V roce 1917 byly větší zvony odebrány pro válečné účely a nové byly pořízeny po deseti letech roku 1927 nákladem farnosti. Protože byly příliš „nové', byly na jaře 1942 zrekvírovány znovu. Na věži pak dlouhou dobu zůstal jen menší zvon František z roku 1791 a umíráček z roku 1706.

Teprve v letech 1969-1970 byly odlity nové zvony nejen pro Meziříčí, ale i pro další obce. Necelou stovku zvonů odlil zvonař Gabriel Knos v improvizované zvonařské dílně Rudolfa Manouška ve stodole rodiny Drápelovy v Martinicích. Meziříčské zvony byly vysvěceny v neděli 20. září 1970 Dr. Aloisem Michálkem z Klobouk, který zastupoval brněnského biskupa Dr. Karla Skoupého. Ten se na lití zvonů byl v průběhu prací podívat, ale v den svěcení se zúčastnit nemohl. Ten den bylo neobvyklé teplo a na náměstí se shromáždilo velké množství lidí, aby byli účastníky slavnostního aktu. Po vysvěcení byly zvony vytaženy na věž. Poprvé zvonily ještě ten den večer, ale nemohly zvonit všechny. Zvon Mikuláš neměl dost místa, proto se v následujících dnech musela upravit zvonová stolice.

Již padesát let na věži velkomeziříčského kostela sv. Mikuláše zvoní zvony sv. Mikuláš, sv. Cyril a Metoděj, Panna Maria, sv. Josef. Kromě těchto čtyř zvonů dosud zůstaly staré zvony z 18. století sv. František a umíráček.

Foto: zvon sv. Mikuláše, archiv muzea Velké Meziříčí