Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
19.10.: Záchranáři na Vysočině sdílí data o pacientech s krajskými nemocnicemi, uložené údaje šetří čas

19.10.: Padesát let kulturního domu Máj v Pelhřimově

19.10.: Koncert Komorního orchestru Filharmonie Gustava Mahlera v Třebíči

19.10.: Horácké divadlo uvede v premiéře hru Svatý Václav

19.10.: Filmaři poznávali Vysočinu, Třebíč je okouzlila

18.10.: Zaměstnanci třebíčské nemocnice vysadili lípu ke 100. výročí ČSR

18.10.: Telč ochutná Italské dvojhubky Marty Kučíkové

18.10.: Novorozené děti v Třebíči bude hlídat 28 nových monitorů dechu

18.10.: Na Oktobeerfestu zvítězilo konopné pivo

18.10.: Lékárna v pelhřimovské nemocnici se přesune do hlavní budovy

18.10.: Inaugurace rektora Vysoké školy polytechnické Jihlava – Václav Báča povede VŠPJ další 4 roky

18.10.: Epilog festivalu Mahler Jihlava; pokřtěn bude překladový výběr z rozsáhlé mahlerovské monografie Henry-Louis de La Grange

17.10.: O víkendu bude uzavřená silnice do Ptáčova

17.10.: Dárek dětskému oddělení havlíčkobrodské nemocnice s "příběhem" od zaměstnanců Pleasu a.s.

17.10.: Dechová hudba Božejáci vystoupí v Třebíči ve Fóru

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
8) Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

7) Zloděj od svatého Jana…

6) Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

5) Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

4) Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

3) Atentát na Vladimíra Iljiče v Kollárově škole

2) Kalamita na lince A

1) Děda, jehož se Husák bál

Dřevěné mlýny, Bedřichov

Glosy:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Requiescat in pace...
Sdílet článek
Mám pocit, že se příliš nehodí komentovat cizí pohřby. Poslední rozloučení totiž patří mezi ty věci v životě každého člověka, které jsou jen a jen navýsost soukromou záležitostí. Nicméně tentokrát - pravda, byť jen se skřípěním zubů - malou výjimku udělám. A to právě proto, že výše zmíněný axiom se v poslední době v Česku přestal brát jaksi na vědomí...
Pohřeb každého, byť jen trochu známějšího člověka, se v této zemi totiž začíná stávat jakousi všelidovou komediantskou poutí, spojenou s nevkusnou přehlídkou všemožných pidi až maxi-celebrit. Bez ohledu na to, zda dotyční mají či nemají u nebožtíkovy rakve co pohledávat.
Tomu se nevyhnul ani sobotní pohřeb Jiřího Šindeláře (Katapult) v Čechticích na hranicích našeho kraje. Očekávanou přítomnost plaček druhu Petra Jandy (Olympic) ostatně avisovala již četná televizní vystoupení českých popových troglodytů od chvíle, kdy Šindelář vydechl naposledy. Prolévání krokodýlích slz do kamer se pochopitelně s blížícím datem pohřbu stupňovalo od zpráv ke zprávám, až vygradovalo v tradiční nevkusné kvílení. "Byl to hodnej kluk," zaštkal do namířených objektivů v den pohřbu truchlenec Janda svoje duchaplné zhodnocení situace.
Jakoby si nikdo nevšiml, že se nalézá nikoli na kapitány show-bussinessu pečlivě zrežírované truchlohře v pražském krematoriu, ale na křesťanském pohřbu ve venkovském kostele. Přičemž pohřeb tohoto typu není ničím jiným, než především výrazem naděje na opětovné shledání nás živých s těmi, kteří nás v této chvíli - nikoli naší zásluhou, ale jen a jen čirou náhodou - předcházejí. A tak se celoživotní Dědkův muzikantský partner Olda Říha raději s přítelem rozloučil v soukromí, v zavřeném kostele hodinu před obřadem.
Plně ho chápu!
Když jsme spolu naposledy mluvili, přišla mimo jiné také řeč na odpouštění. "I kdyby mi dnes stokrát kdokoli podával ruku s tím, abych mu prominul co za komunistů dělal či nedělal, odmítnu! Nám totiž ta ztracená léta, kdy jsme z vyprodaných stadionů ze dne na den museli jít hrát maximálně tak na svatby pro padesát opilců, nikdy nikdo nevrátí," prohlásil tehdy resolutně frontman Katapultu. A dodal, že teprve dnes se cítí na české "umělecké scéně" plně nezávislý. "Mám na webu svojí kapely vlastní internetové noviny, mám svoje vydavatelství a agenturu a nemusím se nikde před nikým hrbit. Nemusím jako jiní rok léčit několik písniček ve studiích a mohu si dovolit - když chci - vydat živé DVD bez zásadních střihů a úprav z celého našeho koncertu od prvního tónu až po závěrečný potlesk," vysvětlil mi Říha.
A tak je jasné, že tento muž musel v sobotu odmítnout i předem "sestříhaný" funerální scénář pohřbu svého nejbližšího kapelního druha. Že se odmítl podílet na trapných srdceryvnostech a poslední rozloučení s kamarádem pojal tak, jak to cítil jen on sám.
Škoda jen, že mu to díky neomalenému hulvátství a "samožerství až za hrob" jeho okolí nemohlo být dopřáno jinak, než v před médii a pop-hvězdami uzamčeném Čechtickém kostele...
Leo ŠVANČARA
Sdílet článek na Facebooku



Starší glosy
Lea Švančary:
(Glosy jsou psány nepravidelně, většinou několikrát do týdne...)