Ze zámku ve Velkém Meziříčí: sbírka plastik
Zavřít foto...
Zpět nahoru na obsah...Ze zámku ve Velkém Meziříčí: sbírka plastik
Nejen za zdmi depozitářů je ukryto množství nejrůznějších plastik, ať už se jedná o sošky svatých z domácností, lidové výrobky či busty panovníků. Z hlediska regionálního muzea jsou pak pro nás zajímavé především ty, které pocházejí z místních domácností, vyrobili je regionální umělci a známe třeba i něco z jejich historie. Protože sbírkový předmět se často stává pozoruhodným právě svým příběhem, který může být ještě zajímavější než věc samotná.
Předmětem, který přímo souvisí s naším městem, je například zhruba metrová dřevěná socha sv. Jana Nepomuckého. Byla umístěna v domě na náměstí a muzeu ji ve 30. letech minulého století daroval hoteliér Vavřinec Pavelka.
Dvě keramické osmdesáticentimetrové sochy rytířů muzeum koupilo v roce 1924 od rodiny Kallábových. Rytíře, kteří tak hned obohatili muzejní sbírku, si můžeme prohlédnout na dochované fotografii z roku 1925 z budovy reálky, jejíž prostory tehdy muzeum využívalo. Každý z rytířů drží štít, přičemž jeden z nich má štít český, druhý pak slezský. Dle dochovaného nápisu ze zadní strany se jedná o výrobek z českobudějovické továrny na kameninu L & C Hardtmuth, která byla původně založena ve Vídni a do Budějovic se přestěhovala okolo poloviny 19. století. Firma je nám dnes známá spíše díky výrobě tužek.
Za zmínku určitě stojí i renesanční okenní ozdoba z pálené hlíny se zubří hlavou a úponkovým ornamentem, která pochází z domu v Komenského ulici.
Mezi největší předměty pak můžeme zařadit dvě dvoumetrové dřevěné sochy světců. Podle zápisu ve starém inventáři by se mělo jednat o sochy z velkomeziříčského kostela sv. Mikuláše, které muzeum do svých sbírek získalo v roce 1920.
Právě sošky světců, Krista a Panny Marie tvoří značnou část fondu plastik. Rekatolizace v 18. století vyvolala potřebu náboženských sošek, které byly umísťovány do výklenků, a to jak venku, tak i uvnitř obydlí. Takových dřevěných sošek se ve sbírkách nachází celá řada.
Mezi plastikami se nalézají také ozdoby z kachlových kamen, které mohly mít nejrůznější podobu. V depozitáři jsou tak uloženy okrasné prvky ve tvaru psa, lva či ovečky. Díky strážníku Rychlému máme například soubor hliněných orlů, které muzeu daroval v září roku 1935.
Busta Adama Hubera z Riesenpachu
Sbírkové předměty získávají na důležitosti a zajímavosti také tím, že mají souvztažnost s regionem. V případě busty Adama Hubera z Riesenpachu je spojitost s Velkým Meziříčím rovnou dvojitá. Tento lékař a pedagog se v Meziříčí narodil, pocházel ze soukenického rodu Hubných. Stal se děkanem pražské filozofické fakulty a rektorem Karlovy univerzity, podílel se například na přípravě nového českého vydání Mattioliho Herbáře. Císař Rudolf II. si jej dokonce vybral za svého osobního lékaře.
Autorem busty je navíc další významný velkomeziříčský rodák, a to akademický sochař Jiří Marek, který svoje dílo do sbírek muzea věnoval v roce 1950.
Zdroj:
https://
www.velkomeziricsko.… Lucie PAVELCOVÁ
Předadventní jarmark v Okříškách v teple kulturního domu
Zavřít foto...
Zpět nahoru na obsah...Předadventní jarmark v Okříškách v teple kulturního domu
Předadventní jarmark se bude konat v sobotu 19. listopadu od 13 hodin v kulturním domě v Okříškách na Třebíčsku. Připravený bude bohatý kulturní program a také dobré jídlo a pití, protože to k dobré zábavě patří.
Program jarmarku:
13 hodin - ZUŠ Havlíčkův Brod - akordeonový soubor Pohoda
13.30 hodin - ZUŠ Jihlava - soubor Jazzbandits
13.50 hodin - ZŠ Okříšky - vystoupení pěveckého kroužku
14.00 hodin - ZUŠ Havlíčkův Brod - akordeonový soubor Pohoda
14.30 hodin - ZUŠ Jihlava - soubor Jazzbandits
14.50 hodin - ZŠ Okříšky - vystoupení kroužku Aerobik
15.30 hodin - Divadlo Koník - Přišel k nám bílý kůň (pohádka)
Dětské dílničky, výstava adventních dekorací
K občerstvení i zakoupení budou zabijačkové dobroty, polévka, grilovaná klobása, langoše a další speciality
Nebude chybět dobré pivo - Podklášterní pivovar Urban, víno, medovina, káva, zákusky
Prodejci s řemeslnými výrobky, bylinky, svíčky, keramika, skřítci, dřevěné i háčkované hračky, výrobky z ovčí vlny...
- red -
Korespondence stavitele přibyslavského zámku - o zdraví, kuchařích, koroptvích i vraždě
Zavřít foto...
Zpět nahoru na obsah...Korespondence stavitele přibyslavského zámku - o zdraví, kuchařích, koroptvích i vraždě
Zajímavé čtení poskytuje neperiodický vědecký sborník pro dějiny raného novověku Opera historica. Ve starším ročníku 1998 jsem objevil studii Václava Bůžka a Josefa Hrdličky Rodinný život posledních pánů z Hradce ve světle jejich korespondence.
Pro Přibyslav je v tomto textu zásadní informace, že sňatek šestadvacetiletého Zachariáše z Hradce (nar. 1526 nebo 1527) s osmnáctiletou Kateřinou z Valdštejna (nar. 1535) se uskutečnil v Polné 15. ledna 1553, počátkem příštího roku tomu bude 470 let.
O sedm let později, v roce 1560, Zachariáš v Přibyslavi pro svoji milovanou choť založil renesanční zámek. Zlé jazyky tvrdí, že tak udělal aby měl od své choti klid pro výstavbu Telče, která je dnes na seznamu památek UNESCO.
Autoři uvádějí, že manželkám hradeckých velmožů (rod pocházel z Jindřichova Hradce) v době sňatku nebylo nikdy více, než dvacet let. Většinou tedy šlo o panny. Jinak tomu bylo s pány zlaté pětilisté růže - „podle nepřímých svědectví v cestovních účtech a zvláště v osobních denících a památnících, nezískávali mladí šlechtici první sexuální zkušenosti až v manželství. Zvláště při kavalírských cestách do zahraničí se mladíci zbavovali předsudků o škodlivosti předmanželské sexuality, kterou hlásala prudérní křesťanská morálka, a navazovali styky se smyslnými kurtizánami.“
Z korespondence je například zajímavý dopis Zachariáše z Hradce jeho bratru Jáchymovi Hradce z 23. listopadu 1554. Zachariáš píše, že posílá své dva kuchaře, kopu (šedesát) koroptví a šest zajíců k svatbě Václava Voračického a dívky z fraucimoru Anna Hradecké z Rožmberka. Třetího kuchaře veze zítra do Jindřichova Hradce, kde se veselí bude konat.
O problémech s polensko-přibyslavským panstvím se dočítáme z dopisu Voršily z Hradce bratru Jáchymovi z Hradce. Voršila se 16. ledna 1555 zmiňuje, že Zachariášovi z Hradce panství Polná nebylo ještě postoupeno a soudí, že se tak bez Jáchymovy přímluvy ani nestane: „Vězte, že sú panu Zachariášovi našemu ještě panství polenské nepostoupili, vždycky přejít se tam sjedú, tehda mu vodloží a tak s ním, slyším, divně zacházejí, já po mým zdání nehádám, aby to bez Vás konec vzalo.“
Už 26. ledna 1555 Zachariáš bratru Jáchymovi oznamuje, že „sem z milosti boží i s Kačenkú svú zdráv a na ten čas oba neníčko na Polné sme… a ve čtvrtek tento minulý (24. ledna 1555) od pána sudího jest manželce mé statek polenský, toliko její se všemi svrchky postoupen, a tak z milostí boží beze všech křiků pěkně v ruce nám uveden jest a tak hned rozepře žádné mezi námi jest nebylo o nic.“
Že zdejší panství nebylo bez starostí, se dá soudit z jiného dopisu Zahariáše Jáchymovi: „Také Vám oznamuji, že jest mi onehdá Moškovic, úředník polenský, umřel, a tak již sám musím na Polné za úředníka býti.“
Co má dělat s vraždou na svém dvoře, se Zachariáš z Hradce ptá svého bratra Jáchyma 31. března 1556: „Můj nejmilejší pane bratře, oznamuji Vám o příhodě kteráž jest se u mně přitrefila, že služebník můj Čáslav zamordoval mi výrostka jednoho, kterému říkali Kryštof… beze vší příčiny, jakž se pobili, tak jej probodl ve vratech v zámku, nad čímž nemalú ale velikú těžkost sem nad tím nesl a nesu, a protož Vás prosím, že mi zdání oznámíte, co bych měl s tou věcí činiti… Vám toho vypsati neumím, že jest se to v domě mém stalo.“
Korespondence rodu pánů z růže, jak se dynastii říkalo, patří do tzv. epistolární kultury, psát dopisy se ve středověku a novověku považovalo za umění. Nelze nepostřehnout, že téměř všechny dopisy hradeckých aristokratů začínají sdělením, jak je to se zdravím pisatele a jeho nejbližších a přáním plného zdraví adresátovi.
Například Zachariáš z Hradce dopis svému bratrovi Jáchymovi z Hradce zahajuje takto: „Můj nejmilejší pane bratře, pán Bůh všemu domu Vašemu ráčí dáti všecko dobré. Voznamuji Vám, že děkujíc pánu Bohu, paní Káča (manželka Kateřina Hradecká z Valdštejna) na svém zdraví dobře se lípe má, nežli prve ne velmi mile se dobře měla, což pro pospíchání nemohl jsem postačiti Vám oznámiti o zdraví jejím, nežli modlívajíc, pro líkařství k Její Milosti paní mateři poslati, což mne na prospěch zastihlo.“
Foto: Ivo Havlík
horní obrázek: Zachariáš z Hradce ve zpodobnění, které vlastní státní hrad a zámek Jindřichův Hradec. Kastelán Miroslav Malík, který má rodinnou vazbu na naše město, uvádí, že autorem plátna je pravděpodobně malíř Jan See (1799 - 1875). Tento správce černínského panství tvořil kopie některých šlechtických podobizen.
dolní obrázek: Od poloviny 16. století Zachariáš z Hradce a jeho manželka Kateřina z Valdštejna, se kterou se 15. ledna 1553 oženil v Polné, drželi Polnou a Přibyslav a později také ves Sázavu. Na snímku sídlo Zachariáše z Hradce - hrad v Polné
Ivo HAVLÍK
Zpět nahoru na obsah...