Popeleční středa a Velký pátek jsou dnes v katolické církvi jedinými dny přísného postu v celém liturgickém roce. Popeleční středou začíná příprava na velikonoční svátky, která vrcholí na Velký pátek připomínkou Ježíšova utrpení a smrti.

Na Popeleční středu je věřícím křesťanům v chrámech udělován takzvaný popelec, tedy znamení kříže na čelo posvěceným popelem. Není bez zajímavosti, že tento popel vždy pochází výhradně z ratolestí vrby jívy - lidově nazývaných kočičkami - které byly posvěceny v předcházejícím roce na Květnou neděli. Popelec je znamením pokání, či lépe řečeno několikatýdenního procesu zcitlivění člověka před nadcházejícími Velikonocemi.

Tento proces se nazývá postní dobou, která je v liturgii celých pěti týdnů před Květnou nedělí vyjádřena viditelně zejména tichostí bohoslužeb, holými oltáři bez květinové výzdoby a kající fialovou barvou mešních rouch.

Již velmi brzy se slavnostní počátek pokání stanovil na začátek čtyřicetidenního půstu (tzv. Quadragesimy), a to původně na pondělí po první neděli postní, později však právě na Popeleční středu. Kajicníci se přitom v raných dobách církve v tento den oblékali do kajícího rucha a posypávali se popelem. Pak následoval obřad symbolického vyobcování z církve, který se zejména v Galii prováděl velmi dramaticky. Oblékání zvláštního kajícího roucha a sypání popelem na výraz smutku a kajícího myšlení je známo již ve Starém zákoně a v pohanské antice...

Přitom se klerikům a laikům mužského pohlaví sypal popel na hlavu a ženám se dělal popelem kříž na čele. Zvláštní modlitba pro žehnání popela se vyskytuje až v 11. století. Předpis o tom, že se k získání popela k udělení popelce pálí ratolesti z předcházejících Velikonoc, nacházíme poprvé až ve 12. století.

Foto: ilustrační

V loňském roce se ochotníků dvakrát za sebou podařilo vyprodat divadelní sál a Bárce předali bezmála čtvrt milionu korun. Po nedávném dvojím lednovém velmi úspěšném uvedení pohádky v Rantířovském sále se opět domluvili na benefici v DKO. „Vstupné z prvních letošních vystoupení jsme předali stacionáři pro handicapované, a pokud naše dovádění může ještě někomu pomoci, chceme to udělat. Loňský rok je nezapomenutelný, když se ta atmosféra podaří zopakovat, bude to jistě opět výjimečné,“ komentuje vystoupení starosta Rantířova a jeden z ochotnických herců Tomáš Novotný.

Vstupné na divadelní představení je dobrovolné, ale minimální částka je 200 Kč. Horní hranice je neomezená. Předprodej bude probíhat v předprodeji DKO v tradičních časech a mimo ně budou lístky k dostání i na recepci FU. Na obou místech bude zapečetěná pokladnička a peníze budou okamžitě vhozeny právě do nich. DKO Jihlava se stejně jako v loňském roce zřekla úhrady všech nákladů na akci a kompletní výtěžek pomůže proto Bárce. V případě vyprodání představení od 19 hodin, zvažují organizátoři možnost přidání druhého vystoupení.

„Naše sestřičky jezdí po celém okrese Jihlava a občas naši rychlou pomoc brzdí nedostatek aut. Zkoordinovat návštěvy celého zdravotního týmu s poměrně velkým okruhem podle akutnosti a potřeb pacientů je někdy hodně náročné. Zbytečně pak mohou klienti a jejich rodiny prožívat těžké chvíle. Osobní automobil nám moc pomůže,“ vysvětluje využití sbírky vedoucí Bárky Markéta Brestovská.

Domácí hospic Bárka je součástí Oblastní charity Jihlava a jejím posláním je prostřednictvím zdravotní, sociální, psychologické a duchovní podpory umožnit těžce a nevyléčitelně nemocným prožít poslední období svého života doma, v kruhu svých blízkých. Působí po celém okrese Jihlava a poskytuje své služby jak dospělým, tak dětským klientům.

Miloš Doležal bude vyprávět životní příběh číhošťského faráře Josefa Toufara, tajemství křížku a havlíčkobrodské souvislosti.

Miloš Doležal je autorem knih Jako bychom dnes zemřít měli a Krok do tmavé noci, které jsou Toufarově osudu podrobně věnovány.

Beseda je součástí doprovodného programu k aktuální výstavě A nebe bylo plné hvězd, která je věnovaná komunistické perzekuci řeholníků v 50. letech minulého století v rámci, s procesy, zavíráním kněží a klášterů, posíláním duchovních na nucené práce v rámci Akce K.

Leguáni fidžijští (Brachylophus fasciatus) žijí na souostroví Fidži a jsou to nejbližší příbuzní velkých amerických druhů leguánů. Zde obývají stromové a keřové patro tropických lesů. Jejich předkové dorazili na souostroví Fidži z amerického kontinentu na plovoucí vegetaci.

Latinský název Brachylophus je odvozený ze starořeckého slova brachys – „krátký“ a lophos – „hřeben“ - to odkazuje na krátký ostnatý hřebínek táhnoucí se po jeho hřbetě. Slovo fasciatus je latinského původu, a znamená „pruhovaný“.

Leguán fidžijský je býložravec. Živí se výhonky listů a plodů nebo i květy keřů a stromů. Zejména pak květy ibišku. Také nepohrdne ovocem a pochutná si rád na banánech nebo papájách. V zajetí se mladiství živí i hmyzem v dospělosti tento druh potravy zpravidla odmítají.

Tento leguán má velmi nápadný pohlavní dimorfismus - samci jsou větší se zelenými a tyrkysovými pruhy, naopak samice jsou menší a celé zelené. Zatím to tedy vypadá, že obě mláďata jsou samice. "S jistotou to ale budeme vědět až povyrostou a vybarví se", řekla mluvčí jihlavské zoo Simona Kubíčková.

Foto: Daniela Oberreiterová