„Turako bělolící je velice zajímavý pták, od roku 1995 je uveden v příloze II seznamu CITES. Přirozeně se vyskytuje pouze na území několika afrických států jižně od Sahary. Ještě na konci dvacátého století byli řazeni mezi kukačky. Až nejnovější výzkumy pomocí analýzy DNA odhalily, že turakové jsou příbuzní kukaček, papoušků a hoacinů. Jejich nejbližšími příbuznými jsou právě takřka vyhynulí hoacinové. Za zmínku stojí také jejich neobvyklé zbarvení, které je velmi specifické, protože ho tvoří dvě unikátní barviva. Červený turacin, který dominuje na letkách, a zelený turakoverdin, přičemž obě barviva jsou organickými sloučeninami obsahujícími atomy mědi. Z purpurového (tedy červeného) peří jediného ptáka lze získat až osm mikrogramů mědi,“ přibližuje nové přírůstky ředitel ZOO Tábor Evžen Korec.

Specifické jsou u turaků také jejich stravovací návyky. „Jsou plodožravými ptáky, takže pro ně musíme zajistit speciální krmení, které může být velké maximálně jeden centimetr krychlový, protože jinak by ho nepozřel. V našich podmínkách mohou jíst například borůvky, jahody, maliny či jablka. Nejvíce rádi mají papayu. Větší ovoce musí být nakrájeno na maximálně jednocentimetrové kousky. Turaci jsou navíc velmi citliví na obsah železa v potravě, protože je ohrožuje nadměrné ukládání železa v tkáních. Pohlaví lze u nich zjistit pouze testem DNA,“ dodává další zajímavosti ředitel zoo Korec.

Turako bělolící pochází z Eritree, Etiopie, Súdánu a Jižního Súdánu, kde obývá vysokohorské oblasti jalovcových a tisových lesů. Bobulovými plody těchto jehličnanů se turakové nejčastěji živí, přijímají ale i jiné plody a v době hnízdění nepohrdnou ani hmyzem. Turako bělolící měří 42 až 43 centimetrů a váží 200 až 315 gramů. Jsou nápadně zeleně a červeně zbarvení díky pigmentům, které jsou mezi ptáky unikátní. Zelené zbarvení většiny ostatních druhů ptáků je způsobeno fyzikálními procesy a ne barvivem jako u turaků.

Turakové mají krátká zakulacená křídla, prodloužená ocasní pera a na hlavě chocholku. Hnízda si staví na stromech, snáší jedno až čtyři vejce, na kterých sedí zhruba tři týdny. Mláďata, která opouští hnízdo po 18 až 19 dnech a jsou schopna létat o dalších šest dnů později, mají husté černé prachové peří. Mohou se dožít až 30 let. Jsou velmi teritoriální a nesnášenliví vůči jiným ptákům.

Turaka bělolícího poprvé vědecky popsal v roce 1835 přírodovědec Wilhelm Peter Eduard Simon Rüppell z Frankfurtu, rodový název zavedl varšavský agronom a entomolog Krzysztof Jan Kluk už v roce 1779.

Foto: Zelené a červené zbarvení turaka bělolícího způsobují specifická barviva obsahující měď: Martin Ondruch

„Letos tak činíme vůbec poprvé,“ uvedla třídní učitelka Renata Tomšů a dodala, jak nápad vznikl: „V rámci školní výuky zakládají studenti takzvané fiktivní firmy. Náplní činnosti jedné z nich je výroba lízátek. Při plánování reklamní kampaně jsme oslovili nadaci Naděje pro Tebe se záměrem pomoci.“

Studenti už teď, bez ohledu na výsledek, ukázali velké sociální cítění a dobrá srdce. Pokud jim chcete v jejich aktivitě pomoci, můžete darovat lízátka i Vy. Donést je můžete na sběrná místa. Nachází se v budově gymnázia, obchodní akademie či Městské knihovny Pelhřimov – oddělení beletrie. Oraganizátoři počítají s tím, že sběrných míst bude přibývat.

Na značce, hodnotě či velikosti darovaných lízátek nezáleží. I když jistá omezení tu jsou. Nevhodná jsou lízátka želatinová a čokoládová. Další podmínkou je, že každé lízátko musí být v samostatném obalu. Pokud půjde o lízátka vitamínová, bude to jen dobře. „Uvidíme, kolik lízátek se nám povede nasbírat. Poputují především do Motola a Fakultní nemocnice v Plzni. Pokud jich bude více, tak i na další místa,“ dodala Renata Tomšů.

Důležitá informace na závěr: lízátka lze na sběrná místa donést až do 20. prosince

Po roce 1948 se pozice betlémů jako tradiční součásti oslav vánočních svátků zkomplikovala. Betlémy mizely z řady veřejných míst, ze stránek novin, edičních plánů a výstavních síní. Přesto, že by se na první pohled mohlo zdát, že byla tradice po dlouhou dobu utlumena, činnost na poli betlémářství ve sledovaném období neustala a opakovaně se vynořovala v plné síle.

Foto: ilustrační

Návštěvníci budou moci nakouknout do staročeské světnice, uvidí reprodukce obrazů Josefa Lady a soustružené dřevěné hračky z dílny Zdeňka Bukáčka, který je pokračovatelem více než stoleté tradice výroby krounských dřevěných hraček. Workshop se bude konat v sobotu 7. prosince od 14 hodin.

Svoji instalaci zde představí také Základní umělecké škola Třebíč, která se současně postará o kulturní program při slavnostním zahájení.

Výstava bude v Galerii Malovaný dům potrvá do 5. ledna 2025. Galerie je otevřená denně mimo pondělí od 10 do 12 a od 13 do 17 hodin.

„Mývala odchytil do sklopce kamarád v dílně, kam mu chodil už od dubna jako mládě. Místní ho chtěli zastřelit. Bylo mi ho ale líto, tak jsem ho vzala domů. Měli jsme ho v kleci a postupně se seznamoval s dalšími zvířecími kamarády, tedy pejsky a kočkami. Chtěla jsem ho ale dát někam, kde mu bude dobře. Na facebooku táborské zoo jsem četla, že se už jednoho odchyceného mývala ujala, tak jsem se na ní obrátila a domluvila se, že poskytne nový domov i našemu mývalovi,“ vysvětluje mývalí zachránkyně Tereza Kettnerová.

„Jsem moc rád, že mezi námi stále žije spousta lidí, kterým není život živého tvora lhostejný. Jen díky citlivému přístupu paní Kettnerové a její rodiny dostal mýval šanci prožít dlouhý a kvalitní život. Moc jí za to děkujeme,“ říká ředitel ZOO Tábor Evžen Korec, podle nějž je ochrana ohrožených zvířat hlavním posláním táborské zoo.

Samec mývala, který je aktuálně v karanténě, je čtvrtým jedincem mývala severního, kterého táborská zoo aktuálně chová. V blízké budoucnosti se s mývalem lidé bohužel nikde jinde nesetkají. „Roztomilý a mezi návštěvníky oblíbený mýval severní patří mezi 88 druhů zvířat a rostlin, které se jako invazivní nesmí v EU chovat či pěstovat. Zákaz se netýká jen soukromých chovatelů, ale také zoologických zahrad, ve kterých mohou chovaná zvířata pouze dožít. Naše zoologická zahrada však získala od ministerstva životního prostředí výjimku, díky které do ní jakožto jediné zoo v Česku půjde mývaly umísťovat i v budoucnosti. Jsme rádi, že naši návštěvníci o tato roztomilá zvířata nepřijdou. Jinde než v Táboře je ale už brzy neuvidí,“ říká ředitel zoo Korec. Kromě mývala má táborská zoo výjimku také pro chov nosála červeného, kterého může jako jediná zoo v Česku a pravděpodobně i v Evropě také rozmnožovat.

Nařízení EU o invazivních druzích považuje Korec za nedomyšlené a dlouhodobě ho kritizuje. „Směrnice EU o invazivních druzích je nesmyslná a nedomyšlená, na což jsem upozorňoval ještě před tím, než vstoupila v platnost. Zásadním problémem je to, že invazivní druhy určuje plošně, aniž by brala v potaz lokální specifika. Typickým příkladem je ibis posvátný, jehož chov je zakázán i v severoevropských zemích, kde by přitom ve volné přírodě nepřežil. Stejně tak ani nosál červený nedokáže přežít mrazivé teploty, tudíž pro naši přírodu v Česku problém nepředstavuje. Společně s dalšími odborníky jsme volali po tom, aby si seznam invazivních druhů mohl sestavit každý stát sám podle vlastních podmínek, bohužel se to nestalo. Jednotlivé země seznam mohou rozšiřovat, ale už ne z něj nějaký druh vyškrtnout. Neprošla ani plošná výjimka pro zoologické zahrady. Návštěvníci zoo tak přijdou o možnost vidět na vlastní oči mnoho oblíbených druhů zvířat,“ dodává ředitel zoo Korec.

Mýval severní chovaný v ZOO Tábor jako všežravec nepohrdne nejrůznějším ovocem, rád si pochutná i na hmyzu, larvách, žížalách či vajíčkách. Ve volné přírodě loví také ryby, sladkovodní korýše, žáby a vodní želvy. Do vody se za potravou vydává velmi často.

Mýval žije samotářským životem, pouze během říje připadající převážně na zimní měsíce vyhledává jedince opačného pohlaví. Samci jsou polygamní, což znamená, že se páří postupně s několika samicemi. Naopak samice jsou monogamní a páří se vždy jen s jedním partnerem. Aktivní jsou nejvíce v noci.

Mýval pochází ze severní a střední Ameriky. V jižních oblastech USA jsou mývalové aktivní po celý rok, kdežto v severních oblastech svého výskytu upadají do zimního spánku. Přední tlapky má téměř tak šikovné jako u opic, jsou schopní otevřít i domovní dveře na kliku nebo ledničku. Pokud má v dosahu vodní zdroj, svou potravu si před konzumací otírá nebo omývá.

Zoo je od listopadu otevřená pouze o víkendech od 9:00 do 16:00.

„Hasiče, ať už profesionální nebo dobrovolné, Kraj Vysočina vždy podporoval. Rádi v tom budeme pokračovat i v příštích letech. Jsme jim vděční za jejich práci a neustálé nasazení,“ ocenil náměstek hejtmana Kraje Vysočina pro oblast regionálního rozvoje Jiří Pokorný. K jubileu, které v Třešti oslavili jako v pořadí sedmnáctá stanice v Kraji Vysočina, od krajského ředitelství obdrželi kromě praporu se stuhami také sochu sv. Floriána, patrona všech hasičů. Součástí slavnosti bylo také ocenění zasloužilých příslušníků sboru, kteří získali medaili za deset nebo dvacet let práce a za zásluhy. Budoucí generace hasičů a hasiček pak složila slib a věrnost profesi.

„Sbor dobrovolných hasičů vznikl před téměř 150 lety. Samotná zbrojnice se v průběhu let několikrát stěhovala, než našla své místo v ulici Dr. Richtra,“ připomněl část historie starosta města Třešť Vladislav Hynk. Uplynulých padesát let mapuje nově vydaný almanach. Původní hasičské vybavení včetně helem, šavlí nebo věder si mohou lidé prohlédnout do 2. února 2025 na výstavě Zkrocení červeného kohouta v domě J. A. Schumpetera, třešťské pobočce Muzea Vysočiny.

Ve volném čase patří mezi Jakubovy velké koníčky rybaření. A právě v době svého volna prokázal, že slova „pomáhat a chránit“ pro něho platí i v době mimo službu. Společně se svými dvěma kamarády poskytl neodkladnou první pomoc muži, který náhle zkolaboval a upadl do bezvědomí. Všechno se odehrálo právě při rybaření na Vranovské přehradě, kde spolu kamarádi trávili na rybách volné dny na konci října. V pátek 25. října ve večerních hodinách se na chatě, kde muži pobývali, náhle zhroutil ze židle na zem jeden ze skupiny kamarádů. Jakub na nic nečekal a přes aplikaci „záchranka“ přivolal na místo zdravotnickou záchrannou službu. Volat musel kvůli kolísajícímu signálu z terasy chaty. Mezitím už ven vyběhli další dva kamarádi s tím, že muž přestal dýchat. Předal proto telefon, kde byl ve spojení s operátorkou záchranky, jednomu z nich a sám začal s poskytováním první pomoci. Muže společně položili na záda, zaklonili mu hlavu a Jakub zkoušel reakci muže na bolestivé podněty, ale ten nereagoval. Proto policista zahájil nepřímou srdeční masáž. Po pár minutách masáže začal lapavě dýchat, ale operátorka dávala pokyn, aby v nepřímé masáži srdce pokračovali až do příjezdu zdravotnické záchranné služby. Jeden z přítomných mužů vyjel mezitím k hlavní silnici, aby mohl navést co nejrychleji posádku záchranky na místo k chatě. Jakub prováděl nepřímou masáž srdce dlouhé minuty až do doby, kdy si muže převzala posádka záchranářů.

Zasahující lékař ocenil postup zachránců a uvedl, že rychlá a dobře poskytnutá první pomoc byla pro záchranu života muže zcela zásadní. Pacienta převezli z místa do zdravotnického zařízení v Brně. Velmi dojemné a upřímné poděkování adresovala krajskému policejnímu řediteli manželka zachráněného muže. „Chtěla bych touto cestou vyjádřit velké poděkování za záchranu života mého manžela, otce dvou dětí. Když u něho náhle došlo k zástavě srdce a dechu, díky profesionální první pomoci a koordinaci celé situace nedošlo k tragédii. Manžel byl převezen na koronární jednotku, kde mi ošetřující lékař sdělil, že nebýt takové perfektní první pomoci, tak manžel zemřel. Se zachránci mého manžela jsme dlouholetí přátelé a o to více byla tato situace pro všechny zúčastněné stresující,“ uvedla žena v dopise s tím, pokud to bude možné, aby tento skutek byl náležitě oceněn a vyzdvihnut, protože nabyté zkušenosti byly perfektně využity v praxi.

„S policisty, kteří se dokážou v krizové situaci správně zachovat a neváhají pomoci v případě, kdy někdo jejich pomoc potřebuje, se vždy velmi rád osobně potkávám a vyslechnu jejich příběhy. Vždy se jedná o velmi silné příběhy, za které si kolegů velmi vážím,“ doplnil brigádní generál Mgr. Miloš Trojánek, krajský policejní ředitel s tím, že tito kolegové dělají čest nejen krajskému ředitelství, ale celé Policii České republiky.

Foto: Vranovská přehrada