Dobronín - Polná (historie)


Velmi podstatnou se stala v druhé polovině 19. století pro rozmáhající se podnikatelskou aktivitu otázka komunikační, zejména v tomto směru vystupoval do popředí požadavek rychlé a přímé přepravy, který v oné době splňovala především doprava železniční. Naléhavost onoho nezbytného předpokladu možné prosperity si polenští uvědomili záhy. Bohužel i v tomto případě úsilí vynakládané obecní representací neodpovídalo konečným výsledkům.


Nádraží v Polné v roce 1920. V pozadí prodloužení trati (dnes vlečka do mlékárny), z nějž mělo být realisováno navazující železniční spojení s pouhých 12 kilometrů vzdálenou Přibyslaví (s dnešní tratí číslo 250 Havlíčkův Brod - Brno)
Společnost Severozápadní dráhy, která koncem 60. let 19. století zahájila stavbu nového železničního spojení Jihlavy s Prahou a posléze i s Vídní, Polnou do svých projektů nezahrnula, ač se obecní zastupitelstvo zdejší všemožně snažilo o to, "aby dráha blíže ku městu pošinuta byla... a buď 30 mír pozemku buď 3.000 zlatých obětovati chtěla". Velkorysou nabídku nepřijala ani zmiňovaná společnost, ani příslušné ministerstvo. Po dráze, s jejíž výstavbou bylo započato 10. června roku 1869 budováním nádražní stanice a trati v Schützendorfu (nyní součást Dobronína), projela první parní lokomotiva 20. ledna 1971. Skutečnost, že jedna ze zastávek, vzdálená od města Polné přibližně šest kilometrů, nesla název Polná - Štoky, měla pro samotnou Polnou význam povýtce symbolický. To dokládá ostatně obsah protokolu ze 13. října 1896 koncipovaný na městském úřadě v Polné, ve kterém se kromě jiného k uvedené záležitosti uvádí následující: "Obec města Polné byla dosud krajinou zapomenutou... Město Polná čítá na 5.000 obyvatelů, veškerý dovoz a vývoz i průvoz děje se dosud pouze vozmo, a nezbytný toho následek jest, že trpí tím u veliké míře zemědělství, obchod i průmysl a lid zdejší... chudne a nenalézaje doma dostatečné výživy rozmnožuje značně počet vystěhovalců.
Snaha spojit město a jeho blízké okolí se světem začala dostávat reálnější podobu až od druhé poloviny 90. let. Přesněji ovšem od roku 1895, kdy se do celé věci vložil starosta města Rudolf Sadil. V následujícím roce zde vzniklo zvláštní komité (nebo též družstvo) ku zřízení přímého železničního spojení a o rok později pak vznesený návrh na zbudování železnice došel konečně schválení v zemském sněmu v Praze. Rozpočet nákladů představoval částku 836 tisíc zlatých. Z toho stát (země) se měl na pokrytí nákladů podílet 73 procenty, zbývajících téměř 30 procent se zavázali složit místní "interesenti" - zejména obecní a okresní zastupitelstvo, továrník K. Varhánek, velkostatek Polná - Pohled, občanská záložna v Polné, nájemce panského pivovaru Jindřich Volenec i zástupci pivovaru městského, majitel cihelny Ederer, obuvnická firma Mattouš a Haneška, Pojmonova škrobárna, jakož i řada místních obchodníků a živnostníků.
Práce na zbudování železničního spojení si vyžádala celých deseti let. Projektovou část zajišťovali inženýři Kodl a Hamer, vlastní stavební práce prováděla česká podnikatelská firma O. Samohrda, která dráhu dobudovala v listopadu roku 1904.
Sedmnáctého dne onoho měsíce a roku, "po objížďce technicko policejní komise, došlo... odpoledne o 2. hodině k zahájení pravidelné vozby na nové místní trati za přehojné účasti obyvatelstva". Slavnosti byli přítomni četní hosté, počínaje přísedícím zemského výboru hrabětem ze Schönbornu, okresním hejtmanem z Německého Brodu Matějkou či starostou Německého Brodu Šubertem a konče místními představiteli politického, duchovního a hospodářského života. Po krátkém proslovu vikáře Šimka a starosty Rudolfa Sadila "...za střelby hmoždířů první pravidelný vlak s hodnosty a zvanými hosty - počtem přes 150 - za nadšeného jásotu lidu... hnul se ku předu a po bezvadné, rychlé a všech otřesů prosté jízdě po 20 minutách stanul na nádraží polensko - štockém".
V souvislosti s výstavbou železnice musel být upraven i přístup k novému nádraží Polná - město. Tak byla v roce 1904 rozšířena tzv. Jihlavská brána, kterou procházela komunikace vedoucí z města na nádraží. Po této cestě se přepravovaly i těžší náklady, zvláště pak kmeny a rozměrné klády. Podoba a rozsah železničního spojení zbudovaného v roce 1904 se brzy ukázaly pro město a kraj jako nedostačující. Již v roce 1911 uvedli představitelé některých obcí Vysočiny (včetně Polné) v požadavku ku zřízení zamýšlené železniční dráhy Chotěboř - Přibyslav - Polná následující argumenty ve prospěch zbudování trati: "Rozsáhlé lesy... poskytující mnoho lesních produktů, které následkem scházejících vhodných prostředků komunikačních nelze hospodářsky využitkovati. Nedostatek vhodných prostředků dopravních a poměrně větší vzdálenosti výrobních ústředí od stávajících železnic jsou hlavními příčinami, že krajina tato zůstala pozadu vůči sousedním.... Navrhované spojení této oblasti s řekou Labe po železnici Přelouč - Chotěboř - Přibyslav - Polná se však přes četná jednání zástupců oněch měst neuskutečnilo.
Místní obyvatelé se ovšem myšlenky výhodnější železniční dopravy nevzdávali ani v následujícím období. Tyto jejich snahy se promítaly v podobě memorand volajících po zlepšení hospodářské, kulturní i sociální situace i do doby popřevratové. Pro úplnost dodejme, že první telegrafní spojení bylo v Polné instalováno v roce 1871. Telegrafní drát spojoval město s Jihlavou, Žďárem nad Sázavou, Novým Městem na Moravě a s Brnem. V roce 1903 pak vypracoval inženýr Špitálský projekt prvního meziměstského telefonního spojení, které Polnou záhy přiblížilo okolnímu světu. Vynález G. Bella umožnil polenským navázat přímý telefonní hovor s Jihlavou a Žďárem nad Sázavou.