Dobu mezi 15. a 16. hodinou mohou využít někdejší žáci polničské školy k setkání s bývalými pedagogy a od čtyř do půl páté odpoledne se odehrají schůzky rodičů současných žáků s jejich třídními učiteli v kmenových třídách. Na 17. hodinu je pak připraveno požehnání zrekonstruované školní budově rukou žďárského duchovního Vladimíra Záleského.
Akce se uskuteční za dodržení veškerých platných epidemiologických nařízení.

Historická školní budova prošla v posledním roce rekonstrukcí a modernizací, která byla vyčíslena na bezmála čtyřiadvacet milionů korun s dotační podporou ve výši dvaceti milionů.

Obec Polnička byla až do roku 1814 školsky přičleněna ke klášteru v zámku ve Žďáře nad Sázavou. V roce 1812 dosahoval počet školních dětí z obvodu Polničky více jak devadesáti, a proto se přikročilo ke zřízení školy přímo v obci. Jelikož obec neměla vlastní školní budovu, vyučovalo se v soukromých domech.
S rozvojem železáren v roce 1817 bylo v Polničce a blízkém okolí školou povinných již 197 dětí. Po příchodu pomocného učitele pana Vábka se vyučovalo v sále polničské rychty číslo 12. V roce 1872 se stala až do roku 1891 školním domem budova číslo 44.

V roce 1822 Místní školní rada požádala Vysokou zemskou školní radu v Praze o rozšíření školy na trojtřídní a o posílení učitelského sboru. Obec se musela zavázat, že do tří let zahájí stavbu nové školy. Polnička byla však v této době chudou obcí a na stavbu nebyly peníze, ale situace byla vyřešena za pomoci hraběnky Gallasové. Paní hraběnka darovala pro školní budovu zámeček, kde dříve sídlilo vedení železáren a ještě na stavební práce přidala 1000 zlatých. A tak se 8. listopadu 1891 uskutečnila v Polničce velká slavnost svěcení nové školní budovy.