Rozhlasový orchestr BROLN vznikl v roce 1952. Jeho základem je cimbál, smyčce a klarinety, ke kterým se přidávají další lidové nástroje. Toto hudební těleso má na svém kontě dlouhou řadu rozhlasových nahrávek, koncertů i tuzemských a zahraničních zájezdů.

Vstupenky na koncert, který se uskuteční v neděli 2. dubna od 17 hodin, je možné zakoupit v předprodeji v Horácké galerii, která je spolupořadatelem koncertu, nebo přímo v den hudební produkce tamtéž. Výtěžek z prodeje vstupenek použije novoměstské zdravotnické zařízení na nákup nezbytných potřeb pro nemocnici.

Vstupné je 99 korun a kompletní výtěžek poputuje na konto nemocnice v Novém Městě na Moravě.

„Náš samec Taran odcestuje 12. dubna do vyhledávané francouzské zubří rezervace Réserve des bisons d'Europe u města Sainte-Eulalie, kde rozšíří místní stádo a obohatí jeho genetický fond. Jsme velmi rádi, že Taran najde nový domov právě ve Francii, kde byl přesně před sto lety v roce 1923 přijat plán na záchranu zubra, který byl v té době ve volné přírodě už zcela vyhuben. A jehož součástí je nyní i naše zoologická zahrada,“ říká ředitel ZOO Tábor Evžen Korec a dodává, že se táborská zoo návratu zubra věnuje už osmým rokem.

„Program reintrodukce, tedy zpětného návratu, zubra evropského do české přírody je klíčovým
programem zoologické zahrady Tábor, jejímž hlavním posláním je ochrana ohrožených druhů
zvířat. Pravidelně u nás v rámci tohoto záchovného programu odchováváme mláďata, která
postupně vypouštíme do přírodních rezervací, jak u nás v Česku, tak i v Evropě. K dnešnímu dni
jsme už odchovali celkem deset mláďat,“ zdůrazňuje ředitel Korec.

Zoologická zahrada v Táboře se reintrodukci zubra evropského, tedy jeho návratu do přírody,
věnuje od roku 2016, kdy nejprve v květnu přivezla čtyři samice takzvané nížinné linie zubra
evropského. Do nového výběhu v táborské zoo byly na začátku května roku 2016 vypuštěny dvě zubří samice, tehdy téměř dvouletá Usjana a čtyřletá Uselina, které byly přivezeny z německého soukromého chovu v Usedomu. Krátce poté byly do zoo transportovány další dvě mladé samice narozené v roce 2015 – Norisa a Norma – z norimberské zoo. Tyto samice na konci roku 2016 doplnil chovný samec Poczekaj, který 22. listopadu přicestoval z polských Niepolomic.

Zubr evropský, největší zvíře, které kdy žilo na našem území, pokud neuvažujeme vyhynulého
mamuta. Zubr je o něco menším příbuzným severoamerického bizona a býval po staletí
přirozeným vládcem lesů na území českých zemí, dokud ho v raném novověku člověk nevyhubil. Jen díky systematické mezinárodní spolupráci soukromých chovatelů a zoologických zahrad se podařilo největší suchozemské obratlovce Evropy zachránit. Na přítomnost zubrů na našem území dodnes upomínají i místní názvy některých českých obcí i erby šlechtických rodů.

Veškeré informace o tomto zvířecím druhu i jeho záchraně před vyhubením naleznou zájemci na speciálním webu www.zazubra.cz. Zakoupením unikátních suvenýrů pak mohou podpořit jednak celý program návratu zubra do přírody nebo i jednotlivé transporty do přírodních rezervací.

I když hodinám některá ze součástek chybí, i přesto nám poskytnou zajímavé informace. Stanou se třeba malou kronikou, protože není výjimkou, že na zadní straně se nacházejí tužkou provedené poznámky. V těch se můžeme dozvědět jména majitelů těchto předmětů či informace o tom, kdy byly hodiny naposledy čištěny.

K nejmenším zástupcům naší sbírky se samozřejmě řadí oblíbené kapesní hodinky. V souvislosti s nimi musíme zmínit i litinový stojan z přelomu 19. a 20. století, do kterého bylo možno hodinky uložit. Je zdobený motivem rytířského pláště a přilby s chocholy ve formě ptačích křídel. Do staré inventární knihy byl zapsaný v roce 1958 a měl by pocházet z místní Breitenbachovy slévárny.

Naopak k největším předmětům patří přes 2 metry vysoké skříňové hodiny, jejichž stroj pochází z významné londýnské dílny hodináře jménem Godfrie Poy.

Rovněž anglický původ mají i zdobené mosazné hodiny, které byly díky svému čtverhrannému tvaru někdy označované jako hodiny věžové. Hodiny tohoto typu byly vyráběné od počátku 17. století a uchovaly si svoji podobu až do začátku 18. století. Ciferník přesahující šířku hodinové skříňky kryje hodinový mechanismus, který je sestavený z takzvaného „kotvového" krokového ústrojí se závažím. Střed ciferníku zdobí tepaný ornament, hodiny jsou vyvedeny římskými číslicemi a střídány motivem lilií na dlouhých stoncích.

U některých hodin už dnes nezjistíme, jak se do muzea dostaly a jaký je jejich příběh. Část sbírkových předmětů se v muzeu ocitla v rámci darování pozůstalosti, jako tomu je například v případě hodin malířky Zdenky Vorlové Vlčkové. U dalších předmětů zase víme, že je muzeum v minulosti zakoupilo. To je třeba případ stolních kyvadlových hodin, které jsou zdobené antickým výjevem ženy sedící pod palmou a hrající na lyru. Na výzdobě se zřejmě podílel sochařský ateliér Ondřeje Schweigla, který působil ve 2. polovině 18. století v Brně. Muzeum předmět do sbírek koupilo v roce 1946 za 1 000 korun od rodiny Radiměřských z Velkého Meziříčí.

Hodiny z pozůstalosti faráře
Měšťanské stolní skříňkové hodiny nesou jméno pražského hodináře Sebastiana Londerspergera. Do muzea se dostaly v roce 1970 z pozůstalosti kněze Aloise Malce narozeného roku 1855 v Hrbově. Později se stal farářem v Dobrém Poli, kde byl po své smrti v roce 1920 také pochovaný. Zajímal se o kulturu moravských Chorvatů, připravil pro ně modlitební knihu v moravské chorvatštině a pravidelně publikoval v časopise Český lid. Neméně zajímavé je ale určitě i to, že byl strýcem matematika a fyzika Františka Závišky, kterého tady ve Velkém Meziříčí v roce 1912 dokonce oddal. (foto)