Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
19.10.: Záchranáři na Vysočině sdílí data o pacientech s krajskými nemocnicemi, uložené údaje šetří čas

19.10.: Padesát let kulturního domu Máj v Pelhřimově

19.10.: Koncert Komorního orchestru Filharmonie Gustava Mahlera v Třebíči

19.10.: Horácké divadlo uvede v premiéře hru Svatý Václav

19.10.: Filmaři poznávali Vysočinu, Třebíč je okouzlila

18.10.: Zaměstnanci třebíčské nemocnice vysadili lípu ke 100. výročí ČSR

18.10.: Telč ochutná Italské dvojhubky Marty Kučíkové

18.10.: Novorozené děti v Třebíči bude hlídat 28 nových monitorů dechu

18.10.: Na Oktobeerfestu zvítězilo konopné pivo

18.10.: Lékárna v pelhřimovské nemocnici se přesune do hlavní budovy

18.10.: Inaugurace rektora Vysoké školy polytechnické Jihlava – Václav Báča povede VŠPJ další 4 roky

18.10.: Epilog festivalu Mahler Jihlava; pokřtěn bude překladový výběr z rozsáhlé mahlerovské monografie Henry-Louis de La Grange

17.10.: O víkendu bude uzavřená silnice do Ptáčova

17.10.: Dárek dětskému oddělení havlíčkobrodské nemocnice s "příběhem" od zaměstnanců Pleasu a.s.

17.10.: Dechová hudba Božejáci vystoupí v Třebíči ve Fóru

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
8) Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

7) Zloděj od svatého Jana…

6) Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

5) Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

4) Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

3) Atentát na Vladimíra Iljiče v Kollárově škole

2) Kalamita na lince A

1) Děda, jehož se Husák bál

Dřevěné mlýny, Bedřichov

Glosy:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

V ex-komunistické Jiskře se ani za 23 let stále česky nenaučili...
Sdílet článek
Přichází volební podzim a s ním obvyklý folklor. Místní pisálci, stejně jako loni a předloni, aktivisují lopotně několik svých neuronů s cílem vypotit nějakou tu "causu". Dá rozum, že cílem je - jak obyčej v kraji velí - ODS. Strana zajisté plná lumpů, grázlů, gaunerů a podvodníků...
Není bez zajímavosti, že o těchto ódeesáckých "grázlech", "tunelářích" či "podvodnících" obecně nejraději hovoří ti, kteří sami - jakožto někdejší nadšení svazáci a později stejně tak nadšení "demokratisátoři" - po roce 1989 "odkláněli" milionové majetky do svých kapes. Nebylo tomu jinak ani v případech mnohých novin, zejména většiny těch lokálních.
Causa kupříkladu Jihlavských listů, které si "zprivatisoval" jako někdejší městský radní a někdejší člen Rotary clubu Petr Klukan a nynější dlouholetá zastupitelka za ODS Eva Krpálková, je v Jihlavě již dostatečně známa (viz zde: www.jihlavske-listy.…
Nicméně vidno, že vše má svoje technické meze. Ani funkce v bývalých Socialistických svazech mládeže či v Revolučním odborovém hnutí (a kupodivu ani poté v ODS), totiž člověku nezaručí, že se stane časem moudřejším, inteligentnějším či vnímavějším. Možná dokonce spíše naopak...
A tak si dnešní ředitelky a šéfredaktoři již raději na svoje chrabré prťácké plivání po ostatních najímají místní dyslektické amatéry, zřejmě pro jistotu i proto, aby je honoráře těchto "Kojzarů" nezruinovaly. (Inu, i lakota je jedním z průvodních znaků charakterového pokřivení).
Zřejmě tedy už dochází dech i místnímu plátku, který kdysi - v době, kdy jej Petr Klukan a Eva Krpálková do své soukromé firmy "obdrželi" od města Jihlavy zcela zdarma - míval mnoho tisíc předplatitelů a dnes stojí patrně na pokraji holé existence. Soudě tak minimálně dle jazykové a gramatické úrovně tohoto "média".
Úsměv budící neobratné pokusy tvrdošíjně skandalisovat neskandalisovatelné tak dostávají díl za dílem stále útrpnější rozměr a proměňují se ve veřejnou křeč, křeč takřka předsmrtnou.
Zřejmě si někteří, šálivě opojeni vědomím vlastní "významností", dosud stále ještě neuvědomili, co průměrný člověk ví už dávno: Že doby, kdy bylo možno někoho zničit pouhým plácáním v místních novinách, čtených dnes prakticky jen v domovech důchodců kvůli pohřbům a kremacím, už dávno, dávno zůstaly kdesi v dřevních časech ofsetem potištěných papírů.
Inu, časy se mění - jen někteří to nějak nepostřehli. Není ale ostatně divu - od novinářů, kterí neumějí ani pravopis své mateřštiny, není možno jakýkoli sebeztpyt očekávat...
Leo ŠVANČARA
Sdílet článek na Facebooku



Starší glosy
Lea Švančary:
(Glosy jsou psány nepravidelně, většinou několikrát do týdne...)