Vernisáže výstav Ester Knapová - Malí Indiáni a Petra Kapš alias OR poiesis - B PETRIFIED, Tidal Love v jihlavské galerii
Vernisáž výstavy s titulem Ester Knapová - Malí Indiáni, která představuje výběr autorčiných prací tematizujících fenomén dětské hry bude zahájena ve čtvrtek 22. července v 17 hodin v Oblastní galerii Vysočiny na Komenského ulici v Jihlavě v galerii Alternativa. O hodinu později pak bude ve zvukové galerii IGLOO následovat další vernisáž Petra Kapš alias OR poiesis - B PETRIFIED, Tidal Love. Tématem instalace je poetický, geologický mód dialogu člověka a místa; zvuková pozvánka do subsonického substrátu minerálů a tekutin. Představí tu Pohorský prales, řeka Lobnica, vodopád Šumik.
Malí Indiáni aneb Úkryt v metafoře
Malířské a kresebné dílo Ester Knapové (1993) charakterizuje křehkost a intimita výrazu stejně jako smysl pro snovou introspekci. Paměť a vzpomínky jsou probouzeny asociacemi proustovsky se ohlašujícími z konkrétních míst (souhra barev, světla, vůně, zvuků apod.), jež si říkají o nová stylistická ozvláštnění a malířské interpretace. Vrstvy paměti uložené jako „reálie“ ve fotografiích se tak potkávají s těmi vrstvami „atmosférických“ vzpomínek, které obsahují konkrétní fyzická místa, jež od dětství opakovaně navštěvujeme a do kterých se z nějakého důvodu vracíme. Táhne nás to tam. Cosi tam neustále přebývá a prostupuje časem.
Výstava Malí Indiáni je výběrem autorčiných prací tematizujících fenomén dětské hry. Rozhodující je tu reflexe „jiného pojetí času“. Čas a místo je především prostorem pro dobrodružství, otevřeným herním principem, který vše ostatní opomíjí, nebo naopak stravuje. Svět se tu jeví jako okamžitá narativní struktura, která roste a přeskupuje se v závislosti na přímé angažovanosti toho, kdo je uvnitř dění. Imaginace tu splývá s fikcí. Běžné reálie a atributy se operativně přetvářejí v magické nástroje, banální místa v exotické rámce pro osudové scény. Příroda je prožívána jakoby zevnitř. Vzrušení, emoce, extatické vytržení, ale také zasnění, soustředěnost či zamyšlení. To vše se zračí v tvářích dětí na obrazech Ester Knapové.
Dětská hra na indiány je spíše zobecňujícím rámcem pro zvláštní dočasné metamorfózy vědomí, kterých jsou děti, a pouze oni, schopné. Pro, svého druhu, intenzivní performativní procesy, jež proměňují viděné a spatřené v cosi nově a jinak prožívané. Tomu odpovídá u Ester Knapové i konstituce samotného obrazu. Tak, jako se děti při hře odosobňují, aby se mohly podle potřeby stylizovat do jiných rolí, převlékají se, maskují, používají mimikry, tak také malba Knapové je „převlékána“ do specifických atmosférických stavů. Ty jsou dosahovány převládající jemnou, sjednocenou barevností s občasnými barevnými kontrasty dramatizujícími jinak převážně zklidněné situace. Přesvědčivé narace autorka dosahuje kromě specifického „pastelového“, světelně rozptýleného koloritu také prostupováním vrstev malby, jež si tak výrazově podržuje vlastní „stopy paměti“ (palimpsest). Sen a jeho přízračnost. Snová logika. Jsou to právě tyto stavy, které umožnují návraty v čase. Do známých, ale polozapomenutých míst. Do dětství, do tajemství vztahů, které již minuly, ale jejichž rezonance si neseme v sobě. Návraty do časů, kdy den a hodina měly zcela jinou hodnotu. A kdy slovo „prázdniny“ otevíralo dveře do nekonečného času plného očekávání a příslibů velkých dobrodružství.
Petr Vaňous
K výstavě Petra Kapšalias OR poiesis - B PETRIFIED, Tidal Love:
Proroctví o povaze budoucnosti je ukryto v podstatě: abychom mohli porozumět, předpovídat musíme naslouchat, uchýlit se hluboko do nitra. Zdánlivě netečná temnota podstaty je nabita vědomím.
K tomuto dílu mne inspirovalo záhadné, velice poetické místo - zvláštní skalní útvar uprostřed pralesa Pohorje ve Slovinsku. Můj intimní i kosmický dialog s touto skalou vznikl během několika výprav: prostor, atmosféra, řeka, kameny, stromy, mravenci, stíny, světlo a žena.
Podivné jiné prostřednictvím performativního zapojení se. Nehybné skalní bytosti s věčným setrváním v jediné pozici vyzařují přílivové pole a vytrvale přitahují různé pohyblivé formy života. Kamera (zvuk, video, fotografie) zaznamenává jemné vibrace mezi různými entitami žijícími v symbiotickém vztahu. Moje umělecká metoda je založena na dlouhotrvající performanci a důrazem na sestupné a rozšiřující se percepční pole. Radikální smyslová vnímavost a rozvíjení vědomí přítomnosti.
B PETRIFIED - přílivová láska nabízí ponořit a vcítit se. Zvuková pozvánka do subsonického substrátu minerálů a tekutin. Představovaná lokace: Pohorský prales, řeka Lobnica, vodopád Šumik.
Petra Kapš
Petra Kapš alias OR poiesis (1975 ve Slovinsku) je zvuková umělkyně a básnířka, žije v Mariboru. Kombinuje umění zvuku, rozhlasu, chrono-prostorové poezie, poetické performance, textu i reflexe. Vedle efemerity zvuku se zaměřuje také na tělesnost. Její hlavní výrazový prostředek je slovo, rozšířené do oblasti sonické poezie. Zajímá se o sluchovou paměť a o hluboký, fyzický čas. Užíváním (a)synchronické přítomnosti v digitální sféře rozevírá koncept intimního rozhlasu. Zabývá se také vyprázdněností sluchu internetového posluchače. Její zvuky/rozhlas/knihy a díla jsou lokalizované momenty samoty.
orpoiesis.blogspot.com/
O kamenech, balvanech a lesních bytostech
Nedaleko hranic Slovinska s Rakouskem protéká do údolí řeky Drávy pralesem Pohorje horská říčka Lobnica. Divoká a strmá soutěska v nadmořské výšce asi 1000 m n. m se skaliskami pokrytými mechem a dvěma vodopády není snadno přístupná. K jednomu z tamních skalních útvarů se básnířka OR poiesis vrací několik let a studuje jeho nekonečně pomalý metabolismus. Ve slovinštině té skoro nehybné lesní bytosti říká “kamen” a poetickou asociací ji spojuje s výrazem “kami” – což v sibiřských oblastech označuje šamana. V šintoismu znamená “kami” svatyni, obydlí duchů. V našich krajiných bychom takový skalní útvar označili možná jako balvan - což je pravděpodobně praslovanské slovo, jehož původ etymologové hledají kdesi daleko na Východě, nebo v dobách keltského osídlení střední Evropy. Výraz balvan má často ambivalentní význam, který je snad způsobený jeho nehybností, setrvalostí, věčností: balwan je v polštině balvan, ale také hlupák, kláda, mořská vlna, oblak dýmu a pohanský bůžek. V Rusku říkají bolván pařezu, v Bulharsku je balván velký kámen, ale i těžký trám. Kořen praslovanského blvan prozrazuje v polštině, ukrajinštině, srbštině, chorvatštině, slovinštině i ruštině vazby na pohanskou spiritualitu: v ukrajinštině, ruštině, srbštině i charvátštině říkali sošce nebo jiné podobě pohanského boha balvan.
Kameny a balvany zkrátka odedávna souvisí s čímsi spirituálním, posvátným, nebo těžkým, nehybným a to nejen u starodávných společenství Slovanů, ale vlastně kdekoliv, kde se lidé a kameny na planetě společně vyskytovali. Přeneseně si lze snad postesknout, že se vznikem městské kultury a civilizace jsme na takovou archaickou “magii kamenů” zapoměli: kameny se proměnily v mrtvou inertní hmotu v rukách architekta a zedníka při stavbě měst, zdí, pevností a dlažeb. V roce 2017 byl novozélandskou vládou řece Whanganui přiznána subjektivita, čimž získala - pokud by někdo mohl dokázat, že práva Řeky jsou ohrožena – možnost se bránit. Zdá se, že animistické paradigma přisuzování života a posvátna přírodním bytostem se v různých krajinách a kulturách pomalu, ale jistě vrací. Zejména tam, kde původní, “primitivní” společenství a struktury myšlení nebyly zcela vyhubeny. Aktivity OR poiesis na pomezí hudby, zvukového umění, poezie a performance mají k přírodě, krajině, posvátné topologii míst hlubokou a bytostnou vazbu. Obrací se většinou k řekám, údolím, stromům, kamenům, skalám, protože ví, že k nám promlouvají svým tekutým, vodním, kameným vzdušním jazykem. Těm jazykům se můžeme znovu naučit a setkat se s mimolidským světem, objevit dorozumění, které jsme díky svému predátorskému opojení techniky a hlukem téměř ztratili. Téma instalace B PETRIFIED – poetického, geologického módu dialogu člověka a místa, která má v Jihlavské galerii svoji premiéru, navazuje na její předchozí realizace The Golden Walls, Doors to Paradise a KISETSU quarry, které umělkyně představí během otevření výstavy.
Miloš Vojtěchovský