Zloděj ukradl z auta notebook
Policisté prověřují případ krádeže notebooku z vozidla, kdy ve středu 26. května na ulici Jiráskova v Jihlavě pachatel mezi pátou a půl šestou večer vnikl do zaparkovaného auta a ukradl notebook. "Majiteli tak vznikla škoda kolem patnácti tisíc korun. Policisté na místě provedli ohledání, šetření a zadokumentování. Případ prověřují pro podezření ze spáchání trestného činu krádeže a po pachateli pátrají", informovala mluvčí policistů Stanislava Rázlová.
V souvislosti s tímto případem policisté apelují na občany, aby ve vozidlech nenechávali viditelně odložené peněženky, mobilní telefony, notebooky, tablety, kabelky, tašky a jiné cenné věci. Osamoceně stojící vozidlo je pro pachatele snadným terčem. K vloupání do vozidla může pachatele zlákat i jakákoli jiná viditelně odložená věc. Pokud pachatel vidí ve vozidle věc, kterou se rozhodne odcizit, nebude se určitě snažit vloupat se do automobilu šetrně. Škoda, kterou poškozením vozidla způsobí, mnohdy mnohonásobně překročí cenu odcizené věci. Pachatel se krádeže dopouští za účelem zisku. Věc, kterou odcizí, rychle prodá nebo vyhodí, takže už ji s největší pravděpodobností nikdy neuvidíte. Dále je nutné myslet také na to, že při krádeži mobilního telefonu, notebooku či tabletu se může pachatel dostat k vašim soukromým komunikacím a materiálům, osobním informacím i všem dalším uloženým datům.

Sprejer počmáral vrata u garáže
Policisté prověřují případ sprejerství, ke kterému došlo v době od konce letošního ledna na ulici Zahradnického v Havlíčkově Brodě. "Pachatel zde posprejoval stěnu řadové garáže, kde nastříkal černé nápisy. Majiteli tak vznikla škoda přes dva tisíce korun", uvedla S. Rázlová. Policisté zahájili úkony trestního řízení pro podezření ze spáchání trestného činu poškození cizí věci. Případ nadále prověřují a po pachateli pátrají.

Test byl u řidičky pozitivní na drogy
Policisté zastavili v sobotu 29. května kolem půl druhé odpoledne na ulici Okružní ve Žďáře nad Sázavou osobní auto Citroen, jehož řidičkou byla dvaatřicetiletá žena. "Výsledek testu na drogy vykázal přítomnost amfetaminu. Policisté ženu vyzvali k podrobení se lékařskému vyšetření spojenému s odběrem biologického materiálu, s čímž souhlasila", informovala mluvčí policistů Stanislava Rázlová. V další jízdě již pokračovat nesměla. Policisté případ zadokumentovali jako přestupek na úseku dopravy.

Muž řídil pod vlivem alkoholu
Policisté zastavili v sobotu 29. května kolem půl jedenácté dopoledne na ulici 1. Máje v Hrotovicích na Třebíčsku osobní auto Škoda, jehož řidičem byl jednačtyřicetiletý muž. "Součástí kontroly byla dechová zkouška a muž nadýchal 0,93 promile alkoholu. Naměřené hodnoty opakovaných měření byly 1,07 a 1,13 promile. Policisté muži zakázali další jízdu a vše zadokumentovali. Případ prověřují pro podezření ze spáchání trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky", uvedla S. Rázlová.

Maření výkonu úředního rozhodnutí
Devětačtyřicetiletého řidiče, který za volant vozidla usedl v době zákazu, odhalili v sobotu 29. května policisté z Kamenice nad Lipou. Vozidlo Saab kontrolovala policejní hlídka kolem půl jedenácté večer u Lidmaně na Pelhřimovsku. "Provedenou lustrací policisté zjistili, že muž má vyslovený zákaz řízení od letošního ledna, a to na dobu jednoho roku. V další jízdě již pokračovat nesměl. Policisté vše zadokumentovali a zahájili úkony trestního řízení pro podezření ze spáchání trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí", informovala mluvčí Stanislava Rázlová.

Za volant muž usedl v době zákazu a opilý
V pátek 28. května krátce před jedenáctou hodinou večer zastavili policisté v Ledči nad Sázavou na Havlíčkobrodsku osobní auto Škoda. "Provedená lustrace ukázala, že jeho osmadvacetiletý řidič má okresním soudem od konce roku 2019 vyslovený zákaz řízení a za volant vozidla nesmí usednout do února roku 2022. Řidič se v rámci kontroly dále podrobil dechové zkoušce. Její naměřená hodnota činila 1,41 promile alkoholu. Výsledek opakovaného měření byl 1,39 promile. Policisté muži na místě další jízdu zakázali", informovala mluvčí policistů Stanislava Rázlová. Svým jednáním naplnil znaky skutkové podstaty trestných činů ohrožení pod vlivem návykové látky a maření výkonu úředního rozhodnutí.

„1801 dne 20. května o ¾ 11 dopoledne o jarmarku ve středu před sv. Duchem vypukl v palírně jako r. 1779 nad nynější šenkovnou, tehdy při nálevně u průchodní brány z náměstí do Brněnské ulice a do druhého zámeckého dvora se táhnoucí, na seníku právě nad průchodní branou mezi štítem bývalého špejcharu, při velké vichřici neočekávaně požár. V několika minutách stála palírna se stájemi, důchod vedle zámku, vrchnostenský špejchar a Novodomská ulice v jednom plameni. Oheň, podporován vichřicí se všech stran burácející, šířil se tak rychle, že ve spěchu přivezenou stříkačku hned u vjezdu do Novodomské ulice u Češkového domu musili vypřáhnouti a nepoužitou nechati státi, a masy lidu k hašení přispěchavší, aby se samy zachránily, musely zlobě plamenů ustoupiti, stříkačku opustiti a utéci. Sotva seběhli se lidé ze Žďárské ulice a zadní části Nových domů, z Malé uličky, na pomoc na náměstí, sotva se oheň na přední části náměstí po celém špejcharu rozšířil a sousední purkrabství (hrádek) chytlo, již se počalo křičeti, že hoří Kostelíček s Malou uličkou. Vichřice přenesla v okamžiku oheň z kostelíčka na zadní část Žďárské ulice a tak stálo o 11. hodině město ze tří stran v plamenech. Lidé z předměstí pomáhali na náměstí hájiti, aniž by neměli tušení, že jejich vlastní domy již shořely. Když na náměstí počali křičeti, že strana s farou hoří, byly zadní budovy celé této části od Žďárské ulice až k Hrádku v jednom plameni. Na záchranu nebylo pomyšlení.

Měšťanské domy od č. 4 vedle zámku dolů, Bobrovská ulice až k Žďárské bráně i s Kazmírovým mlýnem, dále Janská ulice, pak za vodou domy u žďárské silnice od mostu s Klečkovým mlýnem a konečně tři nejzazší domy proti Novodomské ulici obráceně se třemi pazderkami na vrchnostenské louce a vrchnostenským domkem u střelnice zůstaly ušetřeny. Také farní kostel , poněkud za větrem stojící, byl by jistě odolal, kdyby vichřicí zvířené plameny z vysokého domu Věcovských, věži tak blízko stojícího, vedle fary, nebyly narážely na trojitou její báň. Věž počala hořeti od prostřední báně dolů a kostel byl poslední ve městě hořící budovou, a o tři čtvrtě na 2. hodinu vyhořelá plechová báň k domu Věcovských se zhroutila a oheň po kostelní střeše rozšířila. Od hořící zvonice uvnitř věže chytily i schody a ohrožovaly vnitřek jinak klenutého chrámu tím, že ze schodů vedly dvéře na dřevěný kůr. Schody hořely od hora dolů a nikdo se neodvážil na ně přec na záchraně jich spočívalo zachování vnitřku kostela. Podepsanému Leopoldu Pausovi, jenž zde byl tehdy kooperátem, podařilo se konečně pohnouti zámečníka Jana Kočenta, aby s ním vystoupil na schody a nesl za ním putnu vody pro případ, kdyby nebezpečí bylo již tak veliké, aby si alespoň zpáteční cestu mohli uchrániti. A tento odvážný čin stal se právě včas, neboť schody teprve počínaly hořeti. Když jejich příkladu i jiní následovali, byly hořící schody společným úsilím uhašeny a tím nebezpečí vnitřku kostela odtud hrozící na tak dlouho odvráceno, až žďárský vrchní p. Jan Uhrich přijel se stříkačkou a oheň na tomto nebezpečném místě úplně uhasil. Vrchnostelsné oratorium, které mělo tehdy jen rákosový strop, shořelo bez nebezpečí pro vnitřek kostela. Zato širokým otvorem v klenutí nad varhanami srážela vichřice oheň z kostelní věže přímo na varhany. Když zmíněný kooperátor toto nebezpečí postřehl a viděl, že vchod na kůr zříceným trámovím je uzavřen, pohnul prosbami nějakého člověka ze vsi Řečice, že po prkně z kostela na kůr vylezl a odevzdav se do ochrany Boží do valícího se dovnitř kouře a ohně na skříň varhanovou se posadil a stálým poléváním varhan oheň tak dlouho oddaloval, až připojením hadice na žďárskou stříkačku i zde nebezpečí bylo odstraněno. Ve věži hořelo až do večera, zvony však se nezřítily na spodní klembu, nýbrž klesaly pomalu mezi hořícím trámovím, které se křížem krážem vzepřelo. Zvony jednak horkem pukly, jednak se roztavily: jen zvonek Urban, který byl zavěšen v okně, zůstal ve výklenku celý. To bylo dobře viděti z uhašených schodů a proto vystupovali a sestupovali velcí i malí, aby toto smutné divadlo uviděli a nikdo se nemohl slzám ubrániti.

Také vršek fary se zahradním plotem shořel. Kostelní stříbro a od kooperátora matriky, účty a jiné knihy zůstaly ušetřeny ve sklepě pod kaplánkou; bohatá knihovna u faráře a ostatní farní dokumenty padly však plamenům za oběť.

Ale i při tomto velkém nebezpečí mohlo se však zachrániti, kdyby byl měl kooperátor k tomu volný přístup, nebo kdyby podagrou nemocný farář Jan Hustý byl mohl vstáti z postele a potřebné zaříditi. Zmíněný farář měl právě převzíti administraci fary v Telči. Když však při požáru o všechny zásoby obilí, o celé zařízení i všechno hospodářské nářadí přišel, vzdal se nároku na Telč, poděkoval se také z novoměstské fary, přijal faru náboženského fondu v Chlumu, kde oslepl a v Kamenici dne 30. ledna 1810 zemřel. Zajímavo je, že farář, jehož 14 dní již poutala podagra na lůžko, leknutím se uzdravil a do konce svého života již této nemoci nepocítil.

Nadmíru smutnými byly blížící se svatodušní svátky. Kostel byl navátým popelem a uhelným prachem i nalitou vodou tak znečištěn, že na vyklízení před slavností nebylo ani pomyšlení, protože pohořelí nebyli ani s to, aby si svá spáleniště upravili a částečně zachráněný majetek někde uložili. K tomu ještě byl kostel jediným skladištěm pro svršky pohořelých. Nezbývalo tudíš jiného, než na Boží hod vykonati služby boží u sochy sv. Anny na náměstí a Boží tělo vůbec nekonati. Z obce Petrovice vypůjčil se zvonek a zavěsil vedle sochy mezi dvě dřeva. Bídné postavení pohořelých zhoršilo ještě trvalé deštivé počasí, které v létě počalo a až do pozdního podzimu potrvalo, takže nejen nutné stavby zdržovalo, ale zničilo i požaté obilí, protože nebylo kam je k usušení ukliditi. Mnoho rodin vystěhovalo se do okolních vesnic a zachráněné nebo již pokryté domy byly přeplněny. Fara, jakož i mnoho jiných spálenišť, zůstalo až do podzima neobydleno. Každý snažil se ovšem nejprve dobytek někdy umístit a proto bydlelo mnoho rodin až do postavení příbytků společně s dobytkem v chlévech, v kolnách z nouze postavených, v přikrytých skladištích a kuchyních. Kostelíček P. Marie obývalo až do podzimu více než 10 rodin. Oba kostely byly do zimy pokryty, k čemuž dala všechen materiál a platila řemeslníky z důchodu vrchnost, Františka Karolina, sv. pí Vraždová z Kunevaldu, roz. Hrušovská z Hrušova; práci byli povini vykonávat farníci. Fara byla částečně v tomto, částečně v roce 1802 vystavena a r. 1803 dokončena. Jelikož kostel uvnitř mimo poškození varhan a prohoření oratoria, které pak bylo zaklenuto, větší škody neutrpěl, pospíchalo se tím více se stavbou věže, aby kam bylo umístiti jak zvony k přelití do Brna zaslané, tak městské hodiny.

Krásná třemi plechovými báněmi opatřená věž více však své ozdoby nedostala, neboť z nouze byla jen čtyřhranou, nízce zašpičatělou střechou přikryta. Staré věžní hodiny, které bily sice také čtvrtě, měly však jen hodinovou ručičku, oheň úplně zničil. Proto město objednalo nové, které hodinář Spurný ze Zámku Žďáru zhotovil a 1805 na věži umístil. Jelikož cimbály, umístěné v hořejší plechové báni, oheň úplně zničil, připojil se bicí stroj přímo ke kostelním zvonům.“

Ukázalo se, že během migrace urazí rorýsi průměrně dokonce 570 km za den. Ale jsou schopni uletět mnohem více. Maximální rychlost, kterou studie zaznamenala, bylo více než 830 km / den po dobu devíti dnů!

„U rorýsů hnízdících v nejsevernějších koutech Evropy jsme zaznamenali nejvyšší rychlost, jaká kdy byla u rorýsů zaznamenána a která předčí veškeré dosavadní předpoklady”, uvádí Susanne Åkesson z Lundské university ve Švédsku. Nejvyšších rychlostí dosahují rorýsi převážně v období jarní migrace na překonání velké vzdálenosti zpět na hnízdiště – potřebují co nejrychleji urazit až 8 000 km.

Jak studie probíhala?

Dospělí rorýsi na jednom z nejsevernějších evropských hnízdišť byli označeni malými geolokátory. Tato zařízení určují polohu na základě délky denní doby. Nevýhodou je, že pro získání dat je nezbytné ptáka znovu odchytit. V tomto jsou rorýsi ideálním druhem, jelikož jsou věrni svému hnízdišti. Výzkumnému týmu se tak po roce vrátila velká část geolokátorů s cennými daty. Ta potvrdila, že rorýsi ze severní Evropy jsou během migrace schopni dosáhnout výjimečných rychlostí. Zároveň bylo velkým překvapením, jak rychle se ptáci mohou pohybovat. Překonání více než 830 km za jediný den nikdo nepředpokládal.

Co rorýsům umožňuje tak rychlý let během migrace?

Ukazuje se, že kromě tělesného přizpůsobení (dlouhá úzká křídla, torpédovité tělo) zde hraje velkou roli také potravní strategie a schopnost využití větru.

Rorýsi si nedělají zásoby jako jiní drobní ptáci. Spoléhají se na létající hmyz, který mají cestou. Místo aby se pro získání potravy museli zastavit, mohou “jíst za letu” a zastávky tak výrazně omezit. Jejich tělo není tolik zatěžkáno zásobami tuku, které by ztěžovaly let.

Zároveň se zdá, jako by byli rorýsi schopni načasovat návrat na hnízdiště tak, aby měli během migrace ideální „vítr v zádech”. „Vypadá to, že nereagují přímo na lokální povětrnostní podmínky, ale na ty, které očekávají na své trase během následujících pár dní”, uvádí Susanne Åkesson. Není jasné, jakým způsobem by byli schopni „předpovídat” vítr a reagovat na základě této předpovědi. Výzkumný tým předpokládá, že to může souviset se změnami tlaku, které provázejí větrné systémy. Každopádně výzkum ukazuje, že při jarní migraci dovedli rorýsi využít zadní vítr o 20% více, než během podzimu. Nejvíce tento vítr využívali zejména při přeletu Sahary a Středozemního moře.

Studie tak potvrdila skutečnost známou i u jiných druhů – jarní migrace je rychlejší, než podzimní. Na přelet Sahary rorýsům na jaře stačilo průměrně 5 dní oproti 11 dnům na podzim. Zároveň byla trasa podzimní migrace (průměrně téměř 10 000 km) prokazatelně delší než při jarním návratu (8 000 km). Rovněž „odpočinkové zastávky“ bez výrazného posunu v migrační trase byly častější na podzim (průměrně 3) než na jaře (1), kdy dokonce 3 jedinci uletěli celou trasu úplně bez odpočinku! Jakých rychlostí při své cestě rorýsi dosahují, však nikdo asi nepředpokládal. Výzkumný tým bude pokračovat i v následujících letech a studii rozšíří do dalších částí světa.

Celý článek v originále včetně detailních výsledků si můžete přečíst na iScience:

iScience, Åkesson & Bianco; 2021: Wind-assisted sprint migration in northern swifts

Hodnotné skvosty začnou do města přijíždět kolem 14:30 ve směru z Horní Cerekve. Nejzajímavějším místem k jejich sledování bude prostranství u Mariánského sloupu na telčském náměstí Zachariáše z Hradce, kde všechny účastníky čeká zhruba desetiminutová pauza před časovou kontrolou. Dále budou pokračovat Horní branou do Mysletic a Dačic.

Startovní pole slibuje skvělou podívanou, vždyť průměrný rok výroby všech přihlášených vozidel se zastavil na hodnotě 1973. Diváci se můžou těšit na legendární i méně známé značky – jmenujme například Jaguar, MG, Mercedes-Benz, Austin Healey, DeLorean, Porsche, Ferrari, Buick, Alfa Romeo nebo Triumph. Nejstarším strojem na trati by měl být Cadillac La Salle 50 z roku 1937, silně zastoupena jsou 60. a 70. léta minulého století, když auta vyrobená v tomto období tvoří dvě třetiny účastníků.

Spring Classic odstartuje z Jindřichova Hradce a trasa vede přes Stráž nad Nežárkou, Novou Bystřici, Strmilov a Žirovnici do Kamenice nad Lipou, kde mají posádky přestávku na oběd. Poté se přes Počátky, Horní Cerekev, Telč, Dačice a Slavonice vrátí zpátky do České Kanady. Cíl soutěže je opět na náměstí v Jindřichově Hradci.

Více informací včetně kompletního přehledu obcí na trase s časy průjezdu najdete na oficiálních internetových stránkách www.springclassic.cz.

Foto: Ondřej Kroutil