Oficiální Web města Jihlavy

Klášter minoritů v Jihlavě...CWBC: Country music of Highland...

neděle Zpět na hlavní stránku... 23.2 2020


(pokud chcete vložit svůj inzerát, přečtěte si zde jak na to...):

Dům, zahrada
Reklama v Regionalistu...




Nový fotografický web Tomáše Blažka
6.9.2011 (13:20) - Právě spuštěn na adrese www.fotospoj.cz
Alba, fotografie, reportáže, sloupky - www.fotospoj.cz

• zde si v naší reklamní samoobsluze můžete přidat sem na tyto stránky svojí vlastní reklamu či inzerát!

Reklama v Regionalistu...



Reklama v Regionalistu...




Revue Regionalistu:

Zemětřesení roku 1328: Zánik Staré Jihlavy
Ačkoli přímý popis zatím největšího zemětřesení v historii našeho města roku 1328 nikde v archivech prakticky neexistuje, jeho následky byly v Jihlavě patrny po mnoho dalších století.
celý článek...


Výročí: Do naší doby se vrátili mučedníci...
„Bože pospěš mi na pomoc - slyš naše volání“ šeptají rozpraskané rty kněží... Do slov tiché modlitby skřípot železných vrat a dupot těžkých bot dozorů po chodbách v ranní tmě. Tak počíná ve tři hodiny ráno „hodinka Laudes“, ranních chval breviáře, v podzemí jihlavské věznice. Poslední ranní chvály na tomto světě, které se ve svém pozemském životě modlí kněží František Pařil a Václav Drbola.
celý článek...


Tajemná zahrada a její zakladatel
V místech budovy bývalého okresního úřadu v Jihlavě v Tolstého ulici vedle dnešního kina Sokol se ještě v 30. letech 20. století nacházela zahrada obehnaná zdí. Tajemný kout v centru Jihlavy, do jehož útrob se jen málokomu podařilo proniknout. Zahrada lidumila a osvíceného jihlavského lékaře, doktora Leopolda Fritze.
celý článek...


Most v Údolí mordů
Na území dnešního Rantířova u Jihlavy byl původně pouze brod. Ve 13. století však začali přicházet z Německa kolonisté a tak okolo brodu vyrostla ves Rantířov, německy Fussdorf. Obě jména - české i německé - si tato obec nad brodem přes řeku Jihlavu podržela až do roku 1945, kdy došlo k odsunu velké části původního obyvatelstva Jihlavska.
celý článek...


Proč dávný jihlavský adventní věnec měl svíček šest?
Můj dědeček vždy vyprávěl, že z dětství prý pamatoval, jak mnohé jihlavské adventní věnce měly - kdovíproč? - namísto čtyř dokonce šest svíček... Nikdy jsem to nechápal. A až v posledních létech tuším, že mohl mít pravdu.
celý článek...


Z jihlavských popravišť
Jedno z mnoha jihlavských popravišť. Dnes lokalita určená ke stavbě rodinných domků, popraviště na Krkavčím vrchu. Tento zdaleka viditelný jihlavský kopec nad Telečskou ulicí nad Skalkou se proměnil v popravčí vrch v roce 1582. A dodnes jsou zde uprostřed pole umístěny železné kříže. Toto výjimečné jihlavské popraviště na Krkavčím vrchu se specialisovalo zejména na popravy příslušnic něžného pohlaví.
celý článek...


Říjen 1918 v Jihlavě...
Když před 100 lety, v říjnu roku 1918, bylo po tisíciletí své existence zrušeno Království české a Markrabství moravské - a v Praze byla vyhlášena československá republika - v Jihlavě se nedělo vůbec nic. Město si dál žilo svým ustaraným životem na konci války a prakticky nikdo se zde o události ve vzdálené Praze příliš nestaral.
celý článek...


Svatý Václav mistra Šlezingera u Minoritů...
Doslova v poslední chvíli zachráněné dílo sochaře Jaroslava Šlezingera je dodnes k vidění v chrámu Nanebevzetí Panny Marie v ulici Matky Boží v Jihlavě. Je jím svatý Václav, poslední mistrovo dílo...
celý článek...


Láska, která přežila smrt o 13 let
Na počátku 16. století byl majitelem pernštejnského panství Jan z Pernštejna. Když tento šlechtic kolem roku 1526 ovdověl, oženil se podruhé s urozenou paní, Hedvikou se Šelmberka. Tato druhá láska pana Jana a jeho ženy Hedviky nakonec byla natolik silná, že přežila i jejich smrt...
celý článek...






Zpět nahoru na obsah...

Pelhřimovem projde masopustní průvod v úterý, ve středu začíná Popeleční středou čtyřicetidenní půst
Masopustní průvod v Pelhřimově vyjde v úterý 25. února ve 14.30 hodin od kulturního domu Máj. K tanci a poslechu bude hrát Masopustní kapela složená z muzikantů místní základní umělecké školy. Součástí programu bude také vyhlášení nej... masek.
A protože Masopust vždy byl i je takový, jaký si ho každý udělá, zvou organizátoři do průvodu každého, kdo má chuť se přidat, přijít se pobavit či podpořit dávnou tradici. Vítány jsou maminky s kočárky, děti, mladí, staří, prostě všichni.

A na co všechno se mohou účastníci těšit?

Připravena bude obří tlačenka pro velevážené obecenstvo

Předání vlády nad městem

Rozloučení se s masem - 40 dnů půstu

Masopustní stánky i zabijačkové dobroty

Starostenské pivečko v radnici

Pro velké masky zabijačkový prejt nebo prdelačka zdarma

Pro malé masky v průvodu koblížky z Adélky zdarma

Eva ŠINKOVSKÁ



Zpět nahoru na obsah...

Výstava Adriena Šimotová, Jiří John Dvojí obrazotvornost Návrat v návratu se pokouší přispět k rozšíření povědomí o významu uměleckého odkazu této partnerské dvojice a to nejen v kontextu jejich pomyslného návratu na Vysočinu
Výstava Adriena šimotová, Jiří John Dvojí obrazotvornost Návrat v návratu bude zahájena slavnostní vernisáží v Oblastní galerii Vysočiny v Jihlavě v Komenského ulici 10 ve čtvrtek 27. února v 18 hodin. Její součástí bude program Hildegarda z Bingen, (1098–1179), chorální kompozice z rukopisu Riesenkodex: Antifona O beata infantia (Ó, blažené dětství) – ke sv. Disibodu, Antifona Caritas abundat in omnia (Láska zaplavuje všechno) – k Duchu svatému, Hymnus Ave, generosa (Budiž pozdravena, urozená) – k Panně Marii, zpívá Kamila Mazalová Marek Kopelent, Cantus rogans pro violoncello solo (Prosebný zpěv pro sólové violoncello), hraje Petr Nouzovský (violoncello). Komentovaná prohlídka výstavy se bude konat 16. dubna v 17 hodin.
Výstava s názvem Adriena Šimotová, Jiří John - Dvojí obrazotvornost se pokouší přispět k rozšíření povědomí o významu uměleckého odkazu této partnerské dvojice a to nejen v kontextu jejich pomyslného návratu na Vysočinu. Jiří John pocházel z Třeště, prožitky dětství a mládí na venkově a pozorování přírodních procesů mu poskytovaly podněty pro tvorbu po celý život. Jedná se o jednoho z nejvýraznějších představitelů generace nastupující na scénu v padesátých letech, byť se jeho tvorba odvíjela na okraji dominujících výtvarných tendencí zcela svébytným způsobem.

Adriena Šimotová byla stejně jako Jiří John zakládající členkou skupiny UB12. Celou její tvorbou prostupoval hluboký zájem o člověka, síť vztahů a symboliku lidského těla. Tento zájem směřoval do nitra člověka, nikoli k jeho tělesné schránce. V průběhu tvůrčího života opustila klasické grafické a malířské techniky a různými způsoby pracovala s kresbou, frotáží, papírem, textilem a dalšími materiály.

Na úvod našeho rozhovoru uveřejněného na sklonku života Adrieny Šimotové, před zahájením její výstavy v pražské Galerii Rudolfinum, Adriena řekla: „Myslím si, že úplně v základě toho, co dělám, je motiv blízkosti z těch nejdůležitějších. S blízkostí souvisí vlastně celý můj důvod a potřeba udržet se v určitém emočním poli, s nímž je blízkost spojená… Blízkostí samozřejmě nemyslím prvořadě fyzickou blízkost, ale jde mi o duševní oblast nebo duchovní sféru… V mé práci to zanechává důležité stopy. To, co dělám, je taková oslava blízkosti. Blízkost také souvisí s komunikací, která je založena na setkání, a setkání je zase postaveno na blízkosti“.1

V návaznosti na takto chápaný vztah blízkosti, vztah založený eticky, duchovně, v soupatřičnosti, ve společném zaměření, pak Adriena promýšlela podstatu blízkosti také v její různorodé souvislosti s oddálením, s distancí, … Na Adrieniny úvahy o blízkosti jsem chtěl výstavou věnovanou tvorbě Jiřího

Johna a Adrieny Šimotové navázat. Nacházel jsem v nich východisko pro koncipování výstavy upořádané v kraji, s nímž byli oba, každý svým způsobem, spjati, a který byl, jak se říká, rodným krajem jednoho z nich. Výstava Dvojí obrazotvornost Návrat v návratu se přiřazuje k nemnoha společným prezentacím jejich tvorby, je z nich nejucelenější, a je první poté, co z vezdejšího světa odešli oba… Je společným setkáním jejich tvorby uspořádaným nedaleko Třeště, kde se Jiří John narodil, kam za ním a s ním jezdívala jeho žena Adriena, která ve svých pravidelných návštěvách pokračovala i po jeho předčasné smrti v roce 1972, při návštěvách jeho rodičů, zejména Johnovy matky, k níž měla hluboký, přátelský vztah…

Oporu pro hledisko, jímž výstavu uvádíme, můžeme najít už v raném díle Jiřího Johna, v jeho soustavném zájmu o krajinu, která mu byla od dětství domovem. Jeho malby z tohoto období můžeme chápat jako niternou výtvarnou reflexi souvislosti obojího, čím jsme v návaznosti na Adrienina slova tento text uvedli, souvislosti blízkosti i oddálení a jeho či lépe jejich hloubky. Můžeme ji nacházet v obrazech Zima (1947), Zimní plán (1951), První sníh (50. léta), Pole (1952), a v mnoha dalších pozdějších malbách, kresbách či grafických listech. Adriena vzpomínala na slova Josefa Kaplického, který u Johnova obrazu Zima (1947) poznamenal: „… pane John, za ten obzor bych chtěl jít, abych poznal, co je za ním“. Obzor či horizont byl pro Johna v tematické struktuře těchto děl motivem podstatným a příznačným; zprostředkovával blízkost i oddálení. Pro běžné vědomí je obzor hranicí na dohled, pokud k ní vůbec pozdvihne zrak. Hranicí mezi tím, co je dole a nahoře, hranicí mezi tím, co je viděné, protože je to před touto hranicí, a co je neviděné, protože je to právě za ní. Překročíme-li meze tohoto postoje, můžeme nahlédnout, že horizont jako hranice rozdělující i spojující viděné a neviděné, probíhá uvnitř teritoria obzorem původně vymezeného, jako jeho neoddělitelná součást. A postoupíme-li ještě dál, můžeme si uvědomit, že hranice mezi viděným a neviděným, proměnlivá hranice zprostředkovávající jejich vzájemný vztah i souvislost, je s celou svojí dynamikou, kvalitou, orientací… hranicí v nás, že je z nás a námi. Cesta za obzor tak může být pro toho, kdo se na ni vydá a kdo po ní jde, cestou k sobě, cesta k rozvinutému chápání horizontu pak vede k idiognozi, k sebepoznání, k takové orientaci sebevztahu, v níž můžeme hledat svoji míru v oblasti, jež vede k takovému přijetí odpovědnosti za vztah k sobě, které cestu za obzor neuzavírá, ale prohlubuje, rozvíjí a naplňuje. To je u Jiřího Johna v celé jeho tvorbě prokazováno a potvrzováno. V jeho celoživotním díle můžeme vidět, jak tato cesta prohlubuje a rozvíjí osobnostní schopnost sladit se s životním výrazem jiného či druhého živého, navázat s ním komunikativní vztah a přivést jej svou tvorbou ke slovu. Nebo ke společně sdílenému tichu… Za mnohé z autorových děl, která nám tuto zkušenost zprostředkovávají, můžeme uvést malbu ze závěru jeho života, obraz, který Jiří John nazval Úsvit, lze jej chápat jako jeho modlitbu nad rostlinou a za rostlinu, za rostlinu, která se sama modlí.

John byl žákem prof. Josefa Kaplického, spolu s Václavem Bartovským, Václavem Boštíkem, Adrienou Šimotovou, Stanislavem Kolíbalem, Vlastou Prachatickou, Alenou Kučerovou a dalšími byl členem skupiny UB 12, pedagogicky působil na Akademii výtvarných umění v Praze. Během šedesátých a na počátku sedmdesátých let, v době, v níž se jeho talent naplno rozvinul, se stal jednou z výrazných a profilujících osobností českého výtvarného umění. V Třešti, kde se narodil v roce 1923, žil s vynuceným přeryvem totálního nasazení za okupace až do svého odchodu na Státní grafickou školu v Praze, na níž studoval u prof. Zdeňka Balaše, a odkud pak po roce přešel na Vysokou školu

uměleckoprůmyslovou. V námětové rovině jeho tvorby brzy převládl zájem o krajinu, nejdříve o krajinu, v níž vyrůstal, která mu byla v dětství a dospívání domovským okolím. Po studiích, když se natrvalo přestěhoval do Prahy, přibylo do jeho námětového okruhu město, městské prostředí, i v určité souvislosti s dobovou tendencí tzv. civilismu. Zájem o krajinu přerostl u Johna na sklonku padesátých let v zájem o přírodu, o přírodu v její genezi, měli bychom možná říci o přírodu vůbec, a ještě spíše pak o to, co se v ní, jako původnější než příroda sama, projevuje a sděluje, aniž by bylo se zkušenostně dostupným v přírodě totožné a na ně samotné redukovatelné. V setkání s Johnovým dílem máme jistě před sebou obrazy venkovských krajin, městských zdí a osamělých staveb, travin, kapek, zrn v jejich klíčení, rostlin v jejich rašení i tlení, nerostů pod povrchem země, obrazy zim a nocí… Neměli bychom však přehlédnout, že celé jeho dílo je možná především ve své podstatě řádoslovnou skladbou aktů, v níž John hledá a nachází nezjevnou souvislost − v souvislosti všeho − dostatečně nosnou pro sebezaložení, pro nalezení světlonosného základu pro toho, jenž chce být tichým a pozorným bratrem všemu sourodému, s čím se v jiném setkává…

Johnův talent se rovnoměrně rozvíjel v malbě, grafice, a vedle toho se přesvědčivě uplatnil také v ilustraci i dílech pro architekturu. Z autorů, na něž navazoval, či kteří mu byli blízcí, musíme jmenovat především Josefa Šímu, s nímž se přes dobová omezení i spolu s Adrienou několikrát setkal. Jmenovat, byť s výhradou, můžeme i Maxe Ernsta, u něhož patrně (přímo či nepřímo) navázal mimo jiné na techniku gratáže, kresebného proškrabávání malby. Příbuznost nacházel v Morandiho meditacích věcí, věcnosti věcí i v metafyzičnosti Georgese Braquea. Z českého prostředí mu byl vedle jeho ženy Adrieny Šimotové zvláště blízký Václav Boštík. Počátkem padesátých let přenechal Boštík Johnovi a Adrieně svůj ateliér. Od poloviny padesátých let pak (na Johnovo pozvání) spolu pracovali na Památníku židovských obětí v Pinkasově synagoze v Praze. Po dobu pěti let John s Boštíkem na stěny synagogy společně zaznamenávali bezmála osmdesát tisíc jmen těch, kteří padli za oběť nacistické zločinné zvůli. Tuto mezní konfrontaci s tragickým osudem jejich současníků je třeba pokládat, a to v souladu s vlastním Johnovým stanoviskem, i na základě Adrienina svědectví, za integrální a velmi důležitou součást jeho tvorby. Lze v ní možná hledat jednu z podstatných souvislostí pro odpovídání na otázku, kde je v Johnových malbách či v jeho volné grafické tvorbě člověk. V krajinách z raného období jeho díla jej ve výtvarně explicitní podobě nepotkáváme, nepotkáme jej takto, až na několik výjimek, ani mezi opuštěnými budovami měst či mezi městskými zdmi, nepotkáváme jej ani v Johnových meditacích o mystériu živého v přírodě, genezi a smyslu spojení živého se zemí. Jistě, pole v Johnových krajinách jsou místem lidské práce, práce lidí pro lidi, místem, z něhož člověk odešel a kam se znovu, až nastane příslušný čas, snad vrátí. Rozkrojené jablko na Johnově obraze se nerozkrojilo samo. Hořící ohně na polích jsou také znamením lidské přítomnosti, stejně tak jako jím je opuštěný stůl s plodem ovoce, abychom neopomněli jeden z obrazů, jímž se sedmačtyřicetiletý těžce nemocný Jiří John se živými loučil. V kontextu celkové souvislosti Johnova díla je dle našeho soudu člověk v jeho obrazech přítomen nejpodstatněji v meditativním či kontemplativním sebevztažení toho, kdo v sebeuvolnění do otevřené vstřícnosti viděné, zjevující se prostřednictvím obrazotvorného jednání, uvádí v soulad s nejvýše myslitelným, které se zjevným bezprostředně nestává. V obraze nezpodobovaný člověk je v něm přítomen v pozici toho, kdo ve světle zjevujícího se nezjevného sebe přesahuje a naplňuje v hledání ztraceného nebo

skrytého místa pro sebesplnění a dovršení živého; zprostředkovává tak perspektivu smíru a pokoje, a jeho vnitřní tiché slávy, nebo alespoň vytrvává v zápase o uchování jejich možnosti.

Zatímco zastoupení tvorby Jiřího Johna na výstavě v OGV v Jihlavě lze chápat jako do značné míry reprezentativní i z hlediska struktury oborů, v nichž pracoval, prezentace tvorby Adrieny Šimotové musela být v rámci výstavy vzhledem k mnohotvárnosti jejího díla, i s ohledem na dané prostorové podmínky, koncipována jinak. Společně se snahou o reprezentativní zprostředkování podstatných hodnot, které její tvorba přináší, jsou se zřetelem ke konkrétním souvislostem místa, regionu a s tím spojené orientace výstavy ve výstavním souboru ve větší míře zastoupena díla, v nichž autorka navazovala na vztahy se specificky blízkými, na vztahy se členy rodiny – je mezi nimi dlouho nevystavovaná textilní koláž Rodiče Jiřího Johna (1974), obdobně obraz Mrtvá hlava (1973), v němž jsou rozpoznatelné rysy tváře Jiřího Johna, Portrét chlapce (Martin) (1975). Jsou zde zastoupena díla, v nichž se autorka vztahovala ke své matce Maminka z r. 1985, Maminka z r. 1986, (Adrienin synovec mi o Adrienině matce řekl, že byla nejlaskavějším člověkem, s nímž se setkal), a spolu s nimi také objekt Co zbylo z anděla (1979-80) který je dílem, v němž navazovala na siluetu matčiny postavy v jejím pozdním věku, ta je také zobrazena na grafice Velká překážka (Anděl) (1976). Do těchto souvislostí patří také Čekání (1974), v němž reflektovala svoje vzpomínky na babičku Mathyldu a tetu Adrienu… Z dalších, do výstavy nezařazených autorčiných děl, můžeme připomenout alespoň Osamělost z roku 1977, které je v době trvání výstavy v OGV v Jihlavě vázáno pro výstavu v zahraničí…

Adriena Šimotová se narodila 1926 v Praze v česko-francouzské rodině spjaté s masarykovskými tradicemi první republiky, prožila zde válečná léta. Také ona studovala na Státní grafické škole u prof. Balaše, Jiřího Johna tam krátce předcházela, následně pak spolu s ním studovala na Vysoké škole uměleckoprůmyslové u prof. Josefa Kaplického, kde strávila po absolutoriu ještě další roky v rámci aspirantury… Spolu s Jiřím Johnem a dalšími už jmenovanými byla členkou UB 12...

V uzavírající se (či uzavírané) československé společnosti padesátých let s ním i mnoha jinými sdílela naděje v demokratizaci společenského života, které rostly v letech šedesátých i zklamání z jejich zmaření. Adrienina cesta k nalezení a vymezení vlastní profesní orientace postupovala po studiích pomaleji, než tomu bylo u Jiřího Johna. Pro její osobní a tvůrčí formaci byla rozhodující druhá polovina šedesátých let a pak následující desetiletí, konfrontace se ztrátou nejbližšího člověka a s dramatickými politickými událostmi… Toto období osobních i společenských bolestí a zkoušek je obecně považováno za dobu, v níž se profilovala k lidské i umělecké svébytnosti, zralosti a jedinečnosti. Stále častěji se v její grafické a malířské tvorbě od druhé poloviny šedesátých, a pak od sedmdesátých let můžeme setkávat s výslovným zobrazováním člověka, v němž postupně radikalizuje existenciálně formulované téma lidské personality spolu se soustředěným vymezováním podmínek, vztahů a situací pro ni podstatných. A to v takové důslednosti, výrazové jasnozřivosti, že se v tomto období a v následujících desetiletích její tvůrčí cesty toto její soustavně formulované tematické zaměření rozvinulo ve svébytnou výtvarnou fenomenologii obecně lidské situace, jejíž integrální součástí byla mnohostranná reflexe podstaty obrazu a obrazové komunikace.

Adrienino tehdejší hledání nových možností výtvarného vyjádření vyplývalo z úsilí o stupňování komunikativnosti výtvarné formy ve vztahu k tematice, kterou nově objevovala a formulovala. Jako respektovaná malířka se rozcházela s tradiční podobou uplatnění média malby v ploše dvojrozměrného závěsného obrazu, malířské plátno, později nejenom plátno, ale i tapety, jemné pletivo, síťovina, a zejména papír, ten pak ve větší míře než cokoli jiného, se z pouhého věcného nositele výtvarného sdělení stávaly vlastní stránkou obrazného výkladu, smyslově názorným momentem vnitřní formy v procesu její artikulace a projevu. Lze přitom myslet na „otevírání“ díla, jak jej tematizovali mezi jinými Umberto Eco či Georges Didi-Huberman, ale především snad na otevírání autorčiny obrazotvornosti, a to v mimořádné mnohotvárnosti výrazových prostředků a metod na hranicích malby, kresby, objektu, sochařství, instalace, umění akce, body artu, a na poli jejich přechodů a prolínání.

Pracovala s perforací, transparencí, vrstvením kreseb, obracením a prolínáním jejich rubových a lícových stran, se skladbou vrstev zobrazení v návaznosti na časovou posloupnost jejich vzniku, se šablonami, fotografickým obrazem a proměnami jeho role ve vztahu k individuální či skupinové paměti, se seriálním momentem obraznosti… Jedinečným způsobem uplatňovala ve své tvorbě frotáž (prokresbu), a to osob (druhých i sebe samé), předmětů z vlastního domova, předmětů a objektů z míst mimo domácí prostředí, v nichž reflektovala věcnost vůbec, později pak interiérů z míst, ve kterých věci nacházela a ve kterých vznikaly následně také její instalace nebo svého druhu výstavní akce zahrnující konkrétní prostor s jeho příběhem, historií… To vše zde jen ve zkratce shrnuté lze chápat jako postupné kroky na cestě, na níž můžeme s Adrienou Šimotovou a také díky ní nahlédnout, sledovat a promýšlet, že a jak je konstitutem nejen v autorčině obrazotvornosti „otevíraná“ skutečnost obrazu, ale i skutečnost v něm se vyjevující a sdělující, že obrazy nejen vytváříme, ale obrazem také sami jsme. Základním médiem, v němž se tak dělo, a ústředním důvodem, pro který se tak dělo, byl pro Adrienu komunikativní vztah. Komunikativní vztah s druhým, s druhými, se sebou. Komunikativní vztah chápaný jako průběžná jednota sdílení a sdělování, podstatně otevřená vůči transcendenci.

Autorka opakovaně připomínala pro ni inspirativní blízkost myšlení Martina Bubera a jeho filosofie rozhovoru. Mimo jiných příležitostí tak učinila i v knize Hlava k listování… Z Buberovy knihy Já a Ty si mezi jiným na útržek papíru v ateliéru vypsala „Jdeme-li nějakou cestou a setkáme-li se s člověkem, který nám kráčel vstříc a šel také nějakou cestou, známe jenom svůj kus cesty a nikoli jeho – jeho kus cesty totiž prožíváme jen v setkání… Všechen skutečný život je setkáním“.

V určitém smyslu lze říci, že v této orientaci a díky ní cesta Jiřího Johna v Adrienině tvorbě pokračovala, že Adriena Jiřího odkaz s pozorností a péčí přijala, a po svém učinila zvláštní součástí svého díla.

Připomněli jsme Adrieninu literární tvorbu shrnutou v knihách Uvnitř-vně (malá sdělení) a Hlava k listování, dodejme, že doplňuje strukturu výstavy Dvojí obrazotvornost Návrat v návratu prostřednictvím zvukového záznamu její četby v interpretaci Marie Tomášové. Adrieninými slovy jsme tento text uvedli, citací z knihy Uvnitř-vně (malá sdělení), krátkým fragmentem zprostředkovávajícím jednu z podstatných stránek Adrienina myšlení, její tvorby, její víry… můžeme tento text uzavřít: „Tajemství – vždy vylučováno, popíráno, tam, kde omezení je skutečnou

omezeností. A přece nelze udělat jedinou čáru, nelze napsat jediné slovo bez vědomí toho, že existuje. Obsahuje sám smysl bytí, obsahuje vše, co je mimo nás, ale i v nás, vše, čemu se blížíme i vzdalujeme. A každé vítězství a každá porážka – zcela upřímně – je ve jménu tohoto poznávaného s nepoznatelného“. (červen 1977)

Adriena Šimotová
Narozena 6. 8. 1926 v Praze.
Zemřela 19. 5. 2014 v Praze.
1945 Státní grafická škola v Praze, studovala u Richarda Landera a Zdeňka Balaše
1945–50 Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze, studovala u Josefa Kaplického
1950–53 Postgraduální aspirantura tamtéž
Byla členkou Umělecké besedy, skupiny UB 12, Nové skupiny a obnovené Umělecké besedy.

Samostatné výstavy (výběr)

1965 Obrazy a grafika, Galerie Československý spisovatel, Praha

1970 Obrazy a kresby, Galerie Václava Špály, Praha

1976 Graphic Art (s Alenou Kučerovou), Jacques Baruch Gallery, Chicago

1977 Vymezení a komunikace, ateliér Josefa Mžyka, dům Mlynářka, Praha

1978 Grafika Adrieny Šimotové, Divadlo hudby OKS, Olomouc

Adriena Šimotová: Kresby, Klub školství a vědy Bedřicha Václavka, Brno

1981 Samostatná výstava na The 14th International Biennial of Graphic Art,

Ljubljana

1982 Adriena Šimotová, Galerie Witte-Baumgartner, West Berlin

Empreintes, Galerie de France, Paris

1983 Two Artists from Prague (se Stanislavem Kolíbalem), Riverside Studios,

London

1985 Kresby, bývalý františkánský klášter, Hostinné

1986 Práce na papíře, Dům umění města Brna – Dům pánů z Kunštátu, Brno

1987 Kresby, Galerie Sovinec, Sovinec

1989 Problém hlavy, Oblastní galerie v Liberci

Dialog: Adriena Šimotová – Václav Stratil, Galerie moderního umění, Hradec Králové

1990 Setkání 1969–1990, Galerie hlavního města Prahy, Staroměstská radnice

Frottagen und Zeichnungen, Galerie Christine Konig, Wien

1991 Adriena Šimotová, Galerie de France, Paris

Svěcení reality, Zapadočeská galerie v Plzni

Miesto veci, Klub priatelov českej kultúry, Bratislava

Svěcení reality, Galerie U Bílého jednorožce, Klatovy

1992 Objekte und Zeichnungen, Galerie Christine Konig, Wien

Tisch-Wachter, Hypo Galerie im Romanischen Keller (ve spolupráci s Galerií

Christine Konig), Salzburg

1993 Tisch-Wachter, Galerie Knoll, Budapešť

Dotyk barvou, Galerie Půda, Pedagogická fakulta Univerzity Palackého, Olomouc

1994 Zwei Raume, Galerie Christine Konig, Wien

O blízkém a vzdáleném, výstavní síň Mánes, Praha – Galerie výtvarného umění v Litoměřicích

1995 Co mizí a co zůstává, Muzeum Aš

Adriena Šimotová, Galerie Saint-Severin, Paris

1996 Memoire de famille, Galerie de France, Paris

Paměť rodiny, Nová síň, Praha

Co mizí a co zůstává, Dům umění, Brno

1997 Prchavost trvání, Galerie Jiřího Jílka, Šumperk

1998 Mapování dotykem, Dům umění, České Budějovice

Was vergeht und was bleibt, Galerie im Traklhaus, Salzburg

V hranicích dorozumění, Galerie Šternberk, Šternberk

Adriena Šimotová, Izbrisane podobe, Umetnostna galerija Maribor, Razstavni

salon Rotovž, Maribor

1999 Stopy pamäte, Galéria Medium, Bratislava

Adriena Šimotová: S kolemjdoucím, Dům umění, Krajská galerie výtvarného

umění ve Zlíně

S kolemjdoucím II, AP galerie, Praha

2001 Adriena Šimotová, Retrospektiva, Národní galerie v Praze

Kresby k textům, Francouzský institut v Praze

2002 Kunstler aus Tschechien (s Jindřichem Štreitem), Katolische Akademie

in Bayern, Munchen

L’oeil ephemere, Musee des Beaux-Arts de Dijon

2004 Adriena Šimotová, Ecole des Beaux-Arts, Galerie du Quai, Toulouse

Tvář, Slovenská národná galéria, Bratislava

Kresby k textům (1967–2003), Moravská galerie v Brně

2005 Věci, místo (s Markétou Othovou), Galerie Caesar, Olomouc

2006–07 Adriena Šimotová – retrospektiva (1959–2005), Muzeum umění

Olomouc, Trojlodí

2008 Adriena Šimotová, perforace, kresby (1975–85), Galerie moderního umění

v Roudnici nad Labem

Pocta Adrieně Šimotové – V. Nový zlínský salón 2008

Hosté, tvorba z let 2000–2006, Galerie města Plzně

2009 Oh l’ombre, ma lumiere, grafitové čáry čára, AP Ateliér, Praha

2010 Prostrace, kostel Nejsv. Salvátora, Praha

Ruce, Památník Leoše Janáčka, Moravské zemské muzeum, Brno

2011 Menší ohlédnutí, Museum Kampa, Praha

Vyjevování (2008–10), Galerie Rudolfinum, Praha

2012 My jsme ti, které hledáme, Galerie 19, Bratislava

A je takové ticho …, White Gallery, Osík

2014 Adriena Šimotová, Vzpomínka, Museum Kampa, Praha

Adriena Šimotová, Magdalena Abakanowicz, Křehkost a síla bytí,

Galerie Závodný, Mikulov

2016 Adriena Šimotová, Grafitový anděl, Galerie Václava Chada, Zlín

2017 Adriena Šimotová, A je takové ticho… (II), Galerie současného umění

a architektury, Dům umění, České Budějovice

Skupinové výstavy (výběr)

1965 UB 12, Dům umění města Brna

The International Biennial of Young Artists, San Marino

1967 The 7th International Biennial of Graphic Art, Ljubljana

Mostra d’Arte Contemporanea Cecoslovacca, Turin

1968 Czechoslovak Contemporary Graphic Art, Monetary Fund, Washington, D. C.

1969 6 graveurs tcheques, Galerie La Hune, Paris

1970 Biennale Internazionalle della grafica, Firenze

1971 Premio Biella per l’incisione, Biella

1974 Internationale Biennale der Graphik, Frechen

1976 The International Biennial Exhibition of Prints in Tokyo, Museum

of Modern Art, Tokio

1979 Internationale Biennale der Graphik, Heidelberg

1980 Eleven Contemporary Artists from Prague, New York University – Michigan

University, Ann Arbor

1981 Contemporary Paintings of Eastern Europe and Japan, National Museum

of Modern Art, Osaka – Museum of Art, Kjoto

1982 Triennial of Contemporary Art, Museum of Modern Art, Dilli

1983 Dessins tcheques du XXe siecle, Centre Georges Pompidou, Paris

1985 Siecle de Kafka, Centre Georges Pompidou, Paris

Kunst mit Eigen-Sinn, Museum des 20. Jahrhunderts, Wien

1987 Expressiv, Museum des 20. Jahrhunderts, Wien – Hirshhorn Museum

and Sculpture Garden, Washington, D. C., 1988

1988 Triennale rysunku, Vratislav

1990 Inoffiziel, Museum der Stadt, Řezno

40 artistes tcheques et slovaques, Musee de Luxembourg, Paris

1991 Tradition und Avantgarde in Prag, Kunsthalle Dominikanerkirche,

Osnabruck – Landesmuseum, Bonn

Detente, Dům umění, Brno – Museum des 20. Jahrhunderts, Vídeň – Kiscelli

Muzeum, Budapešť 1992 – Fondazione Mudina, Milan, 1992

1992 V dimenzích prázdna, Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem

D’une generation, l’autre, Musee d´art Moderne de la Ville de Paris, Paris

1993 Identity Today, the Contemporary Czech, Hungarian, Polish, Slovak Art,

Centre de conferences Albert Borschette, Brusel

1994 Europa – Europa, das Jahrhundert der Avantgarde in Mittel- und Osteuropa,

Kunst- u. Ausstellungshalle der Bundesrepublik Deutschland, Bonn

1995 Glaube: Hoffnung: Liebe: Tod, Kunsthalle, Wien

1997 Kořeny, Mánes, Praha

1998 Entgegen: Religion, Gedachtnis, Korper in Gegenwartskunst, Štýrský Hradec

Skulptur, Weiblich, Figur, Oberosterreichisches Landesmuseum, Linec

1999 K nebi, Galerie Šternberk, Šternberk

Le Regardement, Musee de l´Hospice St. Roch, Ville d´Issoudun, Issoudun

Noc, Galerie Šternberk, Šternberk

2000 Flexible 3, Oberosterreichisches Landesmuseum, Linec – Galeria Sztuki

Wspołczesnej, Vratislav – Dutch Textile Museum, Tilburg – Kunst Museum

Bayreuth, Bayreuth

2001 Melancholie, Moravská galerie v Brně, Brno

2002 Christmas, Galéria mesta Bratislavy, Bratislava

2003 Ejhle světlo, Moravská galerie v Brně, Brno

2005 Místo a čas, Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem

2006 Česká grafika, České centrum v Paříži, Paris

Acquisitions recentes du Cabinet d'art dessin, Centre Georges Pompidou,

Musee national d’art moderne de Paris

2007 Invention et transgression, le dessin au XXe siecle, Collection du Centre

Pompidou, Musee national d´art moderne, Paris, au Musee des Beaux-Arts

d’Archeologie de Besancon

2009 elles@centrepompidou, National d’Art Moderne, Centre Georges

Pompidou, Paris

Visages, New Galerie de France, Paris

Po sametu, Galerie hlavního města Prahy

Gender Check. Femininity and Masculinity in Eastern Europe Art

MUMOK, Museum Moderner Kunst Stiftung Ludwig Wien, 2010

Zachęta National Gallery of Art, Warsaw

2010 100 let Domu umění, Dům umění, Brno

2011 Já, bezesporu, Galerie Rudolfinum, Praha

Obrazy mysli / Mysl v obrazech, Moravská galerie v Brně

2012 Josef Pleskot – Cesta, Gong, Ostrava – Vítkovice

Od Tiziana po Warhola, Muzeum umění Olomouc, Olomouc

2013 Karl Prantl, rodina a priatelia, Danubiana, Meulensteen Art Museum,

Bratislava

2014 Grey Gold, Dům umění města Brna

2015 Apparitions: Frottages and Rubbings from 1860 to Now,

Hammer Museum, Los Angeles, Menil Collection, Houston

Grey Gold, Nitrianska galéria, Nitra

2018 Anatomie skoku do prázdna. Rok 1968 a umění v Československu,

Západočeská galerie v Plzni, Plzeň

Pocta suknu, 8smička, Humpolec

2018–19 The Medea Insurrection, Kunsthalle, Dresden

Možnosti dialogu / Dimensions of Dialogue / Moglichkeiten des Dialogs,

Národní galerie Praha, Praha

2019 Síla činu. Jan Palach a Jan Zajíc v umění v letech 1969–2009, Museum

Kampa, Praha

Zastoupení ve veřejných uměleckých sbírkách:

Alšova jihočeská galerie, Hluboká nad Vltavou; Galerie Středočeského kraje, Kutná Hora; Galerie Benedikta Rejta, Louny; Galerie hlavního města Prahy; Galerie Klatovy / Klenová; Galerie moderního umění v Hradci Králové; Galerie umění Karlovy Vary; Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem; Galerie výtvarného umění v Havlíčkově Brodě; Galerie výtvarného umění v Ostravě; Galerie Zlatá husa, Praha; Moravská galer

Kampa – Nadace Jana a Medy Mládkových, Praha; Nadace a Centrum současného umění, Praha; Národní galerie Praha; Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě; Oblastní galerie Liberec; Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích; Galerie výtvarného umění v Chebu; Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně; Sbírka města Prostějov; Západočeská galerie v Plzni

Albertina, Wien; The Art Institute, Chicago; Bibliotheque Nationale de France, Paris; Gabinetto disegni e stampe degli Uffizi, Firenze; Frac Picardie, Amiens; Library of Congress, Washington, D. C.; The Menil Collection, Menil Foundation, Inc., Houston; Moderna Museet, Stockholm; Musee d’Art et d’Histoire, Geneva; Musee d’Art Moderne de la Ville de Paris, Paris; Musee des Beaux-Arts de Dijon, Dijon; Musee national d’art moderne / Centre Georges Pompidou, Paris; Museum Wurth, Kunzeslau; National Museum of Modern Art, Kjoto; Seoul Museum of Art, Soul; Muzeum Sztuki, Lodž; Muzeum Sztuki Wspołczesnej, Vratislav; Slovenska národná galéria, Bratislava

Ocenění:

Zlatá medaile na Mezinárodním bienále grafiky ve Florencii (1970)

Grand Prix na Mezinárodním bienále grafiky v Lublani (1979)

Grand Prix na Mezinárodním trienále kresby ve Vratislavi (1988)

Herderova cena (Johann-Gottfried-von-Herder-Preis), Universität Wien (1990)

Řád rytíře umění a literatury / Chevalier d’Ordre des Arts et Lettres – udělen

vládou Francouzské republiky (1991)

Medaile Za zásluhy I. stupně – udělena prezidentem České republiky (1997)

Řád důstojníka umění a literatury / Officier d’Ordre des Arts et Lettres

– udělen vládou Francouzské republiky (2003)

Doctor honoris causa Vysoké školy výtvarných umění v Bratislavě (2005)

Cena Společnosti pro vědu a umění (2005) v Senátu Parlamentu České republiky

Cena Ministerstva kultury České republiky za rok 2005

Jiří John

Doctor honoris causa Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze (2007)

Narozen 6. listopadu 1923 v Třešti.
Zemřel 22. června 1972 v Praze.
1945–46 studoval v Praze na Státní grafické škole u prof. Zdeňka Balaše
1946–51 Vysoká škola uměleckoprůmyslová u prof. Josefa Kaplického
Od roku 1963 vyučoval kresbu na Akademii výtvarných umění v Praze.
V letech 1953–60 byl členem Umělecké besedy, od roku 1960 UB 12 (až do jejího násilného zrušení koncem 60. let) a také členem SČUG Hollar.

Samostatné výstavy (výběr)

1960 Jiří John: Obrazy, Alšova síň Umělecké besedy, Praha

1965 Jiří John, Galerie Nová síň, Praha

1966 Jiří John, Mala Galerija, Ljubljana

Jiří John: Grafika a obrazy 1957–1966, Dům umění, Hradec Králové

Jiří John, Oblastní galerie v Liberci, Liberec

1968 Jiří John: Obrazy a grafika z let 1961–67, Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích, Litoměřice

Jiří John: Obrazy a grafika z let 1961–67, Galerie výtvarného umění v Havlíčkově Brodě, Havlíčkův Brod

Jiří John: Obrazy a grafika z let 1961–67, Oblastní galerie v Liberci, Liberec

1969 Jiří John, Galerie Wendtorf–Swetec, Düsseldorf

Jiří John: Bilder, Grafiken, Galerie Mahlerstrasse, Wien

Jiří John: Grafika, Pracheňské muzeum, Písek

1969–70 Jiří John: Obrazy z let 1962–69, Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem, Roudnice nad Labem

1970 Jiří John: Obrazy z let 1962–69, Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích, Litoměřice

Jiří John: Peintures, dessins, gravures, Galerie Engelberts, Geneve

Jiří John: Obrazy a grafika, Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě, Jihlava

1974 Jiří John: Poslední obrazy, Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem, Roudnice nad Labem

1979–80 Jiří John: Malba, kresba, grafika, Dům umění města Brna, Brno

1980 Jiří John: Malba, kresba, grafika, Galerie výtvarného umění v Chebu, Cheb

1981 Jiří John: O přírodě, Ústřední kulturní dům železničářů, Praha

1988–89 Jiří John: Obrazy a grafika, Dům umění, Gottwaldov

1989 Jiří John: Obrazy a grafika, Horácka galerie v Novém Městě na Moravě, Nové Město na Moravě

Jiří John: Obrazy a grafika, Muzeum Vysočiny Jihlava, Jihlava

1992 Jiří John: Životní dílo, Jízdárna Pražského hradu, Praha

1994 Jiří John: Grafika, Výstavní síň Emila Filly, Ústí nad Labem

1996 Jiří John: Grafika, Galerie moderního umění v Hradci Králové, Hradec Králové

Jiří John: Výběr z díla, Výstavní síň Masné krámy, Plzeň

1998 Jiří John: Grafika, Galerie Jiřího Jílka, Šumperk

Jiří John: Maľba, grafika, kresba, Turčianska galéria v Martine

2000 Jiří John: V otevírání vstřícnosti, Galerie Šternberk, Šternberk

2000–01 Jiří John: Kresby, Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích, Litoměřice

2001 Jiří John: Kresby, Galerie moderního umění v Hradci Králové, Hradec Králové

Jiří John: Kresby, Galerie výtvarného umění v Chebu, Cheb

2001–02 Jiří John: Kresby, Galerie umění Karlovy Vary

2002 Jiří John, Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě, Jihlava

2004 Jiří John: Retrospektiva, Mánes, Praha

Malíř, grafik, ilustrátor… a člověk Jiří John, Muzeum Vysočiny Jihlava, pobočka Třešť, Třešť

2006 Jiří John: Grafika, Městská galerie Hasičský dům, Telč

2012 Jiří John: Grafika, Muzeum Vysočiny Jihlava, pobočka Třešť, Třešť

2013 Jiří John, Adriena Šimotová – doteky, Galerie Moderna, Praha

Jiří John, Za obzor, Museum Kampa, Praha

2014 Jiří John, Galerie města Trutnov, Trutnov

2015 Jiří John, Ve vrstvách, Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem

2016 Jiří John, Galerie umění Karlovy Vary

Společné výstavy (výběr)

1957 Výstava pěti výtvarníků, Alšova síň Umělecké besedy, Praha

Malá krajina, Galerie Českého fondu výtvarných umění, Praha

Město očima soudobých malířů, Galerie Českého fondu výtvarných umění, Praha

1958–59 Umění mladých výtvarníků Československa 1958 Obrazy a plastiky, Jízdárna Pražského hradu, Praha

1962 Modern Czechoslovak Art, Seven Arts Gallery, London

Tvůrčí skupina UB 12, Galerie Československý spisovatel, Praha

7. Bienal de Sao Paulo, Parque Ibirapuera, Sao Paulo

1964 Czechoslovak Graphic Art, Alexandria

1965 5. Biennale Internazionale d‘Arte Contemporanea della Repubblica di San Marino, Palazzo Kursaal, San Marino

Mednarodni bienale grafike, Ljubljana

8. Bienal de Sao Paulo, Parque Ibirapuera, Sao Paulo

Tschechoslowakische Kunst heute: Profile V, Stadtische Kunstgalerie, Bochum

Quatrieme biennale de Paris, Musee d‘Art Moderne de la Ville de Paris, Paris

Tschechoslowakische Grafiker, Schleswig–Holsteinisches Landesmuseum, Schleswig

Mostra internazionale di bianco e nero, Lugano

Tschechoslowakische Kunst der Gegenwart, Akademie der Kunste, Berlin

Arte actual Checoslovaco, Museo de Arte Moderno, Mexico City

Grafiek uit Praag, Stedelijk Museum, Amsterdam

1967 Mednarodni bienale grafike, Ljubljana

Internationale Biennale der Grafik, Neue Pinakothek, Munchen

8 grafici cecoslovacchi, Calcografia nazionale, Roma

Mostra d´arte contemporanea cecoslovacca, Castello del Valentino, Torino

Tsjekkoslovakisk Grafikk 1967, Oslo Kunstforening, Oslo

Intergrafik 67, Altes Museum, Berlin

1967–68 Hedendaagse Tsjecho–Slowaakse kunst, Koninklijke Academie voor Schone Kunsten, Antwerpen

1968 2. Międzynarodowe Biennale Grafiki w Krakowie, Krakow

50 let československého malířství 1918–1968, Slovenská národná galéria, Bratislava

Izložba savremene čehoslovačke grafike, Muzej savremene umetnosti, Beograd

Contemporary Prints of Czechoslovakia, National Gallery of Canada, Ottawa

1969 Zestien Tsjechische kunstenaars. Dertien grafici en drie keramisten, Galerie De Tor, Amsterdam

Česká krajina, Alšova jihočeská galerie, Hluboká nad Vltavou

6 Graveurs de Prague, Galerie La Hune, Paris

L´art tcheque actuel, Renault Champs–Elysees, Paris

Arte contemporanea in Cecoslovacchia, Galleria Nazionale d‘Arte Moderna e Contemporanea, Roma

Obraz 69. Celostátní výstava současné malířské tvorby, Moravské uměleckoprůmyslové muzeum, Brno

1970 International Biennale of Original Drawing, Muzej moderne i suvremene umjetnosti, Rijeka

La Biennale di Venezia 1970, Venezia

Graveurs tchecoslovaques contemporains, Cabinet d‘arts graphiques, Geneve

Cien grabados y cien fotografias Checoslovaquia, Museo universitario de ciencias y arte, Mexico City

Tschechische Kunst des 20 Jahrhunderts. Einige Aspekte der Entwicklung, Kunsthaus Zurich, Zurich

1971 11. Bienal de Sao Paulo, Parque Ibirapuera, Sao Paulo

45 zeitgenossische Kunstler aus der Tschechoslowakei. Malerei, Plastik, Grafik, Glasobjekte, Baukunst, Koln

Premio Internazionale Biella, Museo Civico, Biella

Werken van Tsjechoslowaakse Grafici 1960–70, Centraal Museum Utrecht, Utrecht

1972 La Biennale di Venezia, Venezia

Výstava současné české ilustrace, Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem

Tjeckoslovakisk grafik av idag, Nationalmuseum, Stockholm

Tschechoslowakische Druckgraphik der Gegenwart, Durerhaus, Nurnberg

35 artisti cecoslovacchi contemporanei Grafica e oggetti, Unimedia Galeria d’arte contemporanea, Genova

1973 Czeska i słowacka grafika wspołczesna ze zbiorow Galerii Narodowej w Pradze i Słowackiej Galerii Narodowej w Bratysławie, Zachęta Narodowa

Galeria Sztuki, Warszawa

1974 Osteuropaische Kunst aus der Sammlung des Museum Bochum, Museum

Bochum, Bochum

Krajina snů a představ, Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích

1975 Wspołczesna sztuka czeska ze zbiorow Muzeum Sztuki w Łodzi, Muzeum Sztuki w Łodzi, Łodź

Eastern European Printmakers, Cincinnati Art Museum, Cincinnati

1978 Tshekkoslovakian nykytaidetta, Helsingin Taidehalli, Helsinki

1981 České malířství a sochařství 1900–1980, Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou, Hluboká nad Vltavou

1983 Hommage to Jiří Balcar and Jiří John, Riverside Studios, London

Česka krajina, Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou, Hluboká nad Vltavou

Dessins tcheques du 20e siecle, Centre Pompidou, Paris

1983–84 Das Prinzip Hoffnung. Aspekte der Utopie in der Kunst und Kultur des

20. Jahrhunderts, Museum Bochum, Bochum

Současná krajina, Oblastní galerie v Liberci, Liberec

Wspołczesna sztuka czeska. Kolekcja Janiny Ojrzyńskiej, Muzeum Narodowe,

Wrocław

1986 Czechoslovak Prints from 1900 to 1970, The British Museum, London

1990 Neue Blatter aus der ČSSR, Kupferstichkabinett, Dresden

České výtvarné umění 1960–1990, Středočeská galerie, Praha

1993 České výtvarné umění 1930–1960, České muzeum výtvarných umění, Praha

1994 Europa, Europa. Das Jahrhundert der Avantgarde in Mittel– und Osteuropa,

Kunst– und Ausstellungshalle der Bundesrepublik Deutschland, Bonn

UB 12, Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě, Jihlava

1996 V prostoru 20. století. České umění ze sbírky Galerie hlavního města Prahy, Městská knihovna, Praha

Eine Promenade der Romantiker, Stadtmuseum Gohre, Jena

1997 Umění zastaveného času. Česká výtvarná scéna 1969–1985, Moravská galerie v Brně, Brno

Mezi tradicí a experimentem. Práce na papíře a s papírem v českém výtvarném umění 1939–1989, Trojlodí, Muzeum umění Olomouc, Olomouc

1997–98 Proměny krajiny v českém malířství 20. století, Národní galerie Praha, Veletržní palác

2002 Europaweit. Kunst der 60er Jahre, Stadtische Galerie, Karlsruhe

Anima & Animus (manželské páry v generaci 60. let), Galerie Zlatá husa, Praha

2003 Umění je abstrakce. Česká vizuální kultura 60. let, Jízdárna Pražského hradu, Praha

2003–04 Ejhle světlo, Moravská galerie v Brně, Brno

České umění XX. století 1940–1970, Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou, Hluboká nad Vltavou

Hory, skály, kameny, Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě, Jihlava

2009 České a slovenské umění 60. let 20. století, Dům umění, Ostrava

2011 Duše krajiny, duch místa, Galerie U Betlémské kaple, Praha

2012–13 Od Tiziana po Warhola. Muzeum umění Olomouc 1951–2011

(IV. Výtvarné umění 1948–2011), Muzeum umění Olomouc, Olomouc

2019 Vrchovina, krabatina, mrchovina, Galerie 8smička, Humpolec

Zastoupení ve veřejných uměleckých sbírkách:

Alšova jihočeská galerie, Hluboká nad Vltavou; Galerie Středočeského kraje, Kutná Hora; Galerie Benedikta Rejta, Louny; Galerie hlavního města Prahy; Galerie moderního umění, Hradec Králové; Galerie umění Karlovy Vary; Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem; Galerie výtvarného umění v Havlíčkově Brodě; Galerie výtvarného umění v Náchodě, Galerie výtvarného umění v Ostravě; Moravská galerie v Brně; Muzeum umění Olomouc; Museum Kampa – Nadace Jana a Medy Mládkových, Praha; Národní galerie Praha; Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě; Oblastní galerie Liberec; Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích; Galerie výtvarného umění v Chebu; Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně; Západočeská galerie v Plzni

Stedelijk Museum Amsterdam; Museum Folkwang, Essen; Muzeum Sztuki w Łodzi; Montreal Museum of Fine Arts, Montreal; Bibliotheque Nationale de France, Paris; Museum Boijmans Van Beuningen, Rotterdam; Gallery of Modern and Contemporary Art, Citta di San Marino; Moderna Museet, Stockholm; Library of Congress, Washington D. C.; Musee d‘Art et d‘Histoire, Geneve

Ocenění

7. Bienal de Sao Paulo (stříbrná medaile za grafiku) (1963)

5. Biennale Internazionale d‘Arte Contemporanea della Repubblica di San Marino (1964)

Grafika 65, Pisek (1965)

International Biennale of Graphic Art, Ljubljana (1965)

Mostra internazionale di bianco e nero – Lugano (1. cena) (1966)

Státní cena Klementa Gottwalda (1968)

International Biennale of Graphic Art, Ljubljana (odkupni cena) (1969)

Cena Václava Hollara 1970 International Biennale of Original Drawing, Rijeka

(cena Muzea moderního umění – Muzej moderne i suvremene umjetnosti) (1969)

Pavel BRUNCLÍK



Zpět nahoru na obsah...


                  Města a obce online - portál územní samosprávy

Středa   27. 3. 2024

• Staročeské Velikonoce na Michalově statku nabídnou nahlédnutí do časů před zrušením poddanství v Čechách
• Historii Velkého Meziříčí pomohou dětem poznávat muzejní programy
• Na operačních sálech v jihlavské nemocnici využívají anesteziologové nové přístroje
• Z policejního deníku: zloděj si odnesl nářadí; za volantem bez řidičáku
• Kriminalisté dopadli další distributory pervitinu

Úterý   26. 3. 2024

• Malebnou krajinou jihozápadní Moravy s historickou Jemnickou dráhou
• Silný vítr trápí Vysočinu, hasiči odklízejí popadané stromy
• Velikonoce v Jihlavě zahájí na Zelený čtvrtek jarmark, řehtačkový průvod, velikonoční loupení vajíček i folklorní muzika
• Autobus z Moldavska vezl do Londýna místo cestujících přes šest set litrů alkoholu
• Řidič Audi od nehody, která se stala u Šimanova, ujel. Policisté hledají svědky
• Z policejního deníku: vandal poškodil auta; při střetu osobního auta a náklaďáku utrpěli zranění čtyři lidé

Pondělí   25. 3. 2024

• Na louce u Nového Města na Moravě vykvétají kriticky ohrožené šafrány bělokvěté
• Policisté na Vysočině dohlédnou o Velikonocích na chování řidičů, cyklistů i chodců
• Upleťte si pomlázku v táborské zoo nebo hledejte velikonoční vejce
• Andulčí kraslice či největší keramické vejce v pelhřimovském Muzeu rekordů
• Na přírodní rezervaci Havranka se pase stádo oveček
• Řidič převrátil bagr na bok
• Z policejního deníku: nález ručního granátu; auto po nehodě shořelo, řidičku transportoval do nemocnice vrtulník

Neděle   24. 3. 2024

• Gotický hrad Roštejn na skále u Telče bude po celé Velikonoce otevřený pro veřejnost
• Z policejního deníku: senior boural, spolucestující utrpěla zranění; za volantem bez řidičáku a pod vlivem drog
• V tradiční pašijové hře Co se stalo s Ježíšem? ve Žďáře nad Sázavou letos vystoupí i herci z Brna
• Lékařem by neměl být člověk, který nemá rád lidi, říká MUDr. Jiří Šustáček

Sobota   23. 3. 2024

• Zelené srdce hledá na Vysočině sovu pálenou, naposledy tu byla spatřena před dvaceti lety
• Z Bosny až na konec světa
• Na festivalu Rock for People v Hradci Králové vystoupí Brutalismus 3000, Kerryho Kinga z legendárních Slayer nebo The Darkness
• Letové ukázky dravců a sov v jihlavské zoo končí, rozšíří se komentované krmení zvířat
• U Budíkovic hoří les, hasiči vyhlásili druhý stupeň požárního poplachu
• Loď Horácko vypluje na hladinu Dalešické přehrady na Velký pátek, plout bude po celé svátky

Pátek   22. 3. 2024

• Primář chirurgie školil lékaře, jak laparoskopicky operovat střeva
• Kvůli opravám Hybrálecké ulice v Jihlavě vzniknou nové zastávky MHD v Okrajové
• Havlíčkobrodští policisté hledají cyklistku, která ujela od nehody
• Z policejního deníku: krádež nafty
• Dálnice D1 bude o víkendu v úseku mezi Velkým Beranovem EXIT 119 a Měřínem EXIT 134 v obou směrech zcela uzavřena

Čtvrtek   21. 3. 2024

• Maskot táborské zoo tygr Rocky si ranní mrazíky užívá
• Studenti gymnázií navštívili pelhřimovskou nemocnici, prohlédli si třeba ARO, internu i oddělení klinické biochemie
• Porodní asistentky pomocí tejpů ulevují od bolestí a urychlují hojení
• Policisté pátrají po muži z Jihlavy, na kterého byl vydán zatykač. Pobývat může v Praze
• Pohřešovaný muž z Jihlavska byl nalezen mrtev nedaleko svého auta
• Z policejního deníku: nález dělostřeleckého granátu; řidič od nehody ujel

Středa   20. 3. 2024

• Příběhy, které jsou za obrazy Martina Jelínka, na komentované prohlídce výstavy v novoměstské galerii
• Kraj Vysočina vyhlásil čtyři zvláště chráněná území - přírodní rezervaci U Hájenky a přírodní památky Čertův kámen, Horní Nekolov a Hájky.
• Zdravotní sestra domácí péče: Nejtěžší pro mě je vidět lidi, kteří by strašně stáli o to nebýt sami, a jsou
• Zdravá hmotnost jako prevence proti onemocnění
• Z policejního deníku: recidivista ukradl mobil; řidič ujel od nehody
• Cizinec řídil kamion až pětadvacet hodin bez přestávky

Úterý   19. 3. 2024

• Mara stepní přicestovala do táborské zoo z Německa
• V jihlavské zoo se narodilo několik andulek
• Pašijová hra o utrpení Krista Ježíše v želivských klášterních zdech
• Noc divadel v Jihlavě - děti budou vyšetřovat velkou loupež, dospělí se projdou tajemným zákulisím
• Celníci na Vysočině vybrali od zahraničních řidičů dluhy za přetížené kamiony
• Z policejního deníku: žena naletěla podvodníkovi, přišla o téměř 150 tisíc; zraněného řidiče transportoval do nemocnice vrtulník

Pondělí   18. 3. 2024

• U Pacova někdo postřelil brokovnicí orla mořského, má zlomené křídlo
• Ulice Hybrálecká v Jihlavě bude od pondělí 25. března z důvodu oprav uzavřena, objížďka povede po ulicích Romana Havelky a Okrajová
• Jihlavané cvičením podpoří lidi s roztroušenou sklerózou
• Z policejního deníku: šestnáctiletá dívka byla opila a agresivní; zloděj kradl alkohol a současně napadl zaměstnance prodejny

Neděle   17. 3. 2024

• Z policejního deníku: muž nalezl tříštivý granát; zloděj ukradl sazenice jedlí a smrků

Sobota   16. 3. 2024

• Večerní prohlídky Moučkova domu ve Žďáře nad Sázavou
• Z velkomeziříčského zámku: sbírka měřidel
• Výstava nástěnných kuchařek - Dobré samo se chválí v třebíčské galerii Tympanon

Pátek   15. 3. 2024

• Řidiči, jezděte opatrně, dávejte pozor na putující žáby, jsou to přirození regulátoři třeba komárů
• Oprava hradu Kámen pokračuje, zatím se podařilo odkrýt otvor původního rozetového okna, přibude třeba i pavlač
• Z policejního deníku: žena naletěla podvodníkovi, přišla o 150 tisíc korun

Čtvrtek   14. 3. 2024

• 14. březen 1939 - Poslední večerní "křty" jihlavských Židů
• Psychologická pomoc pro rodičky a maminky nejen v šestinedělí v havlíčkobrodské nemocnici
• Z policejního deníku: nehoda si vyžádala dva zraněné, řidič nadýchal téměř 1,5 promile

Středa   13. 3. 2024