Potěšující je, že Program péče o vlka, který je prakticky v celé Evropě chráněn evropskou legislativou, nenahlíží na tuto šelmu jen očima České republiky. Její výskyt podrobně mapuje v rámci střední a východní Evropy – kromě nás to jsou hlavně Německo, Polsko a Slovensko. Konečně někdo akceptuje, že příroda funguje jako celek, který nerozsekají ani uměle vytvářené státní hranice!

To dokazuje právě vlk obecný, který býval po mnoho staletí nedílnou součástí přírody nejen českých a moravských zemí, kde fungoval jako přirozený predátor udržující stavy lesní zvěře v rovnováze. Ale byl to člověk, který nekontrolovanou proměnou krajiny a rozšiřováním zemědělské půdy vlka na území ČR na počátku 20. století vyhubil. Teprve před sedmi lety se nejprve v Beskydech začali objevovat první jedinci přicházející ze Slovenska, později je doplnily šelmy přesunující se do Čech z Německa a z Polska. Podmínky zde mají natolik dobré, že dnes už se u nás vlci rozmnožují, aktuální čísla hovoří o 18 smečkách fungujících na území ČR. Vlk se tedy opět vrátil do míst, kde byl po dlouhá staletí doma.

Jenže narazil na farmáře, kteří nedokáží před tímto „novým“ predátorem ochránit svá stáda. Aby stát minimalizoval případné konflikty související s dalším rozšiřováním vlčí populace v ČR, počítá Program péče o vlka obecného především s vytvořením jednoduše fungujícího systému podpory farmářů, aby mohli postupně zabezpečit zvířata jak na pastvě, tak i v ubikacích (obojí samozřejmě chráněné elektrickými ohradníky). A v neposlední řadě by si měli pořídit ke stádům také speciálně cvičené pastevecké psy, kteří umí vlky spolehlivě odehnat.

To všechno je mnohem lepší řešení než nesmyslně zabíjet chráněnou šelmu, která loví i hospodářská zvířata jenom díky tomu, že farmáři nemají dobře zabezpečená stáda. Nebude-li mít vlk k chovaným zvířatům přístup, zcela přirozeně se vrátí k lovu kopytníků, jichž má v ČR plné lesy a myslivci si s nimi nevědí rady.

Až potud by se zdálo, že všechno je díky Programu na nejlepší cestě. Ale! Jedno riziko možného odstřelu vlků na našem území přece jen existuje. Stát má totiž (ve spolupráci s Německem Polskem a Slovenskem) do dvou let stanovit tzv. příznivou velikost vlčí populace. Na jejím základě by ČR společně s okolními státy mohla jednat s Evropskou komisí o úpravě evropské legislativy – stanovení případných kvót pro lov vlka. Navíc ministerstvo má také vypracovat i jednotný postup příslušných orgánů při „nestandardním chování“ některých vlčích jedinců. Jde zejména o případy, kdy nemocné nebo jinak narušené šelmy ztrácejí přirozenou plachost a mohly by se proto stát rizikem pro člověka, kterého si jinak vůbec nevšímají. A Plán péče o vlka umožňuje v takovém případě šelmu „odstranit“.

Na tomto místě musím zdůraznit, že odstřel není nic jiného než barbarství! O to větší, když jde o chráněnou šelmu! Apeluji proto na odborníky, aby namísto odstřelu hledali řešení, které by umožnilo nechat vlky dožít na místě, kde nebudou hrozbou. Zabíjet je totiž to nejjednodušší, dokáže to i naprostý primitiv. Ale hledat a najít vhodnější řešení, je úkol hodný myslících bytostí, které si přisvojují označení člověk – pán tvorstva.

Foto: ceskadivocina.cz