Vytisknout článek...

Toto je text článku v denním vydání Regionalistu (http://regionalist.cz):

Nadměrná konzumace alkoholu se nevyhýbá ani našim starším spoluobčanům

Pokud máte dojem, že užívání alkoholu je ve velké míře záležitostí lidí ve středním věku, že závislost na alkoholu či jiných látkách se může týkat jen mladých dospělých, kteří hojně navštěvují restaurace různých „cenových skupiny“ jste na omylu. Nadměrné užívání alkoholu vedoucí k rozvoji závislosti se všemi „nepříjemnostmi“, které tuto diagnózu provází, se nevyhýbá ani našim starším spoluobčanům. Budete se divit, není neobvyklé setkat se s ženami staršího data narození, které se závislostí bojují. Abychom alespoň trochu přiblížili, jak se může stát, že i starší dáma, která nám mnohdy může připomenout naši tak milovanou babičku může upadnout do spirály závislosti, předkládáme váženým čtenářům následující příběh z praxe. Pro zachování anonymity jsme samozřejmě pozměnili veškeré reálie, které by mohly dotyčnou identifikovat.
Paní Helena je vlastně nenápadná paní, která již oslavila 70 let. Do našeho Doléčovacího centra nastoupila (tak jako jiní naši klienti) po absolvování ústavní léčby závislosti na alkoholu. Má manžela, děti, vnoučata, penzi a byt, ve kterém žije. Paní Helena nebyla nikdy absolutní abstinentka. Když přišla návštěva, s přáteli u kytary, nebo jen tak v sobotu večer u televize nechyběla sklenice vína. Řekli bychom, normální život paní, která vychovala děti a užívá si penze. Situace paní Heleny ale nabírá jiný směr. Stěhováním do jiného města ztratila některé sociální kontakty. Manžel paní Heleny onemocněl a společně s jeho nemocí se bohužel objevují verbální a později i fyzické útoky směrem k Heleně. Výčitky možného i nemožného, občasné naschvály a sem tam i nějaká rána či kopanec. Říká se, že sdílená starost je starostí poloviční, možná to platí. Paní Helena neměla, s kým by své starosti sdílela. Tak se stalo, že pro klid a úlevu používala alkohol. Tu a tam sklenička i v čase, kdy nikdy před tím nepila ji pomohla přenést se přes těžkosti a smutek, který prožívala. Pila skrytě, tedy potají doma. „Lahvinka“ vína za policí či lahev vodky pod dřezem se plíživě stali každodenní samozřejmostí.

Možná, že jste se někdy v minulosti, třeba před rodiči nebo manželkou/manželem, pokoušely ukrýt opilost. Pokud ano jistě nám dáte za pravdu, že to jde pouze stěží, pokud je to vůbec možné. Podobně to zažívala i paní Helena. Před manželem svoje „špičky“ ještě zakryla, nicméně její děti, které občas přijely na návštěvu, si začali všímat změn spojených s nadměrným užíváním alkoholu. Když chřadnutí paní Heleny pod náporem opilství dostalo neúnosné míry, zasáhly její děti a přiměly Helenu k ústavní léčbě.

Bohužel se v naší společnosti stále ještě objevuje názor, že protialkoholní léčba je něco, čím se teda nemůžeme chlubit. Něco podřadného. Paní Helena se ale nestyděla. Naopak. Svůj pobyt v psychiatrické nemocnici, na oddělení závislostí využila pro sebe a naplno. Pomocí personálu pracovala na svoji závislosti, zároveň si, jak sama popisovala, odpočinula od manžela a tlaku, pod kterým několik posledních let žila. V průběhu léčby také došla k rozhodnutí, že se musí odstěhovat. Protože nechtěla nic podcenit, rozhodla se také pro doléčování v našem doléčovacím programu.

Není naší ambicí v tomto článku dopodrobna rozepisovat jak a proč se paní Heleně podařilo a stále daří abstinovat. Když se ale ohlédneme zpět a sečteme vše, co se paní Heleně za rok a půl léčení a doléčování podařilo, můžeme uznale pokývat hlavou. Paní Helena se dokázala přestěhovat od manžela do svého malého a klidného bytu, ale nikdy za ním nepřestala

dojíždět, aby se o něj postarala. Nikdy se s ním nerozvedla. Dokázala také najít a rozvíjet tak potřebné sociální kontakty. Její vnoučata za ni jezdí na prázdniny a společně si užívají volné dny, na které nikdy nezapomenou. Je stále šik a vitální. A jediné, co ji může trápit, je nepříznivé počasí.

Co napsat závěrem? Možná to, že si závislost, stejně jako smrt, nevybírá. Závislostí mohou trpět i staří lidé. Je možné také poznamenat či připomenout, že změny v životě se dají učinit i v pokročilém věku. Nikdy není pozdě, nikdy není nic beznadějné. Zápas končí až rozhodčí zapíská. Hezký den!

Autor: Josef Novotný - terapeut z Následné péče, což je služba zajišťující doléčovací program lidem, kteří se dostali do problémů právě kvůli alkoholu.

Následná péče Jihlava (charita.cz) V případě zájmu o službu kontaktujte Mgr. Žaneta Fučíková, tel: 731 697 665 email: zaneta.fucikova@jihlava.charita.cz

Foto: ilustrační

Josef NOVOTNÝ

(originál článku je na adrese: http://regionalist.cz/denik/2007.php?idclanku=)