Vytisknout článek...

Toto je text článku v denním vydání Regionalistu (http://regionalist.cz):

Mor...

Slovem mor se na počátku středověku původně označovaly všechny prudce probíhající a nakažlivé nemoci s vysokou úmrtností. Postupně se však v našich zemích ustálil tento název pro mor dýmějový.
Mor se projevuje vysokými horečkami a zduřením mízních uzlin, přičemž nemocný trpí zimnicí a bolestmi kloubů. Při plicní formě moru navíc pacient vykašlává krev a četné krevní výrony do sliznic způsobují jejich zčernání. Proto je mor někdy nazýván černou smrtí.
Na vrcholu morové epidemie černá smrt usmrcuje pacienty náhle, někdy i v několika málo hodinách. Smrt nastává nejčastěji toxickým poškozením srdečního svalu a selháním krevního oběhu. Na sklonku morové epidemie bývá průběh nemoci mírnější a mnoho pacientů již přežívá. Kdo zpravidla přežil tři dny a uzliny - neboli dýměje - mu zhnisaly, měl naději na uzdravení.
Přenos morové infekce je přičítán zejména blechám a krysám. Teprve po objevení původce - bakterie Yersinia pestis - mor z většiny zemí vymizel. I přesto se dodnes pravý mor na Zemi vyskytuje. Kdo se s ním chce setkat, musí navštívit původní oblast moru na úpatí Himaláje. Právě odtud se kdysi šířily do celé Evropy ty nejhorší morové rány.
Jednou z těchto ran byla černá smrt v roce 1649. Mor tehdy zachvacoval postupně střední Evropu a nevyhnul se ani Německému Brodu. Jen v samotném městě zemřelo během několika dnů více než 1400 lidí a Německý Brod zůstal zcela odříznut od okolí. Z obavy před nákazou totiž venkované přestali přivážet do Brodu jakékoli potraviny.
I když byl strach z moru velký, našli se na venkově odvážlivci, kteří byli ochotni brodským pomoci. Dováželi k městu nejnutnější potraviny a nechávali je prý ležet před městem. Podle legendy pak právě na těchto místech byly vystavěny kapličky, neboli Boží muka.
I přes tuto pověst byl však i Německý Brod jedním z příkladů brutálního chování k těm, kteří morovou nákazou onemocněli. Nemocní zde bývali ještě zaživa zatloukáni ve svých domech a kdokoli jevil morové příznaky, byl okamžitě nemilosrdně ponechán napospas osudu.
A tak bez jídla a pití zůstalo v roce 1649 nakonec i celé město, jehož brány byly z obavy před šířením epidemie hermeticky uzavřeny. Tento postup, který měl zastavit jednu z velkých posledních morových ran na našem území, dodnes v Havlíčkově Brodě připomíná nápis pod morovým sloupem, postaveným zde na paměť hrůzné černé smrti...

Leo ŠVANČARA

(originál článku je na adrese: http://regionalist.cz/denik/2007.php?idclanku=070427-1182877544)