Součástí výstavy bude ve čtvrtek 4. října doprovodný program SMRK KAPITALISMU. V 17 hodin jej zahájí projekce filmů Hany Novákové (Smrk kapitalismu, Elegie za les a další). Od 18 hodin následuje diskuse o aktuální problematice našich lesů a vnímání lesního společenství z vědeckého, aktivistického a uměleckého úhlu pohledu.
Účastníci: Hana Nováková (filmařka), Jan Skalík (Hnutí Duha), Jakub Hruška (předseda spolku Vědci pro Šumavu), Andrea Krůpová a Zuzana Šeptunová (Nadace Partnerství), kurátoři výstavy Jak lesy myslí Lenka Dolanová a Michal Kindernay.

O týden později, ve čtvrtek 11. října pak výstavu doprovodí akce JAK LESY ZNÍ. V 17 hodin ji zahájí autorské čtení a diskuse s autorkami.
Hosté: Jitka N. Srbová (Les, Dauphin, 2016), Viktorie Hanišová (Houbařka, Host, 2018). V 18 hodin pak následuje komentovaný poslech lesních audionahrávek Tomáše Šenkyříka a přednáška ekologa Davida Hořáka (PřF UK) o lese jako prostředí pro život ptáků.

Od 17 hodin se koná lesní tvůrčí dílna pro děti s galerijní edukátorkou Pavlínou Pitrovou.

Umělecká díla mohou napomoci pěstování „umění pozornosti“, nezbytného pro změnu přístupu k ostatním živým organismům. Umění, často ve spojení s vědou, může zvyšovat naši citlivost vůči mimo-lidským objektům a narušuje představy o tom, co ve vztahu k rostlinné říši pokládáme za normální a žádoucí. Učit nás myslet o lesích či spolu s lesy. Výběr děl na výstavě zdůrazňuje rozmanitost možných přístupů, ale zároveň tvoří jeden celek, zprávu o současném audiovizuálním myšlení o lesích (součástí výstavy je audiovizuální reportáž, grafika, zvuková a video instalace, land art, malba, kresba, ilustrace, poezie). Lesy hrají v evropské kultuře a imaginaci komplexní roli. Prozkoumáme představy o lese jako útočišti či naopak místě neznámého a cizího, lese jako nezměrném, ale i jasně ohraničeném a vymezeném prostoru, kde se střetávají nejrůznější a často protichůdné zájmy. Výstava se koná v regionu s bohatou tradicí („lesní“) krajinomalby a umělci dosud vyhledávají prostředí zdejší „divočiny“. Představíme některé současné místní umělce a zároveň tvůrce z Finska, Litvy, Rumunska, Polska, Velké Británie.

Mytologický a romantický aspekt lesa prozkoumávají autoři v části výstavy Podhoubí. Marie Ladrová používá pigmenty z bylin a dřevin a jimi vytváří krajiny, houby i fantaskní lesní bytosti. Metoda vznikání často velkoformátových akvarelů využívá náhody při rozmývání či stékání barev. Finská ilustrátorka Sanna Hukkanen vydala v letošním roce ve spolupráci s antropoložkou Inkeri Aula knihu Metsänpeitto, zkoumající stejnojmenný fenomén z finského folklóru – příběhy o lidech, kteří se z nevysvětlitelného důvodu ztratili v lese, byli „pokryti lesem“. Na výstavě budou kromě knihy k vidění originální komixy, doplněné kresbami na březové kůře. Ondřej Maleček je považován za následovníka romantických malířů. V malbách přírodních zákoutí a lesních hlubin se nevyhýbá dekorativním a rustikálním detailům (orámování z větviček, listů či hub). Také on využívá stékání barev, nechává barvy zamrzávat, zajímá ho vlhkost a plíseň. V jeho dílech prodtknutých různými kulturními odkazy nechybí baladická pochmurnost ani humor.

Stromy a (ne)lidská společnost. Videosocha Strom (2011) Jakuba Nepraše podobně jako ostatní sochy autora předává prostřednictvím kolážové projekce na objekt podobu světa coby propojeného organismu. Jakuba Nepraše zajímá vztah přírodního a technologického a jejich vzájemné ovlivňování. Od svých jedenácti let staví rozsáhlý stromový dům, reálný lesní příbytek, fungující jako občasné dějiště kultury. Strom je pro něj projekční plochou lidského vědomí. Sochař Petr Stibral je autorem levitujících soch z větví a chroští, jejichž videozáznamy zprostředkovávají meditační zážitek lesa jakožto tajemného místa, posun lidského zásahu dostává vnímání do jiné roviny. Antti Laitinen porovnává zdánlivě racionální lidskou mysl posedlou tříděním a katalogizací s fungováním stromů. Stromy či celé výseky lesů dekonstruuje a poté skládá podle vlastních pravidel. Přesně utříděná krása, z níž mrazí: jako z Marionette (2017), stromové loutky, v níž pohyb lanek imituje pohyb větví ve větru.

Les jako politicum. Kniha Pavla Sterce, Jana Horčíka, Ondřeje Dadejíka a Jana Brože Druhá příroda je rozvedena v instalaci - druhá příroda je podle autorů příroda proměněná člověkem, ukazující, jak vědecké a fyzické nástroje proměňují naše vnímání. Konkrétně na příkladu lesů, vysazených jako monumenty jisté ideologie. Rumunské duo Anca Benera a Arnold Estefán se pokouší zviditeňovat politické a sociální síly stojící na pozadí dění. Video No Shelter From the Storm (2015) se zabývá tématem odlesňování východoevropské krajiny. Umělci procházejí poničeným lesním porostem a pískají proslulou protiválečnou píseň z šedesátých let „Where have all the flowers gone“. Vyvolávají tak četné asociace - les jako místo úkrytu, les jako ohrožený a zpolitizovaný. Ve zvukové galerii IGLOO bude instalace dvojice autorů, která je tentokrát zároveň součástí výstavy v hlavním výstavním prostoru. Zvukoví umělci Martyna Poznanska a Peter Cusack vytvořili novou verzi své audiovizuální reportáže týkající se dění v Bělověžském pralese, kde až donedávna probíhalo nelegální kácení nejcennějšího evropského pralesního společenství.

Ve spojení s vědou. Původem litevský autor Rihards Vitols dlouhodobě spolupracuje s vědci, také na projektu Datel, kde se zabývá vztahem mezi suchem, vymíráním ptáků a šířením dřevokazného hmyzu. Umělé datly na solární pohon umísťuje na stromech v okolí Düsseldorfu. Jejich zvuky by měly odradit kůrovce a napomoci záchraně lesů. Pavla Dvorská se zabývá vědeckou knižní ilustrací, ve které se specializuje na rostliny a zároveň volnou tvorbou, v níž zpodobuje zejména stromy, s nimiž se setkává na svých cestách, například pěších poutích do Santiaga da Compostela. Instalace Filipa Kochana zapojuje reálný strom a snaží se o nastolení mezidruhové komunikace její zprostředkování pomocí zvuků.

Prožitek lesa. Jitka Chrištofová je autorka již léta usazená na Vysočině a les je téměř výlučným tématem jejích akvarelů, pastelů, kreseb a grafických listů (zejména akvatint). Zaznamenává konkrétní spatřený okamžik a používá často výraznou barevnost, ale tvoří i černobíle. Přiznává prožitek blízkosti se stromy a fascinaci jimi. Tématem finského fotografa Ilkky Halso je otázka, jakým způsobem lidé formují přírodu a snaží se ji ovládnout, ať již z estetických či ekonomických důvodů. Jeho fotografické tisky na pomezí reálného a manipulovaného tvoří až nepřirozeně a hypnoticky krásné výjevy pseudovědecké imaginace. Malíř Petr Gruber zprostředkovává vzpomínky na pobyt v lese. Vrací se opakovaně na tatáž místa (mj. také na Vysočině). Podobně jako pro Jitku Chrištofovou – s níž ho spojuje studium u Vladimíra Kokolii - je pro něj zásadní barevnost a světelné odrazy. Zároveň se v cyklu zobrazení lesních rekreačních objektů zabývá představami o les jakožto úkrytu a místě tajemného dění.

K výstavě vyjde tematické číslo kulturních novin O-kraj (č. 6) s rozhovory s umělci, reportážemi, teoretickými texty a speciální číslo RurArtMapy s příběhy stromů.