Mám teď na mysli ony nejrůznějšími teoretiky zdravého životního stylu neustále dokola omílané a lékařsky a statisticky nikdy nedokázané mýty o údajných špatných účincích kouření a jiných život zpříjemňujících bohulibých činností na lidské zdraví.
Každému, kdo chce o skutečném působení kofeinu, alkoholu a tabáku na organismus skutečně vědět něco více, doporučuji aspoň nahlédnout do některých dlouholetých studií amerických lékařských universit, hojně zmiňovaných v nedávno vyšlé knize holandského profesora Jana Snela, v českém překladu vydané pod titulem "Chvála malých neřestí". Tam se každý může dočíst zajímavá fakta o nejrůznějších „zdravovědných“ bájích, zakořeněných po léta v myslích jinak rozumných Evropanů a Američanů, které jen znovu a znovu dokazují Goebelsovské tvrzení, že jakkoli absurdní blud stačí pouze vytrvale opakovat dostatečně dlouho, aby se stal obecně platnou, svatou a přijímanou pravdou... A ve jménu této pravdy pak šiky mediálních mágů a šiřitelů „osvěty“ již dávno položily základy nejmocnější náboženské sekty současného světa, kultických uctívačů „boha plného zdraví“. Mysl vyznavačů této modly je pak zaměstnávána toliko sledováním vlastního zdravotního stavu, utrácením za stopové prvky, vlákniny, vitamíny a potravinové doplňky, přičemž většina rozhovorů s takto postiženými "věřícími" končí v suchopárném monologu zákazů a příkazů co a jak činit, aby byl člověk zdravější.
Já si velmi rád povídám, bavím se a komunikuji, ale nikoli o jakýchkoli nedotknutelných "pravdách" - to jsou hovory zbytné, které nikomu ze zúčastněných nic nepřinášejí a život nikomu neobohatí. Přičemž já osobně život považuji za úplně něco jiného, než jen za každodenní odměřování výměšků, vážení vitamínů, neustálého sledování vlastního zdraví, krevního tlaku, či za každodenní obsesní vyhledávání nejrůznějších příznaků chorob a poruch. Pokud toto někdo chce dělat, je to zcela a naprosto jeho věc – nechť si to užívá - ale ať s tím proboha neterorisuje svoje okolí.
Protože nemůže být snad bláhovějšího počínání: Kdo z nás má moc prodloužit, byť o jedinou vteřinu čas, jenž je nám přesně a jasně zde na této zemi vyměřen? Koneckonců, těchto a podobných starostí o naše živůtky nás již odedávna definitivně zbavují jasná slova v Knize knih: "Kdo by usiloval svůj život zachovat, ztratí jej, a kdo jej ztratí, zachová jej!“ (Lukáš 17:33). Případně ještě ještě polopatičtěji, tvrději a srozumitelněji:"Kde je tvůj poklad, tam zůstává i tvé srdce" (Matouš 6:21).
A já SVOJE srdce nehodlám mít nikdy utopeno toliko v nemocniční šampusce na moč...