Vytisknout článek...

Toto je text článku v denním vydání Regionalistu (http://regionalist.cz):

Polensko-přibyslavský panovník Viktorin je pohřben v Kladsku

Kromě 600. výročí narození Jiřího z Poděbrad si letos připomínáme 520. výročí úmrtí jeho syna Viktorina. Druhý potomek “husitského” krále významnou část svého života spojil s východními Čechami, kde jeho rod, i on sám, mimo jiné vlastnil Polnou, Přibyslav, hrady Ronov nad Sázavou a Litice nad Orlicí a Náchodský hrad, který pro Poděbrady představoval strategicky důležité spojení s Kladskem a slezskými državami. Pokud jde o Přibyslav, je třeba zdůraznit, že Viktorin 6. prosince 1465 potvrdil stará práva a výsady občanů města.
Kde přišel na svět?

Na místě Viktorinova narození se historikové neshodnou.

Polský genealog Stefan Glogowski v podrobné studii Genealogie Poděbradů vydané v Gliwicích v roce 1997 dospěl k závěru, že Viktorin se narodil ve středu 29. května 1443 v Těšíně.

Polský historik Jerzy Ciurlok v práci Ich książęce wysokości (Jejich knížecí výsost) vydané v roce 2015 v nakladatelství Silesia Progress, Opole, uvádí jiné datum narození - 11. července 1443 - ale také soudí, že Viktorinova kolébka stála v Těšíně.

V obsáhlé práci Poděbradové - Rod českomoravských pánů, kladských hrabat a slezských knížat (Ondřej Felcman a Radek Fukala s kolektivem) se dočteme, že “novopečený kníže Viktorin se narodil 29. května 1443 jako druhý syn Jiřího z Kunštátu a na Poděbradech a jeho manželky Kunhuty, dcery Smila ze Šternberka. Jméno dostal podle slavného děda z otcovy strany, Žižkova přítele a znamenitého husitského válečníka”. Místo narození autoři neuvádějí. Knihu v roce 2008 vydalo Nakladatelství Lidové noviny. Vebové stránky Lidových novin, ale také jiné, tvrdí, že Viktorin se narodil v Poděbradech.

Polský církevní portál www.wiara.pl se s českými prameny shoduje ve dni Viktorinova narození, ale také on porod a křest spojuje s Těšínem.

Od podobojí k víře katolické

Zlomovým okamžikem Viktorinova mnohdy dramatického života bylo jeho zatčení uherskými vojsky 29. července 1469.

Jako zajatec uherského krále Matyáše Korvína do rukou papežského legáta Vavřince Rovarella složil vyznání katolické víry, což se v Čechách tajilo.

Teprve 1. února 1472 vyhověl přání nového českého krále polsko-litevského původu Vladislava Jagellonského, aby konverzi veřejně přiznal. Vyzval své bratry, ať ho následují a učiní totéž, v čemž Viktorina podporovaly jejich manželky.

Třikrát ovdověl

Viktorin byl třikrát ženat. Právě prvním sňatkem v roce 1463 s Markétou (někdy mylně psanou Žofií), jedinou dcerou Hynka Ptáčka z Pirkštejna, vyženil Polnou, Přibyslav a hrad Ronov. Poprvé ovdověl v roce 1472.

Podruhé se oženil s kněžnou Žofií Těšínskou, dcerou Boleslava Těšínského z opolské linie Piastovců. Ta zemřela v roce 1479.

Třetí manželkou se stala Markéta Paleiologovna z Montferratu (historické území na severozápadě Itálie). Český dějepisec Augustin Sedláček této dceři byzantských císařů v Ottově slovníku naučném věnuje pouze šest slov: “Alena, jinak Markéta Paleiologovna, z císařské krve”.

Již citovaný Glogowski prozrazuje více: “Jediným mně známým zdrojem, dovolujícím mně přesněji určit datum uzavření sňatku Markéty, je dopis ze 4. února 1480, který v Ansbachu napsal Albrecht Achilles, brandeburský elektor, kněžně Uršule Ziembické, manželce Jindřicha Staršího, z něhož vyplývá, že dům Poděbradů horečně sháněl klenoty a garderobu na Viktorinovo svatební veselí”.

Ani Markéta Viktorina nepřežila, zemřela 25. července 1496 v Kladsku a byla tam pohřbena v knížecí kryptě klášterního kostela sv. Jiřího a Vojtěcha.

Byl otráven?

Vnuk jednoho ze tří nejbližších spolubojovníků Jana Žižky a syn krále Jiřího z Poděbrad v závěru života hledal místo, kde by v klidu dožil. Azyl našel v Těšíně u svého zetě Kazimíra II. Těšínského.

Na Těšínském zámku zemřel za blíže neznámých okolností v neděli 30. srpna 1500 ve věku 57 let. Polský zdroj Principatus Teschinensis za příčinu smrti považuje otravu. Jed prý podali Jagellonci, kteří se báli návratu Viktorina na českou politickou scénu.

Potomek panovníka evropského významu, český, římskoněmecký, minsterberský a opavský kníže a hrabě kladský, svého času majitel výnosného polensko-přibyslavského panství, skonal v naprosté chudobě.

Když Kladsko bylo součástí České koruny

Co se dělo s jeho tělesnými ostatky? Podle některých zdrojů byly nejdříve uloženy v kostele sv. Ducha v Opavě. O 58 let později (1558) byly přemístěny do farního kostela Nanebevzetí Panny Marie v Kladsku.

Podle jiných pramenů, především polských, byl zesnulý Viktorin bezprostředně uložen vedle své manželky v klášterním kostele sv. Jiří a Vojtěcha v Kladsku a v roce 1558 byly ostatky manželů přeneseny do knížecí hrobky ve farním kostele Nanebevzetí Panny Marie, kde jsou dodnes.

Kladsko bylo do roku 1742 součástí České koruny. Za vlády Marie Terezie se spolu s většinou Slezska ocitlo v Prusku a po porážce hitlerovského Německa v roce 1945 připadlo Polsku. Město Kladsko bylo dvakrát, v roce 1512 a 1518, dějištěm generálního sněmu zemí Koruny české.

Pohřben vedle prvního českého arcibiskupa

O pomoc v hledání Viktorinova hrobu jsem požádal komunitu jezuitů, která v Kladsku spravuje kostel Nanebevzetí Panny Marie, požádal jsem o fotografii náhrobku. Od mnichů jsem se žádné odpovědi nedočkal. Zato obratem mně odepsala Irena Klimaszewská z vědecké knihovny Muzea kladské země:

“Obávám se, že Vám nebudu schopna pomoci. Přestože je podle dostupných zdrojů Viktorin spolu s manželkou Markétou Paleolog skutečně pohřben v kryptě kostela Nanebevzetí Panny Marie v Kladsku, fotografii jeho náhrobku nevlastníme, neboť takový náhrobek neexistuje (alespoň nic o něm nevíme a nic o něm neuvádí nám dostupná literatura). Podle informací, někdy nepřesných a někdy protichůdných, obsažených v různých pracích, krypta, v níž jsou uloženi zesnulí příslušníci rodu Poděbradů, zvaná knížecí, se nachází v severní chrámové lodi v úrovni prvního sloupu, počítaje od presbyteria. Podle shodných informačních zdrojů byla tato krypta vyhloubena a vyzděna v roce 1558, když byly tělesné ostatky Poděbradů přeneseny sem z kostela sv. Jiřího a Vojtěcha. Zdroje však mlčí o přemístění erbovních desek. V literatuře je uváděna pouze jedna - tumba z bílého mramoru ohraničená balustrádou patřící Jindřichu Staršímu a jeho manželce Uršule. Náhrobek měl stát mezi hlavním oltářem a náhrobkem Arnošta z Pardubic ze 14. století. Zlikvidován byl v roce 1637 a na jeho místo byla umístěna nová pamětní tabule z mosaze; píše o tom Boguslaw Czechowicz v práci Nagrobki późnogotyckie na Śląsku, Wrocław 2003”.

Pro méně zorientované čtenáře je vhodné uvést, že Jindřich starší byl třetím synem Jiřího z Poděbrad a Viktorinovým mladším bratrem.

Arnošt z Pardubic, v jehož blízkosti jsou sourozenci s manželkami pohřbeni, byl posledním pražským biskupem a prvním arcibiskupem a metropolitou českým. Zemřel v roce 1364 v Roudnici nad Labem a v souladu se svým přáním byl pohřben ve farním Kostele Nanebevzetí Panny Marie v Kladsku. Ještě živý si pořídil náhrobní tumbu s tesanou figurou arcibiskupa s insigniemi a ležící figurou lva u nohou.

Otazník

O místě věčného spočinutí Viktorina 520 let po jeho smrti není pochyb. Otázkou zůstává, zda vedle své poslední manželky byl položen bezprostředně po smrti, tedy ještě v roce 1500, nebo zda jeho tělo nejdříve 58 let spočívalo v kostele sv. Ducha v Opavě a teprve v roce 1558 bylo převezeno do Kladska.

Pokud platí první verze, je třeba připomenout, že Viktorin zemřel v pozdním létě a jeho tělesné ostatky byly transportovány koňským potahem. Nejkratší cesta z Těšína do Kladska je dlouhá 220 kilometrů.

Součástí Těšínského zámku, v němž 30. srpna 1500 zemřel Viktorin, syn krále Jiřího z Poděbrad a majitel polensko-přibyslavského panství, je románská rotudna sv. Mikuláše a sv. Václava z druhé poloviny 11. století. První sakrální stavba na území Těšínského Slezska plnila funkci hradního kostela a zámecké kaple. V jejich zdech bylo nejdříve uloženo tělo zesnulého Viktorina. Otázkou je, zda odsud bylo přepraveno ihned do Kladska, nebo bylo nejdříve na 58 let uloženo v Opavě.

Foto: Ve farním kostele Nanebevzetí Panny Marie v Kladsku jsou uloženy ostatky dvou synů českého krále Jiřího z Poděbrad - Jindřicha staršího a Viktorina, který ve druhé polovině 15. století vlastnil polensko-přibyslavské panství. Charakter vnější architektury nejsilněji formovala pozdní gotika, v interiéru dnes dominuje baroko.

Foto: Tomasz Gmerek,
Muzeum kladské země

Ivo HAVLÍK

(originál článku je na adrese: http://regionalist.cz/denik/2007.php?idclanku=)