Napadení se projevuje barevnými změnami na jehličí - jehlice začnou mít nažloutlé a černé skvrnky až postupně celé změní barvu na rezavě hnědou. Takto zahnědlé jehlice následně masivně opadávají. Změny se projevují od kmene ke špičkám větví, jako první jsou likvidovány nejstarší jehlice. Ty jsou navíc pokryty medovicí, které mšice vylučují. Na první pohled je tedy napadení mšicí možné zaměnit za „obyčejné“ uschnutí dřeviny.

Přestože některé stromy mohou být postiženy velmi masivně, smrky pichlavé mají velmi dobré regenerační schopnosti a nemusí se jednat o nevratné poškození. Samotné poškození dřeviny způsobené mšicemi tedy není důvodem k pokácení. Odborná literatura v tomto směru radí provést jako první opatření proti dalšímu šíření mšic, a to postřikem proudovou vodou, čímž se napadené jehlice s mšicemi odstraní z dřeviny nebo přímo aplikovat chemický postřik na postiženou dřevinu. Možnost chemického ošetření připadá v úvahu hlavně u mladých, nižších stromů, zpravidla v období od března do dubna. Následně se doporučuje podpořit napadenou dřevinu dostatečnou závlahou, a to především v době srážkově deficitní (konec léta). V současné době je tak postřik na mšice neúčinný a může zlikvidovat jen predátory mšic.

Posoudit stav dřeviny a probíhající regeneraci po napadení je možné až s odstupem času. Lze předpokládat, že většina dřevin se s tímto poškozením vyrovná a i nadále bude na stanovišti prospívat.