Pověst praví, že prý vdova po zdejším sedlákovi bývala veselejší, než se na ctihodnou selku slušelo. Laškovala s čeledíny i hosty, kteří na statku často přenocovali.

A na to také nakonec doplatila. Jednoho dne se totiž do ní - po vášnivé noci – prý nešťastně zamiloval sám čert, který v přestrojení za obyčejného studenta mířil do Jihlavy. Selka, nevěda s kým se to vlastně spustila, se však milému chudému studentíkovi ráno vysmála!

Jenže uražený čert ji v zlosti proklel. Vykřikl, že tedy čím tak ráda zachází, tím tedy také brzy i sejde - a zmizel.

A jak ďábel řekl, tak se o pár měsíců později také i stalo. Vdovu - do níž se nešťastně zamiloval i sám čert - v jejím vlastním statku surově zneužili a pak i zavraždili ubytovaní vojáci v noci na 3. července roku 1603.

A právě nedaleko pod tímto místem, dnes pod železničním náspem u silnice do Helenína, je až do dnešních dnů po dešti a bouřce občas vidět dýmající propustek pod tratí...

To prý dodnes zde - sám čert - na již více než čtyři sta let mrtvou selku stále ještě zamilovaně vzpomíná...