivěle červenohnědé srsti na těle, i když na některých místech těla je bílý. Chápavý ocas používá pro snášení trávy y stonků při výstavbě vysokého kuželovitého hnízda. To staví v lese na zemi, často opřené o kmen nebo ležící kládu; jedno zvíře může mít až pět takových skrýší. Požírá houby, trávu, kořeny, listy, květy, semena a malé bezobratlé. Rodí jedno mláďe, které však samice po šestnácti týdnech opouští. Je dlouhý 37-52cm. Jeho ocas je dlouhý34 - 40cm. Váží 2,5 - 3,5kg.

Chovatel Michal Kratochvíl z Australské farmy vyfotografoval v pořadí už druhé letošní mládě kusu liščích (Trichosurus vulpecula). Na fotografii je matka Lola, která mládě nosí ve svém vaku. Hrdý otec malého australského vačnatce se jmenuje Jurášek.
Kusu liščí je asi nejběžnějším, ale zřejmě též nejrůzněji zbarveným vačnatcem Austrálie, zbarvení může být v různých odstínech hnědé, běžní jsou i černí jedinci. Vyskytuje se zejména v deštném lese, ale žije i na okrajích velkých měst jako Sydney nebo Melbourne. Jižní populace jsou odolné proti chladu. Jsou často loveni pro svou kvalitní kožešinu tzv. adelaidská činčila. Toto noční zvíře je všežravec, živí se hmyzem, ptačími vejci a mláďaty, listím, výhonky, plody všeho druhu a vybírá i popelnice. Každý rok rodí většinou jedno mládě, které se 4 až 5 měsíců zdržuje v matčině vaku a pak zůstává několik měsíců s matkou. Dožívají se 14 - 15 let.

Foto:
kusu liščí
klokánek rudokrký - samička s mládětem

Na likvidaci požáru hasiči nasadili dva vodní proudy. Po pár minutách intenzivního hašení se hasičům podařilo dostat požár pod kontrolu.

Plameny zničily včelín a včelstva.

Požár zapříčinila nedbalost při vykuřování včelstev.

S požárem na ploše přibližně 12 hektarů bojovali hasiči více než hodinu. V 16.20 hodin byla provedena likvidace požáru a zasahující jednotky se vrátily zpět na své základny.

Při požáru ani samotném zásahu se nikdo nezranil. Majetková škoda vzniklá požárem byla předběžně vyčíslena na částku 190 tisíc korun.

Požár zapříčinil úlet jiskry z drtičky kombajnu.

Na místě zasahovaly jednotky profesionálních hasičů ze stanic Moravské Budějovice a Jemnice společně s jednotkami sborů dobrovolných hasičů z Budíškovic, Dačic, Dešné, Slavonic, Starého Hobzí, Budkova, Jemnice, Moravských Budějovic, Police, Třebelovic a obce Písečné.

K ohlášenému požáru vyjela v pátek 26. července v 14.16 hodin jednotka profesionálních hasičů ze stanice Velké Meziříčí společně s jednotkami sborů dobrovolných hasičů z Horní Libochové, Strážku a Křižanova.

Hasičům se podařilo dostat velmi rychle požár pod kontrolu. V 14.38 hodin byly plameny uhašeny a jednotky se postupně vrátily na své základny.

Hasiči svým zásahem uchránili majetek za 300 tisíc korun.

K ohlášenému požáru vyjela v 12.10 hod jednotka profesionálních hasičů ze stanice Telč společně s jednotkami sborů dobrovolných hasičů z Telče, Dyjic a Nové Říše.

Na likvidaci požáru hasiči nasadili několik vodních proudů. Požár na ploše přibližně 0,75 ha se hasičům podařilo velmi rychle lokalizovat a následně i zlikvidovat.
Před požárem hasiči uchránili sousední žitné pole.

Po předběžné návštěvě u p. Šnejdara komisařka Agentury Dobrý den ve svém zápisu napsala:

Byl to neuvěřitelný zážitek! Pán je skvělý, krásně a uceleně povídá. Když jsem si přečetla vstupní informace, vůbec jsem tomu nemohla uvěřit, ale všechno je pravda! Když jsme se zeptali na jakoukoli sebemenší zemi, vytáhl deník, fotky a začal povídat. Myslím, že nenajdete většího cestovatele, kam se na něj všichni "medializovaní" hrabou.
Je hrdý (protože má být na co) a také se cítí nedoceněný (pochopitelně - zatímco ti "opěvování" cestovatelé absolvovali cesty víceméně s komfortem a svolením strany, on cestoval bez sponzorů a často tajně.)

Pár citací ze sumáře Miroslava Šnejdara:
V roce 1995 jsem dokončil návštěvy všech 258 zemí světa a kolonií a také všech 378 milionových měst. Pokračoval jsem ve „sběru“ 616 stotisícových měst na západ od linie Murmansk - Oděsa a začal více s pěší turistikou.

Na mých 366 zahraničních cestách jsem urazil 2,324.000 km. Z toho letecky s 200 různými společnostmi 1,437.000 km, po kolejích 332.000, autobusy 360.000, autem 118.000, loděmi 51.000 a pěšky jen 26.000 km. Nejhezčí byly cesty po mořích. Při 23 větších námořních cestách jsem navštívil 60 moří a 63 větších zálivů; podle oblastí to byl Atlantik 24x, Pacifik 15x, Indický oceán 21x a Karibské moře 11x. Třináct cest bylo delších, než je obvod zeměkoule na rovníku. Středních cest od 10 do 40 tis. km bylo 23. Strávil jsem v zahraničí přes 12 let, většinou v tropech. Než jsme vstoupili do Evropské unie, měl jsem 15 cestovní pasů. Některé mi ukradli nebo skončily na naší pasovce. Teď to mají Češi snadné. Já jsem potřeboval kdysi vízum i na většinu malých ostrůvků. Např. pro 2 anglické ostrovy v Karibiku stálo vízum po delším čekání 2x 1700 Kč a to byl tehdy dobrý měsíční plat inženýra ve Vítkovicích. Pro mé cesty v zahraničí jsem neměl žádného sponzora. Všechny státy ze služebních cest (kromě Iráku a Kuvajtu) jsem později navštívil mnohokrát sám. Na to jsem si musel tvrdě našetřit. CESTOVÁNÍ JE PRIMA, ALE DÁ TO ZABRAT ! Našetřit si peníze, naučit se cizí jazyky, cesty po všech stránkách připravit, sehnat víza a pak už jen vyjet a vydržet…).

Pan Šnejdar se i přes svůj věk stará o svou nemocnou, ležící partnerku. Citace:
Loni mi bylo 90 let a zdraví mi už moc neslouží. Moje přítelkyně Jarmila dostala v 3/2014 mozkovou mrtvici a je nepohyblivá; denně u ní jsem v penzionu 3 hod. Po 1,5 roce se její stav trochu zlepšil a tak jsem udělal během dalšího roku 4 větší cesty, kde jsem spíš jezdil, než chodil. První krátkou na Liparské ostrovy u Sicílie, které byly posledním souostrovím Evropy, kde jsem dosud nebyl. Druhá cesta byla kolem Nízkého Kavkazu přes Nachičevanskou enklávu do Náhorního Karabachu, kde se stále ještě občas střílí. Z enklávy na celnici s Karabachem by mě dál nepustili. Musel jsem tedy oklikou kolem Araratu a podél dlouhé turecké hranice do Batumi (v Adžáriji) u Černého moře a přes Tbilisi a Jerevan bez víza do Stěpanakertu v Náh. Karabachu. Při návratu jsem byl ale na hranici zadržen, vyšetřován, ale pak pro- puštěn. Třetí cesta vedla do Indie, (s pěti návštěvami indického vyslanectví v Praze pro vízum do 7 východoindických států). Už jednou jsem byl z Assámu deportován. Tentokrát to vyšlo i když jsem zajel i do zakázané oblasti. Pak přišel na řadu Severní Altaj (ruská část), tj. Gornoaltajsk, Tuva a Chakasia. Navíc jsem si přidal Jakutsko, abych se podíval na poslední světovou řeku Lenu, kterou jsem ještě neviděl. Tím jsem dosáhl 577 bodů v brněnském žebříčku a mohu být jen těžko dostižen.
Zdravotní potíže neustávaly a tak jsem se rozhodl rozloučit se s cestováním tím, že navštívím všechna hlavní města evropských států. Od srpna 2016 jsem byl ve všech. Přidal jsem ještě Istanbul a Petrohrad, vynechal jsem jen malé Monako, San Marino, Vatikán, Andorru a Maltu, V mnohých městech jsem byl předtím vícekrát; vzal jsem si proto jejich mapky, vybral místa, která jsem chtěl naposledy vidět, pak tam zajel, koupil si jednodenní lístek na dopravu, objel, co se dalo, a zbytek „dochodil“ jako starý cesťák pěšky. Skončil jsem v září 2018. Přítelkyni Jarmilu jsem kromě těch třech trekingů nenechával samotnou. Např. ráno 2 hod. u ní, pak vlakem do Prahy a v 15hod. jsem byl ve Stockholmu. Do 22 hod. prohlídka známých míst, pak se prospal v nočním vlaku do Osla, prohlídka a speciálem po obědě do Katovic, odkud už taxíkem domů a u Jarmily od 16:30 do 18 h. Celkem jsem za necelé 3 roky udělal 90.582 km. SVSC. Ing. Miroslav Šnejdar, CSc.

Jemu se to mělo stát již několikrát před tím. Ve čtvrtek byla tou cizí popelnicí opět právě ta jeho, Ve čtvrtek však ženu měl chytit při činu. Chtěl ji tedy její odpad zabalený v pytli vrátit. Odpadkový plný pytel vytáhl a nesl je zpět ženě, ať je vyhodí do své popelnice. Ta poškozenému řekla, že si může svůj odpad vyhazovat, kam uzná za vhodné. Následně jej měla pokousat a poškrábat na ruce, ve které pytel s odpadem držel. Muž poté vyhledal lékařské ošetření.
"My prozatím věc prověřujeme jako přestupek proti občanskému soužití. O vině a trestu bude rozhodovat příslušný správní orgán", informoval policejní tiskový mluvčí Ondřej Zeman.

Velkoformátové fotografie i informační panely jsou rozděleny do tří částí. V první se lidé dozvědí o tom, jak Železná opona vznikla, jak fungovala a osudech lidí, kterým vstoupila do života.

V druhé části fotografie přiblíží přelomový podzim 1989 a jaro 1990. Tvůrci výstavy se soustředí především na informace a snímky pocházející přímo z našeho regionu. Návštěvníci tak uvidí autentické fotografie ze stříhání drátů železné opony i ze spontánního překročení kostry hardeggského mostu v prosinci 2019.

Poslední část zobrazuje vzájemnou spolupráci v posledních třiceti letech. Právě kooperace národních parků Podyjí a Thayatal na ochraně území Podyjí je její nedílnou součástí.

Výstava vznikla v rámci projektu 30 let bez Železné opony programu Interreg Rakousko – Česká republika. Díky této podpoře připravujeme například na začátek srpna koncert ve Vranově nad Dyjí, 20. září debatní večer ve znojemském kině a oslavu pádu Železné opony v Hardeggu.

FOTO: Petr Lazárek / Správa Národního parku Podyjí