Vytisknout článek...

Toto je text článku v denním vydání Regionalistu (http://regionalist.cz):

Největší povodeň v dějinách Jihlavy

Oteplování planety, blížící se soudný den či změna klimatu. Tak to jsou pouze jedny z mála oblíbených vysvětlení nejrůznějších klimatických katastrof. Toto řádění živlů se nám, lidem moderního věku, jeví občas svým rozsahem nebývalé. Zřejmě je tomu tak i proto, že lidský život je krátký a málokdo tak může pamatovat, že k podobným událostem docházelo v průběhu dějin vždy a čas od času dokonce i opakovaně.
Jihlavsko - jak se zdá - je v posledních staletích povodní ušetřeno a není ani divu. Vždyť Jihlava leží vysoko, přímo na samé střeše Evropy. Potůčky a říčky pramenící na území města jen pár metrů od sebe stékají nakonec do odlišných světových moří. Tak se například voda z rybníku Borovinky dostává skrze Jihlavu a Dunaj do moře Černého, zatímco voda z blízkého Pávovského rybníka putuje Sázavou, Vltavou a Labem až do dalekých moří severních.
Rozvodněné řeky tedy centrum Jihlavy ohrozit nemohou - a to ani teoreticky - kromě snad případu potopy světa. I přesto v historických análech najdeme minimálně jeden případ tragické povodně přímo v Jihlavě samotné. Nejhorší ze záplav v historii města si kdysi v téměř samotném centru Jihlavy vyžádala více jak tři desítky obětí.
Stalo se to v pátek o svátku svatého Michala, 5. října 1520. V ten den se o druhé hodině v noci protrhla z nedbalosti porybného hráz vodárenského rybníku Lukáš u Pístova. Voda z rybníku Lukáše, jenž se mimochodem nachází v soustavě jihlavských vodárenských rybníků až do dnešních dnů, se po protržení hráze valila k Jihlavě a jejímu náporu nemohly odolat hráze dalších 13 rybníků v údolí Koželužského potoka.
Masa vody se řítila přes dnešní Skalku a Fibichovu ulici okolo městských hradeb a v celém údolí Koželužského potoka a Heulosu pustošila vše, co jí stálo v cestě. V údolí u Brtnické brány v povodňové vlně a v rozbořených domech zahynulo během několika okamžiků 32 obyvatel Jihlavy. Podle kronik se jejich mrtvá těla postupně nacházela ještě několik dnů a některá voda odplavila až k mostu svatého Jana k Malé Stoupě.
Když ještě po čtyřech týdnech od této katastrofy byla objevena poslední oběť - tovaryš jménem Polizer - jehož mrtvola byla zapadlá pod zřícenou zdí jednoho z domů, ve městě vypukla nevole. Měšťané a řemeslníci se shromáždili v klášteře Matky Boží a zapsali zde spolek proti městské radě. Ta totiž podle mínění Jihlavanů celou pohromu svojí nedbalostí při údržbě vodárenských rybníků způsobila.
Vzbouření měšťané pak konali mnoho shromáždění proti radě, až nakonec zvolili městskou radu novou. V Jihlavě se v důsledku toho podle kronikářů prý vzmáhala anarchie, která pak město sužovala mnoho let. Do sporů způsobených největší povodní v dějinách Jihlavy musel nakonec zasáhnout až sám král Ludvík v roce 1524. Tehdy se až do vzdálené Budapešti museli ke králi uchýlit v ochranu před rozlícenými měšťany zástupci jihlavské městské rady.

Leo ŠVANČARA

(originál článku je na adrese: http://regionalist.cz/denik/2007.php?idclanku=071007-1191790411)