Stanislav Vodička (1910–1982)
Rodák z Rožďalovic u Jičína, umělecký knihvazač a básnický prozaik. Pocházel z velmi chudé rodiny. Vyučil se ve známé knihvazačské dílně Jana Rajmana v Rožďalovicích. Později se mu podařilo získat vlastní dílnu v Tasově, kde začal provozovat svoji živnost. Přesídlil tak na Vysočinu, bydlel v bývalé papírně u řeky Oslavy. Seznámil se zde s knězem a spisovatelem Jakubem Demlem. Po roce 1948 musel tasovskou dílnu zavřít. Nastoupil do národního podniku Kablo a přestěhoval se do Velkého Meziříčí. Vystupoval jako lidový vypravěč v horáckém folklórním souboru.

První jeho nesmělé verše se jmenovaly Bezpečí domova, následovala Planina ticha, Na vzdušné pěšince a další. Jeho nejznámějším dílem je kniha Tam, kde usínají motýlové.Dětství a profesní začátky uměleckého knihvazače a spisovatele, rodáka z Rožďalovic, jeho život v bývalé papírně u řeky Oslavy, práci v Tasově i Velkém Meziříčí, uměleckou tvorbu, zálibu v přírodě a další zajímavosti přináší nový filmový medailon, který režíroval a natočil Libor Smejkal. „Film o Stanislavu Vodičkovi vznikl na popud Vlastivědné a genealogické společnosti a s finanční podporou města. V podstatě jsem jím navázal na svůj předchozí dokument o spisovateli a knězi Jakubu Demlovi z Tasova, který měl premiéru před pěti lety. Vodička byl totiž jeho velkým obdivovatelem a přítelem, a též spousta vzpomínek a záběrů k filmu oba spisovatele propojovala," vysvětluje zrod medailonu Libor Smejkal a dodává: „Trilogii hodlám uzavřít snímkem o Josefu Pěnčíkovi, národopisci z Jinošova, znalci díla obou předchozích autorů."

K tvorbě filmu Zrod knihy si filmař přizval dceru Stanislava Vodičky Lidmilu Dohnalovou, knihovnici z Borů Blanku Křížovou a knihovnici z Rožďalovic Svatavu Krumphocovou, od nichž získal mnoho cenných informací. Další čerpal z archivních materiálů, článků, brožur, knih. „Stanislava Vodičku jsem znal z jeho knihy Tam, kde usínají motýlové. Osobně jsem se s ním potkal jen jednou, nedlouho před jeho smrtí. Natáčel jsem tehdy nějaké záběry pro nemocnici v Novém Městě na Moravě a když jsem tam tak chodil s kamerou po chodbách, řekli mi: Tady leží pan Vodička, známý spisovatel. Viděl jsem ho tedy jen na nemocničním lůžku," vzpomíná Smejkal.

Samotné natáčení filmu Zrození knihy trvalo rok a půl. „Bylo tou nejnáročnější částí práce. Odehrávalo se v Rožďalovicích, Tasově a Velkém Meziříčí. Zahrnovalo spoustu nachozených kilometrů, hodně po kopcích. Některé záběry jsem musel přetáčet, vzniklo tak několik verzí, které jsem postupně skládal dohromady v jeden celek," popisuje Smejkal.

Film má 51 minut a je obohacen o mnoho záběrů řeky Oslavy a nádherné přírody Velkomeziříčska, jejímž velkým znalcem a obdivovatelem Stanislav Vodička byl, dále obsahuje ukázky jeho knihvazačského umu a také citace z knihy Velkomeziříčské řeky od Bohumíra Macháta a Antonína Havláta a z eseje Stanislav Vodička od Radovana Zejdy. „Chybělo jen něco autentického, osobního, Vodičkův hlas. Bylo pro mě velkým zklamáním, že se mi jej nepodařilo nikde sehnat, ač jsem věděl, že několik relací Československého rozhlasu s ním proběhlo. V archivech se však nedochovaly. Film jsem tedy dokončil a odevzdal. Vzápětí se ozvala Lidmila Dohnalová, že přece jen doma záznam rozhovoru s tatínkem našla. Nahrávka přímo z rádia na kazetu sice byla nekvalitní, zvuk velmi špatný, ale podařilo se mi jej jakž takž obnovit a Vodičkův hlas do filmu na vhodná místa zařadit," uzavírá Libor Smejkal.

Zdroj: https://www.velkomeziricsko.…