První sokolí pár v Jaderné elektrárně Dukovany zahnízdil na jaře loňského roku, díky kterému z něj za pár měsíců vzlétly hned čtyři sokolí mláďata, kterým energetici u příležitosti kroužkování dali jména Žofie, Pankrác, Servác a Bonifác. „V létě se sokolí rodina rozlétla do okolí a na podzim ornitologové u jednoho z mladých sokolů zaznamenali zranění křídla u Vlasatic, tedy 29 kilometrů od elektrárny. Proto jej odchytili a umístili do Záchranné stanice Rajhrad, kde proběhla jeho léčba,“ přiblížil ornitolog Václav Beran, který se společností ČEZ na podpoře hnízdění sokolů spolupracuje.

V Dukovanech ale nyní není jasné, zda z unikátního hnízda vylétnou mláďata sokola, nebo raroha velkého. Ten je o něco větší a zpravidla dokáže sokolí matku v souboji o hnízdo přetlačit.

„Jde o relativně malý projekt, který ale dobře ilustruje náš vztah k životnímu prostředí. Víme, že naše areály jsou pro hnízdění vzácných dravců vhodné, a proto děláme vše pro to, aby se jim u nás líbilo. Klíčové ale samozřejmě zůstávají naše hlavní záměry související se snižováním emisí, úsporou vody a další,“ doplňuje člen představenstva a ředitel divize jaderná energetika společnosti ČEZ Bohdan Zronek.

Hnízdění sokolů stěhovavých podporuje ČEZ od roku 2011 např. ve svých elektrárnách Tušimice, Ledvice, Počerady, Prunéřov, Mělník, Trmice a v jaderných elektrárnách Dukovany a Temelín. Celkem v průběhu deseti let z elektrárenských hnízd vylétlo 95 mladých sokolů. Sokol stěhovavý je kriticky ohroženým druhem, který z České republiky zcela vymizel, ale v posledních letech se podařilo populaci sokolů na naše území navrátit. Jejich hnízdiště se obvykle nachází ve výškách nad 100 metrů. "V loňském roce hnízdilo na elektrárnách ČEZ deset párů, což je rekord, jímž se nemůže pochlubit žádná společnost ve střední Evropě," doplnil tiskový mluvčí elektrárny Dukovany Jiří Bezděk.

Krádež dřeva za třicet tisíc
Policisté prověřují krádež dřevní kulatiny u Telče na Jihlavsku. V době od konce března do středečního odpoledne 21. dubna pachatel ukradl z lesa u obce Krasonice v místech zvaných V Hraničníku dřevěnou kulatinu v délkách kolem čtyř metrů. "Krádeží dřeva vznikla majiteli předběžně vyčíslená škoda třicet tisíc korun. Policisté provedli šetření, úkony trestního řízení zahájili pro podezření ze spáchání trestného činu krádeže. Případ policisté prověřují", informovala mluvčí policistů Jana Kroutilová.

Muž kradl v obchodě baterie
Ze spáchání trestného činu je podezřelý dvaačtyřicetiletý muž ze Svitavska, který ukradl v Havlíčkově Brodě v obchodě zboží. Jedná se o recidivistu, který byl za majetkovou trestnou činnost před necelými dvěma lety soudně trestán. "Přesto muž v pondělí 26. dubna odcizil po sedmé hodině večer v obchodním domě na ulici Bělohradská baterie v hodnotě necelých 150 korun, které v prostoru prodejny vybalil, vložil do svého přenosného rádia, a z obchodu odešel, aniž by zaplatil", uvedla Jana Kroutilová. Muže zastavil pracovník ostrahy a na místo byli přivoláni policisté. Muže odvezli na oddělení policie k provedení nezbytných úkonů. Je podezřelý ze spáchání trestného činu krádeže. Případ policisté prověřují.

Opilého muže policisté zajistili
V úterý 27. dubna přijali policisté před polednem oznámení, že se ve Světlé nad Sázavou na Havlíčkobrodsku nachází zjevně opilý muž, který svým jednání obtěžuje svoje okolí a válí se na chodníku před obchodem. Policisté, kteří na místo přijeli, zjistili, že se jedná o dvaapadesátiletého muže. "Polehával na ulici Sázavská před domem a poté seděl na autobusové zastávce, kde slovně napadal kolemjdoucí. Muž nebyl schopen samostatné chůze, ani se zvednout. Policisté u něho provedli dechovou zkoušku, při které mu naměřili hodnotu 1,94 promile alkoholu. Muže policisté zajistili a odvezli na záchytku k vystřízlivění", informovala mluvčí policistů Jana Kroutilová. Je podezřelý ze spáchání přestupku proti veřejnému pořádku, který policisté šetří.

Opilého muže policisté zajistili
V úterý 27. dubna byli policisté před polednem přivoláni do Jimramova na Žďársku, kde se dle přijatého oznámení nacházel opilý muž, který nebyl schopen se o sebe postarat. "Ležel v blízkosti silnice a vulgárně pokřikoval. Policisté zjistili, že se jedná o šedesátiletého muže, spolupracovat odmítal. Muže zajistili a odvezli ho na záchytku k vystřízlivění. Je podezřelý ze spáchání přestupku proti veřejnému pořádku", uvedla policejní mluvčí Jana Kroutilová.

Řidič je podezřelý z přestupku
V úterý 27. dubna odhalili policisté řidiče, který byl pod vlivem alkoholu. Před jedenáctou hodinou dopoledne jel devětatřicetiletý muž s vozidlem Škoda Octavia v Pacově na Pelhřimovsku po ulici Žižkova. Automobil zastavila hlídka. "Při dechové zkoušce policisté muži naměřili hodnotu 0,45 promile alkoholu a obdobné hodnoty u něho ukázaly také opakované zkoušky. Policisté řidiči další jízdu zakázali", informovala Jana Kroutilová. Muž je podezřelý ze spáchání přestupku na úseku dopravy, který policisté šetří.

Vyplývá to z více než 110 let starých úředních dokumentů, které byly nalezeny ve Vojenském ústředním archivu v Praze a jejichž text v rozsahu osmi rukopisných stran psaných ručně obtížně čitelným kurentem ochotně rozluštil Mgr. Aleš Veselý z Galerie výtvarných umění v Havlíčkově Brodě.

František Křesťan se narodil v Přibyslavi 6. září 1873, maturoval na gymnáziu v Německém Brodě, začal studovat medicínu na české Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze.

Od 1. dubna 1896 studium na půl roku přerušil kvůli povinné branné službě, armádě se přitom upsal na 10 let. Závazek po této době ještě prodloužil.

Dne 1. října 1896 byl povýšen na svobodníka a převelen k 21. pěšímu pluku v Čáslavi. Dokumenty uvádějí, že v aktivní vojenské službě dostal “dovolenou” pro dokončení studia medicíny. Po promoci 13. června 1899 byl s hodností poručíka povýšen na asistenčního lékaře, 1. října 1899 byl povýšen na nadlékaře a umístěn do Posádkové nemocnice ve Vídeňském Novém Městě (okresní město v Dolním Rakousku, přibližně 50 km jižně od Vídně).

Od roku 1902 byl vrchním lékařem pluku dragounů (jezdectva) č. 5 a byl povýšen na plukovního lékaře II. třídy, což odpovídá dnešní hodnosti kapitána. V roce 1907 byl povýšen na plukovního lékaře nejvyšší I. třídy a převelen do posádkové nemocnice č. 10 v Innsbrucku.

Z osobního spisu je patrné, že nebyl žádný čahoun, měřil 164 cm, měl kaštanové vlasy a nosil brýle.

Smrt v nemocnici, ve které sloužil

V hlavním městě rakouské spolkové země Tyrolsko v podhůří Alp 3. března 1910 zemřel na zánět ledvin. Velení armády rodičům do Přibyslavi doručilo synovu nevyplacenou mzdu za první čtvrtletí roku 1910 ve výši 850 korun.

Za zaznamenání stojí, že 26. listopadu 1899 si přibyslavský rodák dal úředně změnit příjmení. Zatímco v armádních dokumentech byl doposud psán jako Křestan, nyní již s akcentem - Křesťan.

Proč? - “Já myslím, že mu jméno zapsali chybně a vymohl si opravu, v matrice je zapsán s háčkem, sčítací archy jsou také většinou s háčky, ale nějaký vojenský písař - Němec - nějaký háček nemusel brát v úvahu,” soudí ing. Jiří Klusáček.

Má v Přibyslavi příbuzné?

V křesťanské Přibyslavi je několik rodin s příhodným příjmením Křesťan, ale žádná o případném rodinném vztahu s MUDr. Františkem Křesťanem neví.

Již citovaný český genealog, který své rodové kořeny v Přibyslavi detektivním způsobem klíčuje v seriálu v Přibyslavském čtvrtletníku, soudí, že MUDr. František Křesťan s velkou pravděpodobností v současné Přibyslavi příbuzné má. Příbuzné však poněkud vzdálené, protože plukovník rozhodně nebyl ženatý, k tomu by potřeboval svolení vojenské správy a záznam o svatbě by byl součástí vojenského spisu. Lze tvrdit, že potomky neměl.

V přibyslavské hřbitovní knize jedinou kontaktní osobou ve vztahu ke Křesťanovu hrobu je František Nechvátal z Děčína. Můj dopis tomuto člověku však Česká pošta vrátila jako již nedoručitelný.

“Myslím, že by se v Přibyslavi dali najít dnešní Křesťanové, kteří jsou příbuzní, i když to již neví. Použil jsem sčítání z roku 1880, ale je jen pro předměstí, takže jeho otce Adolfa nemám. Ale Jindřich byl bratr Adolfa a Antonín bratranec,” říká Jiří Klusáček.

Připomeňme jména rodičů, jak jsou zapsána v matriční knize přibyslavské farnosti z roku 1873:

Otec - Adolf Křesťan, katolík, kožešník, manželský syn po zemřelém Janu Křesťanovi, a jeho manželky Augusty Křesťanové, roz. Fenclové z Jirkavy(??).

Matka - Antonie Křesťanová, katolička, manželská dcera Jana Rosypala, ševce z Přibyslavi čp. 64, a jeho manželky Anny, roz. Bukovské z Přibyslavi čp. 22.

Pokud jsem dříve napsal, že v matrice neumím přečíst jména kmotrů při křtu Františka Křesťana, Jiří Klusáček to dokázal, má lepší oko nebo lupu a napsal mně: “Jsou to manželé Petr a Františka Procházkovi, v matrikách bývají horší oříšky k rozluštění.” Petr Procházka byl švec.

Na armádní lékaře jiní důstojníci hleděli skrz prsty

Dějepisci rakousko-uherského vojenství uvádějí, že hodnost plukovníka v rakouské armádě, jakou měl František Křesťan, lékaři mohli dosáhnout od josefínských reforem. Od roku 1874 byl navíc zřízen a ustálen důstojnický sbor vojenské lékařské služby.

Přestože lékaři byli držiteli důstojnických hodností již od padesátých let 19. století, nebyli jako důstojníci příliš respektováni. Vojenští důstojníci-kombatanti, kterým se lékaři chtěli co do prestiže vyrovnat, se na ně dívali jako na nepřirozené spojení důstojníka, jehož hlavním úkolem je udržovat ve svém mužstvu pořádek a disciplínu a v případě nutnosti ho vést do boje, a civilního lékaře, který ošetřuje raněné a stará se “pouze” o záležitosti medicínského oboru.

Podle dostupné statistiky v celé rakousko-uherské armádě v roce 1894 sloužilo 1236 vojenských lékařů.

V roce 1907 MUDr. František Křesťan obdržel bronzovou Jubilejní pamětní medaili ((Jubiläums-Errinerungmedaile) a v roce 1908 Vojenský jubilejní kříž (Militär-Jubiläumskreuz). Vyplývá to z již citovaných dokumentů Ústředního vojenského archivu. První medaile byla vydána k 50. výročí vlády Františka Josefa I. a druhá k 60. výročí jeho vlády. Medaile dostali všichni aktivní (v prvém případě i neaktivní) vojáci. Existovala též verze pro státní zaměstnance. František obdržel první medaili zřejmě se zpožděním až v roce 1907, i když nárok na ní měl již v roce jejího vydání, tedy v roce 1898.

Zemřel před výbuchem války na Balkáně

Dá se soudit, že pokud by MUDr. František Křesťan v roce 1910 předčasně nezemřel, brzy by se ocitl ve dvou balkánských válkách, které propukly v letech 1912–1913. Většina českého obyvatelstva se v té době přikláněla na stranu slovanských států, jež bojovaly proti Turecké říši, zatímco oficiální rakousko-uherská zahraniční politika tradičně podporovala Tureckou říši v obavě, že se slovanské státy dostanou pod přímý vliv hlavního konkurenta Rakouska-Uherska na Balkánském poloostrově – Ruska.

V balkánských zákopech by MUDr. František Křesťan měl hodně práce. Za jednu z příčin ústupu bulharských vojsk 5. listopadu 1912 bývá považována epidemie cholery, jež si mezi vojskem vyžádala až tři tisíce obětí. Cholera propukla také v srbské armádě, z jejich řad na ní zemřelo 4300 vojáků.

Mnohem větší nasazení by přibyslavského humanistu čekalo v 1. sv. válce. V globálním krvavém konfliktu let 1914-1918 bylo z řad rakousko-uherské armády zabito 1,2 miliónů vojáků, zraněno 3,6 miliónů vojáků, nepočítaje již 2,2 milióny zajatých a ztracených vojáků.

Bolest rodičů nad ztrátou syna

Rakouský Innsbruck, kde Křesťan zemřel, od Přibyslavi, kde je pohřben, nejkratší cestou dělí 549 km,. Tak daleko byly na jaře 1910 vezeny tělesné ostatky českého důstojníka do jeho rodiště.

Na synův rov truchlící rodiče dali vytesat bolestný epitaf: “Zde v Pánu odpočívá MUDr. František Křesťan, C. a K. pluk. lékař I. tř. Zemřel 3. břez. 1910 v stáří 36 roků. Jest v Boží radě souzeno, že co nám nejvíce mileno, nás opouští”.

Zachráníme sochu Ježíše Krista?

Nad hrobem jediného rodáka a občana města Přibyslav, který v rakousko-uherské armádě sloužil jako lékař, se tyčí socha Ježíše Krista. Je vysoká 155 cm, stejně měří sokl. Celý pomník sahá do výšky 310 cm. Autorem je sochař Emanuel Klos z Lysé nad Labem. Jeho dílo za 110 let zchátralo a hrob nikdo neudržuje.

Aktuální stav sochy prozkoumal přibyslavský restaurátor památek Petr Máša, zjistil, že prorůstá mechy a lišejníky. “V exponovaných místech se již pískovec odlupuje, tj. na plastice Krista v obličeji a v celé přední partii oděvu a podestě sochy,” píše Petr Máša a náklady na odborné restaurování pomníku odhaduje na 110 tisíc korun.

Postaráme se o záchranu této sochy, uměleckého díla, výrazné dominanty našeho hřbitova, jediného monumentu Božího syna na přibyslavském pohřebišti? A také o alespoň minimální údržbu výjimečného hrobu?

Foto: Ivo Havlík

Letecká záchranná služba poprvé zasáhla v regionu budoucí Vysočiny v květnu 1991. Krátce po zahájení ostrého provozu se vrtulník provozovaný společností SLOV-AIR, později BEL-AIR, přestěhoval z letiště Henčov, kde probíhal zkušební provoz, na nově vybudovaný heliport u
nemocnice na ulici Vrchlického. Tam také vyrostl plechový hangár a stavební buňka se zázemím pro leteckého mechanika. „Od té doby prošla letecká záchranná služba na Vysočině výraznou proměnou, jak po technické tak i odborné stránce,“ říká ředitelka ZZS Kraje Vysočina Vladislava Filová.

V březnu roku 1992 zahajuje souběžnou činnost letecká záchranná služba v Havlíčkově Brodě - Kryštof 17. Vrtulníky, jejichž provozovatelem byla Armáda ČR, startovaly z letiště v Havlíčkově Brodě a pro potřeby LZS byly zrekonstruovány vojenské objekty přímo sousedící s letištní plochou. Středisko mělo trvale k dispozici tři vrtulníky vybavené zdravotnickou technikou. Jednalo se o dva stroje Mi-2 a jeden stroj Mi-8. Činnost havlíčkobrodské letecké záchranky byla ukončena v roce 1994. Za tři roky fungování provedly posádky Kryštofa 17 celkem 1588 zásahů.

V roce 1995 začíná výstavba nové budovy záchranné služby v Jihlavě, kde se o čtyři roky později, 1.12. 1999, dočká jihlavský Kryštof 12 moderního technického zázemí a nadčasově řešené posuvné plošiny, sloužící k vysunutí vrtulníku z temperovaného hangáru ke startu na zásah.

Během uplynulých třiceti let se na základně LZS v Jihlavě vystřídaly celkem čtyři typy vrtulníků.
Vůbec prvním strojem byl vrtulník ruské konstrukce a polské výroby Mil Mi-2, který na Vysočině létal od samotného zahájení až do dubna roku 1994.

Více foto, které poskytla ZZS Kraje Vysočina na facebooku ve skupině iglau.cz