Takže si dovolím přiznat barvu, že hodnotím ten starý rok otevřeně neobjektivně. Viděno mýma očima ten dnes již minulý rok nestál za moc. Rozhodně byl výrazně horší než předloňský a já v koutku duše pevně doufám, že ten nový - 2008 - bude přeci jen alespoň o malinko lepší. I když naprosto nevěřím na jakoukoliv moc letopočtu, jsem zkrátka rád, že je "ten sedmý" nenávratně pryč...
První slova 127. žalmu praví, že "Nestaví-li dům Hospodin, nadarmo se namáhají stavitelé". Z mého osobního pohledu se tento pravdivý výrok opět loni na mnoha frontách potvrdil. "Nadarmo časně vstáváte, dlouho vysedáváte a jíte chléb trápení, zatímco Bůh dopřává svému milému spánek", pokračuje žalmista a jakoby mluvil k většině z nás. Ano, my "jíme chléb trápení", a to mnohdy plnými hrstmi. Dřeme do úmoru, dobýváme se do zamčených dveří a kopeme studny v místech, kde je na první pohled jasné, že po vodě ani památky. A asi právě od toho jsou ony pro nás osobně mimořádně špatné roky. Abychom byli zastaveni. Aby nám bylo umožněno vydechnout a sundat propocené modráky ušpiněné od letité a nezřídka zcela zbytečné dřiny.
Takže všem nám na prahu nového roku přeji, abychom letos už tak "časně nevstávali", příliš "dlouho nevysedávali" a hlavně, abychom co nejméně "jedli chléb trápení". Zkrátka, abychom pracně nesmolili babylonské věže podle našich amatérských plánů, které nám nicméně vrchní architekt nikdy neschválil...