Samovi je přes třicet, bydlí v Los Angeles, nemá stálou práci a ani si jí neshání – důsledkem je to, že nemá na nájem a hrozí mu příkaz k vystěhování. Jednoho dne se seznámí s mladou přitažlivou sousedkou Sarah a stráví s ní příjemný večer. Slovo dalo slovo a vypadá to, že by těch pěkných společných večerů mohlo být víc. Následujícího dne však dívka zmizí – její byt je zcela prázdný a její spolubydlící jsou také pryč. Noc před tím došlo ve městě k explozi automobilu. Je možné, že v něm Sarah byla? Sam se rozhodne přijít tomu na kloub, a tak se z něj stává detektiv – amatér, který se vydá po stopách zmizelé pohledné sousedky. Nachází spoustu stop, ale většina z nich se nakonec ukazuje jako matoucí a mylná. Osou dějové linie je právě neustálé boření diváckých očekávání ohledně příběhu filmu, jehož hlavním motivem je pátrání hlavního hrdiny po pravdě a zároveň neutuchající rozdmýchávání těchto očekávání množstvím pozoruhodných stop a pojítek, jimiž jsou Sam i diváci zasypáváni jen proto, aby se nakonec skoro všechna stala nikam nevedoucími a zavádějícími slepými uličkami. Výsledkem je film s velmi zvláštní atmosférou plnou surrealistických prvků - Záhada Silver Lake zkrátka chce být schválně matoucí, podvratná, neuspokojivá, iritující a frustrující. Snímek lze označit jako dobře promyšlený experimentální umělecký film přesto je dokonale srozumitelný a překvapivě i divácký. Navíc je krásně nasnímaný, skvěle režírovaný, velmi dobře zahraný, má padnoucí písničkový soundtrack i hluboký přesah se spoustou myšlenek, které rezonují ještě dlouho po zhlédnutí.

Záhada Silver Lake je velmi výrazné dílo, nepodobné ničemu jinému, byť v někom evokuje tvorbu Davida Lynche či Alfreda Hitchcocka.