Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
17.4.: Z policejního deníku: vlak narazil do spadlého stromu; řidič od nehody ujel

17.4.: U cyklostezky na Žďársku ležely v lese granáty z II. světové války

17.4.: Opilá řidička bourala, nadýchala přes dvě promile

17.4.: Krásu ručního zvonění technologie nenahradí, říká Vladimír Kalina

17.4.: Krematorium v Jihlavě bude od pondělí až téměř do konce května uzavřeno, smuteční obřady budou v kapli na hřbitově

17.4.: Kraj Vysočina podpoří dědictví UNESCO, Třebíči, Telči i Žďáru nad Sázavou pošle dotaci

16.4.: Z policejního deníku: zloděj odčerpal 185 litrů nafty z bagru; podvod při prodeji dětské obuvi

16.4.: Smrtelná nehoda na věži svatého Jakuba v Jihlavě 16. dubna 1597

16.4.: Při čelním střetu dvou aut u Luk nad Jihlavou se zranilo pět lidí, zasahoval vrtulník

16.4.: Prase Maruška z táborské zoo spořádá, na co přijde

15.4.: Z policejního deníku: zloděj si ze sklepa odnesl kolo i s příslušenstvím; řidič po bouračce nadýchal 2,7 promile

15.4.: V Praze se můžete setkat s autentickou byzantskou tradicí a vytvořit si vlastní ikonu svatého Metoděje

15.4.: V Jihlavě se poprvé bude konat festival kreativních nadšenců Maker Faire, nabídne program celým rodinám

15.4.: U Antonínova Dolu se srazilo auto s náklaďákem, řidič osobního vozidla utrpěl těžké zranění

15.4.: Policisté hledají svědky nehody Fordu, který na silnici mezi obcemi Habry a Bačkov narazil do stromu

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Glosy:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Boží Tělo nebo Fratz Fest?
Sdílet článek
Svátek Božího Těla (letos připadl na čtvrtek 3. června) byl jedním z prvních, na které si počátkem padesátých let nastupující komunistický režim důkladně posvítil. Bylo tomu tak zejména proto, že tato slavnost se odbývala výhradně v ulicích měst a na návsích a tak byly tmářskému lidu - určenému komunistickým režimem k zásadní převýchově - tyto idealistické přežitky nadále na očích. Nepomohlo ani zavírání kněží do lágrů a tak aktivní komunisté začali přemýšlet, jak Boží tělo nahradit něčím pokrokovějším...
Ke všemu se i v polovině 50. let stále množily případy, že se Božího těla účastnili i kovaní soudruzi. Tak například z roku 1955 v archivních materiálech v jihlavském archivu čteme dopis venkovského udavače krajskému výboru komunistické strany: „V Olšanech nesli v průvodu o Božím Těle nebesa zdejší předseda MNV a dokonce i předseda zdejší KSČ!". Rokem 1955 totiž vrcholila takzvaná protiakce, kdy se svátek Božího těla z rozhodnutí státních úřadů měl přesunout ze čtvrtka na neděli. Mělo tomu napomoci mimo jiné i zákonné zrušení svátečního volného dne, kterým čtvrtek Božího Těla od dob Rakouska-Uherska v českých zemích nepřetržitě byl. Současně s tím se komunisté pokusili ještě v témže roce zavést nový speciální svátek, kterým by Boží Tělo nějak vytěsnili. Tak - počínaje rokem 1955 - ÚV KSČ přikázal vždy okolo termínů Božího Těla namísto "tmářského svátku" slavit zbrusu nově vykonstruovanou bolševicko-pionýrskou pouť, nazvanou "Mezinárodní den dětí". Datum nového svátku bylo stanoveno na 1. června.
Přesto nový svátek komunistických spratků ne a ne se ujmout. Ještě po dvou letech od zavedení tohoto MDD si podle jihlavského archivu například informátor ze Staré Říše stěžoval na KV KSČ do Jihlavy: "Božítělový průvod byl vzdor všem snahám slavit náš pokrokový svátek všech socialistických dětí daleko větší než loni. Účast byla letos zhruba 1000 osob z čehož dětí byla dobrá polovina". A v jiném hlášení z Třeště - ještě o další rok později - místní udavač téměř zatíná zuby: "...kolem oltářů byly rozestavěny májky, o které se pak lidé málem poprali. Téměř všechny občany z průvodu Božího Těla znám osobně - v průvodu bylo dokonce i mnoho uvědomnělých soudruhů s celými svými rodinami a dětmi - v příloze uvádím jmenný seznam...".
Nicméně udavači svého nakonec přece jen dosáhli. Po 60 letech se Boží tělo slaví v okolních zemích dnem volna, zatímco u nás křepčí všichni kol svých ratolestí pravidelně vždy toliko 1. června. Aniž by tušili, co to vlastně slaví: Der Kommunistischen Fratz Urlaub...
Leo ŠVANČARA
Sdílet článek na Facebooku



Starší glosy
Lea Švančary:
(Glosy jsou psány nepravidelně, většinou několikrát do týdne...)