Prase visajánské se prokazatelně vyskytuje už pouze na dvou ostrovech, Panay a Negros. Situaci ale ještě navíc komplikuje fakt, že na Negrosu zbývá pouze 6 % původního lesa, na Panay pak méně než 4 %. Ochrana druhu v přírodě je víceméně formální, prasata visajánská jsou pronásledována jako polní škůdci, fatálním problémem pak je jejich křížení se zdivočelými domácími prasaty. Jeden z poddruhů tohoto prasete byl již navíc nenávratně vyhuben.

„Zavedení a udržení chovu takového druhu by mělo být pro zoologické zahrady naprosto prioritní, protože je pravděpodobné, že za určitou dobu bude jedinou alternativou pro jeho přežití. Umístěním těchto zvířat do naší zoologické zahrady tak mimo jiné rozšiřuje chovatelskou základnu poskytující azyl takto vzácnému druhu zvířat a v globálním pohledu vlastně zvyšuje šanci na jejich přežití, jakkoli je to tahání záchranné brzdy“ vysvětluje ředitel Zoo Jihlava Jan Vašák

Expozice prasat visajánských bude ale také logicky navazovat na expozici babirus sulaweských (Babyrousa celebensis), které jsou dalším jedinečným zástupcem čeledi prasatovitých v jihovýchodní Asii. Tímto bude poměrně logicky rozšířen již existující komplex prezentující vzácné zástupce jihoasijské fauny.

Prase visajánské v rámci evropských zoologických zahrad podléhá řízení v záchranném programu, kde umístění jednotlivých zvířat doporučuje pověřený koordinátor. V rámci doporučení přicestují všechna tři zvířata, kanec a dvě prasnice, z Britských ostrovů. To je sice drobná komplikace, ale jedná o jedince s malým zastoupením v evropské řízené populaci, proto by mělo být posílení jejich chovu v zájmu genetické diverzity celého druhu.

Celkové náklady na pořízení expozice byly 575 651 Kč bez DPH, z toho 500 000 Kč je dotace od kraje Vysočina. Vážíme si toho, že tento záslužný, ač na první pohled nenápadný projekt kraj Vysočina podpořil.

Foto: Prase visajánské (Sus cebifrons negrinus) Simona Kubičková