Viktorin z Kunštátu na Kunštátě žil od roku 1417. Na podzim 1420 v pouhých 17 letech přijal výzvu bojovat po Žižkově boku. Zúčastnil se dvojího tažení husitských vojsk na Moravu a 11. října 1424 byl u Přibyslavi, v dnešní obci Žižkovo Pole, bezprostředním svědkem skonu Jana Žižky. Stal se jedním ze tří mužů, jimž vojevůdce na smrtelném loži svěřil ideový odkaz husitské revoluce. Uvádí to Vavřinec z Březové v Kronice husitské. Splnit slib daný umírajícímu Žižkovi se však kunštátskému Viktorinovi nepodařilo, neboť hejtmana následoval na věčnost již 1. ledna 1427. Jeho syn, pozdější český král Jiří z Kunštátu a Poděbrad, v době smrti svého otce neměl ani sedm let.

Shodným jménem Viktorin byl pokřtěn vnuk Viktorina z Kunštátu, druhorozený syn krále, který přišel na svět v roce 1443 z lůna Jiřího první manželky Kunhuty.

Tento Viktorin, říkejme mu mladší, v roce 1459 byl jako šestnáctiletý povýšen do hodnosti knížete Svaté říše římské národa německého a v témže roce se stal hejtmanem Moravy.

V roce 1463 se oženil s Markétou, dcerou Hynka Ptáčka z Pirkštejna a tímto sňatkem vyženil panství Přibyslav - Polná. O obě města na jistou dobu přišel, když byl dva roky vězněn, zpět je získal díky dohodě, kterou v roce 1478 v Olomouci podepsal český král Vladislav Jagellonský s uherským králem a českým vzdorokrálem Matyášem Korvínem.

Viktorin po opětovném nabytí přibyslavsko-polenského panství rozšířil polenský hrad a městské opevnění, vystavěl největší polenský rybník Peklo a v roce 1482 vydal pokyn k založení Velkého Dářka.

Přibyslavi v roce 1465 potvrdil balíček starších výsad a právo vařit pivo. Leč již neobnovil zdejší těžbu stříbra, přesněji řečeno galenitu s vyšším procentem stříbra. Náklady na kutání by pravděpodobně převyšovaly zisk.

Polensko-přibyslavské panství, hrady Polná a Ronov, a více než desítku vesnic mezi Polnou a Přibyslaví, a také vrchní právo na opravu kláštera v Pohledu, zadlužený Viktorin prodal vzdálenému příbuznému Janu Bočkovi z Kunštátu a Jevišovic.

Martin Šandera v knize Hynce Ptáček z Pirkštejna - Opomíjený vítěz husitské revoluce (nakladatelství Vyšehrad, 2011) uvádí sumu, za kterou Jan Boček z Kunštátu v roce 1486 zaplatil za hrad Ronov nad Sázavou, kterého již nečekala dlouhá budoucnost. Bylo to neuvěřitelných 18 000 uherských zlatých.

Ekonomická síla pánů z Kunštátu na přelomu 15. a 16. století značně zeslábla a vynucený prodej jejich rodového síla byl neodvratný. Kunštátu se definitivně vzdali v roce 1521. To již nežil ani „přibyslavský“ Viktorin, který konvertoval ke katolické víře, našel azyl na zámku v Těšíně a tam za blíže neznámých okolností 30. srpna 1500 ve věku 57 let zemřel. Polský zdroj Principatus Teschinensis za příčinu smrti považuje otravu. Jed mu prý podali Jagellonci, kteří se báli Viktorinova návratu na českou politickou scénu.

Syn slavného českého krále a panovníka evropského významu, český, římskoněmecký, minsterberský a opavský kníže a hrabě kladský, svého času bohatý majitel přibyslavsko-polenského panství, skonal v chudobě, která zánik slávy pánů z Kunštátu dokumentovala.

Hrad byl založen v polovině 13. století

Webové stránky zámku Kunštát uvádějí, že první písemná zmínka o hradě pochází z roku 1279, avšak objev průčelí románsko-gotického paláce jeho založení posouvá již do poloviny 13. století.

Páni z Kunštátu hrad rozšiřovali a přestavovali. Své sídlo v roce 1521 prodali Janu Černčickému z Kácova. Rod Honrichsů z Wolfswarffenu kunštátské panství držel v letech 1783–1901.

Posledními šlechtickými majiteli zámku byl rod říšských hrabat Coudenhove-Honrichsů, který kunštátský velkostatek držel v letech 1901–1945.

V roce 1948 byl kunštátský zámek zestátněn a sloužil jako depozitář Moravského zemského archivu v Brně.

Od roku 2002 je státní zámek Kunštát národní kulturní památkou. Od 1. ledna 2005 jeho správu převzal Národní památkový ústav a zpřístupnil ho veřejnosti.

Hrad s historickou vazbou na Přibyslav je otevřen i v zimní sezóně, ale pouze o víkendech. Rozhodně stojí za návštěvu i procházku jeho vzorně udržovanými úvozy a zahradami.

Foto: Ivo Havlík

Realita proběhlých voleb naše očekávání ještě překonala. Téma antibabiš změnilo volby na referendum o dosavadním premiérovi, o což se společnými silami zasloužily jak obě antibabišovské koalice, tak sám premiér a jeho nepřekonatelná mediální a PR mašinérie, které společným úsilím spolehlivě postavily ostatní strany mimo hru. A tak stejně jako v roce 2006 došlo k vyhrocené polarizaci volby, která přinesla poměrně nečekané výsledky.

Doplatily na ní všechny malé strany, pohybující se kolem pětiprocentního prahu pro vstup do sněmovny. A tak z parlamentní scény po třiceti letech zmizela tradiční levice reprezentovaná ČSSD a KSČM, propadly i Přísaha a Trikolóra a polarizace voličů přinesla rozpačitý výsledek i původně ambiciózní Okamurově SPD.

Andrej Babiš výsledkově zůstal celkem na svém, na mandáty v důsledku nového volebního systému dokonce zvítězil, ale je to vítězství Pyrrhovo, neboť všichni jeho potenciální partneři, kromě oslabené SPD, byli zpolarizováním voleb zničeni. Proti Babišovi působila řada dalších faktorů – nejenom skandály a trestní stíhání, ale i covidová krize, rozvrácené veřejné finance, drahota i po osmi letech na špici politiky pochopitelná okoukanost a únava veřejnosti. Přesto zůstává v současném období silným hráčem, i když nejasnost jeho osobních plánů a totální závislost hnutí ANO na jeho osobě činí budoucnost poněkud nejistou a nepřehlednou.

Vítězná koalice SPOLU těžila z větší politické zakotvenosti a zkušenosti tradičních stran ODS, KDU-ČSL a TOP09, které ji tvoří, jisté nevýraznosti a obecné přijatelnosti necharismatického předsedy Fialy a pozice černého vzadu, který nebyl favoritem voleb a ušel silnějším atakům.

To výsledky druhé koalice Piráti-STAN přinesly možná největší překvapení těchto voleb. Nejen tím, že ještě před pár měsíci horký favorit voleb skončil až třetí s téměř polovičním počtem hlasů než SPOLU, ale především totálním propadem Pirátů, kteří získali s odřenýma ušima pouze čtyři mandáty a byli totálně převálcování bezprogramovým hnutím STAN, jehož voliči pirátské kandidáty masově vykroužkovali.

Debakl Pirátů si zasluhuje pozornost, protože byli dlouho dopředu pasováni na možné vítěze a prezentováni jako představitelé oněch správných moderních politických trendů, které dominují na dnešním Západě. Ukázalo se však, že českého voliče neoslovili, a nebylo to pouze výsledkem ostré antikampaně premiéra Babiše, který je mylně považoval za hlavní soupeře, nebo špatné volby koaličního partnera.

Minulé pirátské politické úspěchy pramenily z toho, že se prezentovali jako strana mladých trochu anarchistických propagátorů a obhájců individuální svobody, a to nejen na internetu. Působili jako jacísi levicoví blíženci libertariánských Svobodných, jako bojovníci za sdílení věcí, svobody stahování a projevu na internetu, zastánci skvoterů atd. Po svém vstupu do parlamentu však totálně svou politiku změnili. V důsledku dávné diskreditace strany Zelených u nás to byli Piráti, kdo se stal na naší politické scéně hlavním reprezentantem dnešní progresivistické ideologie, která na svobodu člověka pohlíží jako na hrozbu a nebezpečí pro klima a planetu, pro kterou svoboda slova je synonymum pro dezinformaci, která zákazy, omezováním a nucenou převýchovou chce uskutečnit novou levičáckou utopii. Rozchod s původním obsahem pirátské politiky byl totální, zůstaly z ní pouze dredy předsedy Bartoše, které však odpuzovaly sympatizanty staré levice. Piráti ztratili významnou část svých původních voličů a nezískali nové. Pro Českou republiku je to dobře a radost má nepochybně i předseda SPOLU Fiala, neboť spolupráce s oslabenými Piráty mu nebude komplikovat život uvnitř vlastní strany.

Rozložení sil po volbách je tak celkem jasné - koalice dvou koalic má na české poměry nebývalou většinu, hnutí ANO je smířeno s odchodem do opozice, nejasnosti působí pouze zdravotní stav prezidenta republiky, ale lze očekávat, že vláda s důvěrou bude moci vzniknout poměrně rychle. Předvídatelná je i její budoucnost - tmelem je všeobecná probruselskost vedení všech stran nové koalice a vazby na německou politiku. Omílání „havlovských“ tradic zahraniční politiky avizuje bezvýhradnou poslušnost mocných spojenců. Jinak však koalici pěti stran bez silného vedení čeká tak jako v případě předchozích podobných vlád postupná eroze v důsledku rozdílných parciálních zájmů, různých skandálů, které nepochybně přijdou, osobních animozit a programové nesourodosti. To je v české politice dávno běžné a normální.

Extrémní polarizace těchto voleb však přinesla i jiné výsledky, s nimiž se česká politika bude ještě dlouho potýkat. Téma „Babiš“ potlačilo všechna ostatní témata a v důsledku toho z parlamentu zcela zmizela tradiční politická levice, nepočítáme-li ony čtyři nešťastné zbytky Pirátů. Hnutí ANO, které levici „vyluxovalo“, ji pouze takticky stínuje, neboť fakticky žádné ideové zakotvení nemá, a jeho budoucnost je z mnoha důvodů nejasná. V důsledku toho všeho propadlo více než milión voličských hlasů, rekordní počet v historii našich voleb, což znamená, že složení parlamentu ve významné míře nereprezentuje rozložení politických preferencí ve společnosti.

To vše v situaci, kdy reálné problémy a výzvy si za malou chvíli českou politiku nemilosrdně najdou a žádný Babiš, komunismus nebo Rusko v tom nové vládě jako obětní beránci nepomohou. Umělá eskalace cen energií, zelený úděl likvidující český průmysl, zrychlující inflace – to všechno signalizuje velmi složité období, v němž bude nesmírně obtížné, ne-li nemožné stabilizovat veřejné finance či dokonce vyrovnávat rozpočty a udržovat při tom sociální smír.

Evropská politika a ta německá zvláště nabraly směr, který jde zcela proti českým zájmům a je v naprostém rozporu s představami české veřejnosti o prosperitě a dobré budoucnosti. Ostentatitvní oddanost nové vládní koalice Bruselu a německému vedení těžko umožní této vládě zmíněným hrozbám rozhodně a účinně čelit.

Přes nečekaně jasný výsledek voleb nás v důsledku toho všeho čeká velmi nejistá sezóna.

Jiří Weigl, výkonný ředitel IVK, 15. října 2021

Územní odborné pracoviště Národního památkového ústavu v Telči se touto akcí hlásí k Mezinárodnímu dni archeologie letos již pošesté. V roce 2015 připravili památkáři v sídle svého pracoviště v Telči simulované archeologické naleziště, kde si návštěvníci mohli vyzkoušet základní archeologické postupy. O rok později byla prezentována středověká gastronomie a celý proces přípravy jednoduchých středověkých pokrmů a přednáška Pfaffenschlag – Život ve středověké vsi. V roce 2017 proběhla přednáška o vaření, stolování a stravování ve středověké společnosti. Její součástí byla i prezentace replik stolního a kuchyňského nádobí a pomůcek. V roce 2018 památkáři uspořádali přednášku o vědeckých a nevědeckých přístupech k historii a v roce 2019 proběhla archeologická procházka po Telči. Vloni se z důvodu pandemie akce bohužel neuskutečnila.

Mezinárodní den archeologie je oslavou archeologie a nadšení z objevování, slaví se po celém světě vždy třetí sobotu v říjnu. Archeologové nabízejí prostřednictvím nejrůznějších akcí všem zájemcům o naši dávnou historii možnost seznámit se s jednou z nejdobrodružnějších věd – archeologií a proniknout do tajů života lidí v dávné minulosti.

O přednášejícím

Mgr. et Mgr. Stanislav Vohryzek, Ph. D. vystudoval bakalářské studijní programy Klasická archeologie – Historie a Archeologie, navazující magisterský program Historie – Archeologie a doktorský program Historie – české dějiny na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Od roku 2017 pracuje na územním odborném pracovišti NPÚ v Telči jako archeolog. Odborně se zaměřuje problematiku dějin šlechty, osídlení, kasteologii a monasterologii. Aktivně se podílí na publikační a přednáškové činnosti Národního památkového ústavu.

Akce se uskuteční za dodržení platných epidemiologických opatření.

Po dekádách slibů se zdá, že díky novým dopravním prostředkům přichází éra kosmické turistiky. Nejde přitom jen o jedince: do konce příštího roku se na oběžnou dráhu vydají desítky platících zákazníků, na suborbitální možná stovky. Kolik dnes stojí letenka do vesmíru, kam až může její cena klesnout a kdy plus čím budeme létat na dovolenou do orbitálního sanatoria?

Přednáší Ing. Tomáš Přibyl
Publicista v oblasti kosmonautiky a autor mnoha knih literatury faktu (Smrt měla jméno Challenger, Den, kdy se nevrátila Columbia, Poklady kosmonautiky, Dobytí Měsíce aj.). Osobně navštívil všechna kosmická střediska NASA, potkal více než 260 kosmonautů, viděl startovat všechny americké raketoplány. Působí jako kurátor letectví a kosmonautiky Technického muzea v Brně.