Vytisknout článek...

Toto je text článku v denním vydání Regionalistu (http://regionalist.cz):

Roráty

Adventní liturgie mariánská, takzvané Roráty (název pochází z latinského úvodního zpěvu Rorate coeli desuper - Rosu dejte nebesa), jsou ryze českou tradicí už od 14. století. A můžeme směle říci, že žádná jiná evropská kultura nic podobného nevytvořila.
Iniciátorem Rorátů byl již císař Karel IV., který zavedl v adventě ranní mše ke cti Panny Marie. Jejich podoba i obliba se v českých krajích dále vyvíjela, až to pravé kouzlo adventních bohoslužeb nacházíme v 16. století. Zasloužili se o to čeští utrakvisté, jinak věrní čeští katolíci, nicméně dle basilejských kompaktát přijímající podobojí.

Ti sloužili v chrámech ranní 'suché mše', čili liturgii podobnou pravoslavné postní liturgii sv. Řehoře Dvojeslova (540-604). Jde zde tehdy ještě o zcela unikátní a ryze český typ adventní postní bohoslužby, kdy se neslouží úplná mše svatá s obětováním a proměňováním, ale v jejím závěru se podává věřícím sv. přijímání uchované z předchozí 'úplné mše'. Ovšem přijímání jen pod způsobou Těla Kristova - proměněná Krev se totiž pro tuto liturgii předem proměněných darů, na rozdíl od hostií, ve svatostánku neuchovávala. Od toho onen název 'suchá mše'...

A tyto suché mše naši předkové ozdobili postupně vzácnými adventními zpěvy. Jejich typickým znakem je takzvané tropování, tedy pravidelné střídání chorálního zpěvu zpěváků na kůru - s tématicky navazující rytmickou písní zpívanou dalšími odpovídajícími zpěváky .

O zpěv rorátů na suchých mších, které se konaly zásadně před rozbřeskem od první neděle adventní až do Štědrého dne, se starala takzvaná literátská bratrstva. A ta vymyslela k udržení hlasivek zpěváků v ranním kostelním chladu další českou rorátní specialitu: Horké pivo (v některých našich krajích i ohřáté víno). Někde se dokonce do horkého piva rozmíchávalo před ohřátím i syrové vejce, což mělo na hlasivky doslova zázračný vliv!
Toto bývalo oblíbenou adventní ranní pochoutkou před i po rorátních bohoslužbách.

Všem těmto krásným zvykům učinily ovšem konec josefínské reformy, kdy byla literátská bratrstva zakázána a přeživším zbytkům rorátních ranních mší, které ovšem již neprobíhaly v původní podobě, uštědřila poslední ránu katolická liturgická reforma po II. vatikánském koncilu v roce 1969.

A tak dnes jen výjimečně (v 'oficiálních' českých katolických chrámech asi vůbec) můžeme navštívit ony skutečné ranní Roráty. A už vůbec ne v té jejich pravé původní liturgické podobě 'suché mše' s tropovaným zpěvem, přijímáním Těla Kristova za ranního rozbřesku - a následně po bohoslužbě i s horkým pivem.

Jde o skutečný poklad, který naši předkové, čeští křesťané, dali adventnímu času. Poklad liturgický - i kulturní...

A tak díky Bohu za těch několik málo nadšenců, kteří rorátní zpěvy nastudují a v promrzlých chrámech je před svítáním či po setmění při bohoslužbách tu a tam zazpívají - i když už jen při běžné moderní pokoncilní mši svaté!

Leo ŠVANČARA

(originál článku je na adrese: http://regionalist.cz/denik/2007.php?idclanku=)