Křest se konal 10. září od 14:00 ve velkém sále hlavní nairobské knihovny Kenya National Library Building. Navzdory africkému pojetí času se začalo opravdu ve dvě hodiny odpoledne a do té doby se sál, který má kapacitu 150 lidí, naplnil přibližně 400 lidmi.
Akci zahájil šestiletý Moses, bývalé dítě ulice, krátkou modlitbou. „Když se Moses modlí, Bůh poslouchá,“ vysvětlil dodatečně Joseph „Njoro“ Njoroge, hlavní hrdina této knihy a ředitel centra pro děti ulice Global Hope Rescue and Rehabilitation center. Poté se společně zpívala keňská hymna.

Po tanečním vystoupení skupiny chlapců z Josephova centra následovalo několik proslovů kmotrů, mezi nimiž i kromě zástupce keňského parlamentu Josepha Manjeho byl i RNDr. Adam Piňos, zástupce českého velvyslance v Keni pana Martina Klepetka, který byl bohužel náhle povolán na diplomatický briefing s keňskou ministryní zahraničí a nemohl se tak akce zúčastnit.

„Byla to neuvěřitelná akce důležitého diplomatického významu,“ říká o křtu knihy zástupce českého velvyslance RNDr. Adam Piňos.

Během křtu se prodala většina dovezených výtisků a třetí den po křtu byla vyprodána už třetina nákladu. O knihu je v Keni obrovský zájem a brzy bude následovat dotisk. Kromě Keni se prodává i v dalších zemích východní Afriky, kde nakladatelství Moran Publishers působí.

„To je jako sen. Ještě nikdy jsem v den křtu knihy nedala tolik rozhovorů, nepodepsala 500 knih a neabsolvovala takové množství fotografování,“ usmívá se spisovatelka Hana Hindráková, která se v Keni zúčastnila jako hlavní host živé ranní show v televizi Metropol TV a dělala rozhovor i pro známou keňskou televizní stanici KTN a další novináře, kterých na křest přišlo nespočet. „A doufám, že kniha pomůže změnit chování lidí k dětem ulice i jejich celkovou situaci. Jakmile si dovedete představit, co za jejich příběhem může stát, díváte se na ně potom úplně jinak na malého páchnoucího zloděje,“ dodává s tím, že ona i překladatel knihy Francis K. Johnson se rozhodli vzdát honoráře ve prospěch Josephova centra pro děti ulice.
Hana Hindráková, www.hindrakova.cz

Operační důstojník nálezce poučil, aby s předměty nijak nemanipuloval a vyčkal příjezdu policejní hlídky. Policisté místo nálezu zajistili a vyžádali si součinnost policejního pyrotechnika.

"Pyrotechnik českobudějovické expozitury předměty identifikoval jako dělostřelecké granáty německé výroby z období druhé světové války. Konkrétně střely 7,5 cm Sprgr. vz. 34. Dále uvedl, že tato munice byla používána pro celou řadu zbraní od různých děl až po tanky", informovala policejní mluvčí Stanislava Miláčková.

Munici pyrotechnik zajistil a převezl k dalšímu opatření a následné likvidaci.

"S autem na přímém úseku vyjela na pravou krajnici, kde narazila do kovových svodidel, na kterých vznikla škoda kolem deseti tisíc korun. Policisté u řidičky provedli dechovou zkoušku, která vykázala naměřenou hodnotu 2,92 promile alkoholu. Výsledky opakovaných měření byly 2,73 a 2,89 promile. Žena neutrpěla při nehodě zranění, které by si vyžádalo lékařské ošetření", uvedla Stanislava Miláčková.
Policisté jí další jízdu zakázali a na místě zadrželi řidičský průkaz. Žena se bude zodpovídat ze spáchání přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky. Případ policisté řeší ve zkráceném přípravném řízení.

Tapíři na první pohled připomínají stavbou těla prasata s delším trupem. Na hlavě a krku mají krátkou hřívu tvořenou vazivovým valem a krátkou srstí. Všechny druhy se pak vyznačují krátkým, velice pohyblivým a citlivým chobotem. Ve skutečnosti však tapíři patří mezi lichokopytníky a mezi jejich příbuzné tedy patří nosorožci a koně včetně zeber a oslů. Lichokopytníci mají na nohou lichý počet prstů krytých rohovitými kopýtky. Protože příroda je však plná výjimek, vyznačují se zrovna tapíři tím, že lichý počet prstů, konkrétně tři mají pouze na zadních končetinách. Na předních nohách mají po čtyřech prstech, ale osa končetiny prochází lichým prostředníčkem. Při chůzi se tapírům prsty roztahují od sebe a umožňují jim tak chodit takřka nehlučně v lesním terénu, ale také pohyb v bažinatých oblastech. Tapíři zároveň velice dobře plavou a potápí se. Ze smyslů mají nejvyvinutější čich a sluch, naopak neoplývají příliš dobrým zrakem.

Tapíři jihoameričtí obývají velkou část Jižní Ameriky od tropických deštných lesů, po galeriové lesy a travnaté pampy. Živí se rostlinnou potravou, jakou jsou různé byliny, větve, ale také spadané plody nejrůznějších stromů. Zvířata žijí většinou samotářsky, obě pohlaví se potkávají pouze při rozmnožování. Samice je březí kolem 400 dní a rodí jedno jediné mládě. To má takzvané kryptické zbarvení v kombinaci bílých podélných pruhů na tmavě hnědém podkladě. Na první pohled velice nápadný vzorek mládě dokonale chrání a maskuje v přítmí tropických pralesů, kde se často míchají hluboké stíny a ostré světlo probleskující listovím. Mládě má tento šat přibližně po dobu půl až třičtvrtě roku a s matkou zůstává po dobu nepatrně delší než je jeden rok. Mladí tapíři jihoameričtí velmi rychle rostou a dospělci dosahují hmotnosti až 250 kg a délky těla kolem dvou metrů.

Tapíři jsou také označováni za živoucí fosílie. Vývojově totiž patří k nejstarším skupinám savců na Zemi, kdy se za posledních 30 milionů let změnili jen minimálně. Tato zvířata tak trochu vypadají, jako kdyby unikla z obrazů malíře Zdeňka Buriana, který se zobrazováním prehistorických živočichů zabýval a získal tím světovou proslulost. Velice podobně jako tapíři vypadali i předci koní a nosorožců. Slovo tapír pochází z jednoho z jazyka guaraní, kterým mluví, nebo spíše mluvila část brazilských indiánů a má český význam „tlustý“, což odkazuje na velice silnou a tuhou, tlustou tapíří kůži. Díky tomu bylo tapíry pro indiány vždy poměrně obtížné ulovit, stejně jako jsou tapíři velice nesnadnou kořistí i pro jaguáry, nebo jiné predátory.

Tapíři jihoameričtí jsou stále nejhojnějšími z pěti druhů čeledi tapírovití, která obývá ve čtyřech druzích Jižní a Střední Ameriku a v jednom druhu Jihovýchodní Asii. Jejich stavy však nadále klesají zejména kvůli ničení tropických deštných pralesů a postupujícímu tlaku lidské civilizace.

"Při této příležitostí slavnostně předá zástupkyně Nadace ČEZ Mgr. Jana Štefánková Domovince šek na 150 tisíc korun. Děkujeme Nadaci ČEZ i všem, kteří projekt podpořili tím, že za své sportovní výkony přidělili v aplikaci EPP – Pomáhej pohybem projektu Domovinky své body", uvedla mluvčí třebíčské charity Marie Paločková.

Posláním denního stacionáře Domovinka Třebíč je umožnit seniorům a lidem se zdravotním postižením z regionu Třebíč zůstat co nejvíce zapojeni do života společnosti.
V rámci denního pobytu v příjemném bezbariérovém prostředí jim pomáháme rozvíjet či udržovat jejich schopnosti a soběstačnost, zabezpečovat potřeby, necítit se osamoceni a smysluplně prožít každý den.
Uživatel služby Domovinka Třebíč:
má zajištěnu nezbytnou péči v oblasti běžných úkonů péče o vlastní osobu
rozvíjí a zachovává si soběstačnost, zájmy a dovednosti pro praktický život
navazuje společenské vztahy, může prožívat radost a upevňovat své sebevědomí
může v případě zájmu naplňovat své duchovní potřeby
Senioři starší 60 let a dospělí lidé se zdravotním postižením, kteří jsou osamělí, mají sníženou soběstačnost, potřebují dohled a péči v průběhu dne, cítí se neužiteční, hledají společenství svých vrstevníků nebo smysluplné naplnění volného času.

U příležitosti výročí 30 let od Sametové revoluce se celým letošním programem jako hlavní linie vine téma Svobodné architektury. Rozmanité procházky ukážou nejen pozitivní směřování porevoluční architektury, ale i opakování tehdy přežitých vzorů ze západní společnosti jako např. výstavbu satelitních předměstí. Součástí svobodného stavění, které ovlivnilo charakter města, byly bezesporu i stavby obchodních center, z nichž některá prozkoumáme a opomenuty nebudou ani stavby nových bankovních domů. Po revoluci vznikalo velké množství pomníků a památníků, i jim budou věnovány tematické procházky a několik se jich zaměří také na samotnou architekturu okolí pražské Národní třídy, dějiště událostí roku 1989. Druhá tematická linka oslavuje stoleté výročí od založení vlivné výmarské školy Bauhaus. V Praze bude zpřístupněn kupříkladu Skleněný palác na Praze 6 a jeho původní schodiště, atrium, ale i střecha s výhledem na Hrad, kde se původně nacházely sluneční lázně s barem.

oučástí Dne architektury bude opět i filmový festival Film a architektura, který proběhne nejen v Praze, ale i v desítce dalších měst. Věnovat se bude především hlavním tématům festivalu, přičemž na místo kurátora sekce Inspirace vybrali pořadatelé opět Adama Gebriana. Festival předehřeje jako „warm-up“ premiéra filmu The Human Shelter v pražském kině Světozor, která se uskuteční již ve čtvrtek 19. září.

Podrobný program mezinárodního festivalu Den Architektury 2019 v jednotlivých městech v ČR i na Slovensku včetně otevřených budov v rámci Hurá dovnitř! najdete na www.denarchitektury.cz.

VYSOČINA
V Jihlavě UNArchitekti ukáží dvě inspirující historické stavby v ulici Matky Boží - dům Matky Boží 28 patří svým prostorovým řešením k tomu nejzajímavějšímu, co jihlavské měšťanské domy nabízejí. V Humpolci se vydají po architektuře malého města ve stopách velkých architektů jako například Josef Gočár či František Kavalír. Ve Žďáru na Sázavou se mohou zájemci vydat na procházku po sochách, venkovních mozaikách a jiném normalizačním umění ve veřejném prostoru za doprovodu sochaře a autora projektu Vetřelci a volavky Pavla Karouse.

PRAHA
V hlavním městě je připraven opravdu pestrý program, který zahrnuje přes osm desítek akcí. Program s názvem Výstaviště v čase ukáže, jak se na Výstavišti setkávají historické stavby s architekturou po roce 1989, zajímavá bude procházka luxusní rezidenční čtvrtí Malá Šárka určené pro diplomatickou klientelu z poloviny 90. let s architektkou Evou Bortelovou. V rámci akce Hurá dovnitř! otevře své dveře s poutavým výkladem Podolská vodárna - novoklasicistní budova architekta Antonína Engela. Neobvyklou komentovanou prohlídku nabídne románská památka u ústí Karlova mostu Juditina věž s výhledem na pražské panorama. Za pozornost stojí také procházka Divadlo 3x jinak, která představí tři významné divadelní stavby postavené po roce 1989 na Praze 7.

Prahu čeká i několik netradičních akcí. S dopravním urbanistou Tomášem Cachem se vydáme na kole po
nových zajímavostech a událostech v pražské dopravě, urbanismu a veřejném prostoru. Projížďka tramvají s architektem Petrem Kučerou nabídne poutavý výklad o historii pražské kolejové MHD od koňky k metru. Za zmínku stojí také procházky po zaniklých kinech či rockových klubech hlavního města.

STŘEDOČESKÝ KRAJ
V Kutné Hoře představí historik umění Aleš Pospíšil na přednášce nejvýznamnější kutnohorské stavby éry funkcionalismu, návštěvníci se mohou vydat i za zaniklými, stávajícími a budoucími parky podél Vrchlice s architektem Tomášem Kodetem. V Berouně se vydáme s architektem Martinem Veselým po současných i plánovaných dopravních stavbách a Benešov nabídne přednášku Architektura a urbanismus města po roce 1989 s historikem Michalem Horáčkem. Původní život městských osad si připomenou v Mělníku na procházce s architektem města Martinem Řehákem. Nymburk si připravil přednášku historika architektury Jakuba Potůčka o bydlení, které se stává těžko dostupným luxusem a prezentaci Jana Červinky o podobách bydlení v Nymburce. Nebude chybět ani projekce filmů a program pro děti. V Libčici nad Vltavou přiblíží architekti ateliéru Hoffman přestavbu Uhelného mlýna z počátku 20. století na kulturní centrum.

ÚSTECKÝ A LIBERECKÝ KRAJ
Ústí nad Labem si připomene s architekty Janem Harciníkem a Tomášem Petermannem jaké byly plány s městským centrem a jaké stopy v něm 90. léta skutečně zanechala. Nenápadnou, společensky neatraktivní, přesto jednu z nejdůležitějších ulic Děčína představí architekt Ondřej Beneš. Most nabídne komentovanou vycházku po městských parcích s architekty Vítem Holým a Helenou Kubínovou, za zmínku stojí i cyklovyjížďka městem s Kateřinou Trčkovou zakončená piknikem v parku. Louny představí Galerii Benedikta Rejta - historicky a architektonicky zásadní přestavbu bývalého pivovaru architekta Emila Přikryla z roku 1998 pohledem ředitelky galerie Alice Štefančíkové. Sídliště plné umění, kde najdeme reliéfy, mozaiky a plastiky ve veřejném prostoru se vydají prozkoumat s historikem umění Pavlem Koziolem a architektem Janem Hanzlíkem v Teplicích.

V Liberci během architektonické procházky představí historik architektury a památkář Jaroslav Zeman stavby, které navrhl architekt Pavel Švancer. Jablonec nad Nisou nabídne cykloprojížďku s městským architektem Davidem Pavlištou a Česká lípa zase komentované prohlídky se samotnými autory školy nebo sídliště Holého vrchu. V Lomnici nad Popelkou se otevřou veřejnosti jindy nepřístupné sakrální památky. Pestrý program nabídnou i další města Libereckého kraje. Vratislavice nad Nisou si připomenou se spolkem Zauhlovačka proslulou továrnu na výrobu koberců a dek Ignaze Ginzkeye.

KRÁLOVEHRADECKÝ KRAJ
V Hradci Králové nás první z tematických procházek zavede do Pražského předměstí a Kuklená s historikem umění Ladislavem Zikmundem Lenderem. Královéhradecký historik Lukáš Nozare zase na procházce odhalí politický, sociální i ekonomický kontext výstavby družstevních bytových domů ve městě. Po meziválečných stavbách tvůrce "moderního Jičína" Čeňka Musila se vydají návštěvníci s historičkou Evou Chodějovskou. S památkáři Jiřím Balským a Matějem Kubinou se v Jaroměři dozvíte o výstavbě obchodních domů, satelitní výstavbě, zajímavých příspěvcích architektury a aktuální podobě města. Nová Paka si připravila program po stopách industriální architektury.

PARDUBICKÝ KRAJ
Pardubice připravují procházku včetně diskuze s názvem Městská útulna: zážitek divočiny v útrobách civilizace, která se zamýšlí nad tím, jestli je možné přenést model horských útulen do městského prostředí. V Litomyšli si připomenou procházkou problematické stavební zásahy z 2. poloviny 20. století s historičkou architektury Annou Waisserovou a kurátorem Městské galerie Litomyšl Stanislavem Vosykou. Po uměleckých
dílech se vydají zájemci v ulicích Vysokého Mýta se spolkem proMejto. V Žamberku se vydají po architektuře města napříč staletími pro všechny, kdo chtějí chodit po městě s otevřenýma očima s průvodkyní Vlaďkou Šulcovou.

JIHOČESKÝ KRAJ
Písek pozve na procházku s poutavým výkladem architektů Petra Leška a Martina Zborníka o možné budoucnosti města. Na Architektonické bojovce mohou děti a jejich rodiče prozkoumat architekturu města Český Krumlov s architektem Filipem Hermannem. V Bechyni program mj. představí Vilu Elektra od architekta Antonína Belady, historik umění Kryštof Hejný provede po městě a v neposlední řadě návštěvníci nahlédnou do tajů výroby keramiky na komentované prohlídce závodu (ve spolupráci s Laufen s.r.o.). V Táboře se vydají po stopách porevoluční architektury. Vimperk připravuje komentovanou procházku po sakrální architektuře a ve Volyni se půjde s historikem Zdeňkem Polanským a architektem Lukášem Velíškem po stopách židovských památek. Slavnostní znovuotevření renesančních prostor Staré radnice s bohatým programem si připravilo Veselí nad Lužnicí. Slavonice budou vysazovat nové stromy – čemuž bude předcházet vycházka a diskuze s architekty na téma Architektura a krajina.

PLZEŇ
Plzeň se ke Dni Architektury přidá intenzivním dvoudenním programem s názvem Plzeň po sametu, který se bude tematicky vázat k 30. výročí událostí roku 1989. Komentovanými prohlídkami jednotlivých budov i procházkou po sídlišti Vinice se pokusí spolek Pěstuj prostor představit architekturu exponovaného období závěru 80. a počátku 90. let 20. století.

OLOMOUCKÝ KRAJ
V Olomouci se vydají po stavbách, které bodovaly na předních místech Ceny Rudolfa Eitelbergera s historičkami architektury Martinou Mertovou a Janou Kiesewetterovou. V rámci Dne Architektury proběhne i slavnostní vyhlášení šestého ročníku tohoto ocenění. Své dveře otevře ke komentované prohlídce například Šrotova vila. V Jeseníku se bude debatovat s odborníky na téma Způsoby oživení veřejného prostoru. Na opomíjenou architekturu druhé poloviny 20. století upozorní historička umění Michaela Kučerová v Prostějově a Přerov zase nabídne cykloprojížďku s architektem Janem Horkým po 30 letech svobodné architektury. V Šumperku se od architekta Zbyňka Mrkuse dozvíte, co se ve městě děje a bude dít a provede právě zrekonstruovanou radnicí. Zajímavý program nabídne i procházka s architektem Ondřejem Pchálkem Zábřehem takovým, jaký byl v předvečer sametové revoluce

MORAVSKOSLEZSKÝ KRAJ
V Ostravě se s architektem Jiřím Mikou vydáme po stopách ulice 28. října / Opavská, která v sobě nese tolik stop moderní i dávnější historie a zároveň tolik potenciálu do budoucna. V Dolních Vítkovicích se podíváme podrobně na přerod chátrajícího ocelového města v moderní společenské, kulturní a vzdělávací centrum. Spolek ZaOpavu představí v programu s názvem 30 let 30 staveb vždy za každý rok jednu stavbu, která byla ve městě postavena nebo opravena. Kdo promluvil do tváře města Opavy více? Bauer svým obchodním
domem Breda nebo Reichner svým koupalištěm? To se dozvíte na procházce od historika umění Dalibora Halátka. Ve Frýdku-Místku můžete navštívit interaktivní výstavu v ulicích s hlavním architektem města, který provede po nejdivočejších fasádních úkazech. Bílovec nechá nahlédnout pod pokličku historického průmyslového areálu a hal firmy Massag s architekty Davidem Seidlerem a Tomášem Baborem.

ZLÍNSKÝ KRAJ
Ve Zlíně se vydáme po stavbách jedné z nevýraznějších osobností meziválečného Zlína Miroslava Lorence s Klárou Eliášovou a Lucií Šmardovou. Unikátním nově zrekonstruovaným památníkem Tomáše Bati provede architekt Petr Všetečka. Bystřice pod Hostýnem nechají nahlédnout do hotelu Podhoran postaveném v brutalistním stylu a v Sazovicích se uskuteční prohlídka kostela sv. Václava, který byl nominován na cenu české architektury 2017 s autorem architektem Markem Janem Štěpánem. Ve Francově Lhotě se návštěvníci dozví, že když se spojil osvícený předseda JZD a architekt, mohlo vzniknout dílo, které natrvalo ovlivnilo tvář vesnice. Vizovice u Zlína otevřou široké veřejnosti cenami ověnčenou stavbu doplněnou uměleckými díly Koma Modular. Valašské Meziříčí zase nabídne mj. zajímavou diskuzi s architekty na téma bydlení na sídlišti - Co jsou klady a zápory? A jak se sídlišti zacházet v 21. století?

JIHOMORAVSKÝ KRAJ
Brno v programu nabídne například lektorskou prohlídku historie a nepřístupných míst Místodržitelského paláce, tradiční procházku s Martinem Malečkem netradiční trasou po Lesné nebo prohlídku nového kostela bl. Restituty s autorem, architektem Markem Janem Štěpánem. Dále se v Brně vydáme po stavbách architekta Josefa Arnolda a své dveře ke komentované prohlídce otevřou například administrativní centrum Trinity, "Bílý dům" nebo kampus Filozofické fakulty MU. V Čejkovicích se vypravíme do běžně nepřístupných vinných sklepů s architektkou Valerií Zámečníkovou a kulturním antropologem Jakubem Konečným. Veřejnosti se otevřou i jindy nepřístupné interiéry a exteriéry Archeoparku v Pavlově. Znojmo nabídne dvě projekce filmů v rámci projektu Film a architektura a chybět nebudou ani diskuze.

Pozemek, na němž podle legendy 11. října 1424 v náručí Michala Koudele ze Žitenic husitský vojevůdce skonal, zakoupil v roce 1862 novinář a politik Julius Grégr od rolníka Víta Kárníka z čp. 31 a věnoval ho pražské jednotě Sokol.
O sedm let později, v roce 1869, podal přibyslavský rodák, pražský knihkupec a encyklopedista Jan Otto v Národních listech návrh na stavbu. Práce se ujal německobrodský stavitel Josef Šupich.
Mohyla byla odhalena z iniciativy Františka Ladislava Riegera 20. září 1874 u příležitosti 450. výročí Žižkova úmrtí. Rieger (1818-1903), tchán Františka Palackého, na Přibyslavsko neměl daleko, vlastnil zámek a velkostatek v obci Maleč nedaleko Chotěboře.
Památník stojí na 67 kamenných kvádrech, které darovala různá města a spolky. Nápis na jednom z nich vyjadřuje násilí středověkých náboženských válek: “Co neprorazí slovo, to rozbortí palcát”.
Věnování jiného kamene říká: „Nesmrtelnému hrdinovi za svornost, rovnost a bratrství“.

Přibyslav oděna v rouše slavnostním

Pomník obsahuje i letopočty vítězných bitev a na jeho špici stojí 1,5 m vysoký kalich, symbol husitství a eucharistie pod obojí.

V reportáži žurnálu Světozor se psalo: „Při slavnosti této odělo se město Přibyslav v roucho slavnostní, ozdobeno jsouc bohatě věnci a nesčíslnými prapory v barvách národních. Na všech silnicích vedoucích do města postaveny byly brány. I sousední město Německý Brod bylo skvostně okrášleno. Velkolepé divadlo poskytovaly veliké ohně, které na vůkolních kopcích vzplanuly.“

Průvod šel z přibyslavského náměstí k mohyle půl hodiny. - „Kudy průvod se ubíral, stály nepřehledné davy lidstva. Za nekonečného volání slávy Žižkovy stržena byla rouška zakrývající dosud pomník. Sokolské jednoty, které přijely od Prahy, nastoupily pak pěšky cestu do Německého Brodu,“ uzavřel Světozor.

Déle než 100 let v majetku města

Mohyla je od roku 1916 v majetku města Přibyslav a díky péči jeho samosprávy je i po 145 letech v dobrém stavu. Na náklady města byla v roce 2003 odborně rekonstruována, práce se ujali přibyslavští rodáci, restaurátoři Petr a Jaroslav Mášovi.

Od 3. května 1958 je mohyla zapsána ve státním seznamu nemovitých památek.

Město Přibyslav již vlastní projekt na novou parkovou úpravu bezprostředního okolí mohyly. Výsadba začne v dohledné době.

Autorské fotografie představené v Kavárně Muzeum jsou pořízeny pomocí mobilního telefonu a kompaktního fotoaparátu.

Vystavené snímky vznikly v Rusku – v Petrohradu a Moskvě, v ukrajinském Kyjevě, v Chorvatsku a v České republice.

V muzejní kavárně na Masarykově náměstí v Jihlavě potrvá až do 28. října.