Při nejjednodušším praní se používala čistá voda, ve které se prádlo máčelo a otloukalo o kameny. Později k této činnosti sloužily takzvané tlouky, díky kterým se nečistoty uvolnily a snáze se odplavily. V depozitáři nalezneme tlouk, který má podobu zhruba 40centimetrové štíhlé rukojeti, na jejímž konci je zvonovitá část sloužící k samotnému tlučení.

Další vylepšení pracího procesu představovala valcha, které se říkalo také prací deska. Na počátku se vyráběly valchy dřevěné, později přibyly plechové či porcelánové. Ačkoli valcha dobu praní zkrátila, fyzická práce zůstala.
Později mohla být k praní využívána také jemná terpentýnová mýdla. Dvě kostky byly nalezeny na půdě při opravě jednoho z domu na velkomeziříčském Náměstí. Jedna z nich pochází z rakovnické Ottovy továrny, o čemž svědčí vyražená značka raka.

Velkým pokrokem ovšem bylo používání pracích zvonů, díky kterým si ženy nemusely máchat ruce v horké vodě. Prací zvon se skládal ze dvou kovových zvonových částí, které se proti sobě pohybovaly pomocí pružiny. Prádlo se namočilo do nádoby s vodou a zvonem se pohybovalo tak dlouho, dokud prádlo nepustilo špínu.

Po vyprání pak bylo třeba prádlo vyžehlit. V depozitáři a v expozicích nalezneme zhruba dvacet žehliček, dvě z nich daroval muzeu v září roku 1935 vlastivědný spisovatel a autor velkomeziříčských „Kukátek" Rudolf Dočkal. Žehličky můžeme rozdělit na tři typy, které se od sebe lišily podle způsobu nahřívání.

Nejstarším typem jsou žehličky želízkové, které jsou uvnitř duté. V zadní stěně se nacházejí dvířka, po jejichž otevření se dovnitř vkládalo horké želízko kopírující tvar dutiny uvnitř. Ke každé žehličce patřilo jedno až dvě želízka, která se nahřívala na horké plotně kuchyňského sporáku. Do žehliček uhlových se zase sypalo doutnající dřevěné uhlí. Když začala žehlička chladnout, hospodyňka s ní mávala a vháněla do ní vzduch, aby se dřevěné uhlí udrželo žhavé.

Ve sbírkách se nacházejí také žehličky bez vnitřní dutiny, které se nahřívaly celé. Postavily se na horkou plotnu a rukojeť se jednoduchým pohybem oddělila. Po nahřátí se opět nasunula zpět.

Model mandlu
V depozitáři je uložen model ručního mandlu na prádlo, který má ovšem velmi netypické provedení. Mandl většinou míval podobu dvou válců poháněných klikou, mezi kterými se protahovalo prádlo. V případě tohoto modelu se jedná o stolový stojan se dvěma deskami, na nichž jsou poskládány kameny, aby byla mandlovací plocha dostatečně zatížena. Prádlo určené k mandlování se nejdříve natáčeno na dřevěné válečky, které se následně vkládaly pod mandlovací plochu, díky čemuž se prádlo vyhlazovalo.

František Vondruška se v Kúskách narodil 7. srpna 1884 v domě číslo popisné 13, a to jako nemanželský syn Josefy Vondruškové, která byla dcerou tesaře v Kúskách, Josefa Vondrušky, a jeho ženy Anny rozené Čechové. Jeho matka Josefa se provdala 6. února 1886 za půlláníka ze Lhotek číslo popisné 21, Františka Fronce (narozen 8. srpna 1840 v Horních Borech). Ten ovšem 20. července 1904 zemřel na rakovinu žaludku, a tak se 9. srpna 1909 provdala znovu, a to za Josefa Dvořáka (narozen 25. března 1852 ve Lhotkách), domkáře ve Lhotkách číslo popisné 15. František tak měl čtyři nevlastní sestry a dva nevlastní bratry. Z nich Antonín taktéž vstoupil do legií.

František se vyučil krejčím a odešel do Brna. Bydlel v Zábrdovicích na Husově ulici. Tam se také 15. února 1914 oženil se služkou Eleonorou Stehlíkovou, dcerou domkáře z Přibyslavic Josefa Stehlíka a jeho ženy Barbory rozené Ustohalové.

Do války šel se 14. zeměbraneckým pěším plukem a do ruského zajetí padl už 9. září 1914 u Tomaszówa. Do legií se přihlásil v Bohoslovsku 29. ledna 1917 a přijat byl 13. srpna 1917. Sloužil u 6. střeleckého pluku „Hanácký". S ním prošel boji u Bachmače, Marianovky, Omsku, Tatarsu, Tjumeňu, Kunguru, Jekatěrinburgu, Irkutska a u Bajkalu. Od jara 1919 se pluk podílel na obraně magistrály v úseku Ščaglovska­‑Omsk. Domů se vracel na lodi President Grant, která z Vladivostoku vyplula 27. dubna 1920 a v Terstu přistála 12. června 1920. Demobilizován byl 20. června 1920.

Po válce se vrátil do Brna, kde se natrvalo usadil. Pracoval a žil na Bratislavské ulici číslo popisné 15.
Antonín Fronc se narodil 17. června 1892 ve Lhotkách v domě číslo popisné 21 jako syn půlláníka Františka Fronce, jenž byl synem čtvrtláníka v Horních Borech Františka Fronce a jeho ženy Barbory rozené Matisové. Matkou Antonína byla, stejně jako Františka Vondrušky, Josefa, dcera tesaře v Kúskách Josefa Vondrušky a jeho ženy Anny rozené Čechové.

Do války šel s 10. plukem pevnostního dělostřelectva, který bránil pevnost Přemyšl. Tam také 22. dubna 1915 padl do ruského zajetí. Do legií se dostal 2. června 1918, ale do legie srbské konkrétně k 1. jihoslovanskému pluku. K československým legiím přešel až 1. listopadu 1918 a byl zařazen k 1. lehkému dělostřeleckému pluku.

Domů se s největší pravděpodobností vracel na lodi Mount Vernon, která z Vladivostoku vyplula 13. dubna 1920. V Terstu přistála až 6. srpna 1920, a to proto, že její cesta vedla přes San Francisco na západním pobřeží USA, Panamský průplav a přístav Norfolk na východním pobřeží USA.

Po válce se usadil v Třebíči na Křížkovského ulici v domě číslo popisné 30 a pracoval jako mědikovecký dělník. Dne 27. srpna 1922 se v Brně Zábrdovicích v kostele Nanebevzetí Panny Marie oženil s Ludmilou Hedejovou (narozena 10. listopadu 1898), dcerou domkáře ve Velkém Meziříčí Tomáše Hedeji a jeho ženy Mathildy rozené Suché.

Foto:
horní obrázek: loď SS President Grant
spodní obrázek: Antonín Fronc

Zdroj: https://www.velkomeziricsko.…