Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
22.4.: Malá tlačítka s velkými ambicemi - SOS tísňová tlačítka pro osaměle žijící seniory

22.4.: Kovy a nápojové kartony lze házet do žlutých kontejnerů na plasty

22.4.: Komentovaná prohlídka výstavy akademické malířky Evy Činčerové v jihlavské galerii

22.4.: Jak prožít Filipojakubskou noc v poklidu

22.4.: Den Země na Chaloupkách v evropském duchu

21.4.: Unikátní cyklus staré hudby BACHA NA MOZARTA! ozdobí novodobé premiéry i světoznámé tituly – vstupenky také na Hithit!

21.4.: Filmový architekt Jan Vlček popovídá o své profesi, pracoval např. pro film Lidice

20.4.: V jihlavském filmovém klubu v pondělí absurdní film o absurdní době a absurdních lidech Ztratili jsme Stalina

20.4.: Na hradě v Lipnici nad Sázavou připravují muzeum kachlů a novou expozici středověkého hradu

20.4.: Kvůli suchu hrozí v Česku požáry, nebezpečí zvýší čerstvý vítr, který má foukat v úterý a ve středu

20.4.: Krajina pouze pro člověka, nebo i pro čápy?

19.4.: Velikonoční jarmark občanského sdružení Sdílení na zámku v Telči

19.4.: Staročeské Velikonoce na Michalově statku v Pohledi

19.4.: Na dálnici D1 se srazila auta, tvoří se kolony; večer bude uzavřen EXIT 119 Velký Beranov až EXIT 134 Měřín

19.4.: Les v Podyjí není jen divoký, část se pravidelně udržuje

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
8) Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

7) Zloděj od svatého Jana…

6) Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

5) Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

4) Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

3) Atentát na Vladimíra Iljiče v Kollárově škole

2) Kalamita na lince A

1) Děda, jehož se Husák bál

Dřevěné mlýny, Bedřichov

Iglau.cz: Publicistika, historie, zajímavosti

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Českoslovenští legionáři ve Francii
Sdílet článek
Branný odboj pro vítězství naší osvobozenecké akce na půdě Francie patří svým dosahem a politickým významem k nejdůležitějším složkám našeho boje za svobodu a samostatnost. Už také proto, že Paříž byla hlavním našim politickým a vojenským střediskem a sídlem Národní rady československé vedené T. G. Masarykem, E. Benešem a M. R. Štefánikem.
Základem našeho národního vojska ve Francii byla slavná rota Nazdar, utvořená převážně z české kolonie v Paříži, organisované většinou v Sokole a v sociálně demokratickém spolku Rovnost. Obě tyto skupiny, věrné národním tradicím husitským a sokolským, toužily po tom, aby mohly vyplnit svoji vlasteneckou povinnost také na bojišti. Rota Nazdar byla zařazena do prvního pěšího pluku cizinecké legie. Po dvouměsíčním výcviku v městě Bayonnu odjela s plukem na frontu, kde se poprvé setkala s nepřítelem nedaleko Remeše. Zde v zákopech ztrávila plných šest měsíců, než byla v dubnu 1915 přesunuta k Arrasu, kde se vyznamenala 9. května v těžkých bojích v rámci slavné marokánské divise. Od konce října 1915 až do srpna 1918 účastnila se tato hrdinská rota celkem šestnácti bojových akcí. Ze 600 dobrovolníků při vstupu do francouzského vojska, zůstalo jich ve zbrani v roce 1918 pouhých 50. Celkem 300 vážně raněných bylo propuštěno z armády a ostatní padli na bojištích.
Přičiněním Národní rady československé, zvláště zásluhou tajemníka Edvarda Beneše, vydal francouzský president Poincaré dne 16. prosince 1917 dekret, jímž bylo povoleno utvoření československé armády na půdě Francie. V té době tu byla již rota čsl. dobrovolníků z Rumunska a první transport z Ruska zv. Husákův. Dalším zdrojem byli dobrovolci ze Srbska, Itálie, Ameriky, Kanady a druhý transport z Ruska, zvaný Gibišův, ze kterých byl v lednu roku 1918 utvořen v Cognacu a Jarnacu 21. pluk a v květnu toho roku 22. pluk pod brigádním velením francouzského generála Philippa. Tato brigáda bojovala nejprve v Alsasku, pak v Champagni a v druhé polovině října 1918 v Argonách. Byly to velmi těžké boje u Terronu a Vouziérs, kde ve dnech 15. až 30. října naše pluky zvítězily, když zanechaly na stráních nad rozvodněnou řekou Aisnou kolem 500 udatných bojovníků.
Po návratu do Darney navštívil brigádu president Masaryk a promluvil památná slova: „Vy jste to vyhráli! Jsme na kopečku, však dejte pozor, ať se na něm udržíme!" V Cognacu byl zatím utvořen 23. a 24. pluk a brigáda se proměnila v divisi, která se statečným způsobem vyznamenala v pozdějších bojích na Těšínsku a na Slovensku, při osvobozování naší vlasti.
Tolik z článku legionáře Jana Lašky uveřejněném v roce 1946 v publikaci Havlíčkobrodsko v národním odboji. A teď krátký pohled do zápisníku neznámého francouzského legionáře, který je uložen v jihlavském archivu. Popisuje prostě právě ony tragické události u Terronu:
Takže nám zbyla jen jedna silnice, která se nalézala výše na kopci a vedla do osady Vandy, do níž dojížděli kuchaři v noci s jídlem. Odtud jsme si musili jej odnést do Terronu, což bylo velice obtížný, neb Němec jak uslyšel šramot, již postřehl, že jest to vozík s potravinami, začal zběsile tlouct do vesnice Vandy i do silnice, jenž nás spojovala s tou osadou, takže nebylo možno po silnici projet, kolikrát museli sme i s potravinami, jenž byly pro všechny bratry od práporu, každý den některý byl zabit neb raněn, někdy jich bylo i více. Tak sme nikdy nedostali ani celou porci studeného jídla, když teplý se vůbec donášet nedalo, tak byli jsme více hladem než sytý a potrava pro nás se válela po silnici neb byla granátem roznesena po poli. Přitom jsme byli stále odstřelováni plynovými granáty, jenž naštěstí padaly ponejvíce za vesnici do vody, který plyn do vzduchu nepropustila. Každým dnem jsme očekávali od Němců protiútok, ale neodvážili se, ačkoliv nás byla jen hrstka z celýho praporu, ani jedna slabá rota. Tak jsme setrvali celých 10 dní, třicátého října nás přišli v noci Francouzi vyměnit, jenž se divili, jak sme to mohli tak dlouho držet v tak nebezpečné pro nás posici, ještě k tomu taká hrstka lidu.
Taková byla první světová válka očima našeho legionáře ve Francii. Co dodat? Všichni byli a zůstanou hrdinové.
Ladislav VILÍMEK
Sdílet článek na Facebooku

Dnes je úterý 23. duben
(10. duben kalendáře iuliánského)
• 2019 rok křesťanského letopočtu
• 7508 let od stvoření světa
† Svátek dle katolického tradičního kalendaria na 23. 4.:
Úterý velikonoční Sv. Vojtěcha, biskupa pražského, mučedníka a patrona zemí Koruny české Sv. Jiří, mučedníka
‡ Svátek dle pravoslavného kalendaria na 10. 4. (23. 4.):
14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .


  Nejnovější:


Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

(na leosvancara.cz)

Z Jihlavy a okolí:

Jihlava - kultura, zábava:

Jihlava - ostatní:

Jihlava, zajímavosti: