To, čeho bychom si ovšem měli všímat, je stále jasnější fakt, že vražda se stala spouštěcím mechanismem k propuknutí „bratislavské revoluce“. Výzvu slovenského prezidenta Kisky k „zásadní rekonstrukci vlády nebo předčasným volbám, ... ať byly motivy vraždy dvou mladých lidí jakékoliv“ lze stěží chápat jinak, než jako Kiskovu (a koho dalšího?) cestu k revolučnímu přeformátování současného politického uspořádání na Slovensku.

Není však zřejmé (a o to asi nejde), jakou „novou“ kvalitu má Kiskou zamýšlená změna přinést. Nezdá se totiž, že by na Slovensku existovala silná, důvěryhodná – a nekriticky proevropská (což je po zkušenostech s Kiskou zřejmě jeho zásadní podmínka) – alternativa k tamním sociálním demokratům. Pokud tento předpoklad platí, pak cílem celé „akce“ musí být buďto zásadní oslabení slovenského premiéra Fica, nebo přímo jeho odstranění. Pokud by se totiž z něho podařilo učinit „viníka“ dnešní společenské situace na Slovensku, která má být „ohrožením demokracie“, byl by po zbytek výkonu mandátu odsouzen do pozice „probruselského“ vazala se všemi povinnými důsledky takové role.

Ať tak, či tak, výsledkem (a cílem?) dnešní revoluční atmosféry, kterou spustilo stanovisko Bratislavském hradu, je vyvolání politického chaosu, jehož cílem je rozbití současného slovenského politického uspořádání.

Hlavní otázkou tak zůstává, proč má k takovému oslabení Slovenska dojít? Nemá jít v důsledku o pokus destabilizovat celý středoevropský „visegrádský“ prostor, který jakž takž drží pohromadě a společně oponuje německo-francouzskému tlaku na přijímání statisíců migrantů, jimiž západní Evropa vlastní vinou přetéká? Nemá být proces chaotizace, skandalizace a obviňování zemí jako Polsko, Maďarsko, ČR a dnes i Slovensko z nedodržování jakýchsi „evropských hodnot“ výrazem záměrů „když to nejde s vámi, půjde to s někým jiným“? V tomto slova smyslu je třeba si vážně povšimnout varovných slov premiéra Fica, že Kiskův projev „nebyl psán na Slovensku“.

Dění na Slovensku se nás týká. Nejde pouze o Slovensko, jde o celý středoevropský region. Stále častější temné mediální vzkazy o tom, že tu existuje jakýsi „český přesah“, nás o tom přesvědčují. A v takovém případě pozor! Pokud by se „bratislavská revoluce“ přelila k nám, zastihne nás oslabené. Nemáme jasnou vládu a politické formace ve sněmovně nejeví přesvědčivou snahu o nalezení stabilního vládního uspořádání. Veřejné mínění je rozpolcené a složitě se sbírá z nedávné volby hlavy země.

Je třeba oslabit a rozmetat formát V4. Soustavné nenávistné útoky na maďarského premiéra Orbána, do Polska z Bruselu importovaný

„spor o nezávislost justice“ i dnešní Kiskův politický útok na Fica v Bratislavě ukazují, jak snadné je v této době rozvrátit společnost a infikovat ji cizorodými zájmy.

Dnes Slovensko, zítra Česká republika. Ta může být příštím objektem možné „chaotizace“ středoevropského prostoru. Zástupný ale vehementní spor o (ne)zvolení komunistického poslance do čela parlamentní komise už zdejší společností hýbe. Je proto tak nemožné představit si záměrnou organizaci (například „antikomunistických“) demonstrací na českých náměstích řízeně skandujících „raději demokracii z Bruselu“? Jak snadno se ve vší té nepřehlednosti zapomene na to, že o žádnou „obranu demokracie“ nepůjde, že cílem má být vnutit nám vůli unijních hegemonů a podřídit nás jejich zájmům.

Musíme být opatrní a obezřetní! Bratislavský příklad nám ukazuje, jak snadné je dnes namíchat ve středoevropském prostoru osudovou třaskavou směs s revolučním potenciálem a využít „okno příležitosti“ pro změnu preferencí rozhodující části společnosti. A to i té české.