Oficiální Web města Jihlavy

Klášter minoritů v Jihlavě...CWBC: Country music of Highland...

středa Zpět na hlavní stránku... 16.10 2019


(pokud chcete vložit svůj inzerát, přečtěte si zde jak na to...):

Dům, zahrada
Reklama v Regionalistu...




Nový fotografický web Tomáše Blažka
6.9.2011 (13:20) - Právě spuštěn na adrese www.fotospoj.cz
Alba, fotografie, reportáže, sloupky - www.fotospoj.cz

• zde si v naší reklamní samoobsluze můžete přidat sem na tyto stránky svojí vlastní reklamu či inzerát!

Reklama v Regionalistu...



Reklama v Regionalistu...




Revue Regionalistu:

Zemětřesení roku 1328: Zánik Staré Jihlavy
Ačkoli přímý popis zatím největšího zemětřesení v historii našeho města roku 1328 nikde v archivech prakticky neexistuje, jeho následky byly v Jihlavě patrny po mnoho dalších století.
celý článek...


Výročí: Do naší doby se vrátili mučedníci...
„Bože pospěš mi na pomoc - slyš naše volání“ šeptají rozpraskané rty kněží... Do slov tiché modlitby skřípot železných vrat a dupot těžkých bot dozorů po chodbách v ranní tmě. Tak počíná ve tři hodiny ráno „hodinka Laudes“, ranních chval breviáře, v podzemí jihlavské věznice. Poslední ranní chvály na tomto světě, které se ve svém pozemském životě modlí kněží František Pařil a Václav Drbola.
celý článek...


Tajemná zahrada a její zakladatel
V místech budovy bývalého okresního úřadu v Jihlavě v Tolstého ulici vedle dnešního kina Sokol se ještě v 30. letech 20. století nacházela zahrada obehnaná zdí. Tajemný kout v centru Jihlavy, do jehož útrob se jen málokomu podařilo proniknout. Zahrada lidumila a osvíceného jihlavského lékaře, doktora Leopolda Fritze.
celý článek...


Most v Údolí mordů
Na území dnešního Rantířova u Jihlavy byl původně pouze brod. Ve 13. století však začali přicházet z Německa kolonisté a tak okolo brodu vyrostla ves Rantířov, německy Fussdorf. Obě jména - české i německé - si tato obec nad brodem přes řeku Jihlavu podržela až do roku 1945, kdy došlo k odsunu velké části původního obyvatelstva Jihlavska.
celý článek...


Proč dávný jihlavský adventní věnec měl svíček šest?
Můj dědeček vždy vyprávěl, že z dětství prý pamatoval, jak mnohé jihlavské adventní věnce měly - kdovíproč? - namísto čtyř dokonce šest svíček... Nikdy jsem to nechápal. A až v posledních létech tuším, že mohl mít pravdu.
celý článek...


Z jihlavských popravišť
Jedno z mnoha jihlavských popravišť. Dnes lokalita určená ke stavbě rodinných domků, popraviště na Krkavčím vrchu. Tento zdaleka viditelný jihlavský kopec nad Telečskou ulicí nad Skalkou se proměnil v popravčí vrch v roce 1582. A dodnes jsou zde uprostřed pole umístěny železné kříže. Toto výjimečné jihlavské popraviště na Krkavčím vrchu se specialisovalo zejména na popravy příslušnic něžného pohlaví.
celý článek...


Říjen 1918 v Jihlavě...
Když před 100 lety, v říjnu roku 1918, bylo po tisíciletí své existence zrušeno Království české a Markrabství moravské - a v Praze byla vyhlášena československá republika - v Jihlavě se nedělo vůbec nic. Město si dál žilo svým ustaraným životem na konci války a prakticky nikdo se zde o události ve vzdálené Praze příliš nestaral.
celý článek...


Svatý Václav mistra Šlezingera u Minoritů...
Doslova v poslední chvíli zachráněné dílo sochaře Jaroslava Šlezingera je dodnes k vidění v chrámu Nanebevzetí Panny Marie v ulici Matky Boží v Jihlavě. Je jím svatý Václav, poslední mistrovo dílo...
celý článek...


Láska, která přežila smrt o 13 let
Na počátku 16. století byl majitelem pernštejnského panství Jan z Pernštejna. Když tento šlechtic kolem roku 1526 ovdověl, oženil se podruhé s urozenou paní, Hedvikou se Šelmberka. Tato druhá láska pana Jana a jeho ženy Hedviky nakonec byla natolik silná, že přežila i jejich smrt...
celý článek...






Zpět nahoru na obsah...

Na dění kolem Sýrie a Turecka si dejme pořádný pozor
Pro každého, kdo pozorněji sleduje v posledních letech občanskou válku v Sýrii, nejsou ani tolik překvapivé současné operace turecké armády proti Kurdům v syrském pohraničí, jako spíše mezinárodní, především evropská politická a mediální reakce na ně.
Válka v Sýrii trvá již více než osm let a jako všechny občanské války ji provázejí děsivé ukrutnosti na všech stranách. Po léta na syrském území rovněž operují cizí armády – desetitisícové íránské jednotky, tisíce zahraničních žoldnéřů a islámských fanatiků, vojska libanonského Hizballáhu, zásadní roli hrají operace ruské armády a letectva, angažují se stovky, možná tisíce amerických poradců, Izrael bombarduje cíle na syrském území zcela podle svého uvážení a turecká armáda a její spojenci dlouhá léta operují v pohraniční oblasti proti Kurdům a nikoho to až do dneška příliš nevzrušovalo. Nikdo proti tomuto cizímu vojenskému vměšování na vrcholné mezinárodní scéně nijak zásadně neprotestoval, žádné parlamenty k tomu rezoluce nepřijímaly, žádné velvyslance si nikdo na koberec nepředvolával, natož aby se třeba u nás kvůli tomu organizovaly nějaké demonstrace.

Namísto toho jsme od počátku ze strany politického a mediálního mainstreamu zásobováni těžko uvěřitelnými báchorkami o tom, o co prý v Sýrii jde. Tak nejprve, v období tzv. arabského jara, prý šlo o spontánní povstání občanů utlačovaných nenáviděným diktátorem Asadem, toužících po demokracii a dodržování lidských práv. Výsledkem bylo sektářské vraždění a milióny uprchlíků v sousedních zemích, hlavně v Turecku. Ty se náhle po čtyřech letech z nejasných důvodů zvedly a milión se jich vydal do Evropy. Po příčinách a mechanismech tohoto exodu se opět nikdo neptal a nepídil. Evropa se však od té doby zmítá v migrační krizi a jejích důsledcích.

Pak se náhle odněkud z pouště vynořil Islámský stát a začal porážet místní armády, které Západ za miliardy dolarů vycvičil a vyzbrojil. Nikdo však nepátral po tom, odkud se tato údajně nová globální teroristická hrozba na poušti vzala, kdo jí platil, odkud měl zbraně, komu prodával ropu, zkrátka kdo nad tzv. Islámským státem ve skutečnosti držel ruku a umožňoval mu existovat. Svět zatím sám sebe jenom strašil a děsil záběry poprav zajatců islamisty. Až překvapivá ruská intervence odhalila, že šlo o pouhého strašáka, a Rusko s minimálními náklady a oběťmi si rozprášením islamistů získalo v Sýrii a na Blízkém východě znovu nejen vliv, ale i trvalou vojenskou přítomnost. Nikdo proti tomu nezasáhl ani důrazně neprotestoval.

Po osmi letech krvavého válčení je s ruskou pomocí vítězem démonizovaný Asad. Země však má stále k míru a národnímu usmíření daleko. Velký problém má Turecko, které děsí hrozba kurdského separatismu. Dlouhodobá destabilizace Iráku a Sýrie vytvořila na jejich území kurdské polosamostatné enklávy a Ankara, vedoucí s kurskými gerilami dlouhá desetiletí otevřenou válku, je odhodlána nepřipustit ve svém sousedství vznik žádného kurdského státního útvaru. Obává se destabilizace východu své země, kde žijí milióny Kurdů.

Destabilizace Turecka bychom se měli především obávat my v Evropě. Turecko je země mimořádně strategicky významná s téměř devadesáti milióny obyvatel, jejíž stabilita je zásadní pro Evropu i Blízký východ. Etnické a náboženské poměry jsou tam podobné Balkánu a blízkovýchodním sousedům Turecka, tj. změny hranic a rozpad stávajících státních celků tam nejsou uskutečnitelné bez rizika ozbrojených střetů, válek a exodu statisíců či miliónů lidí. O dopadech podobné krize na mezinárodní vztahy není třeba spekulovat.

Proto je velmi podivné, že Evropa, včetně naší země, se tak kategoricky staví proti vojenské akci našeho spojence v NATO a klíčového partnera, jehož cíle i důvody jsou dávno známé, jasné a nikdo s nimi dosud neměl problém. Turecká armáda operuje v Sýrii stále, podobné intervence učinila několikrát proti iráckým Kurdům za blahosklonného nezájmu a mlčení všech. Dnes se volá po protitureckých sankcích a levice organizuje i u nás protiturecké demonstrace.

Z Kurdů se náhle stal miláček Západu – jsou prý sympatičtí, sekulární, feminističtí, tak nějak určitě touží po demokracii atd. To vše se na nás valí ze sdělovacích prostředků. Co se tak najednou stalo? Až dosud byl jejich osud evropským politikům lhostejný. Proč házíme přes palubu klíčového spojence Turecko, který pro nás zadržuje příliv migrantů, a nemáme pochopení pro jeho zcela legitimní obavy. Jaký skutečný smysl má ta hlasitě manifestovaná láska k ubohým Kurdům?
Jiří WEIGL



Zpět nahoru na obsah...

Co se dělo s Žižkou po jeho smrti u Přibyslavi? Vojevůdce byl pohřben 21. října 1424
V říjnu si připomínáme 595. výročí úmrtí Jana Žižky z Trocnova a Kalicha u Přibyslavi. Zatímco rok jeho skonu 1424 nikdo nikdy nezpochybnil, některé staré prameny uváděly rozdílná data vojevůdcova posledního dne.
Jedna verze Starých rukopisů praví, že zemřel již 11. ledna 1424, druhá mluví o 21. říjnu 1424. Většina se však shoduje s historikem z časů národního obrození Wácslawem Wladiwojem Tomkem, který v roce 1879 uvedl: „W ležení před Přibislawi poručil duši swau bohu a skonal dne 11. Října we středu před sw. Hawlem”.

Papež římský Pius II., občanským jménem Enea Silvio Piccolomini (1405-1464), v knize Historie česká, kterou napsal 30 let po Žižkově smrt a do češtiny byla přeložena v roce 1687, si všímá Žižkova údajného odkazu, co má být ihned v Přibyslavi s jeho tělesnými ostatky provedeno:

“Když byl v nemoci své tázán, jakým způsobem chce býti pohřben, rozkázal prý stáhnouti z jeho mrtvoly kůži, maso hoditi ptákům a zvěři, z kůže zhotoviti buben a vésti války za jeho vedení; že se dají nepřátelé na útěk, jakmile zaslechnou zvuk toho bubnu.”


Měl král Friedrich II. buben z Žižkovy kůže?

Italovu legendu převzal Hájek z Libočan, věřili ji i další, až se dostala do evropského povědomí.

O bubnu z Žižkovy kůže psala slavná francouzská spisovatelka George Sandová a jeden z největších vojevůdců 18. století, pruský král Friedrich II., přísahal, že přesně tento buben získal, prý v Čáslavi.

Piccolomini ještě uvádí, že táborité nad městskou bránou v Přibyslavi namalovali Žižkovu podobu a anděla s kalichem v ruce.


W Hradci pochowán jest s welikau ctí

To by odpovídalo zjištění již citovaného historika Tomka. V práci vydané v roce 1879 v nakladatelství přibyslavského rodáka Jana Otty, píše:

“Hned po nenadálé smrti wůdce swého wojsko české hnalo útokem na Přibislaw, a dobylo hradu mocí, i wypálilo jej a zbořilo. Potom wedením knížete Sigmunda Korybutowiče wtrhlo mocně přes hranice do Morawy, a zatím slawen byl pohřeb Žižkův. Za místo ku pohřbení zwolen jest Hradec nad Labem, jakožto přední z měst, která stála w bratrstwu za posledních dwau let od něho zřízené. Z úmrtního místa prowodili tam tělo jeho kněz Ambrož farář Hradecký, jemu zwláště oddaný, a kněz Prokůpek… W Hradci pochowán jest s welikau ctí we hlavním farním kostele sw. Ducha před welkým oltářem. Z prvního tohoto hrobu jest wšak tělo Žižkowo později přewezeno do Čáslawě, a tam rovněž we farním kostele sw. Petra a Pawla položeno. Newí se ani, kterého určitě času se to stalo, ani z jaké příčiny, a podobno jest toliko, že teprw někdy okolo polowice 15. století.”


Pohřeb ve svátek památky 11 000 panen

Na otázku z titulku nejpodrobněji odpovídá spisovatel tzv. literatury faktu Miroslav Ivanov v literární detektivce Kdy umírá vojevůdce.

V 80. letech 20. století s přispěním českých a maďarských(!) vědců z oboru soudního lékařství, geologie, antropologie a makromolekulární chemie zkoumal, co se dělo s mrtvým tělem a hledá, kde byl Žižka 21. října 1424, ve svátek „památky 11 000 panen”, pochován poprvé, a kde s odstupem času podruhé.

Zda Ivanov našel přesvědčivou odpověď, není slušné prozrazovat. Pointa jeho detektivky by vzala za své.

Jedno je však jisté, část pravého žebra, levá stehenní kost a kalva (lebeční klenba), které byly nalezeny v čáslavském kostele v roce 1910, patřily muži, jemuž ve chvíli smrti bylo 61 až 65 let. Tento výsledek přesně korespondoval s datem Žižkova narození kolem roku 1360 a datem jeho úmrtí u Přibyslavi v roce 1424.

FOTO: Ivo Havlík
První místo, kde husité Žižkovo tělo ukryli, byl hrad Ronov. Odsud jej vezli do kostela sv. Ducha v Hradci Králové. Po přibližně 85 km dlouhé cestě tam smuteční konvoj dorazil 21. října 1424.
Ivo HAVLÍK



Zpět nahoru na obsah...

Ve Ždírci nad Doubravou sebral zloděj pneumatiky; způsobil škodu 20 tisíc korun
Vloupání do stavební buňky prověřují chotěbořští policisté. K případu došlo v době od začátku října do pondělí 14. října na ulici Pod Tratí ve Ždírci nad Doubravou. Pachatel násilím vnikl do vnitřních prostorů stavební buňky, odkud odcizil osm pneumatik i s disky.
Majiteli tak vznikla škoda kolem dvaceti tisíc korun.
Policisté na místě provedli ohledání, šetření a zadokumentování. Případ prověřují pro podezření ze spáchání trestného činu krádeže a po pachateli pátrají. Za uvedenou trestnou činnost lze uložit trest odnětí svobody až na dva roky.
por. Mgr. Stanislava MILÁČKOVÁ



Zpět nahoru na obsah...

Inspektoři ČIŽP uložili lesonické společnosti pokutu přes 186 tisíc korun za nedovolený odběr vod
Rolnická společnost Lesonice a.s. odebrala v roce 2018 v rozporu s rozhodnutími vydanými MěÚ Moravské Budějovice více podzemní vody, než měla povoleno. Tím porušila povinnosti stanovené vodním zákonem. Za to jí inspektoři z České inspekce životního prostředí, Oblastního inspektorátu v Havlíčkově Brodě uložili pokutu 186 725 korun.
Společnost měla povolení o odběru vod ze dvou vrtaných a čtyř kopaných studní na pozemcích v k. ú. Horní Lažany a Lesonice. Dále pak k nakládání s podzemními vodami z vrtané studny LE-1-13 a vrtané studny LE-2-13 v obci Lesonice a to za účelem zdroje vody pro živočišnou výrobu. „Za podmínek stanovených vodním zákonem je firma povinna platit za skutečné množství
odebrané podzemní vody podle účelu. Vzhledem ke skutečnosti, že odběratel odebíral podzemní vodu z vodního zdroje na více místech jedné obce, odebrané množství se pro účely zpoplatnění sčítá. Kontrolou jsme zjistili, že v roce 2018 došlo k překročení maximálního ročního povoleného množství odběru podzemní vody o 5335 metrů krychlových,“ řekl Jan Panský, ředitel Oblastního inspektorátu ČIŽP v Havlíčkově Brodě.

Společnost přijala bezprostředně po kontrole ČIŽP opatření k nápravě zjištěného stavu a učinila kroky, aby se podobné situace neopakovaly. K tomu inspektoři přihlédli při stanovení výše sankce. Za uvedený přestupek lze podle vodního zákona uložit pokutu ve výši násobku sazby 70 Kč za 1 m3 nedovoleně odebraných podzemních vod a celkového množství těchto vod, nejvýše však deset milionů korun. Inspektoři sazbu snížili na 35 Kč za 1 m3.
Radka NASTOUPILOVÁ



Zpět nahoru na obsah...

Co se to děje s dnešním Západem?
Často můžeme v různých komentářích a výrocích politických propagandistů, kteří problémy dneška stále tvrdošíjně redukují na údajný konflikt hodný Západ vs. zlý Východ, slyšet pohoršené zatracování „zaostalých“ postkomunistických zemí, že se staví na odpor soudobým pokrokářským politickým trendům přicházejícím ze Západní Evropy a USA a že si střední Evropa s tou západní méně a méně rozumí. Znovu je v kursu ona povýšená karatelská a pohrdavá dikce vůči našincům, nehodným přijmout všechna zaručená západní dobrodiní.
Jak dokazují výsledky nejrůznějších voleb, tato nafoukaná propaganda velký úspěch nemá, ba naopak, silný odpor proti současným poměrům a politickým trendům vzrůstá na samotném Západě. Co se vlastně stalo?

Když se před třiceti lety zhroutil komunismus, vypadala v představách většiny lidí u nás situace naprosto jasně. Extrémně radikální levicová utopie byla totálně zdiskreditována a lidé toužili po návratu do normální evropské společnosti, tak jak ji pamatovali jejich rodiče a prarodiče. Základním hodnotovým rysem této vysněné a zidealizované západní společnosti byla svoboda jednotlivce, tolik postrádaná všemi ve zglajchšaltované komunistické společnosti zavřené za ostnatými dráty. Svoboda žít si podle svého, svoboda mít různé názory a veřejně je říkat, svoboda vlastnit a podnikat, to vše jsme si spojovali se Západem a kvůli tomu jsme k němu chtěli patřit. Základním argumentem byl materiální blahobyt, který svobodná společnost na rozdíl od komunistické totality umožňovala ve velkém vytvářet.

Hesla a východiska komunismu, která byla tak svůdná pro předchozí generace, na velmi dlouhou dobu ztratila svůj apel, zdiskreditována neúspěšnou praxí tzv. reálného socialismu. Na dlouho se v našich podmínkách zdála spojena se zaostalou východní byzantskou ruskou tradicí, která se na ni shodou historických okolností nalepila. Dodnes u nás přežívá a je stále uměle vyvolávána představa, že komunismus je ruská ideologie a z Ruska navěky hrozí nebezpečí jejího opětovného návratu k nám.

Zahlušeni vlastní omezenou historickou pamětí a pod dojmem této propagandy zapomínáme, že kořeny a kolébka komunistické ideologie, která napáchala tolik zla, není na Východě, ale v západní Evropě. Zapomínáme, že Západ přímou lekci z praktického uskutečňování radikální progresivistické utopie nikdy na vlastní kůži nezažil, získal ji pouze zprostředkovaně v době studené války, a ta před třiceti lety skončila. Nemá prožitek a tudíž ani imunitu před dalšími progresivistickými utopiemi podobného charakteru.

Kořeny levicových utopií jsou na evropském Západě velmi hluboké a můžeme je úspěšně hledat již ve středověkých náboženských herezích a v evropské reformaci. Zcela zjevnou kolébku všech levicových utopií novověké minulosti i dneška pak představuje osvícenství.

Základní a nejdůležitější ideou, na níž je celý tento ideový směr vystavěn, je idea rovnosti. Představa rovnosti všech lidí je tím nejpopulističtějším tvrzením, jehož chytlavost a ničivá síla jsou nezměrné. Přitom je to zcela nereálný a spekulativní myšlenkový konstrukt, který se neopírá o pozemskou skutečnost ani lidskou zkušenost. Lidé si nejsou rovni ani v okamžiku zrození, ani nikdy později. Jsou nadáni rozdílnou genetickou výbavou a žijí v rozdílných materiálních a společenský podmínkách. Jsou různě nadaní, silní, velcí, zdraví, vzdělaní, rodí se do různých materiálních podmínek, žijí v odlišných prostředích, v různých společnostech, jsou muži a ženami atd. atd. Ze všech těchto důvodů jsou si celoživotně velmi nerovni a různý způsob, charakter a kvalita jejich životů tomu odpovídají.

Prohlásíme-li v rozporu s touto zjevnou skutečností, že přes to přese všechno jsou si lidé rovni, implicitně tak vyslovujeme nárok na změnu existujících evidentně nerovných podmínek lidské existence a na jejich jakési vyrovnání. To mobilizuje všechny, kteří jsou se svým současným životem nějak nespokojeni.

Tuto brizantní ideu obsahuje již křesťanství, které rovnost lidí postuluje, ale pouze před Bohem, a tím ji odsouvá de facto z pozemského světa. Přesto historie ukazuje, že i tato náboženská představa rovnosti byla schopna zažehnout dlouhotrvající válečné konflikty a zcela změnit tvář Evropy. Především protestantismus je ve své hloubi nesen myšlenkou rovnosti lidí před Bohem a jejich individuální odpovědností vůči němu za svůj život i život společenství. Tyto myšlenky sehrály velkou úlohu při vzniku kapitalismu a moderní společnosti, jak ukázal Max Weber, ale vytvořily i žité hodnoty a vzorce chování, které naopak dnes působí klima příznivé pro moderní kolektivistický progresivismus dneška. Ne nadarmo je protestantský sever jeho baštou, zatímco katolický jih zatím více odolává.

Z myšlenky rovnosti lidí pak vychází myšlenka lidských práv, která z původně osvobozující revoluční ideje zmutovala v doktrínu, v jejímž jménu dochází dnes k destrukci západní společnosti, jakou jsme znávali a do níž jsme se chtěli vracet.

Představa mimo konkrétního člověka a mimo společnost existujících abstraktních lidských práv je pokusem ustavit konvencí racionalistický řád společenským vztahům, který by nahradil náboženství, ale uchoval si jeho nadpřirozenou autoritu povýšením lidských práv na jakousi mimo konkrétní společnost existující přírodní sílu. Ve skutečnosti jde pouze a jenom o společenskou konvenci odpovídající konkrétní situaci západní společnosti v té které době, jež může být fakticky libovolně měněna. Věčného na ní není nic a universalistické ambice, které ji provázejí, a snaha vnucovat neustále extendující změť tzv. lidských práv jiným lidským společenstvím, která takovou potřebu necítí, prošla odlišným kulturním vývojem a mají jiné tradice, je spíše než co jiného výrazem nadřazeného západního imperialismu.

Idea rovnosti doprovázená koncepcí lidských práv vytvářejí představu nárokovosti, ať se již jedná o materiální blahobyt či společenské postavení jednotlivce. Nikoliv odpovědnost každého za život svůj, své rodiny a své země, ale nárok, natažená ruka vůči – státu. Celá doktrína lidských práv je etatistická samou svou podstatou, neboť pouze stát je schopen garantovat nároky plynoucí z neustále bobtnajících „lidských práv“ a zajistit v jejich duchu „rovnost“ mezi lidmi. Občan se stává klientem státu, podléhá mu, nemůže bez něho v žádném okamžiku existovat.

Ideál rovnosti lidí ve společnosti je v praxi neuskutečnitelný. Vždy bude existovat rozpor plynoucí z rozdílů mezi vládnoucími a ovládanými, bohatými a chudými, mladými a starými, mezi muži a ženami. Nerovnost ve výsledku lidské činnosti je neodstranitelná, nerovnost v příležitostech je pouze částečně omezitelná, ale vždy bude reálně existovat. Takový stav je přirozený a do značné míry může být považován z meritokratického hlediska za spravedlivý. Z hlediska zbožštěné rovnosti je však nepřijatelný.
To má mnohostranné důsledky. Na jedné straně je moderní společnost lapena do pasti nekonečné antidiskriminační kampaně dělící lidi do skupin podle nejrůznějších absurdních kolektivních identit, politické korektnosti a feministického a genderového šílenství.
Na další straně přináší zbožštění rovnosti na světlo světa znovu starou marxistickou představu, že minulý i existující svět a jeho uspořádání jsou nelegitimní a morálně nepřijatelné, protože ideál rovnosti nenaplňují či dokonce popírají. Náš starý svět si nezasluhuje zachování, ale naopak radikální změnu. Minulost je morálně nepřijatelná, společenské vztahy falešné. Vše je nezbytné změnit, neboť všichni mají na všechno právo a stát je povinen to zajistit.

Starý komunismus absolutizoval údajná ekonomická práva lidí, jako bylo právo na práci, podle jejíhož vykonaného množství měli být lidé odměňování až do doby, než rozvoj výrobních sil umožní aplikovat zásadu „každému podle jeho potřeb“. V marné snaze uskutečnit ideál rovnosti metodami revolučního násilí zrušil komunismus soukromé vlastnictví výrobních prostředků, řečeno marxistickou terminologií, ale byl schopen vytvořit pouze totalitně udržovanou uzavřenou nedostatkovou ekonomiku s nivelizovanou všeobecně nízkou životní úrovní.

Debakl komunistické utopie v porovnání s tradiční, přirozeně se vyvíjející svobodnou západní společností byl ohromující. Obětem komunismu byla věc v drtivé většině jasná, blahobytné západní společnosti však nikoliv. Čím bohatší se Západ stával a čím méně se musel strachovat o existenční problémy, tím přitažlivější se začaly stávat velké zdánlivě všelidské ideály, jako je rovnost mezi lidmi, lidské zdraví, planeta a její udržitelný vývoj atd. Svoboda jednotlivce, jejíž vybojování umožnilo dosáhnout ohromného civilizačního rozmachu západní civilizace, se začala považovat po pádu komunismu za věčnou danost, později dokonce za nebezpečné ohrožení udržitelných poměrů na planetě.

Fukuyamův „konec dějin“ jakoby symbolizoval tento namyšlený a nezodpovědný pohled na svět a společnost, který Západ po konci studené války ovládl. Přesvědčení, že blahobyt je věčný a je na něj nárok, prosáklo všemi společenskými vrstvami Západu spolu s bezstarostností a totální nezodpovědností.

Moderní progresivisté šli ještě dále než staří klasici marxismu-leninismu. Neomezili svou aktivitu pouze na boj proti soukromému vlastnictví a kapitalismu a opustili marxistické uhranutí materiální (výrobní) základnou společnosti. Poučení vyvodili i z toho, že radikální revoluční metody prosazení pokrokářské ideologie ji dlouhodobě spíše zdiskreditovaly. Zaměřili se proto na snahu změnit samotné základy tradičního uspořádání lidské společnosti, jako jsou národ, rodina a dokonce samotná lidská identita jednotlivce. V optice zbožštěné rovnosti je považují za nositele věčného útlaku a diskriminace různě definovaných minorit, za prostředí v němž se reprodukují škodlivé stereotypy, čímž označují tradiční společenské role a fungování společnosti.

Fascinováni příkladem velkých narativů, které stojí v základu světových náboženství a po tisíciletí formují struktury, hodnoty společnosti a chování lidí, věří dnešní levicoví progresivisté, že je možno člověka a lidskou společnost libovolně proměnit, budou-li použity vhodné metody, šikovná manipulace a odstraněny existující společenské překážky, které tomu brání.

Po skončení studené války se tak Západ stal bitevním polem, na němž se progresivistická levice snaží znovu uskutečnit starou utopii o zrušení starého přirozeného světa a jeho nahrazením světem novým, vybudovaným podle pokrokářského sociálně-inženýrského designu. Ve světě nadvlády médií a informačních technologií již není potřeba revolučního násilí, vše lze uskutečnit postupně převýchovou a mediální manipulací při získání dostatečného vlivu na státní a mezinárodní orgány a instituce.

A tak jsme v posledních dekádách svědky neustálého a koncentrovaného „dlouhého pochodu“ pokrokářů státními, mezinárodními, vzdělávacími, mediálními aj. institucemi západního světa. Po třiceti letech ovládají téměř veškerý politický, mediální a intelektuální mainstream a jeho prostřednictvím šíří a vnucují progresivistickou agendu do celého světa.
Tak jako starý marxismus-leninismus měl své pověstné tři součásti, moderní pokrokářství rovněž stojí na třech pilířích – je to masová migrace, genderová ideologie a klimatický alarmismus.

Podpora masové migrace představuje zásadní útok na národní státy, které jsou překážkou progresivistického internacionalismu a globalismu, feminismus a podpora homosexuálních sňatků mají oslabit a rozložit rodinu, jako základní společenskou jednotku, a transgenderová ideologie má za cíl změnit základní lidskou identitu tak, jak na ní svět dosud stál. Vše je postupně dávkováno a protlačováno z mezinárodní úrovně, především v rámci OSN a v Evropě EU, jejichž aparáty pokrokáři kompletně ovládli.

Vše, co narušuje, rozbíjí a rozkládá tradiční západní společnost a její instituce, je podporováno. Např. muslimská migrace a islám jsou podporovány, ale pouze pokud přicházejí na Západ, protože jsou tradiční západní původně křesťanské společnosti cizorodé, neintegrují se do ní a existencí paralelních společenských struktur jí rozbíjejí, přestože jsou progresivistickým prioritám a tématům velmi nepřátelské a hodnotově neslučitelné. V muslimských zemích se islám jinak žádné podpoře pokrokářů netěší a je považován za stejného nepřítele jako ostatní tradiční ideologie.

Homosexualita a homosexuální svazky jsou propagovány jako přirozený výraz vrozené danosti, jež si zasluhuje plné zrovnoprávnění v rodinných vztazích. Současně a ve zjevném rozporu s tím však progresivisté hlásají, že pohlavní identita má být věcí volby a že rozdílné společenské role mužů a žen jsou diskriminační podvod bílé maskulinní tradice.

Vše je opřeno o zvulgarizované a z kontextu vytrhané dílčí poznatky různých vědeckých disciplín, neboť „věda“ v sekularizované západní společnosti nahrazuje úlohu náboženství a dává tak těmto názorům jakési „vyšší“ posvěcení.

V poslední době je nejúčinnější manipulace progresivistů západní veřejností založena na šíření strachu a pocitu viny. K oběma těmto emocím je veřejnost na dnešním Západě mimořádně náchylná, neboť se právem obává, že vysoký životní standard a sociální vymoženosti státu blahobytu nebudou dlouho udržitelné s tím, jak se bohatství a ekonomický výkon přesouvá postupně do Asie. Oním strašákem je klimatická změna, která prý fatálně ohrožuje naší planetu, a je výsledkem rozmařilé existence lidstva. Nic nevadí, že se klima v historii Země měnilo a mění trvale a že nejsme schopni kvantifikovat podíl člověka na těchto změnách. Globálně je však šířena naprosto bizarní a na vodě stojící představa, že je v silách současného lidstva kontrolovat a vytvářet klima na naší planetě podle svých představ. Staré zdiskreditované komunistické heslo „poručíme větru, dešti“ je bez uzardění vnucováno politiky a médii lidem znovu jako realita a program.

Klimatický alarmismus je nesmírně nebezpečný v tom, že je postaven na zcela antihumánních premisách. Slouží posvátnému vyššímu cíli- záchraně planety, a tudíž člověk a jeho svoboda, po staletí základní téma západní civilizace, musejí ustoupit do pozadí. Ve jménu planety jsou opouštěny demokratické principy a omezována svoboda člověka. Ani lidská práva již nejsou posvátná, planeta má prý přednost. Reálná moc je předávána více a více do rukou nikomu neodpovědných aktivistů, mediálních manipulátorů a údajných vědců, jejichž vůle je prostřednictvím mezinárodních paktů a organizací vnucována celému světu. Cílem je globální vláda nad uměle homogenizovaným lidstvem – nová děsivá utopie západního progresivismu.

Tento ideový proud působí a funguje decentralizovaně, ale koncentrovaně. Jeho jednotlivé priority jsou protlačovány separátně a nikdo je explicitně neoznačuje za součásti jednotné ideologické agendy. A tak vedeme spory o homosexuální manželství, či o podíl člověka na klimatických změnách jakožto o věcných problémech, nikoliv jako o konstrukcích jedné radikální levicové utopické ideologie, které jsou uměle vnášeny a vnucovány (v našem případě obvykle zvenčí) do veřejné debaty.

Tlak této moderní levicové ideologie narůstá každým dnem a je evidentní, že její propagátoři a hybatelé nejsou ochotni vést žádné vážné diskuse a tolerovat jiné názory. Nesouhlas je označen za lež a populismus, jiný názor za fake news, je oslavována a zaváděna cenzura a potlačována svoboda slova. Dnes už nestačí vynucování pouhé politické korektnosti, vůči názorovým odpůrcům už jsou běžně používány různé formy represe, osobních postihů a zastrašování.

O tom, jak je tento boj vyhrocený, svědčí „studená občanská válka“ progresivistů s prezidentem Trumpem v USA nebo rapidně se horšící situace v zemích EU. Ofenzíva progresivistů vyvolává odpor stále větší části mlčící většiny občanů a společnost dramaticky polarizuje. Hrozí nebezpečí, že v této situaci tradiční západní demokratické politické systémy ztrácejí svoji funkčnost, neboť žádná strana není ochotna připustit volební prohru a realizaci politiky druhé strany.

Celý západní svět se ocitá na fatální křižovatce a my s ním.

15. říjen 2019
Jiří WEIGL



Zpět nahoru na obsah...

Policisté dopadli šestadvacetiletou distributorku drog
Policejní komisař zahájil trestní stíhání šestadvacetileté ženy, která na Jihlavsku a Jindřichohradecku distribuovala pervitin. Byla obviněna ze spáchání přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy
Drogy žena distribuovala přibližně od konce loňského roku. Pervitin poskytovala zájemcům po předchozí telefonické či elektronické domluvě.
Drogy prodávala zejména na Telčsku, a to jak na různých místech města, tak obcích v okolí. Ve většině případů zájemci za pervitin platili, ojediněle ho žena poskytla jako protihodnotu za zapůjčení vozidla. Drogy distribuovala v desítkách případů.
Dopadnout distributorku pervitinu se kriminalistům podařilo výbornou operativní činností a na základě shromážděných důkazů zahájili její trestní stíhání. Případ kriminalisté dále vyšetřují. Za spáchaný trestný čin lze uložit trest odnětí svobody až na pět let.
por. Bc. Jana KROUTILOVÁ



Zpět nahoru na obsah...

Krádež jízdních kol ve Velké Bíteši a Moravských Budějovicích
Velkomeziříčští policisté pátrají po pachateli, který z kočárkárny domu odcizil jízdní kolo. K činu došlo v době od večerních hodin pondělí 7. října do večera pondělí 14. října na ulici U Stadionu ve Velké Bíteši. Pachatel zde odcizil z neuzamčených prostorů dětské jízdní kolo Stomper žluté barvy, čímž majiteli vznikla škoda přes čtyři tisíce korun. Policisté na místě provedli ohledání, šetření a zadokumentování. Případ prošetřují jako přestupek proti majetku a po pachateli a odcizeném kole pátrají.
Muž v Moravských Budějovicích odcizil jízdní kolo
Policejní inspektor sdělil podezření ze spáchání trestného činu dvaatřicetiletému muži z Třebíčska, který odcizil jízdní kolo. Jedná se o recidivistu, který byl za majetkovou trestnou činnost odsouzen v červnu k podmínečnému trestu odnětí svobody se zkušební dobou až do poloviny roku 2021. Přesto na začátku srpna odcizil v Moravských Budějovicích během noci jízdní kolo v hodnotě přes deset tisíc korun. Majitelka měla kolo odložené na pozemku u rodinného domu a zamčené zámkem. Muž vnikl na pozemek a jízdní kolo odcizil. Krádež začali policisté po přijetí trestního oznámení prověřovat a pátrat po pachateli. Podezřelého muže se jim podařilo dopadnout, vypátrali a zajistili i odcizené jízdní kolo. Po shromáždění důkazů policisté dvaatřicetiletému muži sdělili podezření ze spáchání přečinu krádeže. Případ policisté řešili ve zkráceném přípravném řízení.
por. Bc. Jana KROUTILOVÁ; por. Mgr. Stanislava Miláčková



Zpět nahoru na obsah...

Radnice v Telči hledá nového kronikáře
Rada města Telče před nedávnem schválila zápis v kronice za rok 2018. A byl to poslední zápis, který jako městský kronikář zpracoval Oldřich Zadražil. Nyní radnice v Telči hledá kronikáře nového, v pořadí desátého.
Zápis v kronice za rok 2018 z pera Oldřicha Zadražila pojednává o událostech uplynulého roku, volbách místních i celostátních, výstavách, sportovních soutěžích, hudebních vystoupeních, ale i o stavbách, které byly v uplynulém roce realizovány, či významných činech místních občanů a podnikatelů (např. otevření Pivovaru Trojan v roce 2018 a obnovení vaření piva v Telči, které skončilo v r. 1919).

Kronika města je vedena zdejšími kronikáři (nejčastěji místní učitelé či tajemníci městského úřadu) od roku 1923 a je plná krásných ilustrací. Za tu dobu se na místě kronikáře vystřídalo 9 kronikářů. Někteří se museli vypořádat se šťastnými, ale i nešťastnými událostmi naší země. První zápisy reflektují vznik Československé republiky, v kronice jsou podpisy jak prvního prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka, který navštívil Telč v r. 1928, tak i jeho nástupce Edvarda Beneše. V temném období Protektorátu a druhé světové války se kronika přestává psát. Mnohdy jsou zápisy poplatné době jejich vyhotovení (např. v r. 1951 byla vydána příručka kronikáře, kde se kronikářům dostalo pokynů k vedení zápisů, kdy, volně citováno, má nově převážit nad původním vylíčením událostí bez hněvu a stranickosti právě stranickost, která má být vůdčí myšlenkou ve vědě, umění i v kronikářství a i kronikář má klást důraz a vyzdvihnout v zápisech úsilí dělnické třídy o likvidaci vykořisťovatelů…), zápis reflektující r. 1968, psaný v r. 1969, už dává tušit normalizaci.
Plný optimismu je zápis, který odkazuje na události listopadu 1989, od jejichž uplynutí budeme letos slavit 30 let. V kronice nechybí ani podpis prezidenta Václava Havla, který navštívil Telč v r. 1991.
Od r. 2004 vede kroniku pan Oldřich Zadražil, bývalý tajemník městského úřadu, šéfredaktor Telčských listů. Na zasedání rady města, které se konalo 26. srpna, představil poutavou historii městské kroniky a i podrobný zápis v kronice za rok 2018. Vzhledem ke svému věku se rozhodl s vedením kroniky Města Telče po 15 letech skončit. Chtěla bych mu poděkovat za jeho obětavou práci a precizní vedení kroniky. Pan Zadražil zatím nemá následovníka. Měl by to být člověk, který se zajímá o historii našeho města, má kulturní povědomí, oproti kronikářům před 100 lety však nemusí psát krasopisně, protože zápis se do kroniky přepisuje.
Petra Kujínek POLODNOVÁ



Zpět nahoru na obsah...

Da Vinciho Poslední večeře v kostele Povýšení sv. Kříže v Jihlavě
Až do konce října bude v kostele Povýšení svatého Kříže v Jihlavě k vidění rekonstrukce světoznámého obrazu Poslední večeře Leonarda Da Vinciho. Rekonstrukce díla se ujal akademický malíř Stano Lajda. V jeho pojetí se Poslední večeře představuje v České republice poprvé.
Veřejnost má tedy ještě dost času seznámit se s tímto unikátním obrazem, ale také s celou řadou dokumentů, přípravných skic, studií detailů, dále s knihou, která vysvětluje mnohé nejen z historie, ale především dokumentuje vztah autora k jedné z nejvýznamnějších osobností světových dějin. Studenti SUPŠ Jihlava-Helenín připravili na téma Leonardo da Vinci řadu propagačních předmětů, které si můžete nejen prohlédnout, ale i zakoupit.

Díky této výstavě si připomínáme 500. výročí úmrtí slavného umělce.

Otevírací doba výstavy na www.helenin.cz
Jitka SVATOŠOVÁ



Zpět nahoru na obsah...

Adoramus te Christe ze zpěvy z Taizé v sobotu v bazilice sv. Prokopa v Třebíči
ADORAMUS TE CHRISTE se zpěvy z Taizé zazní v sobotu 19. října v 19 hodin v bazilice sv. Prokopa v Třebíči.
Již čtvrté společné setkání těch, kteří hledají... nabídne chvíle ztišení, modlitby a hudby s pěveckými sbory, sólisty a orchestrem.

Vystoupí zpěváci a sólisté z pěveckých sborů Musica Animata, Amea chorus, Coruscante, Slunko a scholy MB, Malý smyčcový orchestr ZUŠ Třebíč a hosté.

"Taizé je místem modlitby, která nese k Bohu i lidi, kteří se modlit neumí nebo nemohou, je místem smíření a pokoje."
- red -



Zpět nahoru na obsah...

Komentovaná prohlídka archeologických lokalit v Telči
Archeologická procházka po Telči proběhne v sobotu 19. října. Setkání účastníků je ve 14 hodin na nádvoří před Lannerovým domem v Hradecké ulici číslo 6.
Komentovaná prohlídka archeologických lokalit v centru Telče, která se koná v rámci Mezinárodního dne archeologie, se zaměří například na Lannerův dům, náměstí Zachariáše z Hradce či areál bývalého dvorce při kostele sv. Ducha.
Opomenuty nezůstanou ani nejnovější archeologické výzkumy v areálu zámku.
Mezinárodním dnem archeologie v Telči bude provázet Mgr. et Mgr. Stanislav Vohryzek, Ph.D.
- red -



Zpět nahoru na obsah...


                  Města a obce online - portál územní samosprávy

Pondělí   13. 7. 2020

• Na dálnici D1 na 139. kilometru se srazila tři nákladní auta, dálnice na Prahu je neprůjezdná
• U Ostrova nad Oslavou byly nalezeny dva dělostřelecké granáty a dělostřelecká mina
• Jiří Suchý: Často jsem své texty napsal ve svých snech
• Krajské nemocnice na Vysočině jsou připraveny operativně navýšit kapacity odběrových míst
• V Jihlavě od úterý roušky v MHD, ve službách, v sociálních službách i ve velkých obchodech
• V Brtnici nadýchal šestnáctiletý chlapec přes dvě promile alkoholu
• Registrace na Jihlavský půlmaraton je otevřena!
• Letní promoce absolventů Vysoké školy polytechnické Jihlava se ruší

Neděle   12. 7. 2020

• Přibyslav zakoupila novou techniku na úklid města a okolí
• Vlak u Pacova srazil ženu, vrtulník ji transportoval do nemocnice
• Opilá řidička zavinila na Třebíčsku nehodu
• Naučné stezky v Balinském a Nesměřském údolí budou obnoveny
• Prior je jako brambora ve šperkovnici, řekl Jiří Bartoška při návštěvě Jihlavy

Sobota   11. 7. 2020

• Den pro kapli sv. Anny u Pelhřimova v neděli 26. července
• Před jihlavskou nemocnicí opět stojí kvůli koronaviru červený stan, od pondělního rána se v něm začne testovat
• Jihlavský magistrát od pondělí 13. července zavádí povinné roušky na úřadě
• Na Vysočině řádila bouřka, u Rantířova najel vlak do padlého stromu v kolejišti

Pátek   10. 7. 2020

• Filmový klub v Jihlavě uvede finský snímek Psi nenosí kalhoty
• Na Jihlavsku má dalších devět lidí pozitivní testy na covid-19
• Policisté pátrají po zlodějích, kteří se pohybovali kolem Luk nad Jihlavou a Poděšínem, veřejnost prosí o pomoc
• Na přejezdu v Lukách uvízl dálkový autobus a jen o vlásek nedošlo k tragedii!
• Mezi Golčovým Jeníkovem a osadou Frýdnava probíhá rekonstrukce silnice I/38, doprava je řízena kyvadlově
• V Jihlavě platí od dnešního dne zákaz návštěv v nemocnici a v domově seniorů na Lesnově
• Policisté pátrají po zlodějích betonových svodidel v Jihlavě - Pávově, veřejnost prosí o pomoc
• V Pacově hořel objekt na výrobu nábytku, škoda je asi dva miliony korun
• Trasa budoucího obchvatu Salačovy Lhoty na Pelhřimovsku už je v terénu jasně viditelná

Čtvrtek   9. 7. 2020

• Na dálnici D1 bouraly kamiony, kvůli zácpě uvízl dálkový autobus v Lukách nad Jihlavou na přejezdu
• Město Třebíč vyhlašuje další soutěž o nejhezčí květinovou výzdobu
• Policisté prosí svědky nehody v Třebíči, při které se zranil devatenáctiletý motorkář, o pomoc
• Zoologická zahrada v Táboře oslaví 5. narozeniny komentovaným krmením sedmi druhů zvířat; pro děti uspořádá Velkou vědomostní hru
• V Ledči nad Sázavou se střetlo auto s osobním vlakem, nikdo nebyl zraněn
• Prázdniny v Telči hlásí první vyprodané večery; na řadu dalších výjimečných koncertů vstupenky rychle ubývají
• V pelhřimovském Muzeu rekordů mají obraz z motýlích křídel, představuje Madonu s Jezulátkem

Středa   8. 7. 2020

• Nenechávejte psy zavřené v autě. Nikdy! Z pouhých pár minut nepřítomnosti se může stát utrpení a mučivá smrt
• Promoce na Vysoké škole polytechnické v Jihlavě budou poprvé v nové aule
• Policisté pátrají po Janu Myslivcovi z Brna, naposledy byl viděn u elektrárny v Dukovanech
• Na Moravskobudějovicku se pobili opilí muži, jeden utrpěl vážné zranění
• Počet insolvenčních návrhů v červnu vzrostl o čtvrtinu, skutečný náraz krize se však teprve projeví
• Policisté na Vysočině zjistili o víkendu 413 přestupků v dopravě

Úterý   7. 7. 2020

• Ve Větrném Jeníkově je čtrnáct lidí pozitivně testováno na covid-19
• Hrob významných starostů v Bystřici nad Pernštejnem prohlášen čestným nebude, jejich potomci by v něm nemohli být pohřbeni
• Krajská knihovna Vysočiny v Havlíčkově Brodě bude od podzimu otevřená pro veřejnost
• Muž v Jihlavě skončil po brutálním útoku opilého cizince v nemocnici; agresora policisté dopadli
• Havlíčkobrodská nemocnice si připomíná jubilea primářů otce a syna Pavla Trnky staršího a mladšího
• Stavba lůžkového hospice pro Vysočinu v Havlíčkově Brodě je zase o krok blíž

Pondělí   6. 7. 2020

• Na Vysočině začalo opatření Bezpečně u vody; policejní kontroly na Dalešické přehradě a v jejím okolí potrvají celé léto
• V klášteře v Nové Říši byl otevřen třetí prohlídkový okruh, ukazuje klášterní klenoty i unikátní předměty z hrobů měšťanů
• V Třebíči v rybníce Kuchyňka utonul osmnáctiletý mladík

Neděle   5. 7. 2020

• Ve Větrném Jeníkově onemocněl muž koronavirem, další lidé mají příznaky nemoci
• Opilý cyklista musel dojít domů po svých, hrozí mu pokuta až 50 tisíc korun
• V Jihlavě u Lyžaře boural motocyklista na Simsonu, utrpěl lehké zranění
• Život jedné louky ve fotografiích Karly Nixové v Bítově - Kopaninkách

Sobota   4. 7. 2020

• Třicetiletému muži z Třebíčska hrozí za krádež horského kola až osm let vězení
• Portréty zvířat v jihlavské muzejní kavárně
• Kostel svatého Jakuba Většího v Jihlavě bojuje o cenu Patrimonium
• Hrníčky z terapeutické dílny rozšiřují sortiment dárkových předmětů v turistickém informačním centru v Ledči nad Sázavou

Pátek   3. 7. 2020

• Třináctiletá dívka, která vylezla jihlavském nádraží na vagon, zemřela
• Kadeřnický kurs pro odsouzené ve věznici ve Světlé nad Sázavou pokračuje, závěrečné zkoušky je čekají v září
• Jiří Suchý bude v Pelhřimově uveden do Rekordmanské síně slávy
• Recidivistka si v obchodě schovala do kapsy kosmetiku a nezaplatila

Čtvrtek   2. 7. 2020

• Nervovým jedem otrávil kriticky ohroženého luňáka; přispějí pozorní lidé k odhalení nebezpečného traviče?
• Odbor dopravy na jihlavském magistrátu bude v pondělí 10. srpna do 11 hodin zavřený, klienti se musí přeobjednat
• Pokud naleznete mládě poštolky, které má více chmýří jak peří, kontaktujte záchrannou stanici
• V jaderné elektrárně Dukovany platí přísná hygienická pravidla, v karanténě je dvacet zaměstnanců
• Prázdniny na Roštejně plné divadel, navíc prohlídky hradu za snížené vstupné
• Napadený muž v Třebíči utrpěl vážné zranění, se kterým skončil v nemocnici
• Léto ve znamení filmu; Jihlavu navštíví i Jiří Bartoška
• Festivalová přehlídka filmů TADY VARY v jihlavském kině Dukla
• Výstava věnovaná československým letcům RAF na zámku ve Větrném Jeníkově
• Na silnicích Vysočiny zemřelo letos za půl roku při nehodách dvacet osob

Středa   1. 7. 2020

• Jóga na Skalce v Jihlavě každou neděli po celé prázdniny zdarma
• Jedničkáři, hurá za zvířaty do táborské zoo zcela zdarma!
• Na infekčním oddělení v nemocnici v Třebíči jsou zakázány návštěvy, je tam nemocný s covidem z Dukovan
• Turisté, kteří se na Vysočině zdrží aspoň tři noci, získají od kraje slevu tisíc korun
• Mladý opilý muž kopal do dveří a sprostě nadával, skončil na záchytce
• Některé ambulance v jihlavské nemocnici budou zavřené, odběrové místo na covid-19 je v ambulanci infekčního oddělení
• Svatoprokopská pouť zahájí kulturní léto v Třebíči
• Rozhledna na Fajtově kopci ve Velkém Meziříčí oslavila páté narozeniny
• Na chladící věž elektrárny v Dukovanech bude promítnut film Bobule

Úterý   30. 6. 2020

• Gustav Mahler (1860 – 1911) a Ludwig van Beethoven (1770 – 1827) připomínají svá jubilea
• Podpořte jihlavské podniky a sbírejte Účty s gustem!
• Samice rysa karpatského v táborské zoo se mazaně schovává a z výšin ráda pozoruje návštěvníky
• Sázení slunečnic v Jihlavě upozornilo na roztroušenou sklerózu

Pondělí   29. 6. 2020