Trolejbusy v Jihlavě (1948 - 2000)


Trolejbusy v Jihlavě:
V Jihlavě je v současnosti v provozu pět trolejbusových linek - A, B, BI, C, E - na něž je denně nasazováno ve špičce až 22 vozidel současně (DPMJ vlastní 31 trolejbusů).
Provozní část trolejové sítě v ulicích Jihlavy dosahuje (k 1. srpnu roku 2000) délky 36,8 kilometru a je napájena dvěma měnírnami - u městského nádraží a v ulici S.K. Neumanna.
V trolejové síti v Jihlavě se nalézá celkem 11 rychloprůjezdných dálkově ovládaných výhybek Elektroline a 2 výhybky klasické, bez předkontaktu, ovládané trakčním proudem (na manipulační odbočce na konečné u Hlavního nádraží a na odbočce do vozovny na Slunci).
Rychloprůjezdných výhybek "sjížděček" je v síti 8, klasických "sjížděček" je 5.
Trolejové rychloprůjezdné kříže od firmy Elektroline se nalézají pouze v obou všesměrových křižovatkách v síti (u Domu kultury a U Jánů) a je jich celkem 6. Klasické starší kříže jsou v trolejové síti DPMJ ještě 4.
Mimo to se v provozní trolejové síti v areálu vozovny DPMJ v Brtnické ulici nalézá ještě dalších 9 výhybek ovládaných trakčním proudem a stejný počet sjížděček. Ve vozovně jsou v provozu také 2 starší trolejové kříže.

Historie trolejbusové dopravy v Jihlavě:
První trolejbusy vyjely do ulic Jihlavy 19. prosince 1948. Trolejbusová doprava byla zpočátku v Jihlavě situována v konturách zrušené tramvajové dráhy mezi hlavním nádražím ČSD a náměstím Míru v centru města, avšak poměrně rychle si dopravní podmínky tehdejšího krajského města vyžádaly jejího výrazného rozšíření po celém území města, jež se v zásadě bez větších změn ustálilo postupně až na dnešní čtyři základní trolejbusové trati.
Nejdříve byla do provozu uvedena linka A z hlavního nádraží na tehdejší náměstí Míru (v té době ještě neznačená písmenem), kde v místech tramvajového obratiště u dolní kašny byla její konečná stanice. V roce 1951 (27. února) k této jediné trolejbusové lince přibyly dvě další linky. Polookružní linka B s trasou okolo nemocnice, přes dnešní Štefánikovo náměstí kolem Žižkových kasáren a nově vznikajícího sídliště na Skalce. (K ní od roku 1960 byla v protisměru zřízena též linka B1.) Téhož dne, 27. února roku 1951, dojely trolejbusy na nové lince C až do Starých Hor. Zajímavostí je, že trať této linky C byla v části mezi dnešním autobusovým nádražím a konečnou stanicí u železnice ve Starých Horách v prvních letech provozu vedena jako jednostopá (do r. 1953).
V roce 1953 byl pak v Jihlavě prolomen zdejší tradiční zvyk, pocházející z dob tramvajové dopravy, a sice umístění konečné stanice všech linek na náměstí Míru. Ve zmíněném roce totiž byla postavena nová trať, prodlužující dosud „slepou“ trolejbusovou dráhu z náměstí Míru jižním směrem do čtvrti Slunce (do dodnes exisujícího obratiště v ulici U Slunce zajížděla od roku 1953 linka C, od roku 1960 pak též linka A). Umožnil to zejména nový velkoryse pojatý most přes údolí Koželužského potoka v těsném sousedství městských hradeb.
V roce 1965 pak byla opuštěna stará tramvajová vozovna (která do té doby stále sloužila i celému jihlavskému trolejbusovému provozu) a od zmíněného roku je celý areál Dopravního podniku již umístěn ve čtvrti Slunce. Týž rok pak (opět díky dalšímu novému mostu přes říčku Jihlávku protékající hlubokým údolím nynější Zoologické zahrady) byla zprovozněna trať okolo tehdejšího Krajského národního výboru (dnes psychiatrická léčebna a divadlo Na kopečku) s konečnou v Handlových Dvorech: linka A od 3. září 1965. Téhož dne byla také zřízena polookružní linka D z dnešního náměstí Svobody vedoucí jednosměrně vnitřním městským okruhem okolo Domu zdraví a hřbitova. (Tato linka se v roce 1982 proměnila v „plnohodnotnou“ polookružní linku, když v prostisměru byla zřízena i linka D1. Od té doby obě linky jezdily svůj okruh z náměstí Svobody přes Březinky a Dům zdraví zpět na náměstí Svobody. Od roku 1984 - po zrušení smyčky na náměstí Svobody - měly linky D a D1 svoji konečnou u Domu zdraví - nyní Regionální nemocnice - a to až do svého zatím posledního zrušení v roce 1992, kdy v důsledku likvidace trati v Benešově ulici v centru Jihlavy pozbyly tyto dvě polookružní linky v metropoli Vysočiny prakticky smysl.)
Na konečnou linky A v Handlových Dvorech byl v roce 1973 z druhé strany - z tehdy budovaného sídliště pro 10 000 obyvatel, dnešní čtvrti Březinky - napojen druhý městský okruh, jenž právě přes zmíněné sídliště spojil trať z Handlových Dvorů s tratí k nádraží v oblasti bývalých městských jatek v Havlíčkově ulici.
Tímto byla v Jihlavě základní síť trolejbusových tratí dotvořena prakticky do dnešní podoby. V 80. letech byla ještě postavena dlouhá trať „mimoměstské“ linky E, vedoucí tehdy opuštěným údolím řeky Jihlavy (v současnosti prudce se zaplňující "obchodní údolí" - supermarkety Kaufland, Prima, Baumax, aj...) k tehdejšímu největšímu jihlavskému podniku Motorpal na samém okraji města v Humpolecké ulici, nicméně tato linka byla v době svého vzniku patrně spíše než dopravní nutností politickým úkolem.
Nejnovější trolejbusovou tratí v Jihlavě se na přelomu nového tisíciletí stala dráha do Horního Kosova, která v únoru roku 2000 o 1,3 kilometru prodloužila nejvytíženější trať ve městě - linku C - ze Starých Hor. Tato trať by se v blízkém budoucnu dle územního plánu města Jihlavy měla proměnit v třetí městský okruh napojením u Regionální nemocnice ve Vrchlického ulici na stávající trať linek B a BI.
V souvislosti s politickou nevůlí všech městských zastupitelstev posledních volebních období uvolnit finanční prostředky ve výši cca 30 milionů korun je již několik let odsouvána projektovaná výstavba další trolejbusové trati v dopravně mimořádně zatíženém směru ze středu Jihlavy přes sídliště Královský vršek, sídliště Kollárova, podél sídliště Slavíčkova přes čtvrť Bedřichov až do vznikající průmyslové a podnikatelské zony poblíž příměstského rekreačního areálu Pávov. Tato jediná trasa obsluhující největší jihlavskou čtvrť Bedřichov je v současnosti dopravně zajišťována neustále posilovanými autobusy linek 1, 3 a 5. (Není bez zajímavosti, že výstavba tratě do Bedřichova - tehdy samozřejmě tramvajové - byla plánována již ve 20. letech)
Nicméně i přes tyto současné potíže v rozvoji elektrické trakce v metropoli Vysočiny je Jihlava prakticky jediným českým městem, kde nikdy v její historii nedošlo k zásadnímu rušení trolejbusových tratí. Mnohé přeložky od 70. do 90. let byly vždy nahrazeny novými tratěmi tak, aby rozsah provozu nemusel být zásadně redukován. Počátkem 90. let však přesto došlo k prvnímu skutečně neblahému zásahu do systému trolejové dopravy, když byla z rozhodnutí tehdejšího vedení radnice v roce 1993 likvidována trať v Benešově ulici v centru Městské památkové reservace s tím, že tato živá třída v takzvaném jihlavském Zlatém kříži se měla stát výlučnou pěší zonou.
Z následků uzavření této dopravně nejdůležitější spojnice v historickém jádru Jihlavy pro trolejbusovou dopravu se však jihlavská městská doprava nevzpamatovala dodnes - vedení zejména polookružních linek B a B1 totiž zůstalo v původní podobě, takže spoje musí namísto Benešovou ulicí opakovaně projíždět několika světelnými křižovatkami po přetíženém městském průtahu, přičemž například dnes již jedinou spojnicí centra se Starými Horami a čtvrtí u hřbitova - ulicí Tolstého - projede každý spoj na své trase postupně dvakrát za sebou! (viz současné vedení linek).

Poznámka: Trolejbusové linky, značené již od samého počátku v roce 1949 velkými písmeny, jsou v tomto směru unikátem v celém Česku. Kromě linek pražského metra totiž nejsou v žádném jiném českém městě linky písmeny značeny - vždy jen čísly, případně kombinací čísel a malých písmen. (Do roku 1979 ovšem byly kromě Jihlavy písmeny označovány též linky ve Zlíně). Svá čísla od jedničky do deseti v Jihlavě ovšem mají autobusové linky MHD, takže i neobeznámenému návštěvníku města je na první pohled patrné, která linka městské dopravy je provozována tou kterou trakcí.
      (další informace...)