Vytisknout článek...

Toto je text článku v denním vydání Regionalistu (http://regionalist.cz):

Nejzcestovalejší Čech navštívil i 378 měst s více než jedním milionem obyvatel

Ing. Miroslav Šnejdar - nejzcestovalejší občan České republiky se ve svých 90 letech (naprosto svěží, přesto však s přibývajícími zdravotními potížemi) loučí se svou „kariérou“ cestovatele. Pelhřimovská Agentura Dobrý den ho při této příležitosti zapsala do České knihy rekordů.
Po předběžné návštěvě u p. Šnejdara komisařka Agentury Dobrý den ve svém zápisu napsala:

Byl to neuvěřitelný zážitek! Pán je skvělý, krásně a uceleně povídá. Když jsem si přečetla vstupní informace, vůbec jsem tomu nemohla uvěřit, ale všechno je pravda! Když jsme se zeptali na jakoukoli sebemenší zemi, vytáhl deník, fotky a začal povídat. Myslím, že nenajdete většího cestovatele, kam se na něj všichni 'medializovaní' hrabou.
Je hrdý (protože má být na co) a také se cítí nedoceněný (pochopitelně - zatímco ti 'opěvování' cestovatelé absolvovali cesty víceméně s komfortem a svolením strany, on cestoval bez sponzorů a často tajně.)

Pár citací ze sumáře Miroslava Šnejdara:
V roce 1995 jsem dokončil návštěvy všech 258 zemí světa a kolonií a také všech 378 milionových měst. Pokračoval jsem ve „sběru“ 616 stotisícových měst na západ od linie Murmansk - Oděsa a začal více s pěší turistikou.

Na mých 366 zahraničních cestách jsem urazil 2,324.000 km. Z toho letecky s 200 různými společnostmi 1,437.000 km, po kolejích 332.000, autobusy 360.000, autem 118.000, loděmi 51.000 a pěšky jen 26.000 km. Nejhezčí byly cesty po mořích. Při 23 větších námořních cestách jsem navštívil 60 moří a 63 větších zálivů; podle oblastí to byl Atlantik 24x, Pacifik 15x, Indický oceán 21x a Karibské moře 11x. Třináct cest bylo delších, než je obvod zeměkoule na rovníku. Středních cest od 10 do 40 tis. km bylo 23. Strávil jsem v zahraničí přes 12 let, většinou v tropech. Než jsme vstoupili do Evropské unie, měl jsem 15 cestovní pasů. Některé mi ukradli nebo skončily na naší pasovce. Teď to mají Češi snadné. Já jsem potřeboval kdysi vízum i na většinu malých ostrůvků. Např. pro 2 anglické ostrovy v Karibiku stálo vízum po delším čekání 2x 1700 Kč a to byl tehdy dobrý měsíční plat inženýra ve Vítkovicích. Pro mé cesty v zahraničí jsem neměl žádného sponzora. Všechny státy ze služebních cest (kromě Iráku a Kuvajtu) jsem později navštívil mnohokrát sám. Na to jsem si musel tvrdě našetřit. CESTOVÁNÍ JE PRIMA, ALE DÁ TO ZABRAT ! Našetřit si peníze, naučit se cizí jazyky, cesty po všech stránkách připravit, sehnat víza a pak už jen vyjet a vydržet…).

Pan Šnejdar se i přes svůj věk stará o svou nemocnou, ležící partnerku. Citace:
Loni mi bylo 90 let a zdraví mi už moc neslouží. Moje přítelkyně Jarmila dostala v 3/2014 mozkovou mrtvici a je nepohyblivá; denně u ní jsem v penzionu 3 hod. Po 1,5 roce se její stav trochu zlepšil a tak jsem udělal během dalšího roku 4 větší cesty, kde jsem spíš jezdil, než chodil. První krátkou na Liparské ostrovy u Sicílie, které byly posledním souostrovím Evropy, kde jsem dosud nebyl. Druhá cesta byla kolem Nízkého Kavkazu přes Nachičevanskou enklávu do Náhorního Karabachu, kde se stále ještě občas střílí. Z enklávy na celnici s Karabachem by mě dál nepustili. Musel jsem tedy oklikou kolem Araratu a podél dlouhé turecké hranice do Batumi (v Adžáriji) u Černého moře a přes Tbilisi a Jerevan bez víza do Stěpanakertu v Náh. Karabachu. Při návratu jsem byl ale na hranici zadržen, vyšetřován, ale pak pro- puštěn. Třetí cesta vedla do Indie, (s pěti návštěvami indického vyslanectví v Praze pro vízum do 7 východoindických států). Už jednou jsem byl z Assámu deportován. Tentokrát to vyšlo i když jsem zajel i do zakázané oblasti. Pak přišel na řadu Severní Altaj (ruská část), tj. Gornoaltajsk, Tuva a Chakasia. Navíc jsem si přidal Jakutsko, abych se podíval na poslední světovou řeku Lenu, kterou jsem ještě neviděl. Tím jsem dosáhl 577 bodů v brněnském žebříčku a mohu být jen těžko dostižen.
Zdravotní potíže neustávaly a tak jsem se rozhodl rozloučit se s cestováním tím, že navštívím všechna hlavní města evropských států. Od srpna 2016 jsem byl ve všech. Přidal jsem ještě Istanbul a Petrohrad, vynechal jsem jen malé Monako, San Marino, Vatikán, Andorru a Maltu, V mnohých městech jsem byl předtím vícekrát; vzal jsem si proto jejich mapky, vybral místa, která jsem chtěl naposledy vidět, pak tam zajel, koupil si jednodenní lístek na dopravu, objel, co se dalo, a zbytek „dochodil“ jako starý cesťák pěšky. Skončil jsem v září 2018. Přítelkyni Jarmilu jsem kromě těch třech trekingů nenechával samotnou. Např. ráno 2 hod. u ní, pak vlakem do Prahy a v 15hod. jsem byl ve Stockholmu. Do 22 hod. prohlídka známých míst, pak se prospal v nočním vlaku do Osla, prohlídka a speciálem po obědě do Katovic, odkud už taxíkem domů a u Jarmily od 16:30 do 18 h. Celkem jsem za necelé 3 roky udělal 90.582 km. SVSC. Ing. Miroslav Šnejdar, CSc.

Miroslav MAREK

(originál článku je na adrese: http://regionalist.cz/denik/2007.php?idclanku=)