
• Vytisknout článek... •
Toto je text článku v denním vydání Regionalistu (http://regionalist.cz):
Prezidentem in memoriam vyznamenaný Josef Serinek v Přibyslavi zanechal krvavou partyzánskou stopu
Při redigování mého textu „Ve Hřištích zastřelený generál Luža obdržel nejvyšší český řád“ editor webu www.pribyslav.cz Michael Omes postřehl, že u příležitosti letošního státního svátku 28. října prezident republiky Miloš Zeman také vyznamenal Josefa Serinka; in memoriam tomuto československému příslušníkovi protinacistického odboje romské národnosti udělil medaili Za hrdinství.

Po dramatické štvanici, která byla na Serinka jako na uprchlého z koncentračního tábora v Letech u Písku od 15. února 1942 uspořádána, se mu podařilo nalézt útočiště v okolí Nového Města na Moravě. Zde se pod krycím příjmením Černý zapojil do partyzánského hnutí a stal se jeho významným účastníkem. Byl jedním z prvních organizátorů tohoto hnutí na západ od moravsko-slovenského pomezí. Vybudoval rozsáhlou síť spojek, získal řadu pomocníků, zorganizoval a vystavěl úkryty v lesích a u českých vlastenců na Českomoravské vrchovině.
Josef Serinek (chybně též Serynek) se narodil 25. února 1900 v Bolevci, dnes část statutárního města Plzeň. Po matce byl potomkem původních romských obyvatel českých zemí. Plynule hovořil česky, německy a jazykem sinti.
S celou rodinou jej protektorátní četníci 3. srpna 1942 zatkli a deportovali do koncentračního tábora Lety, odkud 15. září 1942 uprchl.
Serinek se ojedinělým způsobem zapsal do historie města Přibyslav. Historik Jiří Padevět v Kronice protektorátu (nakladatelství Academia, 2021) píše: „26. října 1944 přepadli partyzáni z oddílu Josefa Serinka, napojeného na Radu tří a označovaného i jako Čapajev, četnickou stanici v Přibyslavi. Celou akci vedl buďto Josef Serinek, Radomír Luža nebo Nikolaj Bachmutskij a byla odvetou za zastřelení divizního generála Vojtěcha Borise Luži četníky 2. října v Hřišti. Rozkaz k akci vydal podplukovník Josef Svatoň. Po té, co se deseti až dvanácti partyzánům podařilo obsadit četnickou stanici na náměstí, podrobili četníky výslechu. Následně je odváděli do sklepa, kde je zřejmě Josef Serinek a Nikolaj Bachmutskij zastřelili. Zabiti byli vrchní strážmistr Bohuslav Mečíř, strážmistr Stanislav Kunderka, strážmistr Ondřej Otevřel a strážmistr Karel Sojka. Strážmistr Jiří Hörner přežil, přestože byl zasažen osmi projektily. Po odchodu partyzánů se mu raněnému a se svázanýma rukama podařilo vylézt ze sklepa a přivolat pomoc.“
K datu 30. října 1944 již citovaná Kronika protektorátu uvádí: „V Přibyslavi se konal pohřeb četníků zavražděných během přepadu četnické stanice partyzány ze skupiny Josefa Serinka 26. října“.
Radomír Luža, syn přibyslavskými četníky zastřeleného generála, který podle vlastního vyjádření trestné výpravě partyzánů velel, ve svých memoárech V Hitlerově objetí (Torst, 2006) o Serinkově (Černého) úkolu popravit přibyslavské četníky píše: „S výjimkou Mečíře nikdo z četníků až do poslední chvíle nečekal, že bude zastřelen. Byli tak zvyklí na to, že v místních poměrech představují moc, že nepřestali se svým povýšeným chováním ani ve chvíli, kdy je Černý s Nikolajem seřadili do zástupu čelem ke schodům do sklepa. Potom byli odváděni jeden po druhém. Černý jednoho po druhém přidržel za ramena, zatímco Nikolaj , kterému padal do čela pramen vlasů, střílel.“
Vzpomínky Josefe Serinka zpracoval český esejista, historik, disident a prvosignatář Charty 77 Jan Tesař a v roce 2016 vyšly v nakladatelství Triáda ve třech svazích (1364 stran!) pod titulem Česká cikánská rapsodie. Šéfredaktor časopisu Paměť a dějiny Petr Zídek o této trilogii napsal: „Kdo byl Josef Serinek? Vzpomínky, které Jan Tesař zachytil záměrně v nejsyrovější podobě, před nás staví osobnost zcela mimořádného osudu, postavu skoro mytickou, která jako by se ve 20. století zjevila z nějakého dávného hrdinského eposu.“
Josef Serinek se až po válce dověděl, že jeho manželka Pavlína, rozená Janečková, a jejich pět dětí se staly obětí holokaustu, všichni zahynuli ve vyhlazovacím táboře Osvětim.
Josef Serinek po válce provozoval ve Svitavách hostinec, ten mu byl v roce 1953 znárodněn; zemřel ve Svitavách 14. června 1974.
Foto: Josef Serinek, krycím jménem Černý, dole s dalekohledem s partyzány svého oddílu Čapajev. Snímek byl pořízen v Daňkovicích v létě 1944. O několik týdnů později se mnozí z těch, kdo jsou na fotografii, vydali zúčtovat s přibyslavskými četníky.
Více zajímavch fotografií na:
https://pribyslav.cz/prezidentem-in-memoriam-vyznamenany-josef-serinek-v-pribyslavi-zanechal-krvavou-partyzanskou-stopu/d-78933
Povídání o generálu Lužovi na:
http://www.regionalist.cz/index.php?z1=221106-1667729390
Ivo HAVLÍK
(originál článku je na adrese: http://regionalist.cz/denik/2007.php?idclanku=)