Dohled nad konáním mysliveckých honů budou policisté stejně jako v předchozích letech provádět až do konce letošního roku. V průběhu letošních podzimních kontrol jsme zatím (do 11. listopadu 2022) v našem kraji provedli kontrolu na 24 honech, kde jsme zkontrolovali celkem 487 osob a stejný počet zbraní. Při kontrolách se policisté zaměřují na kontrolu dokladů, a to zbrojních průkazů, průkazů zbraní a loveckých lístků. Fyzicky kontrolují také zbraně, u kterých ověřují zejména výrobní číslo, a také zda je předložená zbraň opatřena platnými zkušebními značkami. Policisty zajímá i celkový technický stav střelné zbraně. Na místě policisté provádějí orientační dechové zkoušky s cílem prověřit, zda nejsou myslivci před honem nebo v jeho průběhu pod vlivem alkoholu.

V letošním roce při jedné z říjnových kontrol honů na Třebíčsku policisté zjistili u jednoho účastníka honu při provádění dechové zkoušky pozitivní výsledek – 0,58 promile alkoholu v dechu. Tento sedmačtyřicetiletý muž navíc při kontrole nepředložil průkaz zbraně. Dopustil se tak dvou přestupků na úseku zbraní a střeliva. Za tato porušení mu policisté uložili na místě pokutu v příkazním řízení ve výši 5 000 korun, zadrželi mu střelnou zbraň a z honu ho vyloučili.

„Zejména kontrole technického stavu zbraně věnujeme velkou pozornost. Pokud zjistíme, že stav zbraně je nevyhovující, zakážeme jejímu držiteli střelbu a vyzveme ho, aby předložil zbraň Českému úřadu pro zkoušení zbraní a střeliva. U všech osob, které při honu manipulují se zbraní, mohou policisté provádět orientační dechovou zkoušku, a to nejen na začátku honu, ale také v jeho průběhu nebo těsně po jeho skončení,“ upozornila k průběhu kontrol plk. Mgr. Věra Kazatelová, vedoucí odboru služby pro zbraně a bezpečnostní materiál Krajského ředitelství policie kraje Vysočina.

V případě, že by policisté v rámci kontroly u myslivce při konání honu zjistili požití alkoholu, nesměl by dále pokračovat a na místě bychom zadrželi jeho zbraň. Podle množství zjištěného alkoholu by v případě, že by se jednalo o přestupek, uložili pokutu v příkazním řízení nebo zjištěné protiprávní jednání oznámili k projednání správnímu orgánu. Pokud policisté při honu zjistí u některé osoby porušení zákona, mohou na místě uložit blokovou pokutu až do výše pěti tisíc korun. Když je protiprávní jednání závažnějšího charakteru, policisté ho oznamují k projednání správnímu orgánu. V případě, že se držitel zbraně dopustí v době tří let dvou v zákoně vyjmenovaných přestupků, hrozí mu odnětí zbrojního průkazu, neboť přestane splňovat podmínku spolehlivosti podle zákona o zbraních. V případě, že by naměřená hodnota byla vyšší než jedno promile, jednalo by se o trestněprávní jednání – podezření ze spáchání přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky.

Uplynulé dvě lovecké sezóny ovlivnila pandemická situace a platná mimořádná a krizová opatření v souvislosti s onemocněním COVID-19 a z tohoto důvodu se konal v našem kraji nižší počet honů a tomu odpovídal také nižší počet kontrol. Loni jsme zkontrolovali v kraji 75 honů a všechny kontroly byly v pořádku. Jiná situace byla v roce 2020, kdy jsme v souvislosti s mysliveckými hony museli řešit dvě mimořádné události, při nichž došlo ke střelným poraněním dvou účastníků honu. Tyto případy se staly na Jihlavsku při naháňce na divočáky a na Třebíčsku při honu, kdy při střelbě na zajíce zasáhly broky do nohy dalšího účastníka honu. Oba případy jsme prověřovali pro podezření z trestného činu ublížení na zdraví z nedbalosti.

„Nahráváním v krajině svoji pozornost obracím k určitému prostředí a komunikuji s lidskými i mimolidskými bytostmi. Uvědomuji si, že všechny živé organismy, které slyším a poslouchám, poslouchají společně se mnou.”

Zvuková esej doplněná o několik objektů zachycuje proud vzpomínek vyvolaných poslechem hlasů rorýsů. Kompozice je sestavená z terénních nahrávek, mluveného slova a z útržků písní. Vrací se zde vzpomínky na balíky slámy, ptačí hlasy, květy rostlin, temnotu šachet uhelných dolů, nebo metafora myšlenek jako borovicových semínek, z nichž vyrostly vysoké stromy. Anglická verze kompozice vyšla začátkem roku 2022 na kazetě u hudebního vydavatelství Breton Cassette a na výstavě je možné si ji poslechnout na kazetovém přehrávači se sluchátky.

Magdaléna se zabývá zejména průzkumem míst v krajinách a environmentálními otázkami. V posledních letech opustila techniku malby a kresby a pracuje převážně se zvukem a textem. Inspirují ji koncepty „hlubokého poslechu” a akustické ekologie. Její práce mají často podobu zvukových site-specific instalací, nebo zvukových esejů, které sestavuje z terénních nahrávek, z mluvených textů a hudby. Zajímají ji přírodní, kulturní, politické a sociálně-ekonomické příběhy míst. Narodila se v krajině hornoslezské uhelné pánve nedaleko Ostravy. Reflektuje také vliv průmyslové těžby fosilních paliv a surovin na krajinu a živou přírodu v planetárním měřítku a uvažování o krizi klimatu. Magdaléna v roce 2015 absolvovala Fakultu umění Ostravské univerzity a v roce 2018 Kunstakademie v Trondheimu. V letech 2013 - 18 působila na nezávislé scéně jako písničkářka pod monikem moin moin. V posledních letech se prosadila v mezinárodní scéně experimentální hudby. Žije a pracuje v norském Trondheimu. https://magdalenamanderlova.com/

Název „A všechno je náhle pták a chce odletět” pochází z knihy Eugénia de Andrade Svrchovanost. Ve zvukové eseji jsou citace z knihy Černá hvězda od Jana Balabána a z Dopisů od Virginie Woolfové. Český překlad původně anglického textu vznikl ve spolupráci s básníkem Martinem Šenkyplem. Na designu textilních a tištěných materiálů se podílelo duo Kateřina Havelková a Tereza Boturová. Textílie vyrobilo Studio Lodyha. Rostliny sesbírala a usušila Věra Manderlová. Terénní nahrávky pořídila autorka v Dolním Benešově (2021), na Kozmických loukách (2021), v dole Løkken Verk (2020) a v kurdských lázních v Sulaymaniyah (2019). Nahrávku kanára atlantského zachytil v roce 2016 Patrik Åberg v Los Lajas na ostrově Tenerife. Původní verze kompozice obsahuje píseň Sarajevo Jaromíra Nohavicy (Warner Music, 1996). Na mixu původní kompozice pracoval Kristoffer Lislegaard, na masteringu Lasse Marhaug.

Produkci kompozice podpořily Norwegian Visual Artists Fund, Arts Council Norway a The Audio and Visual Fund.

Výstava potrvá do 19 února 2023, přístupná bude od úterý do neděle od 10 do 18 hodin. Kurátorem výstavy je Miloš Vojtěchovský.

Nazlı Kaya (*1980) v Ankaře získala bakalářský titul jako grafička, ve Zlíně vystudovala animaci a absolvovala audiovizuální studia na FAMU. Je autorkou animovaných i dokumentárních filmů, které tvoří společně s Tomášem Doruškou. Její tvorba vychází z rozporů mezi modernitou a tradicí. Pro svá raná díla nachází inspiraci ve vlastní prožité zkušenosti coby cizinky, která postupně překonává jazykové i kulturní bariéry a objevuje místní tradice a historii. Často jde o pohyblivé koláže; kombinace ploškové ruční animace s dokumentárními útržky. „Jako malá jsem chtěla být kapitánkou ponorky. Shoda okolností a fascinace imaginárním světem stvořeným Janem Švankmajerem mě zavedla do Čech. Ambiciózní kapitánské cíle se přetavily do oboru grafiky, ilustrace a animace, které mi dodnes umožňují snít,“ říká umělkyně. Z jejích prací je patrná touha spoluvytvářet neobyčejné světy, směle používat dětskou imaginaci či vytvářet neotřelé analogie. Její práce byly uvedeny na řadě mezinárodních festivalů (IDFA, Annecy, BAFTA).

Výstava potrvá do 15. ledna a přístupná bude od úterý do neděle od 10 do 18 hodin.

Plzeňská rodačka - malířka a grafička Šárka Trčková (1965–2015) bude sice vždycky patřit mezi vizuální umělce, jejichž život se naplnil příliš brzy, ale její práce přesto nese všechny znaky úplné a soustředěné výpovědi. S Vladimírem Kokoliou, s nímž se na akademii dlouhodobě podílela na vedení ateliéru Grafika II, tvořili vyrovnaný a vzájemně se doplňující tým. Nikdy nepatřila mezi módní umělce, ale o to víc je její cesta koncentrovaná, přirozeně rozvíjená a zvazbená s tím, co sama prožívala. Přitom byla prakticky vždy pokládána za respektovanou a oceňovanou oborovou autoritu, jejíž názor má svou váhu a pádnost, přičemž kvalita úsudku je v souladu s kvalitou vlastní tvorby. Ta je výjimečná v mnoha ohledech, počínaje technologickými experimenty nebo předznamenáním renesance českého akvarelu a akvarelové malby vůbec. Tou nejvýznamnější kvalitou je ovšem tichá, ale důrazná schopnost téměř minimalistickými prostředky sdělovat zásadní pravdy a danosti týkající se lidského života.

Výstava, která její osobité vizuální uvažování připomíná, má tentokrát zvláštní název i formát. Nechce být tradiční retrospektivou, memorabilií, ani projektem, který by představoval pouze upřímnou poctu, přestože znaky toho všeho přirozeně nese. Název sám může naopak až trochu provokovat záměrnou banalitou, typickou třeba pro nenápadité formální přehlídky minulého režimu. Ne nadarmo je ovšem slovo žáci zpochybněno uvozovkami. Má totiž, jako ostatně celé pojmenování, jen zdůraznit, že od Šárky se bez ohledu na reálné - ať už profesní nebo lidské - vztahy mohl něco přiučit každý. Projekt v členitém prostoru OGV zónově mísí prvky autorské a kolektivní výstavy do kombinovaného tvaru, přičemž některá místa jsou cele ukotvená v práci této umělkyně, jiná prolínavě těží z tvorby vybraných zpřízněných autorů, jimiž jsou Vladimír Kokolia (1956), František Novák (1977), Tomáš Predka (1986), Pavel Příkaský (1985), Ondřej Roubík (1988) a Štěpán Vrbický (1978).

Také soubor vystavených prací je poněkud atypický. I když zahrnuje všechna zásadní období i média, kterými se Šárka Trčková vyjadřovala, důraz klade více než jindy na krajní - ne tolik známé a akcentované - polohy, ať už jsou to expresivní velkoformátové dřevoryty párované s linorytem z 90. let, nebo naopak zatím nikdy nevystavené akvarely z poslední životní etapy. Jestliže je ona sama koncepčně představována na základě poněkud jiné optiky, práce dalších zúčastněných umělců jsou zase selektovány na základě odpovědnosti vůči Šárce a s vědomím, že stejně jako jejich autoři nějakým více či méně zřetelným způsobem s jejím viděním, vnímáním nebo zachycováním světa komunikují. Na druhou stranu nehrají roli ani rok vzniku, ani technika jakou byly vytvořeny. Také způsob vzájemné interakce je pokaždé jiný. Jednou to může být důraz na způsob malby či barevné spektrum, jindy koncentrace na figuru, příště zas téměř metafyzický prožitek běžného okamžiku. Krom toho všechny autory samozřejmě spojuje příslušnost ke stejnému ateliéru, umělecký potenciál a možná i jistý solitérní aspekt, který se k nim váže.

Je to snaha o poněkud jiný druh prezentace, jenž chce navzdory vědomí o stavu věcí, ignorovat životopisná fakta a pracovat s vybranými artefakty jako s vitálním a autentickým materiálem nabitým empatií, který je aktuální v jakékoli době a tím spíš v té naší. Rezonují v ní stejně tak obavy, existenciální tíseň a osamění, jako sounáležitost, podpora a pocit blízkosti. Výstava se ovšem také snaží být vztažená k dnešku a jeho kontextu, nejen z hlediska jistého dějinného okamžiku, ale i ve smyslu kompatibilního společenství lidí, které k sobě vážou prožitky, dialogy, vzpomínky. To, že jeden z nich momentálně není fyzicky přítomný, neznamená, že vůbec neexistuje, neovlivňuje ostatní, nevyslovuje se k současnosti. Proto jsou možná právě práce, které vznikly teprve ex post, z určitého pohledu cennější, než ty, jež se vztahují k přímé kontaktnosti.

V ideálním případě by mělo jít o projekt, který se vším všudy přináleží našemu tady a teď, takové otevírá otázky a takovou energií disponuje. Nejde po efektu, ale po hledání důvodu pracovat. Občas se přiblíží hraničnímu stavu, kdy se věci lámou a vykročí někam dál. Jedná se o setkání abstraktna, pojmových věcí i prožitku a naznačuje, že není nutné věci dopovídat. Nabízí problémy, ne návody. Připomíná, že i v baličáku může být nějaká symbolika, dobová bída, ze které dokáže vykvést umění. A především ukazuje, že všichni autoři malují stejný obraz, i když každý z nich to dělá úplně jinak.

Výstava potrvá do 19. února 2023 a přístupná bude od úterý do neděle od 10 do 18 hodin.

Studenti oboru kadeřnictví budou v úterý 22. listopadu v době od 10 do 14 hodin holit muže pro dobrou věc. Dobrovolný příspěvek za holičskou službu poputuje Nadačnímu fondu Muži proti rakovině. Muži tak přispějí hlavně sobě.

K charitativnímu projektu Movember se připojují i lékaři novoměstské urologie. Prodloužením ordinační doby chtějí upozornit na důležitost preventivního urologického vyšetření nádorů prostaty a varlat. „Vyšetření prostaty je vhodné u mužů starších 50 let, kteří nebyli během posledních dvou let vyšetřeni, a u mužů nad 45 let v případě, že byl jejich blízkému příbuznému diagnostikován karcinom prostaty. Vyšetření varlat není věkově limitováno,“ uvedl lékař urologického oddělení Jiří Janů.

Vyšetření budou prováděna ve dvou termínech, a to ve středu 16. listopadu a ve středu 30. listopadu. V obou dnech v době od 14 do 15 hodin. Zájemci o vyšetření se musí předem objednat na telefonním čísle 555 801 203. „Alespoň den před domluveným vyšetřením je třeba navštívit dopoledne naši urologickou ambulanci k provedení odběru krve a moče – kreatinin, PSA, moč sediment,“ připomenul Jiří Janů.

Mladší doba železná představovala pro naše území období rozkvětu a inovací, mezi které lze zařadit například využití hrnčířského kruhu, ražbu prvních mincí nebo místní výrobu skleněných šperků. Na střední Moravě založili jedno z nejvýznamnějších center 3. až 2. století před Kristem – aglomeraci v Němčicích, odkud pochází kromě tisíců archeologických nálezů včetně zlatých a stříbrných mincí také doklady fungování několika specializovaných řemeslných odvětví.