Vytisknout článek...

Toto je text článku v denním vydání Regionalistu (http://regionalist.cz):

Premiéra Nejstarší řemeslo aneb Hra o šesti zatměních v sobotu v Horáckém divadle

Poslední večírek pěti starých prostitutek... Nejstarší řemeslo – tak se jmenuje poslední premiéra této sezóny v Horáckém divadle v Jihlavě, kterou s pěticí hereček nastudovala režisérka Kateřina Dušková. Premiéra se bude konat v sobotu 22. června od 19 hodin na Malé scéně.
V New Yorku, v době vlády prezidenta Reagana, se ve starém baru schází pět vysloužilých prostitutek, které si ale své stáří nechtějí připustit, a které za ta léta přilnuly ke svým stálým klientům. Při svých pravidelných schůzkách probírají věci běžného života, jako je jídlo a trávení,  starosti o peníze a jejich případné investice, ale i  zdravotní stav svých klientů a vzájemnou podřízenost. Známá americká dramatička, držitelka Pulitzerovy ceny, popisuje s hořkým humorem  ale i porozuměním pro své hrdinky komické situace, do kterých se dostávají a kterým se divák sice směje, ale současně se mu chce nad nimi plakat. 
Překlad: Alexander Jerie
Hrají:
Taťána Schottnerová, Anna Bazgerová, Eva Kaplerová j.h., Lenka Schreiberová, Vladimíra Čapková
Režie: Kateřina Dušková
Dramaturgie: Kateřina Jonášová, j.h.
Výprava: Kristina Matre Křížová, j.h.
Choreografie: Vladimíra Čapková
Paula Vogel
Narodila se 16. listopadu roku 1951 ve Washingtonu
Současná výrazná americká dramatička
Držitelka Pulitzerovy ceny za hru How I Learned To Live (Jak jsem se naučila žít) z roku 1977
Do širšího povědomí se zapsala hrou The Baltimor Waltz (Baltimorský valčík), kterou věnovala svému tragicky zesnulému bratru Carlovi
Když jí bylo jedenáct let, rodiče se rozvedli a Paula vyrůstala u své matky
Studovala na několika vysokých školách a vzdělání dovršila na Cornellově univerzitě v New Yorku
Její tvorbu výrazně ovlivnila její i bratrova homosexuální orientace, věnuje se převážně tématům, která byla pro divadelní prkna po dlouhá léta tabu - incestu, AIDS, homosexualitě
Ve hře The Oldest Profession (Nejstarší řemeslo) z roku 1981 také prostituci
Tato témata si nevybírá samoúčelně, jak sama říká, píše jen o věcech, které se jí osobně dotýkají
V současnosti působí jako profesorka katedry scénáristiky a dramaturgie na Yale School of Drama
Na otázky Kateřiny Jonášové odpovídala režisérka jihlavské inscenace Nejstaršího řemesla Kateřina Dušková:
Proč jsi hru Nejstarší řemeslo do Jihlavy přinesla?
Ta hra mluví o stáří, o kterém dnes není zvykem, ani moc cool mluvit... Je to legrační, protože bychom se o to MĚLI zajímat. Stárnutí se týká nás všech, vyjma těch, co odejdou mladí...
Proč jsi do rolí starých – až přestárlých - prostitutek obsadila mladé herečky?
Věřím, že když Paula Vogel psala tuhle hru, nepředstavovala si, že se na jevišti sejde pět osmdesátiletých hereček. Vnímám to jako metaforu. Navíc nějak stále víc vidím ve starých ženách, s nimiž se často setkávám, jak ty moudré stařeny, kterými jsou teď, tak i dívky, milenky a matky, kterými byly.
Co přináší konfrontace zasloužilých matadorek s mladšími herečkami?
Čistou radost. Nemůžu to nazvat jinak. To setkání s těmi pěti je naprosto výjimečné. Jeden velký večírek. Užívám si jako už dlouho ne. Ten nadhled, sebeironie, humor, moudrost, bláznivost... Děkuju za tohle setkání.
Jaké to je pracovat jen se ženami?
Ráda zkouším jen se ženami, není to poprvé a rozhodně to brzo zopakuji.
Umíme stárnout – s noblesou, moudrostí, laskavostí?
Jak kdo. Myslím, že to není jednoduchý...

Naděžda MARKOVÁ

(originál článku je na adrese: http://regionalist.cz/denik/2007.php?idclanku=)