Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
21.10.: Výsadba ovocných stromů na ovčí pastvině

21.10.: Největší česká medaile a Světová růže pro pelhřimovské Muzeum rekordů

20.10.: Kraj Vysočina vydává nástěnný kalendář s motivem vzrostlých stromů

20.10.: Filmový klub v Jihlavě uvede snímek Kytice na motivy balad K.J. Erbena

20.10.: Dvořákova hudba rozezní New York

19.10.: Záchranáři na Vysočině sdílí data o pacientech s krajskými nemocnicemi, uložené údaje šetří čas

19.10.: Padesát let kulturního domu Máj v Pelhřimově

19.10.: Koncert Komorního orchestru Filharmonie Gustava Mahlera v Třebíči

19.10.: Horácké divadlo uvede v premiéře hru Svatý Václav

19.10.: Filmaři poznávali Vysočinu, Třebíč je okouzlila

18.10.: Zaměstnanci třebíčské nemocnice vysadili lípu ke 100. výročí ČSR

18.10.: Telč ochutná Italské dvojhubky Marty Kučíkové

18.10.: Novorozené děti v Třebíči bude hlídat 28 nových monitorů dechu

18.10.: Na Oktobeerfestu zvítězilo konopné pivo

18.10.: Lékárna v pelhřimovské nemocnici se přesune do hlavní budovy

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
8) Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

7) Zloděj od svatého Jana…

6) Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

5) Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

4) Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

3) Atentát na Vladimíra Iljiče v Kollárově škole

2) Kalamita na lince A

1) Děda, jehož se Husák bál

Dřevěné mlýny, Bedřichov

Glosy:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Krise? Živme naše chudé - stavebníky, architekty a sochaře!
Sdílet článek
Tak Jihlava bude mít po komunistické stvůře z let normalisace - neblaze populárním Prioru, zničivším svého času největší náměstí v Česku - další pomník velkodušnosti svých obyvatel. Stane se jím (dle ohlasů zřejmě již stal) patrně takzvaný park Gustava Mahlera na rozhraní Benešovy a Věžní ulice. Protože tento vzniká na veřejném místě, v jednom z nejviditelnějších míst centra a navíc za veřejné peníze, vytahané státem z našich kapes, je s podivem, jak pramalou úroveň diskuse vyvolal v době, kdy bylo možno tento megalomanský septik na miliony od plátců daní ještě zastavit...
Sám honosný název "park" při pohledu na dílo již signuje jakýsi odér postnormalisačního pokrytectví. Neboť právě PARK zde byl v minulých měsících (mimochodem přes odpor odboru životního prostředí jihlavské radnice!) brutálně vykácen, aby jej nyní na další desítky let našich životů v tomto neuralgickém bodě Jihlavy nahradily mrtvé žulové kamenné plochy, jimž vévodí několik "uměleckých" děl. Pominu-li velmi spornou estetickou hodnotu celého díla, včetně oněch zmíněných kamenných menhirů zvaných vznesně "sochami" (z nichž jedna, kouzlem nechtěného stojící přímo na místě bývalé synagogy připomíná přesný obrácený piktogram nacistické orlice!), zbývá se zamyslet, proč vlastně kdosi kdesi tak tvrdošíjně přes odpor selského rozumu, patriotského citu i estetického vkusu - prosté kupecké počty nevyjímaje - prosadil tento diskutabilní projekt právě zde, na tomto místě, v této podobě a za tyto nekřesťanské peníze. Přičemž když pohlédneme na prostor a odvedené práce, napadá člověka jediné: je patrně nutno některé naše spoluobčany v této těžké době uživit stůj co stůj!
Bude krise a tak je dobročinnost namístě - pomáhejme tedy potřebným, řekli si, zdá se, někteří jihlavští politici. Našim betonářům, stavařům, architektům či sochařům...
(Přičemž já osobně doufám, že se tito velkorysí političtí dobrodinci nebudou skromně schovávat v anonymitě a jistě svolí, aby všechna jejich jména, včetně těch, kteří tuto "žulovou díru" na veřejné peníze pomohli realisovat a královsky si tak na ní za peníze nás ostatních zpříjemnili svůj život, budou viditelně vyryta v bronzové desce někde na dostatečně významném místě tohoto žulového tankodromu. To aby příští generace věděly, komu mají blahořečit za prostor, jímž se budou chtě nechtě nuceny po desítky let jejich života pohybovat!)
Leo ŠVANČARA
Sdílet článek na Facebooku



Starší glosy
Lea Švančary:
(Glosy jsou psány nepravidelně, většinou několikrát do týdne...)