Myslím ale, že se v těchto nepříznivých časech tak trochu zapomíná na další důležité profese. Jde například o tisíce bezejmenných lidí, kteří se starají o chovy zvířat, již se bez lidské péče neobejdou. Kromě velkochovů hospodářských zvířat jde především o ošetřovatele v zoologických zahradách, kteří každý den včetně víkendů a svátků odchází z relativního bezpečí domovů, aby se postarali o tvory, které člověk chová ve snaze zachránit vymírající druhy zvířat a zároveň přinášet poznání a nevšední zážitky milionům návštěvníků. Patří jim můj velký obdiv a také poděkování. I když vím, že právě oni žádné díky neočekávají, protože ošetřovateli se zpravidla stávají tzv. srdcaři, kteří pro zvířata udělají všechno a za všech okolností, bez ohledu na svoje vlastní nepohodlí. A já jim za jejich velmi cennou práci ze srdce DĚKUJI!

Na tomto místě bych ale rád zmínil ještě jednu profesi, která stojí tak trochu stranou zájmu médií, i když se bez ní lidstvo neobejde. Tisíce popelářů v těchto neradostných dnech riskují své životy, protože denně odvážejí odpad, ve kterém jsou možná kontaminované zbytky, a to včetně použitých roušek či respirátorů. Ke svému velkému překvapení zjišťuji, že na tuto profesi nejen média, ale také stát a obce jaksi zapomínají – možná si jen neuvědomují, že popeláři stojí po celý den na stupátkách v zadní části vozů s odpadem a vdechují vzduch proudící kolem možná kontaminovaného nákladu. Aniž by byli vybaveni nejúčinnějšími maskami s ventilátory! Třeba takovými, jaké rychle vyvinuli šikovní odborníci z ČVUT v Praze, protože ty zřejmě dokážou těsně držet na obličeji i při fyzicky náročné práci popelářů, která je spojena s neustálým pohybem.

Důrazně apeluji na přestavitele tohoto státu, aby se přičinili o to, že i popelářům se při jejich těžké práci dostane dostatečné ochrany před možnou nákazou virem SARS-CoV-19. Je to v zájmu nás všech, tedy i těch, kdo mají pravomoc rozhodovat.

Ilustrační foto