Bobři se vracejí do Žďárských vrchů
Zavřít foto...
Zpět nahoru na obsah...Bobři se vracejí do Žďárských vrchů
Bobr evropský se opět stává trvalou součástí fauny Žďárských vrchů. Tento největší evropský hlodavec pronikl na území CHKO již v letech 2008-2009, kdy byl nalezen jeden samec u Koníkova. Později byl zjištěn výskyt bobra na Konventském rybníku přímo ve Žďáru nad Sázavou.
Během následujících let nebyl pozorován žádný posun v početnosti bobrů, až od roku 2019 ochranáři nacházeli četné pobytové stopy na několika místech na Žďársku. Zdá se tedy, že bobři postupně pronikají na nové lokality ve Žďárských vrších.
Pracovníci Správy CHKO výskyt bobrů každoročně monitorují a sledují jeho šíření. Bobr patří mezi zákonem chráněné druhy živočichů, proto hlavním cílem ochrany přírody bude nalézt způsob optimálního soužití s tímto druhem, který zde byl před dvěma sty lety zcela vyhuben.
Bobra v přírodě nejspíš nespatříte, protože se jedná o nočního živočicha. Nápadné jsou ale výsledky jeho práce – typicky okousané listnaté stromy podél vodních toků nebo mohutné bobří hráze.
Pokud na svých toulkách krajinou Žďárských vrchů objevíte bobří okusy, můžete sdělit svá pozorování pracovníkům Správy CHKO Žďárské vrchy.
Bobr evropský ( Castor fiber) je až metr velký a až 30 kilogramů vážící, zavalitý hlodavec s hustou srstí a dlouhým plochým ocasem. Je zcela přizpůsoben životu ve vodě. Buduje soustavy kanálů a hrází. Jeho potravu tvoří kromě bylin i větvičky a lýko.
Petr MücKSTEIN
Výstava Sochy mluví v jihlavské galerii nabídne portréty v atraktivní a oživené prostorové instalaci
Zavřít foto...
Zpět nahoru na obsah...Výstava Sochy mluví v jihlavské galerii nabídne portréty v atraktivní a oživené prostorové instalaci
Vernisáž výstavy Sochy mluví ze sbírek OGV v Jihlavě se bude konat ve čtvrtek 6. února v 17 hodin v Oblastní galerii Vysočiny na Masarykově náměstí 24 v Jihlavě. Expozice nabídne nový pohled na sochařskou sbírku OGV v Jihlavě, zejména sochařské portréty z různých období, v atraktivní a oživené prostorové instalaci.
Výstava prezentuje díla třicítky autorů ze sbírek OGV v Jihlavě a nabízí nový pohled na sochařskou sbírku. Portréty a figurální sochy představuje v atraktivní a oživené prostorové instalaci. Exponáty promlouvají k návštěvníkům komiksovými bublinami, napříč časem i prostorem. Expozicí se linou slova literárních klasiků i současných básníků. Mezi nimi najdeme i text básníka Jana Spěváčka, spolutvůrce této vrstvy expozice. Vybrané úryvky někdy přímo souvisí s tématem, autorem nebo objektem, jindy svou hravostí rozšiřují škálu možností vnímání díla.
Součástí výstavy je malý sochařský ateliér: Návštěvník se může přiblížit pocitům tvůrce, vyzkoušet si vytvarovat hmotu na sochařském stojanu, vymodelovat si vlastní plastiku. K dispozici jsou pomůcky pro výrobu vlastní komiksové „bubliny“, která dodá vytvořenému portrétu vlastní hlas. Kreativní výtvory návštěvníků galerie průběžně sdílí na sociálních sítích.
Procházka expozicí je malou exkurzí do dějin českého sochařství 20. století. Životní data zastoupených autorů pokrývají období od stavby Národního divadla po současnost. Výstava se rozprostírá ve třech místnostech. Vstup do instalace v ústřední hale má v podtextu „polis“. Největší sál je věnován portrétní plastice. Další z prostorů osídlily figury a skulptury s alegorickým podtextem. Celou expozicí jemně rezonuje jedno ze stále živých témat už od přelomu století, a tím je přehodnocování genderových stereotypů.
Patrně nejvýraznější tváří vstupní části výstavy je Homér Jana Baucha. Malíře, spisovatele a uměleckého solitéra inspirovaly cesty do Řecka v padesátých a šedesátých letech. Jan Bauch se nepřizpůsobil požadavkům socialistického realismu a stal se morálním vzorem pro mladou generaci. Bauchův „Homér“ interaguje s dílem Emanuela Famíry, portrétem Zdeňka Nejedlého. Famíra i Nejedlý byli naopak politicky silně „angažovaní“. Konfrontační charakter vystavených děl v hale završuje setkání dvou Masaryků. Jeden od profesora a rektora Akademie Karla Pokorného, druhý od jemnického rodáka, Jaroslava Šlezingera.
S Pokorného úspěšnou životní drahou naplněnou tvůrčí prací ostře kontrastuje Šlezingerův osud. Jako sirotek z 1. světové války vystudoval umění jen díky podpoře mecenáše. V roce 1939 získává místo profesora na uměleckoprůmyslové škole v Brně, nicméně za dva měsíce nato je zatčen gestapem a vězněn v koncentračním táboře, odkud se vrací v roce 1942. V roce 1950 je odsouzen ve vykonstruovaném procesu, v roce 1955 umírá na následky věznění, respektive nucených prací v uranových dolech. Sochy, vytvořené zhruba ve dvaceti letech jeho svobody, byly zčásti zničeny státní bezpečností, některé jsou nezvěstné. Vystavený model sochy Tomáše Garrigue Masaryka ze sbírek OGV v Jihlavě posloužil jako předloha k znovuobnovenému pomníku TGM v ulici Jana Masaryka (socha odhalena v r. 2011). Zároveň se jedná o jeden z nejstarších „přírůstků“ ve sbírkách galerie. Rok po jeho vzniku jej v roce 1948 spolu s dalšími 78 uměleckými díly darovala jihlavské městské galerii Marie Kovaříková.
V hale jsou dále vystavena díla Ladislava Šalouna, Vlastimila Večeři, Miloše Axmana a Jana Červa.
O vztahu „rodiny a státu“ v české realitě 2. poloviny 20. století vypovídají osudy mnohých autorů, kteří odolali, anebo podlehli bezvýchodnosti situace. Za příklad může posloužit tichá oduševnělost portrétů Karla Lidického, jehož dílo vrcholí ve 30. a 40 letech. Na toto období své tvorby se Lidický pokusil navázat v uvolněné atmosféře 60. let. V 70. letech se však Lidický stává oficiálním normalizačním sochařem, jeho dílo ztrácí autenticitu a přizpůsobuje se oficiálním šablonám.
Zkoumavým, živým pohledem nás naopak sleduje „Maminka“ renesanční osobnosti, mimo jiné filmového scénáristy a režiséra trilogie o rodině Homolkových, Jana Papouška. Absolvent školy Karla Pokorného a Jana Laudy publikoval v roce 1963 novelu „Černý Petr“ a ta odstartovala spolupráci s Milošem Formanem a Ivanem Passerem.
První profesionální sochařkou na našem území byla rodačka z nedalekého Kunžaku u Jindřichova Hradce Karla Vobišová-Žáková. Absolvovala u profesora Bohumila Kafky na pražské uměleckoprůmyslové škole a v Paříži dva roky u jednoho z nejobdivovanějších sochařů té doby, Emile-Antoine Bourdella.
Mary Duras, společně s Martou Jiráskovou a Hanou Wichterlovou, patří k prvním sochařkám, které studovaly na Akademii v ateliéru Jana Štursy, což bylo možné až po vzniku Československa v roce 1918. Do té doby bylo studium na Akademii umožněno pouze mužům. Mateřštinou Mary Duras byla němčina, nicméně přes dvojí nucenou emigraci (jednou před nacisty, podruhé před komunisty) žila a tvořila více než čtyřicet let v Praze. Pobyty v zahraničí, zejména v Paříži, byly pro umělce v meziválečném období téměř povinné. Ženám-umělkyním přinášely navíc svobodu a povzbuzení, neboť v našich krajích společnost stále ještě pohlížela na profesionální výtvarné umělkyně jako na nemravné, podivínské či jinak zakomplexované bytosti.
Mezi vystavenými autory portrétních plastik najdeme Františka Bílka, Věru Doupníkovou, Zinu Koulovou, Miroslava Pangráce, Evu Kmentovou, Marii Zlatníkovou, Jaroslava Hylase, Josefa Jiříkovského, Martu Jiráskovou, Václava Žaluda a další.
„Žena, která mlčí“ sochařky Evy Kmentové tak trochu protiřečí názvu výstavy, možná však o to více vypovídá. Bělostnou čistotu mramorové sochy Hany Wichterlové-Stafanové nazvanou „Údiv“ střídá emocionálně vypjatý „Strach před požárem“ Ladislava Zívra, nebo tragický osud „Maryčky Magdonovy“, hrdinky básně Jana Bezruče. Tato drobná plastika Josefa Mařatky spolu s „Černými myšlenkami“, dřevěnou skulpturou Sylvy Lacinové připomínají protikladná hnutí lidské mysli, často drtivě zasahující samotné tvůrce. Fascinaci kyprou ženskou postavou vtělil Jan Štursa figury dánské břišní tanečnice, vystupující pod uměleckým jménem Sulamit Rahu.
Nejmladším vystaveným autorem je Ondřej Trnka (1981). Objekt nazvaný „Vyhoření“ se od ostatních vystavených exemplářů výrazně liší. Vznikl na základě umělcova konceptu: úlohu sochaře do jisté míry přenechal přírodnímu živlu – ohni. Jak by asi na tyto trendy v současném sochařství reagoval nejstarší sochař výstavy, zastoupený v tomto sále? „Oddanost“ Josefa Václava Myslbeka je ukázkou dokonale vyjádřeného námětu, gesto podporuje střih a řasení draperie se zřejmým odkazem k antice. Místnosti vévodí „Apokalyptický posel“ Jana Koblasy, umělce, kterému odchod do německého exilu umožnil zrealizovat monumentální dílo. Velkorysou podobu vtiskl i jihlavskému parku Gustava Mahlera.
Těžiště sbírky soch OGV v Jihlavě tvoří plastiky 20. století a k dnešnímu dni čítá 366 předmětů. O rekordních 175 exemplářů se sbírka rozšířila mezi lety 1960 a 1970 a to převodem z Národní galerie v Praze (Pro zajímavost: Mezi lety 1950–1960 zaznamenala sbírka 75 přírůstků, od roku 1970 do roku 1980 to bylo 21 exponátů, 1980–90 33, 1990–2000 36, 2000–2010 18 a od roku 2010 do dnešních dní přibylo 6 děl.). Posledními akvizicemi jsou „Plavkyně“ Kurta Gebauera (získáno 2017) a „Vyhoření“ Ondřeje Trnky (získáno 2018). Některé vystavené sochy promlouvají se sbírek k návštěvníkům vůbec poprvé.
Komentovaná prohlídka výstavy bude ve čtvrtek 19. března v 17 hodin. Výstava v jihlavské galerii potrvá do 3. května.
Ilona STAŇKOVÁ
Nemocnice v Novém Městě na Moravě zvyšuje bezpečnost v souvislosti s násilnými útoky
Zavřít foto...
Zpět nahoru na obsah...Nemocnice v Novém Městě na Moravě zvyšuje bezpečnost v souvislosti s násilnými útoky
Urgentní příjem novoměstské nemocnice bude napojen na pult centralizované ochrany. Tísňové tlačítko, které budou moci zdravotníci aktivovat v krizových situacích, vyústí na služebně policie. Opatření nemocnici vyjde na 90 tisíc korun.
Nemocnice začala se zvyšováním bezpečnosti už na podzim, a to za pomocí státní dotace z ministerstva zdravotnictví. „Díky tomu část zdravotníků absolvovala sérii seminářů, které je alespoň trochu připravily na případný násilný útok. V září v nemocnici proběhlo praktické cvičení,“ sdělila ředitelka nemocnice Věra Palečková.
Semináře absolvovala padesátka zdravotníků, například personál chirurgie a urgentního příjmu. „Vybrali jsme nejrizikovější oddělení. Právě na urgentním příjmu a na chirurgii se s agresivními pacienty zaměstnanci setkávají nejčastěji,“ přiblížila mluvčí nemocnice Tamara Pecková.
Nemocnice díky dotaci mohla také nechat vypracovat analýzu hrozeb a rizik současného stavu. „Pracovníci společnosti SEC Agency zmapovali celý areál nemocnice a vypracovali konkrétní opatření, která povedou ke zlepšení současného stavu. Z dotace jsme kromě seminářů a praktických nácviků například platili vypracování nové bezpečnostní dokumentace nebo speciální bezpečnostní tužky, které jsou vyrobeny z tvrdého materiálu a dají se využít při sebeobraně i při potřebě rozbití skla a následného úniku. Některé ambulance budou v nejbližší době vybaveny obrannými spreji,“ doplnil ekonomický náměstek nemocnice Jiří Weisshaupt.
- tz -
Filmový klub v Jihlavě uvede severský snímek Srdcová královna
Zavřít foto...
Zpět nahoru na obsah...Filmový klub v Jihlavě uvede severský snímek Srdcová královna
Filmový klub v Jihlavě uvede v pondělí 3. února od 19.30 hodin v kině Dukla snímek Srdcová královna, příběh zralé ženy a jejího nevlastního syna, kterému poskytla víc než jen původně zamýšlený azyl ve své rodině. Severská odvážně natočená psychologická studie s krásnou vizuální stopou, skvělými hereckými výkony, intenzivními emočními zvraty a s explicitními sexuálními scénami.
Anně už dávno minula čtyřicítka, je však stále dost pěknou ženou. Doma má pohodlný a bezkonfliktní život, práce ji naplňuje - jako právnička hájí mladistvé klienty bez rodinného zázemí pro jistou neziskovku a k manželově nelibosti si občas nosí práci domů. Jiskra z jejich vztahu jako u většiny manželství po letech vyprchala a přeskočí jen výjimečně. Panuje ale vzájemný respekt a rodinný život ani výchova jejich dvou dcer v komfortní vile v lesním zátiší nemá zásadní trhliny.
Jednoho dne do domu vstoupí manželův sedmnáctiletý syn z prvního manželství, který tu má najít azyl. Jako nepříliš vyrovnaný mladík s pochybnou minulostí, vzpurnými sklony a malým sebevědomím vnese do rodiny neklid. Anna jako zkušená sociální pracovnice najde cestu, jak v něm vzbudit důvěru, ta ale po krátkém čase přeroste ve vzájemnou fyzickou touhu. Zatímco pro sexuálně neuspokojenou ženu jde především o příjemné rozptýlení, Gustav vnímá jejich pouto osudověji.
Trine Dyrholm v roli Anny podává mimořádný výkon, odvaha absolvovat ve středním věku náročné scény nahoty a erotiky před kamerou budí obdiv. Výtečně si počínají i další aktéři, zejména Gustav Lindh, který se snad pro postavu rozpolceného a zamilovaného mladíka narodil, ale i Magnus Krepper v roli Annina manžela.
Psychologické drama Srdcová královna je intenzivní podívaná plná krásných obrazů, citových zvratů, drtivých prožitků, posléze i otevřených a odvážných sexuálních scén.
Srdcová královna
(Dronningen)
Dánsko/Švédsko, 2019, DCP, barevný, dánsky, české titulky, 127 minut
Režie: May el-Toukhy
Scénář: May el-Toukhy, Maren Louise Käehne
Kamera: Jasper J. Spanning
Hudba: Jon Ekstrand
Produkce: René Ezra
Hrají: Trine Dyrholm, Gustav Lindh, Magnus Krepper, Liv Esmår Dannemann, Silja Esmår Dannemann a další
- red -